Nejbližší koncerty
  • 23. 03. 2024Jarní akce Necro metal Pilgrims přiveze do ostravského kl...
  • 23. 03. 202423.3.2024-Plzeň-klub Parlament. FUNERAL PILE Blackened ...
  • 23. 03. 2024Alternativní metal v Ponorce. Mayon (Opava) chystají des...
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
INSANIA

15. 11. 2019, Praha - MeetFactory

Opat:

Ačkoli jsem v minulosti viděl norské legendární MAYHEM několikrát naživo, pokaždé tomu tak bylo na festivalu. A kvalita jejich vystoupení se z mého hlediska rozkročila mezi naprosto famózní (naposled na Brutal Assaultu při přehrávání celého "De Mysteriis Dom Sathanas") po docela nudná vystoupení, jako to předcházející na Brutal Assaultu nebo onehdá na plzeňském Metalfestu za plného svitu slunce. Po letošní zdařilé desce "Daemon" (recenze velmi brzy) jsem ale měl dojem, že půjde o skutečně zdařilou show. Jako support navíc vystoupili krajané GAAHLS WYRD, kteří mě už dvěma koncerty dost odrovnali, i tam jsem čekal jen to nejlepší. Co hrajou GOST jsem věděl jen z doslechu.

Vzhledem ke svému zpoždění jsem z posledně jmenovaného projektu slyšel jen zhruba deset minut. Ale vlastně mi to stačilo, protože, ač synthwave a podobné radovánky si klidně občas dám, tohle mě stihlo nudit za těch pár minut. Dost přepálený zvuk bych pochopil, leč kompozičně mě to vůbec nezasáhlo, od takových CARPENTER BRUT se GOST mají co učit. Kytaru bych bez pohledu na pódium snad ani nepostřehl a vokál byl takový trochu dětsky black metalový, bez nějaké síly. Nápad zařadit na podobné turné kapelu tohoto ražení mi přijde fajn, proč ne, na začátek se trochu rozproudit, ale GOST mě teda během chvíle nepřesvědčili, že zrovna oni byli dobrou volbou. Ale jak říkám, dorazil jsem pozdě, berte mě s rezervou, ačkoli nemíním, že by můj názor zhlédnutí celého setu zásadně změnilo.

GAAHLS WYRD mám rád. Debutová deska se zdařila, březnový koncert v Praze byl výborný, dubnový koncert v Oslu byl absolutně dechberoucí, takže natěšen jsem byl i na třetí setkání tohoto roku. Zpočátku mě teda zarazil až příliš tichý zvuk oproti GOST, takže jsem si mohl v klidu vyslechnout poblíž probíhající nekončící konverzaci, naštěstí se zvukař brzy vzpamatoval a vytáhl volume trochu doprava. Stále tomu chyběla větší ostrost kytar, ale už to bylo rozhodně přijatelné. Gaahl, jak je jeho zvykem, se kromě blackového ryku vytasil s hlubokým čistým vokálem, ale také s halfordovskými ječáky. Díky nim byla absolutním vrcholem setu skladba "Alt Liv", jež vyšla na (bohužel) jediné řadovce GOD SEED. Těsně v závěsu pak byla gorgorothovská "Exit - Through Carved Stones", kterou GAAHLS WYRD set uzavřeli. Nezklamaly ale ani skladby z nové desky nebo výlety do minulosti s TRELLDOM.

Jen to tentokrát nebylo zvukově tak silné, jako při předchozích setkáních. A možná i Gaahlův výkon, ač přesto smekám před tím, s jakou chladnokrevností (sobě vlastní) mění vokální polohy, nebyl až tak dechberoucí. Občas mi přišlo, že ani on se na pódiu neslyšel úplně nejlépe. Co bych možná uvítal, by bylo trochu civilnější vystupování strunné sekce, která se občas zbytečně snažila dělat opičky do publika a tak trochu se předvádět, ale to je taková doplňující výtka. Mimochodem, lidé menšího vzrůstu možná marně hledali na pódiu bubeníka, protože Hellhammerova sada už stála v plné parádě na drum riseru a Spektre se se svými bicími musel vejít dopředu před něj. Kolem a kolem, dobré vystoupení, ale extáze jako v Norsku se nedostavila. Co bych chtěl ale ocenit, jak rychlá byla výměna mezi GOST a GAAHLS WYRD. To si člověk sotva stihl koupit pívo.

The true MAYHEM mě svým čerstvým albem potěšili. (Nepotěšila mě však cena vinylu v MeetFactory, litr je fakt dost, když jinak stojí zhruba 600.) Jelikož jsem nedočkavec, koukám na dostupné setlisty z turné s předstihem, a tak jsem věděl, že mé nejoblíbenější kousky z "Daemon" v pátek nezahrají, ale co už... stejně jsem se těšil. Trochu ve mně začal hlodat červíček pochybností, když Norové zvučili kytary, které zněly jako rozsypaný čaj. Což tak zůstalo i pro samotný koncert. Naopak Hellhammerova souprava s nahallovanými přechody, to byl rachot jako kráva, to můžu. Sice činely trochu zněly jak při pleskání do vody, ale to už je takový detail, který vyznění koncertu nekazil.

První část setu zahrnující věci z "Daemon", "Chimera" a "Grand Declaration of War" zahráli borci v civilním vzezření v černých trikách, pouze Attila byl zhyzděn, jak se u něj sluší a patří. V ruce mu nechyběly obvyklé propriety z kostí či oprátka. MAYHEM odstartovali se skočnou "Falsified and Hatred", z novinky pak odehráli ještě "Bad Blood", "Malum" a "Invoke the Oath". Jak říkám, favority mám na "Daemon" jinde ("Agenda Ignis", "Of Worms and Ruins" či "Daemon Spawn"). O něco víc mě tedy braly "My Death", "To Daimonion" nebo "A Bloodsword and a Colder Sun, Part II" v civilnější - více metalové, téměř neindustriální - verzi. Chvílemi to bylo skutečně výborné, i zvukově zdařilé, ale přišlo mi, jako by zvukař nemohl najít tu správnou polohu a občas tam tím míchal, že jsem se až ztrácel.

Následovala část setu v kápích značící čtyři songy z legendárního počinu "De Mysteriis Dom Sathanas". MAYHEM několik let přehrávali tuhle desku a je to znát - tahle část koncertu jednoznačně šlapala nejlíp a přestože jsem se i při vědomí toho, že jsem slyšel celou "DMDS" relativně nedávno, těšil na úvodní část programu více, nejvíc mě zase dostaly osvědčené fláky. "Freezing Moon", "Pagan Fears", "Life Eternal"... no však víte. To je prostě kult, tam není nic potřeba dodávat a zahráno to bylo naprosto s přehledem.

Závěrečný přísun se skládal z valné většiny z "Deathcrush". Necrobutcher, tedy potenciální Euronymův vrah, už šel do půl těla, jak jsme u něj zvyklí (jinak mi ale přišlo, že se tak nějak krotil), Attila se přetvořil v podstatě v punkáče a po typickém intru "Silvester Anfang" zazněly fláky jako "Chainsaw Gutsfuck", "Pure Fucking Armageddon" nebo "Deathcrush". Formálně podle mě vše v naprostém pořádku, jen pro mě "Deathcrush" není takovým kultem, jako pro lidi, kteří MAYHEM poslouchali od pradávna. Ta určitá tehdejší i kompoziční aktivita je z těchto skladeb cítit, ale jak říkám, formálně pohoda.

Po odehrání poslední skladby Necrobutcher do mikrofonu poděkoval příchozím maniakům a kapela se bez přídavku rozutekla. Což kvituji, žádné vyvolávačky a rádoby nečekané návraty.

A teď, jaký finální verdikt vyřknout. Chvíle, kdy mě set MAYHEM tolik nebavil, se mísili s těmi vynikajícími, takže výsledkem je takový průměr. Mrzí mě, že z "Daemon" nezazněly ty podle mě lepší pecky, zároveň mě mrzí, že MAYHEM absolutně serou na předešlou desku "Esoteric Warfare". Z takové "Watchers" nebo "VI. Sec." naživo bych se posral. Zvuk taky mohl být lepší, i když průser to úplně nebyl. Věci z "DMDS" zase zabíjely, věci z přelomu milénia taky velmi zdařilé. No prostě jsem i s odstupem dní rozpačitý. Musím ale říci, že MAYHEM k tomu přistoupili velice profesionálně, z jejich strany (až na ten zvuk kytar, který mi přišel hrozný už přímo z aparátu, hehe) skvěle odehraná show. Gaahlova družina mě tentokrát nebavila tolik, jako při předešlých koncertech, ale nezklamala.

MeetFactory prošlo od mé poslední návštěvy výraznou proměnou, prostor pro fans je o něco menší, pódium naopak rozlehlejší. Sloupy vprostřed sálu postranách jsou otravné, jinak je to docela příjemné místo, ale nějaký skvostný zvuk jsem tam ještě nezažil. Budvar na blití, ale to je tou značkou, ne klubem, hehe.

A takový rýpanec na závěr... někteří lidé si asi na koncert přijdou jen zařvat heeej a smát se tomu. Stokrát za skladbu. Někomu do ucha. Ať hraje co chce. Kult.

 

Jindra:

Úvod večera obstarali GOST – dvojice maníků, instrumentálně vybavených baskytarou, zpěvem, příležitostně klávesami a hlavně samplovacími mašinkami, které naprosto dominovaly po čas celého vystoupení zahaleného neprostupnou mlhou jak z vojenské dýmovnice. Mohutné industriální pasáže doprovázené někdy apokalyptickým řevem, někdy kultivovaným zpěvem se opakovaly ve smyčkách doplněny klávesovou vyťukávačkou s poměrně dobře čitelnou melodií. V kruzích zasvěcených této muzice se používá škatule horror black metal / synthwave, darkwave crossover, z čehož plyne, že zde vystopujete ingredience od NEW ORDER, EURYTHMICS, THE CURE, Devina Townsenda, DIABLO SWING ORCHESTRA nebo Alice Coopera a řady dalších. Jejich poslední deska „Valediction“ si určitě své kupce najde, já osobně si nedovedu představit, že bych si koupil nosič zaplněný směsicí electro-beatu, naprogramovaných bicích a repetitivního techna. Ale proti gustu… 

Po cca 20minutovém přeskupení stage spustili svůj set norští GAAHLS WYRD, kapela  zpěváka Gaahla (civilním jménem Kristian Espedal) známého z GORGOROTH a GOD SEED. Tak jak už to funguje u naprosté většiny kapel, úspěch, či neúspěch je přímo úměrný kvalitě zpěváka. V případě GAAHLS WYRD je úspěch zaručen. Kapela se prezentovala průřezem jejich debutového alba „GastiR – Ghosts Invited“. Od dob GORGOROTH se Gaahlův projev posunul k jisté umírněnosti, což demonstruje v „Carving the Voices“ plné melancholie až snění. Ale i opačná blacková poloha není zdaleka pro GAAHLS WYRD zapomenuta. Jasný důkaz toho, že kapela s rostoucím věkovým průměrem umělecky roste, aniž by sklouzla k nějaké podbízivosti, nebo nedej Satan ke komerci. V mých uších ke vší úctě k MAYHEM jednička večera. K mému úžasu, když jsme po koncertě opuštěli Meet Factory, před barákem postával Kristian a nonverbálně nabízel společné foto. V ten okamžik mně to přišlo jako hodně sympatické gesto. Pochopitelně jsem využil situace a svým kamarádům pořídil myslím si hodnotnou vzpomínku na podařenou smíchovskou akci.  

Tečku za pátečním večírkem udělali Belzebubové z největších, norští MAYHEM (nebo chcete-li THE TRUE MAYHEM). Opět minimální čas potřebný k přestavbě pódia, hlavně díky instalaci dvou sad bicích. Jasně že ty nejvýše položené patřily Hellhammerovi.  MAYHEM přijeli mj. podpořit své poslední v pořadí šesté album „Daemon“. Vše v režii charismatického Attily Csihara, který ten večer oblékl těžko identifikovatelný outfit s religiozními symboly a řetězem obtěžkaným sadou podivných klíčů na krku. V levici třímal dvojitý kostěný kříž, kterým „uděloval“ rouhačům pod pódiem odpustky. Z obličejového paintu jsem rozluštil pouze „vypálený“ pentagram. Z MAYHEM stále sálá černá energie, Attilův nelidský řev řídí kontrolovaný chaos, vše za dozoru mistra basu Necrobutchera. MAYHEM se na posledním albu „Daemon“ posouvají v před tím, že se dívají zpět ke kořenům. Po hodině v přední linii pod pódiem jsem usoudil, že bude lepší vyklidit dobyté kóty a přemístil jsem se do prostoru šaten a nabíral vyčerpanou energii. MAYHEM jsou jasnou legendou a byli papírově jasnými favority večera. Přesto hudebního Oscara dávám GAAHLS WYRD. 


 


Zveřejněno: 19. 11. 2019
Přečteno:
4041 x
Autor: Opat | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

20. 11. 2019 12:21 napsal/a _medvěd_
MHM
...zároveň mě mrzí, že MAYHEM absolutně serou na předešlou desku \"Esoteric Warfare\"... Za to se podepisuju!!!
19. 11. 2019 20:05 napsal/a immortal
Gost
Opate, buď rád, že jsi to nemusel přetrpět celé. Nehudba jménem Gost neměla na této akci co dělat. Bylo to příšerný a dělalo se mi z toho neidentifikovatelného kraválu šoufl. Gaahls a Mayhem pak byli naprostým balzámem na blackmetalistovu duši. Problémem továrny je trochu zvuk, podobně tomu bývalo v Abatonu, ale tentokrát byl čitelnej, tak to šlo a užil jsem si to. Sral mne trochu mistr světel, kterej si zapálil nějakou flanďáckou vonnou tyčinku a čmudil nám to přímo do ksichtu na balkón. A pozorovat ho, jak laboruje se světly stálo také za to.
19. 11. 2019 08:29 napsal/a Step
Wla
Ještě zazněly Symbols of bloodswords a Ancient skin (naprostá vražda) z WLA.