Nejbližší koncerty
  • 23. 03. 2024Jarní akce Necro metal Pilgrims přiveze do ostravského kl...
  • 23. 03. 202423.3.2024-Plzeň-klub Parlament. FUNERAL PILE Blackened ...
  • 23. 03. 2024Alternativní metal v Ponorce. Mayon (Opava) chystají des...
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
TELEPATIE VI

31. 8. 2019, Plzeň – Kalikovský mlýn

Poslední srpnový den se konal druhý ročník metalového festivalu Armageddon of Decibels. Byla sobota a volný víkend, proto nic nebránilo mojí návštěvě. V nádherném areálu Kalikovského mlýnu jsem byl vůbec poprvé. Možná, jestli budu mít někdy svatbu, tak zrovna tady. (úsměv) Voda kolem šumí. Ukázkový pažit by záviděla i FC Barcelona. Měl jsem chuť zout boty, aby mi tráva prorůstala mezi prsty u nohou.

Hrací den otevřel DOUPOV z Klášterce nad Ohří. Zvěsti hovořily o tvrdším bigbeatu. Nakonec jsem byl docela mile překvapen. Hra mi připomínala české thrashmetalové prvotiny z počátku devadesátých let á la V.A.R., které byly někdy neohrabané. Zpěvák do mikrofonu, narozdíl od své poslední návštěvy ve studiu, hrdelně řval – na úkor srozumitelnosti, což je škoda kvůli českým textům. Kluci si pozornost získali. Důkazem budiž hojná návštěva na sluneční výhni před podiem. Nicméně já bych jejich vystoupení přirovnal k šlapání na plynový pedál se zataženou ruční brzdou.

Když jsem se vracel z toalet, hráli už místní LAID TO WASTE. Zrovna končili písničkou připomínající IRON MAIDEN, haha. Zběsilá oldschoolová smršť měla výborný sound. Kytary nebyly zbytečně moc zkreslené; na kůži byl cítit každý zářez. Jakmile vokalista Zdenda poprvé zařval, v závratných výškách, tak mi to málem utrhlo hlavu. Bicí cvakaly s kadencí samočinné palné zbraně. Navíc zvukař během setíku vytáhl zvuk u kotle. Někomu možná zesílený kopák vadí, ale já mám rád, když každý kopanec mohou pocítit i vnitřnosti. Zazněla nová písnička. Dobrou zprávou je, že přesně zapadla do repertoáru vyznávajícího thrash a speed. Prvoligové vystoupení zakončila klasicky "Oldschool Nostalgia." 

MALLEPHYR jsou zjevením. Sice na scénu vthli před pár lety, ale mají na svém kontě dva kladně přijaté záznamy. Po loňském oblíbeném "Womb of Worms" byla natěšenost veliká. Modernější pojetí blacku a deathu si možná zasloužilo trochu potemnělejší čas. Nakonec se ke konci setu zatáhlo. Rozmanitá hudba střídala často tempa. Bicman hrál opravdu agresivně, pak zas nechal prostor ostatním instrumentům. Na některé rytmy aby byl člověk dobrý matematik. Technicky výborná záležitost. Naplno využitý potenciál obou kytar. Jedna hrála hlavní riff, druhá zas rozložené akordy. Vrstvení jednotlivých melodií přes sebe dávalo pocit výjimečného poslechu. Variabilní vokál zpěváka, učesaného tzv. na Pattona, dodával skladbám naléhavost. Od mladíků očekávám ještě velké věci.

O následujících dvou bandách jsem si nic předem nenastudoval. Čas byl z části využit na občerstvení. Maxi klobása, ze stánku umístěného za zvukařem, mi dělala příjemnou společnost, když začali hrát DYSANGELIUM z Pardubic, kteří místo perníku servírovali hutný death metal odkazující na americkou školu. Ve vyšších tempech byl cítit vliv CANNIBAL CORPSE, aby v těch pomalejších podřadili na OBITUARY. Vše vhodně zalili hustou omáčkou toho nejzlejšího metalu podle receptu MORBID ANGEL. Příště, až uvidím kapelní logo na plakátu, budu bandě určitě věnovat větší pozornost. Však zpětně doposlouchávám jejich dvě full alba "Maniachrist" (2012) a "Holykaust" (2014).

První čistě blackmetalovým vystupujícím byli NORNÍR z Německa. Pozornost na sebe strhly dvě členky čtyřčlenné mrtvolně nalíčené sestavy. Na basu hrající Reineke a zpěvačka/kytaristka Lethian, která měla před sebou zapálenou pochodeň. Ne moc častý jev, dalo by se říci. Žen v black metalu je jako šafránu. Vzpomenu si ještě na islandský film Metalhead (2003) a baskytaristky spoluprající s Tomem G. Warriorem v projektech TRIPTYKON nebo TRIUMPH OF DEATH. Špinavě melodická černota ctící nejstarší severské pionýry výborně připravila ornou půdu pro následující skupinu.

Pod nohami se začala pohybovat zem. Snad plazící kořeny starých dubů, jež najednou vyrostly a sklánějící větve, které mi vískaly ve vlasech, zahalily Kalikovák do stínu. Výborná imaginární kulisa letošního exkluzivního vystoupení české blackové klasiky TROLLECH. Morbivodův vokál byl nakažlivý jako černá smrt. Návykové refrény zalezly za nehty s lehkostí mokré hlíny. Jen při kytarových vyhrávkách to trochu skřípalo. Po pódiu se pohybovali dva zakuklenci připomínající strážce lesa. Basák Asura dost pomáhal na vokálech, čímž zvyšoval hudební pestrost. Ono se dá mluvit o velké přednosti, jak jsou jednotlivé skladby přehledně plynulé a hitové. Tohle dopadlo lépe, než bych čekal. Ne nadarmo se říká, že taková procházka po lese zlepšuje zdraví a snižuje stres.

Hlavní melodický motiv skladby "Near Dark" svolával všechny zapomenuté duše. Na tahu bylo totiž hlavní terno dne – HOLY MOSES. Poctivý německý thrash metal rozpoutal circle pit. Ten se zastavoval pouze o pauzách mezi jednotlivými písněmi. Nejspíše energické vystupování nezničitelné Sabiny Classen dávalo kotelníkům sílu. Sabina byla neustále v pohybu a její blonďatá hříva nejednou vlála při headbangingu. No a vokál? Pořád to tam ženská má. Hluboký growl vytažený až z paty, co má šmrnc. Zazněly stěžejní vály napříč diskografií. Potěšilo zařazení "Current Of Death". Při něm na byl pódium vybrán jeden šťastlivec, který si mohl do mikrofonu zazpívat: "Óóó". Jak já mu záviděl, hehe. Na uzavření byl vybrán převzatý song "Too Drunk to Fuck" od DEAD KENNEDYS. Tentokrát z obecenstva dostaly prostor nejodvážnější dívky a tak cca 8-10 tanečnic dělalo kapele křoví. 

Festival v příjemném prostředí dopadl skvěle. Žádné časové prodlevy. Žánrová rozmanitost musela potěšit i největšího suchara. Když se nějaký problém objevil, např. se zvukem, pořadatelé velice rychle reagovali. Příští rok na shledanou a díky.

Fotky: Zdeněk Katera


Zveřejněno: 10. 09. 2019
Přečteno:
4976 x
Autor: Kubina | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

10. 09. 2019 10:49 napsal/a Václav
Zvuk
Mno s tím zvukem se moc rychle nezareagovalo... Nejhůř to odnesla kapela Nornír (což mě osobně pěkně sere, protože ty jsou můj favorit), ale problémy pak byly prakticky až do konce. Pořadatele lituji (za to fakt kluci nemůžou), ale tyhle zvukaře příště raději jen na školní besidku. Každopádně už se těším na vol.3!