Mám zažité automatismy, které mi říkají, že když přijde na recenzi deska od francouzského vydavatelství Les Acteurs De l´Ombre Productions, bude se jednat o black metal, který má v sobě onoho pověstného ducha, kterým kapely ze země galského kohouta oplývají. V případě skupiny MAÏEUTISTE je ten „spirit“ někde jinde. Ano, stále se jedná o černé řemeslo, ale pocity, které se z poslechu dostavují, mě směřují na sever Evropy.
Sever Evropy je ale široký pojem a jelikož i blackmetalové řemeslo je rozkročené, tak konkrétně v případě MAÏEUTISTE se derou na povrch kapely z tzv. avantgardního spektra, kdy když vystřelím od boku party jako ARCTURUS, VULTURE INDUSTRIES, tak nebudu daleko od nejednoho inspiračního zdroje. Nicméně jenom zmíněnými stálicemi to nekončí a jelikož recenzent je osoba protivná a pořád hledá přirovnání, nabízejí se třeba i vlivy BORKNAGAR, to hlavně díky melodickým vokálům, které jsou ale u MAÏEUTISTE v provedení méně výraznějším. Naproti všemu zmíněnému se ale kapela pouští v hojné míře i do doommetalových vod a neštítí se progrese typu OPETH.
MAÏEUTISTE se na albu docela odvázali a posluchače nešetří. „Veritas“ je deska, která sice nabízí jen šest chodů, ale zase dosahuje bezmála hodinové stopáže. Už ze zmíněných vlivů vyplývá, že nahrávka je to tzv. barevná a hravá. Její záběr je široký a tak lze najít jak přívětivé pasáže doplněné vysokými vokály, které mají tendenci člověka ukolébat a nastavit pocit pohody, tak i zuřivější úseky, kdy se bicí splaší a kapela vytočí tempo do maximálních otáček. Pravdou je, že ono střídání nálad občas působí krkolomně a stejně jako celé produkci tomu „něco“, co už třeba zmíněné kapely dělá ve svém žánru pojmy, prostě schází. Celkově působí „Veritas“ jako kvalitně odvedené řemeslo, ale jelikož je dnes tolik kvalitní hudby, nelze se dívat na kapelu jinak než jako na průměr.
Zachránit by to mohly party/momenty, které vám dodají pocity euforie, ale bohužel i na tyhle pasáže je deska skoupá. Přesto nechci tvrdit, že ta hudba nemá žádný potenciál oslovit posluchače. Slušných skladeb je tu pořád dost. A i díky tomu, že se toho v nich děje dost, tak i ta dlouhá délka desky je snesitelná. Album je rozdělené na tři relativně kratší věci (mají kolem sedmi minut), mezi které se vloudilo jedno nepovedené intermezzo. Poslední dvě skladby atakují patnáctiminutovou hranici. První z nich „Vocat“ je zpočátku pomalejší, uprostřed dojde až na totální zpomalení, podobné funeral doomovým postupům, aby skladba postupně nabírala grády. Desku uzavírá „Veritas – II“. Tahle věc jen dokonale shrnuje to, co kapela uvařila v předešlých skladbách, ale pouze v první fázi, ve třetině dojde na tichou pasáž, kdy se song probere až po osmi minutách, aby na konci zaznělo intro. Měl jsme pocit, že tyhle trapné vtípky se už od dob devadesátek nedělají, ale jak vidno…
Jelikož všechny výše vyjmenované kapely bezvýhradně neuctívám, nepadám na zadek ani z MAÏEUTISTE. Navíc oproti uvedeným pojmům jsou jiná liga. Na druhou stranu věční hledači UG kapel si v této francouzské partě mohou v klidu najít zalíbení. To nerozporuju.
Seznam skladeb:
- Veritas – I
- Infinitus
- Spiramus
- Universum
- Vocat
- Veritas – II
Čas: 54:33
Sestava:
- Keithan - kytara, zpěv
- Tmdjn - basa, zpěv
- Marc-Antoine Foulon - kytara
- Alexis Comparato - bicí
