Nejbližší koncerty
  • 23. 03. 2024Jarní akce Necro metal Pilgrims přiveze do ostravského kl...
  • 23. 03. 202423.3.2024-Plzeň-klub Parlament. FUNERAL PILE Blackened ...
  • 23. 03. 2024Alternativní metal v Ponorce. Mayon (Opava) chystají des...
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
HUSMAN FEST

25. 11. 2019, Volyně – Na Nové

Peťan:

Legenda brazilského undergroundu znovu v Evropě! Dilema, zda jít na jejich společný koncert s neméně legendárními NIFELHEIM v Praze, vyřešili pořadatelé volyňského ETEF Festu, když jednu ze zastávek stáhli do svého skoro šumavského městečka. Pražská Chmelnice stojí za hovno, takže jsem s těžkým srdcem oželel švédská dvojčata a jejich kumpány, nicméně brazilské nestory VULCANO jsem si nemohl nechat ujít. Zvlášť, když jsem je dlouhých devět let neviděl!

Je pondělí, počasí hodné pozdního podzimu. Předtucha nastávající zimy. (úsměv) Zrovna dnes jsem v kanclu na Žižkově a balím to krátce po patnácté hodině. Mířím šedou a stmívající se Prahou na bus. Dýchám smrad zdejších ulic, převážně z výfuků pomatenců, kteří musí jezdit do práce autem za každou cenu. Už dávno se nedivím asijským turistům, že i v našem hlavním městě nosí roušky… haha. Cesta busem do Strakonic je rychlá, napůl prospalá a venkovní marast v podobě mrholení mi vnukne obavy, kolik že lidí asi dnes na koncert dorazí. Potkávám se s věrným podporovatelem (nejen) zdejší scény Johanem a společně s crew DéPéHá míříme do Volyně. Před klubem potkáváme známé ksichty, platíme vstup a jsme překvapeni, že je v šest hodin na místě poměrně dost lidí. Nakonec si cestu na malý sál Na Nové našlo pětasedmdesát fanoušků, což je na pondělí opravdu skvělé číslo! A pozor, je to víc, než přišlo v sobotu na zmiňovaný pražský koncert. Jižní Čechy vládnou! Kupuji u Berryho právě vydanou desku PUSTINY, dávám pivo a pokec s kamarády a pomalu se chystá první kapela.

Krátce před půl sedmou zahajují celý večer domácí BOHEMYST. Tady je to sázka na jistotu pro ty, kteří měli (a pořád mají) rádi AVENGER. Formaci pod novým názvem nijak výrazně nerozlišuji od slavnější éry kapely a je tomu tak i naživo. Zpočátku mi připadá, že mají BOHEMYST trochu horší sound, nicméně postupně si vše sedlo. Kombinace black, death a doom metalu je mistrovsky zahraná, žel trochu mi jednotlivé songy splývají v jeden dlouhý celek. Tu se přidá na tempu, pak se zase zpomaluje do zajímavých, téměř atmosférických pasáží. Přesto je to na mě tentokrát příliš dlouhé, a tak se v závěru setu věnuji pokecu se známými ksichty, kterých je všude kolem spousta.

LAHAR. Kapela, kterou jsem za svůj život viděl nejčastěji. Kapela, která mě pořád neskutečně baví. Kluci to zas a znovu potvrzují i ve Volyni, kde hrají naprosto strhující set, který postupně přiláká do prvních řad divočáky. Nasazení na max, skvěle šlapající stroj, thrash metal jak řemen. Jihočeskej Lombardo Žrout sice někdy skuhrá, že už nemůže, ale sype to tam, jako kdyby právě nahrával „Reign in Blood“, sekce KK (ne, to není K. K. Downing, ale Korek a Kozel) na svých kytarách typu V tasí jeden riff za druhým, o sólech ani nemluvím. Skalík si nedávno pořídil novou basu, a tak si více než kdy jindy stoupl na okraj pódia, aby se všem pochlubil. Samozřejmě předvedou hrou! No a Růža za mikrofonem totálně zdomácněl a mám pocit, že je v kapele od jejího vzniku. No dobře, není plešatej jako Žrout, ani šedivej jako Korek… ale víte, jak to myslím. (úsměv). K tomu mám po levici padesátníka Žakyna, po pravici stejně starého Johana, společně třepeme šedinami a pleškou a totální old school je na světě. A když LAHAR po čtyřiceti minutách plenění klubu všemi svými hity i novými songy dohráli, musel jsem se smát, jak mě to opět bavilo. Bylo mi ctí zase vám zobat z rukou. Thrash! 

Dávám plzeň na baru a v půl deváté už se na pódiu šikuje brazilská pětice postarších pánů. Postarších snad kromě bubeníka. VULCANO nás hned od prvního tónu přenášejí do poloviny osmdesátek a nefalšovaný old school thrash/black metal masakr může začít. Padá mi brada, protože VULCANO s veškerou přirozeností sypou jednu vykopávku za druhou, mají skvělý zvuk a zní přesně tak, jak kapela podobného ražení znít má. To jest, že jim nechybí energie, syrovost ani autentičnost. VULCANO jsou jednou z nejstarších extrémních metalových kapel z Brazílie a tento jejich odkaz pohlcuje volyňské publikum s každým songem. Kapela vsází hlavně na starou tvorbu, a tak zazní skladby jako „Witches Sabbath“, „Red Death“, „Fallen Angel“, „Spirits of Evil“, „Holocaust“, „Incubus“ nebo nesmrtelný přídavek „Death Metal“. Tihle chlapíci v letech se na pódiu proměňují v mladíky, kteří hrají hlavně pro radost, chrlí infantilní texty o satanovi a peklu, své produkci věří, ale zároveň jim nechybí nadhled. Přesně tak, jak to mám rád. VULCANO se hraním baví a nakazili tím snad všechny přítomné. Celých sedmdesát minut pekla jedu headbanging, nejde to jinak! Tradiční metal zase jednou vyučoval. V komorní atmosféře a pro velice slušný počet fans. Díky pořadatelům, kapelám, kamarádům. Tohle byl památný pondělní večer!

 

Johan:

Na pětadvacet koncertů vyrazila do Evropy brazilská legendární kapela VULCANO. Tři z nich si naplánovala v Česku, jeden ve Volyni, což jsem zpočátku bral jako risk, protože 
a) pondělí,
b) zas tak velké jméno VULCANO z mého pohledu nemá.

Tipoval jsem max. padesát hlav, ale naštěstí jsem se spletl, a docela výrazně. Ve finále byla na malém sále kulturáku mnohem více platících plus kapely, kapelní i Berryho distro, optimálně zaplněno, tak, že si každý mohl sednout, volně se pohybovat i dýchat. Přesun z původně oznámeného podzemního Pekla jsem určitě přivítal, a nejspíš to bylo dobře nejen kvůli komfortu, ale i kvůli zvuku, který se hned na úvod povedl parádní. 

Což bylo pro muziku BOHEMYST stěžejní. Zvuk byl v podstatě během chvilky nastaven na level dokonalost a muziku BOHEMYST jsem si dokázal užít snad nejlépe od chvíle, co vystupují. Díky výbornému zvuku byly slyšet všechny parádičky, které kytaristé „vyráběli“, ideálně nazvučená basa tvrdila spodek a nemocný Honza navzdory hendikepu řezal  bicí s obvyklou intenzitou. Intenzivní byl i set BOHEMYST, uvozený titulním songem z plánovaného alba „Čerň a Smrt“, které mělo vyjít v létě a nejspíš nevyjde ani v zimě; prokletí vlastního studia a neustálého vylepšování nahrávky. (smích) Na tu opravdu hodně těším, protože ponurá zadoomaná muzika se střídá s valivými úseky i blackovými sypačkami, a přesně v tom duchu, jaký mám rád – chvílemi epic, chvílemi marast. A nová skladba, která zazněla v premiéře, byla tutovka.

Jako druzí to rozjeli LAHAR. Ty jsem asi taky viděl ze všech aktivních kapel nejčastěji jako Peťan (z těch neaktivních by to byli AVENGER, takže když vezmu v potaz jejich pohrobky BOHEMYST… byl to večer snů, úsměv). A zavzpomínal jsem si na památeční koncert LAHAR v roce 2009… deset let uteklo jako voda, v kapele je čtvrtý zpěvák, ale energie pořád stejná, jen skladby se hrají jiné. Kromě novějších, které by snad brzy měly objevit na singlu, zazněly prověřené fláky jako „Fekete Peter“ nebo „Řecko“, nechyběla pirátská „Lebka a hnáty“ ani sportovní „Když nemůžeš přidej“. LAHAR jako vždycky srovnali Novou se zemí a jejich set si kromě tradičních pohazovačů hlavami užili i pankáčové v přední linii, i dříve narození v řadě druhé. (úsměv) 

VULCANO je na jednu stranu legenda, na druhou totální underground. Základní kámen kapely byl položen v roce 1980!!! A v roce 2019 objíždí chlápkové v letech kluby a hrají pro padesát až sto lidí. Kytaristovi, který kapelu spoluzakládal, je 61 let, zbytek taky už leccos zažil, i když ve VULCANU nehraje tak dlouho, každopádně všechna čest, s jakým zápalem to pánové v letech odehráli. V divočení jednoznačně kraloval basák, který blbnul jako divák na LAHAR, na pódiu pak působil jako utržený ze řetězu a navíc přidával neskutečné grimasy. David to vtipně komentoval, že netušil, kolik má člověk v obličeji svalů. (úsměv) Každopádně Brazilci se s ničím nemazali a odehráli „přeshodinový“ koncert, během kterého se nezastavili. V jejich muzice se odrážejí atributy old school metalu osmdesátých let, takže thrash (především), death, black, bez ostrých kontur. Některé postupy byly totálně dřevní, ale zábavné to bylo od začátku do konce a myslím, že ve finále si to užili  všichni, jak ti na pódiu (kteří postupně chytali větší a větší drive), tak ti pod ním. 

Jsem rád, že se akce tak povedla, že dorazila celá jihočeská metalová mafie, že všechno proběhlo v příjemné atmosféře, která na jihu Čech vládne už dobrých deset let. 

Fotky: Jindra

Skalíkova galerie


Zveřejněno: 28. 11. 2019
Přečteno:
3949 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář