Ahoj, s novou deskou jste si dali na čas. Deset let… u někoho by se dalo říci sejde z očí, sejde z mysli, ale vy jste byli koncertně aktivní dost. Proč tedy tak dlouhá nahrávková pauza?
Zdravím tě Johane a čtenáře Fobie, no máš pravdu, 10 let je dlouhá pauza, ale ono to zas nebylo takové období bez nahrávky. Během těchto 10 let vznikla dvě EP, která ovšem nevyšla na žádném nosiči a byla prezentována pouze po webu na našich Bandzone a Bandcamp profilech.
Hlavní důvod, proč nevzniklo celé CD, byl, že během těch 10 let došlo k zásadním personálním změnám. Před cca 5 lety v jednu chvíli odešel zpěvák Jirka a bubeník Pepa. Na post zpěváka jsem přišel já poměrně rychle, ale horší to bylo s bubeníkem (jako vždy – úsměv). Oslovili jsem v podstatě všechny, co známe, ale nikdo zájem neměl. Až přišel náš kamarád Miško z LEGION s Peterem. Se mnou i Petrem ale kapela výrazově dostala dost jiný směr. Kapela mnohem více začala inklinovat k death metalu a deathcoru. Začal se tedy kompletně tvořit nový materiál a chtělo to nějaký čas, aby si naše souhra i nové věci pořádně sedly.
Další důvod byl také tradičně v čase. Většina z nás jsme fotři od rodin a prostě a jednoduše člověk musí své časové možnosti nějak rozdělit mezi povinnosti, rodinu a koníčky. Myslím, že o tomhle se nemusím moc rozepisovat, to většina z nás, co dělají hudbu jako koníček, dobře zná.
Změna zpěváka je většinou nejvíce viditelná i slyšitelná. Sice už je to pět let, ale přesto – proč tehdy Sorrowdy skončil? Byl jsi po jeho odchodu první volbou?
No, abych pravdu řekl, k tomu by se asi lépe vyjádřili kluci, ale myslím, že hlavní důvod byl zcela prostý. Stejně jako u Jirky i u Pepy to byl nedostatek času. Kluci si museli vybrat, co bude muset z kola ven a zřejmě ELYSIUM bylo pro ně nejlepší volbou. Jirka v metalu byl aktivní dost dlouho a řekl bych, že prioritu v životě pro něj dostaly jiné věci než trávit čas s metalem. Když ti to, co děláš, nepřináší, co od toho chceš a nenabíjí tě to, tak je lepší tu energii vložit do něčeho jiného. Každopádně ani jeden z nich neodcházel v nějaké nepřátelské atmosféře. Ono nejde nikoho nutit do toho, aby s tebou byl v kapele. To je pak zaděláno jenom na problém.
Co se týče mě, tak jsem byl první volbou. Kluci mě oslovili z důvodu toho, že již v dobách ještě aktivních DESPISE jsem absolvoval několik zkoušek s ELYSIUM, ale kvůli nedostatku času a strachu, že bych se tomu nemohl věnovat na 100 %, jsem toho rychle zanechal. Jenže když odcházel Jirka, byla situace jiná. DESPISE již neexistovali a já jsem byl v takové aktivní metalové hibernaci. Po vysvětlení představ, jak bych v kapele mohl fungovat a co ode mne kluci očekávají, jsme si plácli a já se stal součástí kapely. Určitou roli tam i hrálo to, že jsem byl s klukama stále v kontaktu a jsme kamarádi. Ono je vždycky risk si vzít do kapely někoho cizího. S lidmi z kapely trávíš většinou dost času a je potřeba, že kromě hudební stránky tam musí být v souhře i ta osobní.
Se změnou u mikrofonu došlo i ke změně hudebního výrazu (toho vokálního samozřejmě také). Kdo inicioval příklon k death metalu?
No ono tak nějak vyplynulo z nového personálního obsazení. Jak jsem psal výše. Před mým zapojením do ELYSIUM jsem aktivně měl zkušenost z deathové kapely DESPISE, kde jsem fungoval od začátku až do konce. V první fázi jsem hrál na baskytaru, ale v pozdější fázi jsem se již prezentoval za mikrofonem. Když se k tomu přidal Peter, který nějaký čas fungoval v slovenské deathmetalové skupině BRUTE, tak to celé dostalo mnohem hrubší výraz. Začalo se používat výrazivo, které doposud nebylo možné realizovat. Mnohem víc se začalo sypat a já využíval svoji barvu hlasu, než abych se pokoušel stylizovat do zpěvu, jaký měl Jirka. Ono i vlastně Dušan, který skládá veškeré kytarové party, začal hrát na 8strunnou kytaru a začal využívat více této možnosti. Celkově jsme se snažili více pracovat s motivem, možná více na úkor techniky, ale dle mého mínění to bylo k prospěchu věci.
Odpověď by asi ve zkratce mohla být, že to byl důsledek personálních změn a nějaké přirozené evoluce.
Vznikal materiál na nové album celých pět let, nebo jste měli nějaké období, z něhož jste skladby vyřadili z repertoáru a začali skládat jinak? Nebo vám jen dlouho trvá udělat nový song tak, abyste s ním byli zcela spokojeni?
V podstatě vše, co se dalo dohromady za 5 let, je na CD. Nestalo se, že bychom nějakou skladbu, kterou jsme měli kompletně hotovou, vyřadili z repertoáru a nedali jí na CD. Stalo se, že se nějaká věc začala dělat, ale ve finále se překopala do úplně jiné podoby. Vybrali se třeba riffy nebo pasáže, ale jenom v nějakých dílčích podobách.
Délka procesu vytváření písně se dost liší. Když se hodně koncertuje, tak v podstatě nejsme schopný dát dohromady nic. (úsměv) Když je čas a sedne si to, tak máme za dvě zkoušky danou skladbu dohromady. Někdy je to ale oříšek a trvá to třeba 3 měsíce. Pak se ještě může stát, že se to dá dohromady a po nějaké době se ještě zjistí, že nějaké pasáže nefungují a pak se jednotlivé pasáže upravují a znovu se vracíme k finální podobě. Je to hodně variabilní a záleží, jak to zrovna sedne.
Jakým způsobem skládáte? V bookletu je uvedeno, že hudba je dílem celé kapely – znamená to, že skládáte ve zkušebně a podílí se na tom všichni, nebo někdo nosí nápady, ale abyste ukázali, že jste „jedno tělo“, neuvádíte autora/y? Nakolik využíváte při komponování moderní technologie?
Proces skládání by se v kostce dal popsat asi takto. V první fázi vznikají kytary, kde Dušan vytvoří kostru celé skladby. Jelikož on sám je sobě docela velkým kritikem, k nám se v této fázi dostane již poměrně učesané dílko. Takto vytvořenou podobu songu nahraje do GuitarPRO a rozešle jednotlivým členům kapely. Ti k tomu přistoupí se ctí jim vlastní, takže někdo se na to ani nepodívá (úsměv) a pak se trochu diví. To je dejme tomu nějaký sólo proces, který je výhradně v rukou Dušana.
Pak následuje fáze dvě, kdy se začne ve zkušebně tvořit celkové vyznění skladby především z hlediska rytmické stránky. Na tomto už se podílí všichni členové kapely a výsledek může být i takový, že z původního toho moc nezůstane. (úsměv)
V třetí fázi se snažíme skladbu co nejvíce sehrát a zjistit co funguje a co ne a případně ještě dodělat nějaké výsledné úpravy a já si do skladby zasadím text a doplním skladbu o svůj osobní příspěvek kromě remcání do toho, jak kluci hrají. Výsledná skladba je tedy konsensus nás všech. Proto je v bookletu uvedená celá kapela.
Co se týče technologii, nemyslím, že používáme něco extra než jiné kapely. Samozřejmě to, že se dnes dají celkem jednoduše nahrát nějaké základy doma a poslat to ostatním, aniž by jsi se musel sejít ve zkušebně, je hrozně fajn. Na druhou stranu ale u nás bez té osobní konfrontace ve zkušebně by to asi nefungovalo. Vysvětlení si některých věcí je rychlejší při vzájemném působení než si to nějakou formou posílat. Naštěstí kluci jsou tak dobří muzikanti, že spousta věcí se dá dobře vyzkoušet přímo ve zkušebně na základě připomínek a představ ostatních. Ve finále se stejně, pokud máme pocit, že už nějaké skladby jsou ve finální podobě, snažíme udělat předprodukci v profesionálním studiu. Z CD bylo před finálním nahráváním CD v předprodukci nahráno 5 skladeb.
Vaše skladby jsou sice hodně zahuštěné, potemnělé, ale prakticky v každé se objevují melodizující vsuvky a taky hodně změn – tempa, rytmu, nálady. Snažíte se písničky cíleně co nejvíce zamotávat, nebo to tak nějak vyplyne samo, protože vás baví těkat a těkat?
Takhle to z nás jde samo, není v tom nějaký přesný záměr. ELYSIUM, i když se pohybovali spíše v thrashových vodách, nikdy nerazili úplně jednoduchou cestu. Vždy tam byla ta určitá komplikovanost změny temp a zároveň hodně melodizujících prvků. Se zahuštěním a zatěžkáním muziky se tam ale místy dostalo více atmosféry a deprese. Všemu tomu asi i pomohl celkový sound kapely a používání 8strunných kytar. Melodické části jsou v podstatě pozůstatkem „starých“ ELYSIUM a na nich je nevíce znát Dušanův rukopis. Tyto prvky asi nikdy z naší muziky nevymizí. Jednak je to takový pro nás charakterizující rys a na druhou stranu máme rádi kontrasty. Díky těmto pasážím jsou i jednotlivé skladby identifikovatelnější.
Já osobně mám vůbec v muzice rád kontrasty a i v tom, co poslouchám, je vyhledávám.
Chápu, že pro někoho naše muzika může být až nesrozumitelná díky častým změnám, ale snažíme se posluchače udržovat v pozornosti a nestát na místě. Na druhou stranu stále mi přijde, že určitá složitost v našich skladbách není pouze samoúčelné předvádění. Vše má své místo. Ingredience, ze kterých se snažíme míchat, jsou vyvážené. Atmosféra, změny temp a melodičnost, to vše se snažíme dát dohromady a snad se nám to daří.
Hlavní roli zpíváš ty, ale zdatně ti ve většině písní sekunduje Matěj Kopecký (SOUL DECODER, LIQUID SPACE 9). Jak dlouho dopředu jste měli jasno, že využijete hosta? Ty bys ty řevy nebyl schopný dát? A jak to bude při živém hraní?
V tom jsem měl jasno velice rychle. Matěj Kopecký je pro mě nejlepší deathový vocal tady v ČR, což je vzhledem k jeho věku obdivuhodné. Nevím, kde se to v něm bere, ale co dokáže se svým hrdlem, je neuvěřitelné. Já jsem vlastně ani o nikom jiném nepřemýšlel. Dost často se potkáváme s klukama z LIQUID a SOUL na pódiu, a tak jsem věděl, že Matt je pro nás perfektní, a to jak po zpěvové stránce, tak i po lidské. Je to hrozně fajn borec.
Já osobně nemám tak variabilní vokál, abych byl schopný své představy v našich skladbách realizovat. Proto jsem i Matta použil v tolika skladbách. Chtěl jsem, aby z hlediska vokální stránky bylo CD perfektní. Co se týče živého hraní, tak se snažím v rámci svých možností vokály dát, ale spíše se dostávám do svého osobního vyznění. Takže pro někoho to může být v porovnání s CD zklamání, ale nechci jít cestou nějakého samplovaného zpěvu. Třeba to jednou také sám zvládnu. (úsměv)
Koncertování je taky vděčné téma. V tomto směru jste docela aktivní, patnáct dvacet koncertů do roka není málo. Letos jste si brnkli i na Brutalu, objíždíte menší festy i kluby, občas zamíříte na Slovensko… Máte v tomto směru jasno, že uvedená porce je tak akorát, abyste to stíhali, užívali si to a nenarušovalo vám to soukromé životy, nebo s novým albem plánujete i nějaké výjezdy za hranice a zvýšení aktivity?
Jak píšeš, koncerty jsou kapitola sama pro sebe. Na to, jak málo času vedle rodin máme, opravdu koncertujeme poměrně hodně. Je to tím, že koncerty nás neuvěřitelně baví. Mě osobně to hrozně nabíjí a je to relax. 35 minut, kdy neexistuje nic jiného než metal. (úsměv) Někdy je těchto 35 minut vykoupeno několikahodinovým cestováním a taháním krámů do všech možných a nemožných míst, ale stále pozitiva převažují. (úsměv)
Momentálně si myslím, že jsme na hranici svých možností, co se týče koncertování, aby nebyly zásadně ovlivněny i naše soukromé životy a aktivity. Je někdy těžké koncertování skloubit s osobním životem a rodinami, ale díky určité toleranci je to furt řešitelné. Že by došlo i k nějaké větší intenzitě koncertování s novou deskou si nemyslím. Postupem času jsme se dostali k tomu, že 1-2 koncerty měsíčně jsou tak akorát.
Letos vás ještě čeká krátké tour s V.A.R., kteří slaví třicet let. Jak jste se na tyhle štace dostali? A jak se na ně těšíte? (úsměv)
Hele dostali jsme se k tomu, jak se říká, jak slepej k houslím. Tyhle akce máme v podstatě domluveny více než rok. Z počátku jsme ani nevěděli, že jde o tour s V.A.R.. Dostali jsme nabídku, zda máme zájem zahrát si tři koncerty v rámci tour, jako support v místech, kde běžně působíme a je to téměř naše domácí scéna. Jelikož víme, že v těchto místech je to vždy fajn, tak jsme se domluvili, že do toho jdeme. Až když to začalo mít nějaké reálné představy jsme zjistili o co jde. Prsty v tom mají kluci z DYSANGELIUM, kteří nás znají a s kterými dost často spolupracujeme.
Samozřejmě se těšíme. Nejsme sice úplně žánrově to samé co V.A.R., ale v kombinaci společně právě s DYSANGELIUM a blackemtalovými PAČESS to bude velice rozmanitá metalová záležitost. Tímto samozřejmě čtenáře srdečně zvu. Ostatně i my, když děláme festivaly, se snažíme o určitou stylovou rozmanitost v rámci metalového ranku!
Album jste nahrávali u Dana Frimla, který v poslední době vyletěl jako kometa, o jeho studiu se hodně mluví, a všichni jen a jen chválí. Jak velký podíl má Dan na vyznění alba?
Myslím, že celkové vyznění alba je takovou jakousi symbiózou mezi naší představou, technickým vybavením studia a umem Dana. Když jsme řešili, kde budeme nahrávat vzhledem k naším představám o zvuku, přemýšleli jsem nad několika studii. Zatím jsme měli zkušenosti z GM studia a Hollyhell studia. V té době přišla i nabídka od Barnu, který začal být hodně oblíbený a už tam měli za sebou nahrávání třeba TORTHARRY nebo FLESHLESS. Následně jsme se dohodli s Danem, že se přijedeme kouknout. Po vyjasnění představ o zvuku a způsobu nahrávání jsme odjeli se zamluveným termínem. Dan pracuje možná trochu jinak, než jsme doposavad zažili. Snaží se z muzikantů dostat maximum, pokud je to v jejich možnostech. Vše musí být naprosto perfektní bez ohledu na to, jak dlouho to trvá. Dan má ve studiu super techniku a hlavně ví co s ní dělat. Vše na naší nahrávce je naprosto živé a autentické, což je pro naši představu živého energického zvuku nutné. Asi úplně nedokážu říct, jak velký podíl má na vyznění alba Dan a jaký my. Každopádně spolupráce s Danem byla pro nás poučná a myslím, že jsme dosáhli kýženého výsledku.
Zajímavý je i fakt, že vám texty píše externista. Nemáš potom problém zpívat cizí slova?
Nemyslím si, že to je něco úplně neobvyklého. Je spousta kapel, kde texty píše někdo jiný než zpěvák. Když se snažím text vložit do skladby, tak je pravda, že někdy je to složitější. Pak po dohodě s textařem si případně text upravím či případně doplním tak, aby významově nedocházelo ke konfliktům. Zatím se mi nestalo, že bych si neporadil se zapracováním textu do hudby. Myslím, že tento způsob spolupráce textaře a mě zachovám i nadále.
Předešlé album sice nemělo dějovou linku, ale skladby spojoval určitý koncept. Tentokrát už jde o příběh, poměrně smutný. Můžeš prozradit, o čem album pojednává a proč jste zvolili právě téma…
Jak jsi naznačil celé album je v podstatě textově příběh, o 16leté dívce, která je zavřena do koncentračního tábora. Texty píše náš kamarád Bohouš „Pavouk“, jehož koníčkem je právě vše, co se týče historie a II. světové války. Když jsme řešili, o čem by měly texty pojednávat, přišel Pavouk s tímto konceptem a nám se zalíbil. Já jsem textově poměrně impotentní. Texty popisují cestu, a to co si textař myslí, že mohla prožívat ona dívka při svém „pobytu“ v koncentračním táboře. Je jasné, že do skutečných pocitů, co opravdu zažívali lidé, kteří se ke svému neštěstí ocitli v této situaci, se nedá vžít, ale tady se jedná o abstraktní představu. Myslím, že významově to není v rozporu s hudbou, kterou tvoříme a v zásadě beznaděj a zažívaná hrůza se odráží i v celkové atmosféře a vyznění skladeb.
Obal na texty navazuje, ale nesignalizuje, že doprovází death metal. Když jsem jej viděl poprvé, spíš mi evokoval emo, možná gotický rock. Navíc na titulce není ani logo kapely, ani název alba – takže fanoušci netuší… Na druhou stranu ale možná budou zvědaví…
Obal je v přímé návaznosti na textovou a koncepční stránku CD. Mně osobně ani emo ani rock neevokuje. Uznávám, že to není přímo klasický deathmetalový obal, ale to byl i částečně záměr. Jednak se nám ten koncept líbil a jednak jsme se i částečně chtěli odlišit a být hned identifikovatelní. Nicméně na atmosféře obalu tento fakt myslím nic neubírá. Je ale pravda, že s podobným názorem na obal, jako máš ty, jsme se už setkali. Takže možná na tom něco pravdy bude. (úsměv)
Máš pravdu, že na obalu není ani logo ani název desky, ale na fyzické kopii je toto na průhledném spodku CD, takže z přední strany je název kapely i desky vidět.
Autorkou obrázku i grafiky je Dahlien. Někde jsem četl, že se vám o tyhle věci měl původně starat Deather – proč došlo ke změně?
Vidíš, tak tuhle informaci od tebe slyším poprvé. Je pravda, že Deather je náš kámoš a několik grafik již pro nás dělal, ale již od začátku záměru, že nahrajeme CD, jsem měl domluvenou spolupráci s Danielou. Daniela je hrozně moc talentovaný grafik (po hudební stránce tedy taky, úsměv). Její práce a styl se nám moc líbil, a tak jsem ji oslovil, zda by měla zájem na obalu a celém layoutu CD spolupracovat. Souhlasila a tím to bylo jasné.
Práce Deathera máme také moc rádi a určitě naše spolupráce bude nadále pokračovat.
Jakým způsobem Dahlien pracovala? Dostala nějaké jasné zadání, nebo jen texty a nechali jste jí volnou ruku? Probíhalo ladění obalu dlouho, nebo to Dahlien vystřihla jedna dvě?
Spolupráce s Danielou pro mě byla naprosto ukázková. Poměrně dopředu jsme se sešli a já jsem předložil svoji představu jak o obsahu obalu, tak o stylu, který se by se nám líbil. Daniela s tím souhlasila a pro inspiraci jsem jí ještě vybavil dosud předprodukčně nahranými skladbami. (úsměv) Dohodli jsem se na termínu, kdy obal musí být hotov včetně celého layoutu CD, který také připravovala. Když přišlo na lámání chleba, tak v podstatě dennodenně jsme řešili podobu obalu. Danča vždy poslala část, ke které jsme dali připomínky a v podstatě do druhého dne připomínky nebo vzájemné nápady (úsměv) do obalu zapracovala. I když to možná na první pohled nevypadá, je v obalu spousta detailů, které mají svůj význam. S hodně nápady přišla i sama Daniela. Myslíme si, že to byla super volba a myslím, že v budoucnu najdeme určitě další možnosti spolupráce.
Minule CD vyšlo coby příloha Pařátu, tentokrát máte vydavatele ze Slovenska, Slovak Metal Army. Labelů u nás, ale ani na Slovensku, moc nezbylo, takže hledání firmy je vlastně snadné – oslovíte těch pár zbylých a buď se dohodnete, nebo ne. Zkoušeli jste i další labely, třeba i z ciziny, nebo jste se SMA byli dohodnuti dopředu?
Hele hledání dodavatele na naší úrovni rozhodně snadné není. Po nahraní skladeb na EP, abychom mohli ukázat naší novou tvář a „formu“, jsme měli několik debat ohledně případného vydání s nejmenovanými vydavateli a vždy jsme pohořeli. Kdybych to ve zkratce shrnul, tak v tom hrály roli omezené budgety, nejistota návratu investice do nás a byli jsme prostě jedni z mnoha, z kterých si mohou vydavatelé vybírat, a ne určitě nejznámější. V současné době je strašná spousta kapel a všichni by chtěli vydávat CD a jak píšeš, vydavatelů je tu jenom omezené množství.
V podstatě jsem se smířili, že půjdeme cestou samovydání. Nicméně štěstí se na nás obrátilo v podobě Juraje Haríňa ze Slovak Metal Army, který se po několika letech vrátil zpátky aktivně do metalového života. Doposud jsme se s Jurajem znali spíše okrajově, ale na předloňském Symbolicu jsme se konečně setkali osobně. Shodou náhod měl možnost nás několikrát vidět živě a vyjádřil nadšení z naší muziky. A jak se říká, železo se má kout, dokud je žhavé, hned jsme zkusili Juraje oslovit, zda by neměl zájem vydat naše CD pod hlavičkou Slovak Metal Army. On k naší radosti souhlasil, a tak jsme si plácli na vydání.
Jakou službu pro kapelu dnes může vydavatel odvést, myslím takovou, kterou si nemůže kapela udělat sama? Pamatuji si, že zpočátku Juraj posílal cédéčka na recenze, ale asi po roce ho to přestalo „bavit“, protože utratil spoustu peněz a recenzí vyšlo pár, na spoustě adres zůstalo CD ležet ladem…
Myslím, že tohle je hodně různorodé. Prvně bych chtěl říct, že na naší amatérské úrovni nelze očekávat, že najít vydavatele je samospasitelné. Kapela musí především makat na sobě samé a bez aktivní propagace a bez možnosti nabídnout něco víc je pak ta cesta dost těžká. Myslím, že dohody a podmínky mezi kapelou a vydavatelstvím se různí. Je to stále jenom byznys. Vydavatel do tebe investuje a chce, aby se mu peníze minimálně v nějaké formě vrátily. Pokud jako kapela máš potenciál nebo jsi zavedená značka, je riziko té investice menší, než když to vrazíš do kapely, která sice může být kvalitní, ale nikdo ji nezná a má nulovou propagaci. V dnešní záplavě kapel je to o to víc složitější a nemyslím si, že vždy platí přímá úměra mezi nejznámější a nejkvalitnější, ale to je v důsledku jedno.
Juraj se do toho pustil s velkou vervou. Vydal za dobu existence velké množství titulů s určitě i dobrým záměrem kapelám pomoct. Nevím, jestli ho to přestalo bavit, ale myslím, že v tomhle množství to nešlo dělat do nekonečna. Co jsme se tak bavili, tak ono nadšení je jedna věc, ale je složité do toho dávat stále energii, když pak například oslovíš spoustu medií, a nakonec ani případná recenze nevyjde a nebo je to bez reakce. Takovou zkušenost máme i my jako kapela. Chápu, že to má i druhou stranu. Hodně zinů lidé dělají ve svém volném čase a jejich motorem je hlavně to, že je to baví. Sám jsem v tom chvilku něco dělal a osobně vím, že třeba psát recenzi nebo dělat rozhovor, je mnohem lepší a zábavnější na něco, co tě zajímá, než na něco co „přišlo poštou“ a není to tvůj „šálek kávy“.
Možná tohle by bylo spíše na rozhovor s Jurajem. My jako kapela v podstatě s vydavateli moc zkušenost nemáme. První CD vycházela samovydáním, pak následovala příloha k Pařátu, což mělo také svá specifika, a až nyní vyšlo CD pod regulérním vydavatelem.
Ale kdybych měl odpověď na otázku, co si kapela nemůže udělat sama, tak bych asi řekl distribuci. Letáky, propagaci, prezentaci na web – to vše je dnes poměrně dostupné. Stojí to peníze, ale je to v zásadě bez problémů. Co určitě těžké je, je vytvořit nějakou rozsáhlejší distribuční síť. Vydavatelská firma, pokud je aktivní, má spoustu vazeb na distribuční kanály, které buduje nějakou dobu. Tohle je z pozice kapely hůře zastupitelné než zbytek. Takže asi tak.
Na závěr bych se krátce zeptal na váš festival Týnecký mazec. Ten sice nepatří mezi velké akce, ale táhnete jej řadu let… Předpokládám, že proběhne i příští rok. Řešíte už teď dramaturgii, máte už nějaké domluvené kapely, termín? Na co byste chtěli fanoušky v roce 2020 nalákat?
Ano, i příští rok máme v plánu tuto naši taškařici pořádat. Už to bude 14. ročník a jelikož pro nás je to taková periodicky pořádající se rodinná párty, doufáme, že ještě dlouho budeme.
Dramaturgie festivalů se rok od roku řeší dříve a dříve. Obsazení už máme prakticky hotové stejně jako většina festivalů. Z pozice kapely jsem vždy překvapený, když skoro rok dopředu se ucházíme o místo na festivalu a dostanu odpověď, že už je plno. Ale je to prostě tak.
Příští ročník se bude konat 27. 6. 2020 v Týnci nad Labem a tradičně vystoupí 10 kapel stále v extrémním ranku HC/thrash/death/grind.
Tenhle ročník si udělám radost hlavně já. (úsměv) Povedlo se mi k nám na stage dostat kapelu, kterou ještě neměli lidi možnost v ČR vidět. Ono upřímně není to u nás žádná extra známá ikona, ale můžu zaručit, že jejich show má parametry, které se v ČR nevidí. Jedná se o belgickou kapelu BEAR, která ve svém přístupu mísí většinu extrémních stylů od HC sekaček přes energické thrashingy až po sypačky. Ovšem jejich koncertní nasazení je doslova epické (úsměv) a u nás tohle nebývá tak často k vidění.
Na tu hrubší notu zahrají příští rok polští deathmetalisté SPHERE nebo slovenští PERVERSITY, melodickou a alternativní část zastoupí úžasní WORDS THAT BURN, kteří se ve svém rodném Irsku po vydání nové desky neuvěřitelně dostali do podvědomí, a z českých band to budou například kapely DYSANGELIUM, PROLAPSED nebo MEAN MESSIAH. V jednání máme ještě jednu zahraniční pecku, ale tu zveřejníme, až bude ruka v rukávě.
My jsme se poslední dobou snažili přitáhnout nějaké kapely, které běžnému návštěvníkovi u nás nejsou tak známe a dostupné, ale věděli jsme, že jsou perfektní a stojí za to. Doufáme, že i tento rok se nám to podaří a lidé si budou celý festival i jeho dramaturgické obsazení chválit jako doposud.
Ještě pro doplnění bych uvedl, že kromě letního festivalu děláme i zimní odnož s názvem Christmas Mazec. Tento rok bude tradičně víkend před Vánoci 14. 12. 2019 a v pěkně vypečené společnosti kapel POPPY SEED GRINDER, INNERSPHERE, WASTAGE /SK/, ARAWN a NEW HATE FORM. Tak jste všichni srdečně také zváni.
Jsme ve finále, snad jsme probrali vše, co bylo třeba, pokud ne, prostor na zapomenuté záležitosti je tady...
Johane moc děkujeme za prostor a poměrně vyčerpávající rozhovor. Pokud jsme někoho zaujali a měl by zájem o CD či další merch, nebojte se a napište na náš FCB profil nebo se obracejte na Slovak Metal Army. Máme toho v brzké docela dost v plánu. Veškeré informace o nás najdete na našich FCB stránkách, jak o plánovaných koncertech, tak o novinkách kolem kapely. Přijďte se také podívat na některou naši show, kde čtenáře i kohokoliv z Fobie strašně rádi uvítáme a pokecáme. Ještě jednou díky a metal.
