Letošní podzim je na tištěné podzemní čtivo docela úrodný. Po Parambucha zinu a Cerelitidě vyšel zajímavý počin – split Kawa Rýže & Raw zine. Splitka kapel jsou vcelku běžnou záležitostí, ale spojení dvou zinů je rarita, nicméně má svou logiku. V první řadě se spojili tvůrci z jednoho města (Plzně), v druhé spolupráce obou „redakcí“ (v jedné je jeden člověk, v druhé dva) probíhá i na netu, kde se články Líného Čuněte (to je zase jednou přezdívka, navíc pro dívku…) a Asty (baskytara VZTEKLEC) z Kawy objevují na stránkách Raw zinu. Dalším důvodem splitkaření je nejspíš nedostatek materiálu na vlastní celý časopis – Raw jich naplnil jen cca 30 z oněch 108.
Zin je udělaný jako obojživelník, tzn. každý projekt má svou titulku a tudíž ať vezmete časák jakkoliv, vždycky můžete začít číst. A ke čtení jsou jak hudební články, tak ty jiné. Ale popořadě…
Grafická úprava obou zinů je vytvořená v duchu vystřihni a nalep, ale mám pocit, že je to tak udělané v PC – texty jsou v textovém editoru napsané na 100 %, výstřižky mi taky přijdou stříhané v počítači, protože všechny okraje jsou rovné, navíc kdyby to někdo stříhal ručně, nestalo by se, že by na podklad nalepil dvakrát stejný text, což se Kawa-duu „povedlo“ nejednou. Prostě punk, no… A to nemluvím o jazykové úrovni článků – sloh není pravda špatný, vyjadřovat se všichni tři umí, ale těch prohřešků vůči mateřskému jazyku a typografickým zásadám je prostě strašně moc. Chápu, že to málokdo řeší, ale mně to vadí a vždycky si říkám, proč si s tím nedají vydavatelé víc práce, proč si to nenechají zkontrolovat od někoho dalšího, kdo by alespoň ty nejviditelnější omyly napravil. Taky bych přivítal očíslované stránky a obsah, ale to už bych asi chtěl moc. (úsměv)
Kawa Rýže napřed servíruje tři nehudební články, ve kterých kromě faktů nechybí autorovy názory, a i když se s jeho postoji úplně nepotkávám, je mi sympatické, že na věci nehledí jednostrannou optikou. Ale taky musím zmínit, že mě ani článek o Muslim Punx v Indonésii, ani ruská kauza Síť, ani úvahy externisty Markuse nad Andrejem Babišem, kapitalismem, systémem… příliš nebavily číst. Dávám přednost hudebním článkům, rozhovorům třeba. Ty se vešly čtyři, přičemž polovina je na můj vkus ze strany odpovídajících strohá (KOSY GEN, Linda z kapely KIBERA), polovina lepší (MaRie z LAKKA a MaZineRie, VICIOUS X REALITY). Největší prostor zabírají reporty – jak z tour a koncertů, tak z cest a taky demonstrací. Pěkný tour report dodali Libida a Peťan z DISAVOIR VIVRE, kteří se projeli Německem, Belgií a Francií s INTERPUNKCÍ. Následují reporty z koncertů, na které vyráželi Asta a Líný Čuně většinou za hranice – Německo, Francie, Anglie… aktivní duo, nezbývá než smeknout. Zato dojmy z demonstrací… to je zase mimo můj zájem, ať jde o protest proti lovům lišek, který proběhl v Edinburghu, nebo demonstrace za Cirkusy bez zvířat v Plzni. Cestopisy mě naopak baví vždy, jak ten z desetidenního toulání se Bosnou, tak Slovinsko & Itálie, v případě Itálie navíc zpestřený účastí na hardcore punkovém festu. Poslední oddělení patří recenzím na knihy a hudební nosiče, víceméně pochvalného ražení, ostatně v úvodníku to Asta zmiňuje, že recenze jsou napsané na věci, které si jejich autoři koupili, nebo je dostali na recenzi od kamarádů.
Raw zine je svým způsobem smutné čtení. Vyšel totiž naposledy. Aspoň to Trojka tvrdí v úvodníku nazvaném Epitaf. A taky v něm píše, že materiál do #4 sbíral od roku 2016. A taky že původně měly být ve čtyřce další články, ale z různých důvodů neklaply. Jak jsem napsal výše, Raw má cca třicet stránek, takže každý rok dal Trojka dohromady v průměru deset. Ale… pět stran dodali Líný Čuně + Asta, takže Trojka ani ne těch deset stran za rok. Což je na jednu stranu pochopitelné, když Trojka stíhá label, dvě kapely (VZTEKLEC, CRY OF HUMANS), pořádání koncertů a webzin, na druhou stranu to vypadá, jako kdyby pro něj byl tištěný zin přítěží, a podle dalších slov je na tom všelijak i ten webový, který „si žije svým životem a občas je nutné ji připojit na přístroje, aby přežíval i nadále“. Ale nechme stranou aktivity vydavatele, pojďme na obsah. Gró tvoří reporty z akcí konaných v garáži pod Trojkovým pořadatelským dohledem – časově od roku 2015 do roku 2018, buď benefity, nebo klasické hardcore punk koncerty nazvané třeba Kravál v garáži, což je tradiční akce, která proběhla několikrát. Tyhle reportíky jsou napsané čtivě, baví mě z celého zinu nejvíc, ale aktuálnost jim samozřejmě chybí. Druhým top článkem je historie kapely BARREL, ve které Trojka v letech 2007-2013 řval. Slušné jsou i reporty z Fluffu 2018 a drážďanského festu z roku 2016, zbytek už mě tak netankuje – vzpomínka na rok 2000 mi přijde dobrá pro ty, kteří se v ní vyskytují, „reklama“ na kastrační program jde mimo mě, stejně jako většina koláží nebo report-úvaha z koncertu NAPALM DEATH.
Celkový pohled na dvoják Kawa Rýže / Raw zine? Na jednu stranu je fajn, že pořád vychází papírové tištěné ziny; že si s články někdo dá tu práci okolo (grafika); že na titulních stranách nejsou obrázky uloupené z netu, ale udělané pro účely zinu; že autoři mají názory, které se občas míjí z většinovými v komunitě.
Na druhou jde o průměrné čtivo, ve srovnání s Trhavinou, Hlasatelem, Cerelitidou, Buryzone nebo Parambuchou o poznání slabší. Proč? Protože reporty z menších akcí patří spíše na web; protože recenze nemají systém – nepostihují podrobně ucelené období, ale jde o nahodilé články, často navíc spíše informační než kritické; protože je v něm málo rozhovorů, ty navíc nejdou do hloubky, ale drží se v obecné rovině; protože je v něm spousta chyb; protože grafika je ve srovnání s uvedenými ziny slabší a tisk nepříliš kvalitní (hlavně fotky jsou hodně tmavé a často na nich není poznat, kdo na nich je).
