CAVE BLIND je one man projekt fungující od roku 2013, za kterým stojí Pavel Haken. Zpočátku se věnoval žánru dungeon synth, zhruba pět let holduje metalu, který jsem si v záhlaví dovolil označit jako fosilní. Co si pod tím představit? Mix heavy, speed, thrash a black metalu staré školy, návrat do osmdesátých let, kdy byl každý kravál dobrý…
CAVE BLIND je kravál nedobrý. A myslím, že Pavel si toho je vědom, protože v rozhovoru použil následující slova, která říkají o nahrávce mnohé: „Nahrál jsem ji doma v pokoji. Na rozvrzané židli, se zasekaným kompem. V rámci svých současných dovedností jsem spokojený s tím, co jsem složil i jak jsem to nahrál. Samozřejmě by to šlo mnohem lépe, ale to jen v případě, že bych byl mnohem lepší muzikant. Stejně tak je to se zvukem. Ten bych si představoval kapku jiný, ale vzhledem k tomu, že o nahrávání, produkci, mixu, masteringu a podobných kouzlech nemám ani nejmenší páru, tak jsem to prostě namastil tím způsobem, na který mé síly a znalosti stačily.“
Na jednu stranu budí jeho myšlení, způsob skládání a nahrávání úsměv, na druhou jde Pavel proti proudu, což je mi sympatické. Jinak bych nemarnil čas poslechem něčeho tak obskurního, jako „The Golden Axe“ bezesporu je. Pokud někdo fandí totálnímu pravěku – kompozičnímu, instrumentálnímu, vokálnímu i zvukovému –, možná v téhle divočině najde určité zvrácené zalíbení. Nebude řešit, že zvuk je strašný, že bicí jsou naprogramované jako kolovrat a že Pavel má vcelku mizerný hlas, ale vzpomene si na konec osmdesátých let a demosnímky zapomenutých kapel, které nahrávaly na koleni na magneťák postavený na špalku na dřevo v dědové kůlně. Proti nim má Pavel výhodu, že mu nekolísá hlasitost a že místy je to docela jízda. Myslím to tak, že je to svižné a melodické, což by mohlo před třiceti pěti lety stačit k určitému věhlasu. Některé kytarové hrátky připomínají HELLOWEEN, jiné RUNNING WILD, ale jako kdyby šlo o věci, které uvedené kapely hrály předtím, než vůbec nahrály první demosnímek – viz „The Oath Of Speed“. „Serpent´s Coil“ je spíše hard´n´heavy záležitost s hrubým vokálem, který zní jako parodie – nakolik to parodie opravdu má být, si netroufám hádat.
Pokud jsem výše napsal, že nekolísá hlasitost, tak taky musím napsat, že kolísá nekvalita zvuku – zkouškou otrlosti je „Clouds Above“, která zní ještě hůř než okolní věci; to platí jak na zvuk, tak na hudbu a otřesný zpěv, hlavně pokus o melodický projev končí trapasem. Proti téhle nepovedenosti je thrashová divočina „Hammerkill“ vlastně vysvobozením, ale pořád se motáme v totálním primitivismu (nemyslím to pejorativně na protagonistovu adresu) a dřevákově (dtto jako předchozí závorka).
Další písně si ti, které předchozí slova zaujala, mohou zrecenzovat sami při poslechu nahrávky z Bandcampu, kde je k vidění i obal, jehož autorem je… Pavel: „Antonie F. Zürcher. Sice neví o tom, že jsem jeho dílo použil, ale vzhledem k tomu, že je už 144 let po smrti, tak věřím, že s tím problém nemá.“
Já zas nemám problém CAVE BLIND obodovat – reálně je to tak na dva body, ale za kašlání na trendy, cestu proti proudu a zdvižený prostředník všem technickým vymoženostem jeden bodík přihodím.
Seznam skladeb:
- Wrath In Heaven
- Razorstorm
- The Oath Of Speed
- Serpent´s Coil
- Clouds Above
- Hammerkill
- Night Of The Reaper
- Spirit Garden
- Golden Axe Of Thunder
- The Elusive Path
Čas: cca 40 min.
Sestava:
- Pavel Haken – vše
