Od chvíle, kdy jsem poprvé zaregistroval existenci V RUKOU OSUDU, uplynulo více než pět let. V roce 2014 se objevily dva nosiče s jejich sludge & funerálním doom metalem. V pravou chvíli, v době, kdy se pomalá neutěšená muzika dostala i u nás do trochu širšího povědomí. Severočeši toho nejvíc stihli právě v onom roce 2014: kazetu s BLUES FOR THE REDSUN, vinyl s PRAY FOR DEATH i vystoupení na Pekle nad Otavou 9. (úsměv) O rok později přidali další gramozářez na čtyřsplitu, znovu se připomněli až letos, kdy vyšla kazeta „Chronos“. A když už kazeta, tak ať vypadá jako tahle. Podobně nedávno zabalili svůj analogový nosič BLUES FOR THE REDSUN, tentokrát je to ještě o něco vyšší level. Pěkně graficky zpracovaná skládačka obsahuje kromě kazety pět kartiček s texty a výřezy z hlavního obrázku, na kterém je postava se symboly plynutí času a pomíjivosti života.
Ve světě funerálního doomu plyne zdánlivě čas pomaleji než kdekoliv jinde. Na všechno je času dost, každý riff doznívá, každý úder bicích je pečlivě dávkován, každé vyřčené slovo má váhu. Je to patrné od prvního hrábnutí do strun, „Bitevní pole“ je zpočátku postaveno na hlubokých tónech a ubíjejícím rytmu, nicméně V RUKOU OSUDU dobře ví, že kolovrátkové opakování téhož ztrácí po chvíli charisma a tak v ideálním okamžiku zařazují méně depresivní pasáž s vyššími kytarovými tóny, které kouzlí posmutnělou melodii. Více než méně se hraje, méně než více „zpívá“, přičemž jde o hluboké „volání o pomoc“, zachmuřené a nervy drásající, ať se k mikrofonu staví Marek nebo Slawa. „Bitevní pole“ ctí ducha žánru rovněž v textové rovině: „Ignorovat je to, co se učím, abych přežil, ignorovat, abych byl schopen nadechnout se hniloby všedního dne.“
„Fragmenty“ uvozuje jakýsi znepokojující projev v angličtině, význam nejsem schopný pobrat, zato význam českého textu pobere každý: „Nouze, úzkost, vyčerpání, vnitřní neklid, k uzoufání.“ Nejde jen o beznaděj pro beznaděj, slova, jež úryvku předchází, naznačují, že příčinou deprese je lidský druh. Muzika se opět líně převaluje, kytara drnčí, basa brní, bicí duní… už to člověk v rámci žánru slyšel několikrát, ale V RUKOU OSUDU patří ke kapelám, které pořád dokáží zaujmout.
V třetím songu „Křídla času“ slova absentují, instrumentálka ale i tak působí dostatečně silně, a to se obejde bez bicích. Jen nervní riffy hrubé jako povrch rašple, do kterých se postupně zahlodávají světlejší momenty, tři minuty jsou tak akorát. „Chronos“ je zpočátku ještě větší funeral zmar, pomaleji už to snad nejde, zoufaleji řvát taky ne… a ty bicí… často se rána ozve po několika sekundách, jen tu a tam dvě tři krátce za sebou. Práce s atmosférou je ve čtvrté skladbě asi nejpůsobivější, stejně tak text: „V rukou osudu nechť čas plyne! V rukou osudu každý zahyne!“ Nihilismus, strach, zlo. Až v druhé polovině záchvěv naděje – podobný mustr jako u předešlých kompozic, lehké uvolnění dusné atmosféry. Určitě vítané. Závěrečná tryzna pak dílo zkázy završuje v podobných intencích, jako se valily předešlé písně.
V RUKOU OSUDU patří k hrstce tuzemských kapel, jež propadly kouzlu temné pomalé muziky a dělají ji na solidní úrovni. Že je to cesta proti větru je zřejmé, fanoušků, kteří podobně laděnou tvorbu ocení, jistě nebude hodně, ostatně náklad kazety čítající 49 kusů dává zčásti odpověď; na druhou stranu je to zase jiný přístup k doom metalu a já jsem za něj rád.
Seznam skladeb:
- Bitevní pole
- Fragmenty
- Křídla času
- Chronos
- Rozklad
Čas: cca 37 min.
Sestava:
- M – kytara, vokál
- S – basa, vokál
- J – bicí
https://vrukouosudu.bandcamp.com/
