Coornelus:
Vtipně pojmenovaná akce Burial In Sand organizovaná píseckou thrashmetalovou mafií (Thrash Nightmare Crew) uspořádala nový indoor festival, který se tentokrát nesl v jiných tempech, než na která jsou místní, převážně thrashers, zvyklí. Taháky akce, která se nesla v rytmech black/death a doom metalu, byly zahraniční party, které doplnily dvě české.
Večer odstartovali sporadicky vystupující THE TOWER. Kapele se povedl vytvořit precizní sound. Takhle skvělý zvuk na koncertě už dlouho nepamatuju. Klukům to hrálo parádně a hned od prvních tónů věci „Bloody Fields“, kdy úvodní riff je doomová slast, se přelila na posluchače doomová pohoda a hezky tak navnadila na věci další. Na první kapelu zahráli kluci trochu delší set, ale vzhledem k povaze jejich muziky a rozvláčným tónům to až tak nevadilo.
SNĚŤ jsem měl možnost vidět na jejich prvním koncertě a vzhledem k tomu, že kapela od té doby hraje často, byl pokrok od květnového vystoupení dost znát. Hlavně v jistotě, kdy už kluci dávno odhodili nervozitu, která se logicky poprvé dostavila. Jistotou zářící parta valila punkem načichlý death metal, kde se kormidlo času otáčí o třicet let zpátky. Na rozdíl od mnoha jiných nepůsobí ale SNĚŤ jako laciná póza. Intenzivní set podtrhla jeho délka; jestli se hrálo půl hodiny, bylo to moc. Skvělá práce.
GOATCRAFT registruju jen podle jména, i když ohlasy, které se na jejich hudbu šíří, jsou jen pozitivní. Já si je ale nikdy nepustil. Nevím, jestli to byla chyba, asi na tom nic měnit nebudu, ale koncert jako takový byl naprosto v pořádku. Trio (myslel jsem, že kapela působí jako duo) se nalíčilo, kytarista/zpěvák potřísnil krví minimálně z čerstvě zapíchlého kozla, dal si pod sebe modrý pytel, aby nezasvinil podlahu, a začaly se dít věci v death/black duchu. V duchu, který byl syrový a dnes je označovaný populárním slovem raw. Kluci ze Slovenska valili převážně black metal v jednoduší formě, kde pro oživení vkládali thrashové nebo deathové výpady. Na dvacet minut povedené, potom už mi začala jejich tvorba splývat. Tady bude vina na mé straně, protože jejich nahrávky nemám „naučené“.
Tahákem pro mě měli být hlavně MALOKARPATAN, protože jejich poslední desku „Nordkarpatenland“ jsem za poslední týden řádně protáčel a dost mě bavila. Z desky sálá zřejmá poťouchlost, která je umně zkombinovaná s chytrými a chytlavými nápady, což mě baví. Kupodivu naživo mi MALOKARPATAN přišli víc jako maškarní (hlavně ten čertík pod stojanem u mikrofonu) zaměřené na takovou tu prvoplánovitou zábavu, což se ale na akci, kam se lidi bavit přišli, nabízí. Úspěch měla kapela samozřejmě velký, což ale platí o všech partách, ale tak nějak jsem čekal malinko víc.
OCCVLTA hrála v době, kdy už poslední dobou mám dávno půlnoc. Úvodní tóny zněly tak, že jsem se pomalu začínal propadat do hlubokého spánku, když najednou kapela začala překlápět tóny z doom metalu do blackmetalových sypanic, které byly řízlé hodně punkem, a rázem jsem ožil, stejně jako fans, kteří začali vytvářet valnou hromadu. Show, která se odehrávala téměř bez světla, diktovala OCCVLTA svým brutálním soundem, kdy kytara byla naladěná pomalu tak hluboko jako basa, až začala vibrovat kolena. Poslední blackmetalová vichřice se už odehrála bez světla úplně a měla ničivý dopad. OCCVLTA nasála všechny přihlíživší, aby je pak vyflusla jako hlen z paty zpátky na zem – a ten, kdo přežil, má na co vzpomínat.
Johan:
Letos naposledy v Písku, ale ani thrash, ani heavy metaly. Nicméně Peťan & TN Crew nemají slabost jen pro dva uvedené žánry, ale pro old school obecně. A když se naskytla možnost přivítat v jihočeském městečku německé potemníky OCCVLTA, logicky k nim pasovaly kapely načernalé, zkázonosné a smrtící. Za mě palec nahoru, protože kromě THE TOWER jsem s ostatními zatím neměl tu čest.
Jak je v Písku zvykem, začalo se přesně podle plánu, v 19.00 rozjeli THE TOWER působivé vystoupení čerpající z odkazu prastarých doommetalových kapel typu SAINT VITUS. Nicméně našinci na to jdou po svém a vedle pomalých temp sázejí i veselejší živější pasáže, během kterých se dá skotačit. Když k tomu přičtu dva kvalitní variabilní vokály a cit pro gradaci skladeb, musím pánům vyseknout poklonu. A jsem zvědavý na nové album, ze kterého zazněla ochutnávka.
Peťan vtipně napsal na FB akce program nikoliv ve složení kapel, které měly hrát, ale podle jejich vzorů. U předchozí party byli uvedení SAINT VITUS, místo SNĚTĚ AUTOPSY. Což značilo špínu a zmar, hnilobu a sněť. (úsměv) Zatím jsem partu, v jejíž sestavě působí Mára (MÖRKHIMMEL a řada dalších kapel) nebo Víťan (KAOSQUAD), živě neviděl, nicméně demo z netu slibovalo pořádnou paseku s texty „na úrovni“. (smích) Slovům naštěstí nebylo rozumět, zato hudbě okamžitě porozuměl každý. A byla to parádní jízda, která mě opět bavila, hlavně nasazení všech na pódiu bylo totální a setu rozhodně prospěla délka dosahující cca dvacet minut. Ostré, zlé, ošklivé… parádní.
Zpětným pohledem – první dvě kapely jsem užil na maximum. Ne, že by mě další tři nebavily, ale první dvě mi prostě sedly se vším všudy, včetně výborného zvuku. GOATCRAFT taky nezněli po zvukové stránce blbě, ale jejich směs black a death metalu, opět coby exkurze do pravěku, mě nebavila. Přišlo mi to takové chaotické, jakoby kapela přeskakovala sem tam, ale chyběla tomu plynulost. Trendy se tomu říká bordel, ale ono je těch bordelů více typů – typ SNĚŤ mně sedl, typ GOATCRAFT ne. Set mi navíc přišel zbytečně dlouhý, a to nemluvím o přípravě před koncertem…
MALOKARPATAN jsem dosud nějak zanedbával, ale před píseckým koncertem jsem si „prý MASTER´S HAMMER“ poslechl na netu a byl příjemně překvapený. Silné melodie, našlapaná chytlavá muzika, vtipné texty… samé trumfy. Byl jsem natěšený, ve finále spokojený tak na 70 %. Z desky zní muzika čistěji, srozumitelněji, což platí i o zpěvu, který mi živě přišel zahuhlaný, nesrozumitelný, což je škoda. S MASTER´S HAMMER bych byl taky opatrný, jistá podobnost tu sice je, ale když už jsem u těch procent, tak bych řekl tak na 25. Druhá slovenská skupina mě chytla o poznání více než předchozí, ale našince nepřekonala.
Skluz nabral další minuty, což se v Písku nestává, ale obě slovenské party se babraly s přípravou, totéž pak Němci. Nicméně půlhodina se ještě dala tolerovat, i když jsme se shodli, že jsme nejradši, když jsme o půlnoci doma. Tady to krátce před půlnocí odpálila OCCVLTA v duchu prastarých… DARKTHRONE / HELLHAMMER / CELTIC FROST. Nutno uznat, že vystoupení bylo neobyčejně silné, působivé, i díky naprosté tmě, ve které se odehrávalo. Kvartet šikovně střídal pomalé skoro doomové skladby s rychlými black/punkovými, bylo to opět ryzí a starodávné, ale aura tomu nechyběla a výkony všech protagonistů byly excelentní. A že jim nechybí rozum, doložili optimálně dlouhým setem, který ideálně vygradoval – a to, že nedošlo na přídavek, bylo jen ku prospěchu věci.
Celkově převažují pozitivní dojmy, třikrát spokojenost takřka maximální, jednou spokojenost nadprůměrná, jednou jsem se kapelou minul, ale to se prostě stává. Akci navštívilo cca devadesát platících, s muzikanty a neplatiči se na malém sále pohybovalo přes sto postav, které přichystaly všem kapelám super atmosféru. Povedl se i zvuk, skončilo nakonec jakž takž včas, ve finále parádní akce.
Kubina:
Hned první kapela THE TOWER mě kvalitně zdoomovala, hehe. Stydím se, že jsem o ní slyšel až v souvislosti s premiérovým ročníkem Burial In Sand. Festival otevřel song „Bloody Fields“. Kytarová kila dlouho sálem doznívala. Trochu stouneřina, řekl bych. Dva různé vokály to zas dělaly pestřejší. Vyhrávky se nikam nehnaly. Ono nebylo ani kam při houpání v extra pomalých tempech. Zařazení „vyšších“ rychlostí mohlo připomínat sedmdesátá léta a BLACK SABBATH. Pražáci namíchali nejlepší sound – ten byl bezva celý festival.
Připomíná mně to brodění mokřady, kde se boty propadají s každým dalším krokem více do bahna. Aby toho nebylo málo, tak nepříjemný hmyz groteskně bodá v místech odumírající tkáně a pomoc není nikde na blízku. Nehezká infekce, ale death metal výborný. SNĚŤ předvedla suverénní show. Obešla se bez nějaké technické akrobacie. Spíše byla kalně syrová s ostrými riffy, vytaženými basy a hnilobnými vokály, které krom frontmana obstarával i blonďatý kytarista. Přišli, zničili, odešli...
Třetí kapela. Zase trochu jiné pojetí metalového pravěku. GOATCRAFT ze Slovenska to svištěli v docela vysokých black/death tempech, přesto dokázali být melodičtí. Hlavně kytarové sólování při bubenických útocích bylo ultimátní. Čarodějnické zpěvy zas zaklely nejednoho hroziče. Nehrálo se pouze rychle. Střední tempa odkazovala na nejprimitivnější black a atmosferické party zaváněly trochu BATHORY. Žel k poslechu toho banda zatím moc nemá. Set bych si určitě užil více s větší znalostí tvorby.
MALOKARPATAN ze Slovenska jsem měl naopak naposlouchané dost. Hudbou rozhodně nejzajímavější. Tak začnu tím, co se mi líbilo. Na pilníkovité riffy á la osmdesátkoví DESTRUCTION nebo HELLRIPPER ve skladbě „V okresném rybníku hastrman už po stáročá vyčína“ nebo skotačivou hitovku „Nedlho po púlnoci opacha sa doplazila z dzíry“, nedám dopustit. Ono album „Nordkarpatenland“ je mistrovským dílem střídajícím nálady a prolezlé melodiemi jak hadí doupě. Nicméně největší (nejen instrumentální) ovlivnění cítím od TORMENTOR z Maďarska. Vokál má i podobnou barvu. Ten byl v případě zpěváka v brýlích pohříchu zašifrovaný. Nebylo rozumět ani slovo. Škoda, protože texty nejsou vůbec špatné.
Největší divočina se strhla na německé metalisty OCCVLTA. Kotel byl v jednu chvíli opravdu bláznivý. Tentokrát šlo o metal podobný kultovce HELLHAMMER. Vše umocňoval zakrvácený zpěvák, který to cedil přes zuby Warriorovým stylem, a zaprášený zvuk kytar. Atmosféra přicházejícího nočního ďasu nastala, když v sále zhasla všechna světla. Kapela to mydlila úplně po tmě. Posluchači mohli zůstat stát zařezaní na místě, nechat se omývat nejistotou. V zadních řadách dokonce někdo začal panikařit, blikat baterkou SOS, skoro se plazit po zdech a hledat spínač...
Fotky: Syky
