Nejbližší koncerty
  • 23. 03. 2024Jarní akce Necro metal Pilgrims přiveze do ostravského kl...
  • 23. 03. 202423.3.2024-Plzeň-klub Parlament. FUNERAL PILE Blackened ...
  • 23. 03. 2024Alternativní metal v Ponorce. Mayon (Opava) chystají des...
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
HEIDEN – Andzjel

Dva roky existence táborské kapely a hlavně debutovou nahrávku jsme probrali s Pepou a Zdeňkem.

Ahoj. ENDLESS DRAIN je nové jméno na tuzemské scéně. Můžete na úvod krátce uvést, jak a proč jste kapelu zakládali a proč jste zvolili dvouslovný název?

Pepa: Naše kapela vznikla na konci roku 2017. Zprvu jsme v kapele byli jen my dva se Zdeňkem, protože se nám nedařilo sehnat pro nás vhodné spoluhráče, což naštěstí v květnu 2018 skončilo, protože k nám nastoupili Filip na basu a Dejv na bicí. Prvotní impuls ke vzniku kapely? Pravděpodobně nespokojenost s chodem kapely předchozí, ve které jsem se se Zdeňkem poprvé potkal. Nespokojenost jsme naštěstí cítili oba stejně, takže jsme se rozhodli odejít a založit právě ENDLESS DRAIN. 

Zdeněk: Paradoxem je, že už u předchozí kapely, jsme nechtěli dvouslovný název. Kdo ty to byl řekl, že to skončí zrovna u ENDLESS DRAIN. Hroznou dobu jsem přemýšlel nad názvem, vážně hodně. Potřebovali jsme, aby název zněl velice, honosně, ale zároveň trochu jedovatě. A co je většího než něco nekončícího? Nic. Tak proto ENDLESS. Teď když už jsme měli první část, zabývala druhá. A jelikož jsem veliký fanoušek kapely HAVOK a v té době vyšlo jejich album „Conformicide“, na němž je song „Circling the Drain“ a jelikož mne slovo Drain mě dost zaujalo, tak proto DRAIN, kvůli HAVOK. Asi jsem si myslel, že to tak bude větší thrash.

V kapele jste čtyři, dá se říci klasická sestava. Máte za sebou LŠU, hraní v jiných kapelách, nebo jste začali později jako samouci?

Pepa: Tak je mi 19 a hraju na kytaru, hraju na ni pořádně asi šest let. Dřív jsem hrával, když mi bylo asi šest, ale to mě nutili rodiče, takže mě to logicky nebavilo. Z toho důvodu jsem pak měl celkově velkou nechuť se k tomu vracet. Jenže pak jsem se jednoho dne doma nudil, vzal jsem do ruky svoji starou španělku a začalo mě to hrozně bavit. Začal jsem chodit na hodiny a pak už to jelo… Vrátil jsem se k tomu, když mi bylo třináct. Jinak dřív jsem hrál asi rok s táborskou kapelou KONFUZE, kde jsem se právě poprvé potkal se Zdeňkem.

Zdeněk: Je mi 20 let, na kytaru jsem hrál už v první třídě, asi měsíc, strašně mě to nebavilo, tak jsem řekl rodičům, že tam nechci. Když si na to vzpomenu, tak tátu to jako muzikanta muselo dost zklamat. Naštěstí pro něj a vlastně i pro mne jsem se na konci základky jednou doma dost nudil. Vzal jsem do ruky tátova starýho stratocastera a začal se sám učit. Řekněme tedy, že hraju okolo pěti let. Zpěvu se věnuju dost málo, až mě štve jak málo, začal jsem s ním spíš z nutnosti, protože už v předchozí kapele nemohli najít zpěváka. Ale i tak mě to dost bavilo a poslední dobou se snažím zpěv trochu posunout, aby to na další desku byla větší palba.

Filip: Je mi 17 let a hraju na basu. Hraju na ni asi šest let. Dřív jsem hrál v kapele místní ZUŠky – MUSIC STARS BAND, kde teď končím.

Dejv: Je mi 20 a na bicí hraju pět let. Dřív jsem hrál v kapele místní ZUŠky – MUSIC STARS BAND.

Co na vaše muzicírování říkají rodiče? Přece jen jste velmi mladí, takže se bez jejich pomoci asi neobejdete… Zmiňujete, že vás rodiče do hraní v dětství nutili… nelitují teď, že jste s tím později znovu začali? (úsměv)

Pepa: Tady si myslím, že je to u všech stejné. Bez podpory rodičů by to samozřejmě nešlo. Myslím si, že rodiče nás všech nás podporují, minimálně nám nebrání dělat to, co děláme. Jsem přesvědčenej, že nelitují…

Můžete uvést kapely, které vás baví, inspirují?

Pepa: Tohle je asi hodně individuální a dost se to mění… ze začátku jsme hodně žrali thrash. Kapely jako SLAYER, TESTAMENT, ANNIHILATOR, stará SEPULTURA. Je to na našich starších věcech i dost slyšet. Poslední dobou ale hodně směřujeme k modernějším stylům metalu. Všichni v kapele teď dost žereme THY ART IS MURDER, tak uvidíme kam se to posune dál. (úsměv)

Zdeněk: Tady je toho hodně, jako bez poslechu hudby bych nedal nic, zjistil jsem, že jsem až závislej na tom, aby něco hrálo, nesnáším ticho, třeba i když si čtu, tak musí něco hrát, sice to sotva slyším, ale není to ticho. Zdroj inspirace je rozhodně hudba našich vzorů. Ale když se cítím úplně vyždímanej a nejsem schopnej napsat žádnej song ani riff, dost pomůže poslechnout si něco netradičního, z rapu se dá vymyslet dost věcí. Třeba jednou v Tescu jsem nahrál dost divný zvuk, který pak skončil v intru. V tomhle limit vážně není.

Máte venku první nahrávku, CD s názvem „War Of My Hate“. Jak probíhalo nahrávání? Jste s krátkým časovým odstupem spokojeni?

Pepa: Deska vznikala dost hekticky. Měli jsme dopředu daný termín křtu, podle kterého jsme se řídili.  Letos 4. února jsme začali nahrávat ve studiu Woodland v Táboře a v polovině března bylo vše nahráno. Pak už se čekalo jen na mix. Tady by se slušelo poděkovat Michalu Steinzovi za trpělivost, kterou s námi měl, a za perfektní práci, kterou odvedl. Mix zabral zhruba dva měsíce a 24. května nám CDčko pokřtili Honza Toužimský a BigBoss. Spokojení samozřejmě jsme, myslím si, že na to, že to je naše první nahrávka, zní skvěle. Už teď se těšíme na připravování další desky. Deska vyšla v nákladu 300 kusů a prodaná je zatím necelá polovina.

Jakým způsobem vznikaly skladby? V bookletu je uvedeno, že veškerá hudba byla složena kapelou ENDLESS DRAIN. Co přesně to znamená? 

Pepa: Většina songů je dílo Zdeňka. Na albu mám jen jeden song, který je čistě můj, a to song „Sky of Lies“. Jinak ve většině případů to je tak, že Zdeněk přinese kostru songu, následně se my dva sejdeme a dáváme dohromady celý song. Samozřejmě detailně song dokončujeme až na společných zkouškách. Myslím, že i v tom jednom songu je slyšet rozdíl mezi tím, když píšu já, a kdy Zdeněk, z čehož mám radost.

Zdeněk: Hodně songů vzniká tak, že sedím s kytarou a jen hraju a hraju. Když takhle vydržíte sedět pár hodin, zaručuju, že z toho vyjde aspoň pět dobrejch riffů, jednotlivě si je pak nahraju do mobilu, právě jich tam je 259. Tenhle způsob má výhodu, že když nemůžu za žádnou cenu vymyslet riff do rozdělanýho songu, můžu se kdykoliv vrátit a vybrat ten, co se bude hodit. Někdo může říct, že to je dost fake způsob, ale řeknete to pak tomu výsledku. Sóla vymýšlím, až když je song kompletní. Textů mám zásobu a podle potřeby je upravuju. 
Znamená to, že ke kompletnímu songu si každej přidal něco svýho. Když píšu, sice mám ezdrummer, ale Dejv si to pak zahraje tak, jak chce on, Fíla stejně. Kdybychom jim řekli jak to hrát, nebo by se nám nelíbilo jak to hrajou, tak nemá cenu aby tam nikdo z nich byl, ale občas to jinak nejde, že? Občas si taky sedneme a píšeme dohromady, ale to je dost zdlouhavé, avšak efektivní.

A jak vznikají texty? Angličtina byla jasná volba?

Zdeněk: Na texty mi nepomáhá nic, žádný přemýšlecí sprchy ani procházky, přijde to na mě z ničeho nic a nekompromisně, takže okamžitě musím vytáhnout mobil a psát, takže mám v mobilu rozepsaných třeba patnáct textů. Až když jde do tuhýho, tak si sednu a dopíšu je. Inpirace se dá brát se všeho. Texty píšu sám doma, nemám rád, když mi do toho někdo kecá. Témata jsou většinou dost náhodný, to co mě zrovna zajímá (např. „L.O.T.D.“ je o toxický havárii). Většinou pochmurný a nepříjemný.
Angličtina je pro nás daleko atraktivnější, dá se za ní daleko lépe schovat. Můžete nesmyslně řičet jedno jediný slovo a zní to dobře. 

A není škoda, že vám fanoušci na koncertech nerozumí a moc si s vámi nezahulákají? V posledních letech je spíš trend používat češtinu…

Pepa: Možná se mnou teď bude hromada lidí nesouhlasit, ale myslím si, že k žánru, který hrajeme, se čeština vůbec nehodí. Ale hlavní důvod, proč jsou naše texty anglicky, je ten, že je naším snem vyjet do zahraničí, což je daleko snazší s angličtinou. Navíc jak říká Zdeněk, za angličtinu se nechá hezky schovat.

Obal prodává, říká se… I logo kapelu definuje, kdo ho má hezké, určitě snáze zaujme. Kdo se vám stará o grafiku? 

Pepa: Autorem loga je Zdeněk, autorem obalu a vlastně skoro vší naší grafiky je Vojta Frouz, kterej to všechno se Zdeňkem perfektně vymyslel. Já jsem jim do toho jen občas kecal a komplikoval jim to svýma požadavkama. (úsměv) Grafická stránka je určitě hodně důležitá, musíš člověka zaujmout. Můžeš mít skvělou nahrávku, ale pokud bude grafika stát za prd, pravděpodobně si ji člověk ani nepustí, protože ho to na první pohled nezaujme. Myslím si, že je to hodně důležitý.

Zdeněk: Řekl bych, že grafika a celkově „balíček“ kapely, jak tomu rád říkám, je velmi důležitá věc, protože logo je to, co většina lidí vidí ještě předtím, než slyší vaši kapelu (na plakátech atd.). Člověka musíte zaujmout okamžitě, jinak na to kašle. Navíc logo se přece cpe na merch, co když si někdo řekne, že vaše kapela musí bejt hustá a stojí mu za to vás okouknout jen třeba na základě trička. Grafický stránce přikládám velikou váhu.

CD jste si vydali vlastním nákladem. Ono to dneska není problém, až tak drahá záležitost to není, ale vždycky líp vypadá, když je pod vydáním podepsaná nějaká firma. Zkoušeli jste oslovit nějaké labely, nebo jste dopředu počítali s vydáním na vlastní pěst?

Pepa: Ze začátku jsme uvažovali o oslovení nějakých labelů, nejvíc asi o MetalGatu. Ale celkově proces vzniku alba byl hodně hektický, spousta věcí se dělala na poslední chvíli a tak prostě z oslovení labelu sešlo a vydali jsme si to sami.

Co prozatímní ohlasy? Už se k vám dostávají? 

Pepa: Zatím jsme posílali CD jen do Sparku a Fakkera, ve Sparku nám rovnou udělali recenzi a dostali jsme plný počet hvězdiček, ve Fakkeru se taky moc líbilo. Reakce lidí jsou zatím jen pozitivní, což nás moc těší.

Jak jste na tom s koncerty?

Pepa: Odhadem máme za sebou do čtyřiceti koncertů. Nejpovedenější byl pro mě rozhodně Metalbarsfest 2019 v Soběslavi, kde jsme pokřtili CD a celkově se nám nejlíp hrálo. Velká stage, hodně lidí, pohodová atmosféra a spousta skvělých kapel okolo nás. Díky Petrovi Baštovi za pozvání.

A co koncert na letošním Brutalu? (úsměv) 

Pepa: Naše vystoupení na Brutalu byl docela úlet. (smích) Jak sis jistě všimnul, celý festival tam na Jameson stage hrála velmi různorodá sestava lidí, a podle toho ty nástroje i vypadaly. Kytary se nedaly naladit, struny praskaly a Dejvovi se pořád sypaly bicí. Vlastně to bylo i dost náročné. (smích) Ve finále si ale myslím, že na to, jaké tam byly podmínky, to dopadlo velmi dobře. Ohlasy byly jen pozitivní, dokonce jsme získali i pár nových fanoušků.

Zatím jste na začátku, ale máte slušně našlápnuto – přemýšlíte o koncertech v zahraničí? Jakou cestou myslíte, že byste se tam mohli dostat?

Pepa: Určitě ano, je to náš sen dostat se do zahraničí. Kdo by si nechtěl zahrát na velkých zahraničních festech. (úsměv) Uvidíme, jestli se něco zadaří příští rok… Jakou cestou se tam dostat? To bych taky rád věděl. (úsměv) Opravdu nemám tušení, jak se tam dostat. Jediný, co nám zbývá, je asi jen obepisovat pořadatele a doufat. Možná nějaký label by nám mohl pomoct, ale to je všechno v budoucnosti.

A co nejbližší budoucnost? 

Pepa: Teď momentálně intenzivně zkoušíme a připravujeme materiál na další desku. Ještě tenhle rok bychom rádi nahráli a vydali nový singl, ke kterému bychom i rádi natočili klip, což je vlastně pro všechny nová informace. (úsměv)

RECENZE

Facebook
Bandzone


 


Zveřejněno: 06. 10. 2019
Přečteno:
4213 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

06. 10. 2019 09:15 napsal/a Endless
Drain
Sebevědomí klukům nechybí :-)