Krátce po oznámení tří Lucifer Rising Festivalů, které se všechny uskutečnily na závěr roku v Německu, jsem byl rozhodnut, že využiji krátkou dovolenou k výletu za blízké hranice. Sestava VENOM, DARK FUNERAL, MIDNIGHT, ke které navíc posléze přibyli i WIEGEDOOD a DEATHRITE, byla prostě lákavá i vzhledem k tomu, že šlo o jediné období v roce, kdy člověk chvíli nemusel nic řešit a mohl s klidem vyrazit. Blízko za hranicemi se konají často i pro mě zajímavější akce, jenže málokdy mám možnost se tam dostat.
VENOM jsem viděl naživo dvakrát a zejména druhé setkání na Brutal Assaultu před několika lety mě zatraceně bavilo. Mám toho starého pardála Cronose prostě rád. DARK FUNERAL jsou absolutní srdcovka, ačkoli nutno přiznat, že dosud viděná dvě vystoupení mě o bůhvíjaké koncertní formě nepřesvědčila, zejména kvůli tehdy slabému výkonu vokalisty Heljarmadra. MIDNIGHT jsem vlastně vůbec neznal, ale měl jsem povědomí, oč jde.
Protože jsme výlet do Německa nebrali pouze jako koncertní záležitost, vyloženě se do klubu nepospíchalo, a tak jsme nestihli úvodní set drážďanských grindcore/death metalistů DEATHRITE. Kapelu vůbec neznám, navíc ten den jsem byl naladěný žánrově spíše jinak i vzhledem ke zbytku soupisky, takže mě absence nějak zvlášť netížila. Do lipského Haus Auensee jsme se za doprovodu německých přátel dopravili takřka přesně na show druhých v pořadí, belgických WIEGEDOOD. A ty už bych prošvihl nerad.
Studiově mě totiž tahle trojice dost baví od počátků, které sahají do roku 2014. Od té doby stihli WIEGEDOOD vydat tři desky pojmenované "De doden hebben het goed" a všechny se pyšní velmi solidním black metalovým materiálem, který snoubí táhlé spíše atmosféričtější pasáže s několika násypy. Borci přitom nepochází z černěkovového prostředí - dva z nich jsou členy post-black-hardcore formace OATHBREAKER, jež svého času také navštívila Brutal Assault, a třetí je členem její live-sestavy. Právě on, tedy kytarista a zpěvák Levy Seynaeve, je dále členem kapely se stále vzrůstající fanouškovskou základnou a oblíbeností, a to AMENRA. Všichni tři také mají zkušenosti z nemetalových seskupení.
Možná i díky tomu jsou skladby WIEGEDOOD tak svěží, chvílemi neotřelé, chvílemi naopak jasně se inspirující v žánrových legendách. Třeba úvodní "Prowl" ze zatím poslední, tedy třetí desky, mi ústředním kytarovým motivem velmi připomíná GORGOROTH za éry Kinga a Gaahla. Právě "Prowl" byla součástí koncertního setlistu, dále například "Ontzieling" nebo "Parool". WIEGEDOOD to šlapalo výborně, zvuk sice nebyl úplně ideální, zejména Levyho kytara nebyla příliš slyšitelná - na druhou stranu možná to bylo i lépe, protože v pasážích, v nichž hrál sám, se ukázalo, že má hrozný zvuk sama o sobě. Celkově vzato ale příjemný start.
Klub, který strukturou lehce připomíná pražské Forum Karlín, ať už rozlohou, vysokým stropem nebo balkóny po stranách, se solidně zaplnil už na WIEGEDOOD, více lidí ale přihlíželo následujícím MIDNIGHT. Přiznám se, že taková oblíbenost těchto retro kapel, odkazujících na osmdesátkový heavy metal okořeněný o black/thrashové prvky, je mi trochu záhadou, na druhou stranu show MIDNIGHT zábavná byla, to zase jo.
Kapela je v podstatě one-man projektem Athenara, který nahrává všechny nástroje, naživo si pak bere na vrub basu a vokály. Show ale hodně dělá také kytarista říkající si Commandor Vanik, který kromě velmi jistého kytarového výkonu neustále létá po pódiu, hází s sebou jak zběsilý. MIDNIGHT v lednu vydají novinku "Rebirth by Blasphemy", z níž zazněla titulní věc, celkem vysázeli zhruba desítku skladeb a přestože chvílemi to na mě bylo už moc monotónní, nebylo to přehnaně dlouhé vystoupení, aby začalo vyloženě nudit. Co mě trochu sralo byly neustále natahované konce skladeb, ale k heavy metalu to tak trochu patří. Dobrá show, ale doma bych MIDNIGHT asi nějak pravidelně nesjížděl.
DARK FUNERAL předloni přišli o bubeníka Dominatora, jednoho z asi nejrychlejších maniaků na současné black metalové scéně. Nahradil jej mně dosud neznámý Janne Jaloma alias Jalomaah, který dosud sbíral zkušenosti ve spíše menších spolcích různých žánrů. Nově u Švédů působí také basák Fredrik Isaksson zvaný Adra-Melek, který tvrdil muziku u death metalových GRAVE nebo na albu "Lepaca Kliffoth" od THERION. Zvědavý jsem kromě nových členů byl také na Heljarmadrův výkon z výše zmínených důvodů. I přes mírné obavy bylo natěšení veliké, protože setlisty DARK FUNERAL z předchozích akcí slibovaly skutečně nabitý gig.
A tak tomu také bylo. Předcházel tomu sice trochu zmatený start, kdy už zhasla světla v sále a rozsvítilo se klasické modré podkreslení na stagi, ale z repráků ještě zněla puštěná hudba rozhodně nepřipomínající intro DARK FUNERAL. Což mě pobavilo i z důvodu, že někteří návštěvníci už hrdě drželi mobilní telefony nad hlavami a "introdukci" si zaznamenávali. Každopádně, faux pas zažehnáno, skutečné intro puštěno, s "Unchain My Soul" z poslední desky vše odpáleno. Ááá, tady to dneska bude v pořádku. Nový řezník Jalomaah je přesný a nesmírně rychlý, s kopáky to možná občas trochu death metalově přehání, ale stejně nad jeho výkonem zůstává rozum stát. Dobrý masakr. Ahrimanova kytara bohužel po celý set hlasitostně dosti zaostávala za Chaq Molovou, což je velká škoda, neboť lídr DARK FUNERAL se stará o většinu notoricky známých melodií. Ale při trochu důkladnějším zaposlouchání si ji člověk našel. Heljarmadr předvedl určitě nejlepší výkon z těch tří koncertů, které jsem měl možnost vidět, ačkoli si stále říkám, že kapela formátu DARK FUNERAL by si lepšího řvouna jistě najít mohla.
Ale hlavně - ten setlist fakt zabíjel. "The Arrival of Satan's Empire", "The Secrets of the Black Arts", "Open the Gates", "Temple of Ahriman" nebo "Nail them to the Cross", skutečně pecka za peckou. Rozhodně zatím nejlepší show DARK FUNERAL, které jsem byl svědkem, a pro mě také vrchol večera v Lipsku.
A to i přesto, že VENOM rozhodně nezklamali a vytasili se hned s 16 skladbami. Trio prokládalo ty nejstarší fláky ("Black Metal", "Bloodlust", "Welcome to Hell", "Countess Bathory" ad.) s věcmi zejména z předloňské řadovky "Storm the Gates" či z předchozí "From the Very Depths", z níž zejména "Long Haired Punks" má naživo koule. Osobně bych uvítal, kdyby Cronosova družina neopomenula i desky "Resurrection" či "Metal Black", ale setlist není nafukovací.
Cronos byl očividně dobře naladěn a jeho basa měla perfektní kovový sound. Rageova kytara zpočátku až příliš řezala výškami, postupem setu se ale vše dalo do pořádku a VENOM prostě bavili, nechyběla ani nějaká ta pyrotechnika. Jejich show si užívali příznivci všech věkových kategorií. Samozřejmě, že v současnosti se najde spousta kapel, které jsou naživo intenzivnější než VENOM, ale jejich zásadní podíl na podobě žánru a úctyhodnou čtyřicetiletou kariéru (s několika krátkými pauzami) musí uznat každý. A na to, co je Cronos už s prominutím za dědka, mu to pořád skvěle válí.
Jako celek se Lucifer Rising Festival ukázal jako velmi vydařená, dobře zorganizovaná a s malými výhradami i dobře ozvučená akce. Pro úplnost doplním, že další dvě zastávky se konaly 27. prosince v Lichtenfelsu a 30. prosince v Mnichově. Pokud by se něco podobného vyrojilo zase příští rok v čase vánočním, rád se zase vydám.
