Konec roku je na jihu Čech neodmyslitelně spjatý se Satan Klaus festem. 21. ročník tradiční sešlosti se tentokrát rozrostl co do počtu kapel na sedm a opět se konal na velkém sálu volyňského kulturáku. Když jsem poprvé zaregistroval účast tří zahraničních skupin, trochu mě zamrazilo, zda to není trochu velké sousto, ale sázka na nadupanou soupisku se ukázala jako dobrý tah, stejně jako pozvání GRIDE v nové neokoukané sestavě. Každá z kapel s větším jménem si našla své obdivovatele, trochu horší to měly dvě, které obstaraly rozjezd.
DIRTY LESBIAN DUCK je název jako noha, který svádí k nějaké taškařici, ale prachatická parta se věnuje tvorbě relativně normální – míchá hardcore s metalem, parodický nádech snad mají texty, ale těm nebylo prakticky vůbec rozumět. On byl ve zpěvu vůbec kámen úrazu, projev vokalisty mi vůbec nesedl a v podstatě mi vystoupení DLD otrávil. Přitom hudebně to nebylo nezajímavé, řada pasáží mě bavila, ale jakmile zpěvák otevřel pusu, svým protivným řevem všechno pohřbil.
YSARAAL přilákali pod pódium poměrně početné publikum, ale nebylo to předváděnou muzikou, nýbrž vizáží muzikantů a pódiovými dekoracemi. K black metalu warpainty patří, stejně jako ozdoby z kostí, lebek a parohů. Nevím, jestli je tématika textů nějak spjatá s přírodou, slovům opět nebylo rozumět, každopádně vím, že naprogramované bicí byly hřebíkem do rakve. V dnešní době, kdy je tolik možností jak udělat bicí nějak poslouchatelně a snad i zajímavě i v počítači… Ono to nebylo o moc lepší ani s muzikou, black metal pravda bez příkras, ortodoxní old school bzukot s občasnými umca umca pasážemi (které mi nevadily, prostě pravěk…), ale přišlo mi, že se pořád dokola hraje jedna písnička.
Nejvíc zvědavý jsem byl na GRIDE. Po velkém třesku v sestavě jsem prachatickou brusku ještě živě neviděl, takže očekávání byla velká, s jistou dávkou skepse, protože nahradit Inyho i strunné borce není jen tak. A povedlo se to tak napůl. O Čertovi netřeba pochybovat, ten odvedl svůj vysoký standard a ještě stačil mezi songy promlouvat k obecenstvu. Dádus se vrátil na místo činu a s kytarou dováděl jako zamlada, zamotané pasáže tam byly tak, jak měly být. Místy mi chyběla druhá kytara, ale na druhou stranu byla výrazněji slyšet basa, kterou obsluhuje Pajko, jinak též člen YSARAAL. Zpěv… Ivan (předtím kytara v DIRTY LESBIAN DUCK) má těžkou úlohu. Každý bude srovnávat, to je jasné, takže na jednu stranu je určitě dobře, že se nesnaží napodobit svého předchůdce, na druhou stranu ještě není tak vyřvaný a jistý, aby utáhl celý set. Postupně mu trochu docházel dech… ale ono si to sedne.
U BOHEMYST už si vše sedlo dokonale, a dokonce už si začínám skladby pamatovat i bez toho dlouho očekávaného a slibovaného fyzického nosiče. Výhoda vlastního studia se změnila v nevýhodu, protože se v tom Honza a spol. pořád vrtají a předělávají a dolaďují… snad už konečně to CD bude. BOHEMYST mě tentokrát bavili snad nejvíc, co jsem je zatím viděl, výborný zvuk, spousta parádních nápadů, epické doomové motivy se prolínaly s blackovými nájezdy, Radek srozumitelně řval o umrlčích prknech, smrti, černi, necromantice… šikovně zapojené samply pak atmosféru koncertu dotvářely.
Největší rotyka se strhla při setu DEATHFUCKER. Italská kapela existuje asi čtyři roky, zatím nahrála dva kratší počiny, ale na pódiu byla jako doma. Trio rozjelo thrash metal ne nepodobný tomu, s jakým před třiceti lety slavil úspěch DEBUSTROL, takže nic složitého, ale agrese, rychlost, zábava. Lidi pod pódiem začali roztáčet circle pit, i nějaký ten stage-dobyvatel se našel a zaplaval si, tohle byla ryzí radost z hudby, která sice není kdovíjak originální, ale na koncertech pořád zabírá. Pánové to měli zmáknuté a odehráli ideálně dlouhý povedený koncert.
Po téhle show by to měla těžké každá kapela – přece jen sedm vystupujících je hodně a u šestého už se dá předpokládat jistá únava přihlížejících, a ta se dostavila. VALGRIND měli zpočátku vlažnější odezvu, ale postupně dokázali díky promyšlenému technickému death metalu lidi na plac dostat zpátky. Opět jen trio (z předchozí kapely zůstal bubeník), ale i s jednou kytaru vyznívala hudba druhé italské eskadry dostatečně hutně. Mě více bavili předešlí divočáci, ale VALGRIND se rovněž předvedli v dobrém světle.
Na závěr SINIESTRO, které v Česku hraje poměrně často a má tu vybudované dobré renomé. Myslel jsem si, že Švédi a Chilan jedou nějaké turné, ale oni do Čech přiletěli jen kvůli volyňskému vystoupení, které bylo pro trpělivé odměnou. Další trio a další parádní set. Snad jen úvod byl trochu pomalejší, dvě skladby nedokázaly lidem vlít do žil tu správnou energii, ale když pánové zrychlili a začali sypat black/thrash metal s punkovými výjezdy, bylo to ono. Jeden svižný kousek střídal další, lidi začali blbnout, ale přece jen se určitý malý stín nad poslední kapelou, resp. večírkem vznášel – čas pokročil a někteří návštěvníci začali odcházet. Takže došlo na to, co jsme si s kamarády říkali předem, že je sedm kapel moc, že na metalové akce vyráží hlavně starší ročníky a ty mají biorytmus nastavený tak, že o půlnoci začínají odpadat. Z mého pohledu – kdyby dvě kapely na začátku nehrály, o nic zásadního bychom nepřišli, začalo by se v půl sedmé a o půlnoci by byl konec. Ale zpět k SINIESTRO – všechna čest, jak to borci odehráli, hodinová jízda byla zábavná a plná skvělých skladeb.
Satan Klaus se tedy povedl, oproti loňsku přišlo o nějakých sedmdesát lidí víc a opět se ukázalo, že na jihu to žije. Další možnost vidět zajímavou sestavu bude ve Volyni 26. 2. 2020, kdy se v klubu Peklo (jež se nachází v podzemí Nové) objeví BLACK RAIN a VIRUS KAPAK.
Fotky: Jindra
