Na konci listopadu loňského roku, chcete-li přesněji, šlo o dvacátý osmý den tohoto měsíce, spatřilo světlo světa v pořadí čtvrté album havířovských POSTCARDS FROM ARKHAM. Jak vydavatelská firma, tak kapela sama již před samotným vydáním hlásily, že půjde o počin zásadní, a to hned z několika důvodů, ke kterým se budeme v průběhu recenze postupně dostávat.
Důvod první můžeme rozkrýt hned v úvodu, a to, že už nejde čistě o sólo projekt Marka „Frodyse“ Pytlíka, ale přijetím Jaroslava Mahra, Jakuba Moje a Jana „Lobotoma“ Gajdoše za regulérní členy se POSTCARDS přetransformovali v regulérní kapelu. Noví členové slovo dostali i ve studiu, minimálně u nahrávání vlastních partů.
„Prologue“ album startuje. Táhlé tóny, smyčce pomalu rozezní struny a mluvené slovo v podobě hlubokého mužského hlasu. Názor, že na úvod desky je bezmála čtyřminutové intro zbytečně dlouhé a krom prvních pár poslechů jej každý přeskočí, mi Frodys svým osvětlením poupravil. Tvoří totiž společně se druhou „Yidhra“ společný příběh, na kterém spolupracovali přátelé z JEDNOHO KMENE.
Snad mohu dál bez obav procházet temnými průchody, když prozradím, že přijde i filmová a živá prezentace tohoto paktu. Klidnější začátek a taneční samply ohlašují zmíněnou skladbu „Yidhra“. Možná trochu rozumím hlasům, které tvrdí, že album tápe ve směru kterým se ubrat a působí chaoticky (protože zrovna tento song nabízí tolik různých nálad a stylů), ale rozhodně se s ním neztotožňuji. Písně se mohou místy zdát trochu rozlítané, pokud se vám ale povede naladit na stejnou notu a přijmete jejich pravidla, to znamená „kašlem na pravidla a řídíme se vlastním pocitem“, musíte si poslech „Øakvyl“ prostě užít.
Třetí „Mutual Distortion“ se zabývá tématem vztahu duševně nemocných lidí a přenosem myšlenek. Hudebně však vzhledem k tématu nejde o skladbu temnou, ale poměrně rozvernou, plnou pozitivních melodií. Klipová „Spiritual Transcendence“ je pokračováním předešlé písně, kdy se po válce myšlenek člověk vydává do přírody hledat klid rozbouřeného ega.
S instrumentální „Against Binding Gravity“ míříme do poloviny alba. Nadupaná koncertní tutovka se zaručeným úspěchem. Zasněná „Lost Home" je o hledání sebe sama. Hned na první dobrou jsem si zamiloval šeptaný refrén a country motivy, nádherně dobarvující poslední třetinu písně.
Další skladba, kterou si můžeme vychutnat i v podobě velmi vydařeného klipu, je „Erich Zahn Syndrome“. Jasná inspirace povídkou H. P. Lovecrafta o podivínském hudebníkovi. Absolutní hitovka a pro časy příští koncertní stálice. Pro zklidnění emocí poslouží osmá, tři čtvrtě minuty trvající zasněná „Violet Suicide“.
„Ten Steps Forward And Eleven Reasons To Go Back“ je chytlavá věc se silnou, nosnou melodickou linkou a příběhem, který odkazuje na teorii, že život se odvíjí ve spirále, ne v rovné přímce. To nejlepší na konec potvrzuje „Happily Never After“. Tok této písně je jako sledovat v časosběrném videu rozkvět růže. Tady je ale samotné finále doprovázeno mohutným ohňostrojem. Nádherná, emocemi nabitá záležitost.
Další z důvodů, pro který POSTCARDS FROM ARKHAM vidí „Øakvyl“ jako album výjimečné, je jméno Jens Borgen, jenž se na novince postaral o mastering. Svou konečnou podobu získávala nahrávka ve studiích GM u M. Roženka a Frodysově privátě. Samotný zvuk nosiče pro mne, hlavně při prvních posleších znamenal lehčí problém. Jednotlivé nástroje v určitých momentech jakoby kolísají v hlasitosti a pokud se do toho kapela opře, málo znějí bicí.
Pro celkové hodnocení jsou ale tyto nedostatky nepodstatné. Jak jsem výše zmínil, atmosféru i nálady alba jsem si zamiloval a i když jsem z devítky vystřízlivěl, za osm to je a za tím si stojím!
Seznam skladeb:
- Prologue
- Yidhra
- Mutual Distortion
- Spiritual Transcendence
- Against Binding Gravity
- Lost Home
- Erich Zahn Syndrom
- Violet Suicide
- Ten Steps Forward And Eleven Reasons To Go Back
- Happily Never After
Čas: 38:24
Sestava:
- Marek „Frodys“ Pytlík – kytara, zpěv, klávesy
- Jaroslav Mahr – kytara
- Jakub Moj – baskytara
- Jan „Lobotom“ Gajdoš – bicí
