Marně jsem lovil v paměti, kdy jsem byl naposledy na koncertu v Horažďovicích. Nakonec jsem zapátral v archivu a zjistil, že to bylo před deseti lety, tehdy samozřejmě v klubu (Houba/Žampion), nikoliv v městském kulturním domě. V něm jsem byl pravda kdysi taky… na rybářském plesu (úsměv)… to už ale bude skoro třicet let.
Ještě déle brázdí tuzemské kluby, kulturáky a festivaly DEBUSTROL. Letošní turné nese podtitul 33 let antikrista, což dělá z mladoboleslavské kapely hudbu pro pamětníky. (úsměv) Patřím mezi ně, poprvé jsem DEBUSTROL viděl v roce 1988 na Death Metal Session a na přelomu osmdesátých a devadesátých let patřil mezi zaryté uctívače české odpovědi na SLAYER. Jako celou řadu tehdejších a možná i současných fanoušků mě otrávila „Chytrá past“, potěšil návrat k thrash metalu v podobě „Vyhlazení“ a dalších dvou alb, ale od „Steaku“ už mě studiová tvorba míjí, nicméně živě mě Kolinss a spol. vždycky dokázali zaujmout. A protože jsme coby DéPéHáčkko dlouho nikam nevyrazili, účast avizoval i pán z Hrádku s dědici a komtesa ze Sušice, do Horažďovic to máme dvacet minut a kromě DEBUSTROLU se na akci měla objevit naše oblíbená MORTIFILIA, bylo o náplni prvního únorového večera jasno.
Trochu jsem se obával, jestli nebude prostorný sál s kapacitou 621 míst pro koncert příliš velký, ale ukázalo se, že v Horažďovicích a okolí jsou vděční za jakýkoliv „bigbít“ a tak se sál velmi sympaticky zaplnil – určitě dorazilo přes tři stovky lidí, možná i čtyři. Což je skoro zázrak… ale DEBUSTROL holt zajímá jak undergroundové maniaky, tak rockery, kteří vyrazí na rambajz jednou za rok. Každému co jeho jest, nás lákala i MORTIFILIA, která to rozjela kolem půl deváté, což jsme kvitovali s potěšením, protože to signalizovalo konec akce v rozumnou hodinu.
MORTIFILIA se na tak prostorném pódiu zas tak často neobjevuje (samozřejmě s výjimkou letních festivalů), a tak kluci možná měli obavy, jestli nebudou hrát pro hlouček věrných, zatímco fanoušci DEBUSTROLU budou sedět, pít pivo a šetřit síly na hlavní kapelu. Ale pochybnosti se ukázaly jako liché – sál se velice slušně zaplnil a odezva od přihlížejících byla velmi vstřícná, byť někteří evidentně viděli kapelu poprvé. Našlapaný death metal se spoustou melodických pasáží, sólíček, vyhrávek zabíral, kluci sypali bez prodlev jeden kousek za druhým, vetšinou z aktuální desky „... When I Killed The God“, ale nechybělo pár návratů do nedávné a nějaký do hluboké minulosti. Zhruba čtyřicet minut uteklo jako voda, lidi si za vstřícné reakce zasloužili přídavek a kolem půl desáté došlo na pauzu.
Doufali jsme, že se DEBUSTROL nebude s ničím srát (jak později i zazpívali) a naše přání se vyplnilo – sice se přestavoval prakticky veškerý aparát, ale šlo to jako po másle a už kolem 22. hodiny na to Kolinssovci vletěli. Z mého pohledu skladbou, jejíž text bych bez uzardění nezazpíval (nejde o nějaké ty vulgarismy, ale o to, že je to místy úplná kravina), i když mi je jasné, kam „Trendshit“ míří. Poté už to ale byla jízda s velkým J, hlavně potěšil výběr následujících songů, z nichž dobrých dvacet patřilo do zlatého fondu kapely. Logicky se hrálo převážně z alb, jež jsem výše zmiňoval, a díky velkorysému hracímu času došlo i na skladby, které jsem dlouho živě neslyšel, protože DEBUSTROL jsem v posledních letech vídal jen s kratšími sety na festivalech.
Z demáče, který je dodnes vnímán jako kapelní top, došlo i na nepříliš hraný „Velký hřbitov“, který samozřejmě doplnil „Protest“, z „Neuropatologa“ zazněla „Krvavá práce“ nebo „nefestivalové“ „Oběti strachu a beznaděje“, z druhého alba titulní epická hitovka „Svět co zatočí s tebou“ i „Ve stínu zákona“, z „Vyhlazení“ rovněž titulka (fakt parádní šleha!) či „Papež vrah?“ a tak dále, písně šly po sobě v rychlém sledu. Než se člověk nadál, utekla hodina a na řadu přišla motorová pila, na kterou někteří přihlížející nevěřícně koukali. Většina se ale dobře bavila, nikoliv jen při řevu lesnického náčiní, ale během celého setu. Nejen mladší ročníky často roztočily circle pit, několikrát došlo na wall of death, prostě na sále to žilo a tak není divu, že si křiklouni vyřvali šťavnatý přídavek čítající čtyři kousky: „Zakuklenci“, „Antikrist“, „Vyznání smrti“, „Údolí Hádu“, přičemž ten uvedený jako první bych si s klidem odpustil, tři další jsme si s kamarády s chutí zařvali. (úsměv)
Vyzdvihnout musím dvě záležitosti – zvuk a muzikantské výkony. Myslím, že ke zvukovému pultu si kapela přivezla svého člověka, který nastavil stoprocentní luxus. A všechna čest, jak to pánové v letech pořád dávají – Kolinssovi trvalo jeden a půl songu, než se dostal do vokální pohody, Herr Miler předvedl famózní výkon (jeho fyzičku by mu mohl závidět kdejaký o čtvrtstoletí mladší bijec) a hezkou práci odváděl i pro mnohé stále nový kytarák Onslaughter, u něhož neplatí předchozí slova o pánech v letech. (úsměv)
Vydařený večírek skončil krátce po 23. hodině, takže paráda, doma jsme byli před půlnocí – s pocitem, že DEBUSTROLU to pořád hraje jako za mlada, že jejich thrash sem tam střihnutý hardcorem má pořád švih a že některé hity prostě nestárnou.
Fotky: Jindra
