Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
FORGOTTEN SILENCE - Vemork Konstrukt

kniha 2019, Nová forma / Česko

… jedna chata…
… dva bývalí přátelé…
… děsivá minulost, která opět vytahuje drápy…

Thriller z prostředí jihočeské metalové undergroundové scény 90. let. 

Václav Votruba je neobyčejný pilný. V krátkém sledu napsal další knihu, třetí za uplynulých dvanáct měsíců, přičemž obě předchozí, Monumenty I a historie skupiny DARK ANGELS, mě bavily číst. Václav je známý hlavně díky třem Knihám kovu, kromě hudebních publikací ale píše i romány (hlavně hororové) a hraje v DARK ANGELS a THE RIVER OF THE LOST SOULS. 

Jeho nejnovější román Krev černých vran, jak je výše naznačeno, je zase z jiného soudku, ale prolínají se v něm roviny z předchozích děl – hudební svět a napětí. Když si člověk přečte tři úryvky výše, napadnou ho zřejmě dvě věci: dění v Norsku na začátku devadesátých let a kniha Národní satanista, ve které Erlend Erichsen (někdejší člen GORGOROTH a MOLESTED) vystavěl příběh fiktivní blackmetalové undergroundové kapely a jejích členů, kteří měli v palici pěkně vymleto. Václav v podstatě udělal to samé, ale děj zasadil do jižních Čech a začátek příběhu (proti norskému dění) o několik let posunul.

Vše začíná v roce 1998, kdy se dávají dohromady BARBARIANS, ta nejzlejší blacková kapela, jejíž členové skoro nic neumí, ale zato je vede psychopat. Ostatní se mu plus minus podřizují, byť s kdečím nesouhlasí, ale holt šéf je šéf… Asi se nesluší prozrazovat děj, ale je vcelku zamotaný, slovy klasika „autor vrací děj hned do minulosti a hned zase zpátky“, takže se příběh odehrává v letech 1998, 1999, 2003, 2004 a 2017. Na jednu stranu nechybí dílu napětí, psychologický rozměr ani překvapivé momenty, na druhou mi přijde forma psaní jednoduchá, ve srovnání s thrillery, které jsem v posledních letech přečetl, příliš strohá, prostě to nemá hloubku. Jistě, srovnávat Larsona, Nesba, Keplera nebo Kallentofta s Votrubou není fér, ale ten rozdíl je propastný. Podobně jako u Národního satanisty… obě knihy mi co do atraktivity příběhu a jeho zpracování přijdou srovnatelné a nebýt fanouškem metalu a neznat reálie, v kterých se vše odehrává, asi bych oba román označil za divné. 

Pohledem metalového fanouška, který pamatuje devadesátá léta a který zná kapely, o kterých se v knize píše – kromě světových (BURZUM, MAYHEM, DARKTHORE...) i tuzemských (AVENGER, MARTYRIUM CHRISTI, MASTER´S HAMMER) – musím uznat, že řadu věcí Venca popsal věrohodně; aby ne, když se v hudebním podsvětí pohybuje přes patnáct let a tak leccos z uvedeného zažil na vlastní kůži. V knize se tu a tam objeví i skutečné události (např. slavný návratový koncert MASTER´S HAMMER v roce 2017), reálná místa na jihu Čech nebo vycházející časopisy (Spark), atmosféru dotváří několik fotografií uvnitř a hlavně ta na titulní straně, na níž je parádně zmalovaný… neřeknu kdo. (úsměv)

Resumé: Komu se líbil Národní satanista, pořád ještě s chutí čte o začátku devadesátek na severu Evropy, a nebo se pohybuje aktivně na scéně a sem tam na ní narazí na pomatence, tomu  asi sedne i Krev černých vran. Kdo dává přednost promyšlenějším konstrukcím a třeba výše zmíněným spisovatelským esům, asi nadšený nebude. Já jsem kdesi uprostřed… knihu jsem přečetl za dva večery, byl zvědavý, jak příběh plný nenávisti dopadne, ale že bych si u čtení mlaskal blahem, to říci nemůžu.

190 stran

http://www.vaclavvotruba.cz/

 


Zveřejněno: 18. 02. 2020
Přečteno:
4354 x
Hodnocení autora:
6 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

16. 05. 2020 09:57 napsal/a Peťan
Některé věci by asi neměly vycházet...
Ok, kritizovat umí samozřejmě každý, takže hned na úvod je třeba říct, že autor je obdivuhodně činorodý a snahu samozřejmě má. Tím to však z mého pohledu končí. Knihy kovu (1 a 2, trojku už jsem si raději nepořídil) zůstaly někde na půli cesty, tj. myšlenka dobrá, realizace, fakta a především styl psaní však hluboko pod průměrem. Možná jako články do klasického fanzinu by to bylo v pohodě, ale kniha? No nic, pořád je to o 100 % lepší, než Krev černých vran. V zájmu zachování své důstojnosti, předtuchy průseru a nezasírání si knihovnu publikací, kterou zcela jistě neotevřu, jsem si knihu nepořizoval, ale pouze půjčil od kamaráda. Během četby jsem se musel smát (což mám jinak rád), protože na mě celý příběh působí, jako by ho psal čtrnáctiletý kluk. Kdyby tomu tak bylo, neřekl bych ani popel, ale autorovi je podstatně víc. Děj o ničem, rovina příbehu taky, hloubku to taky nemá, .... tohle je prostě špatně a zcela upřímně, škoda papíru i času na tom stráveném....
18. 02. 2020 08:55 napsal/a Fló
Jižní Čechy
Slunce, seno, black metal :DDD