Novozélanďané STÄLKER v našich končinách působí spíše exoticky. V květnu 2018 jsme jim v Písku dělali koncert v rámci jejich krátkého turné po Evropě. I přesto, že jsme se viděli pouhý den, vzniklo mezi námi přátelství a na společně strávený čas moc rád vzpomínám. STÄLKER jsou skvělou old school metalovou kapelou, ale hlavně výbornými kluky, kteří se za nic neschovávají. Kapela funguje od roku 2016, kdy vznikla na troskách heavymetalové formace RAZORWYRE. Na kontě má demo a dlouhohrající desku “Shadow of the Sword”, která vyšla u Napalm Records. V tomto rozhovoru jsem vyzpovídal kytaristu s řeckým původem Chrise Calavriase a místy do rozhovoru zasáhl také basák a zpěvák v jedné osobě - Daif. Dočtete se nejen o historii a fungování kapely STÄLKER, ale také o scéně na Novém Zélandu, tamních poměrech na hudební scéně, hraní na německém festivalu Keep it True nebo o tom, jaké bylo jejich první turné po Evropě. Přeji příjemný čas strávený ve společnosti speedmetalových protinožců.
Ahoj Chrisi! Jak se daří? Tvoje kapela STÄLKER je z druhého konce světa, mohl bys ji krátce představit?
Ahoj Petře, mám se fajn! Jak bych představil svou kapelu STÄLKER... Jsme tradiční speedmetalová kapela z Nového Zélandu, kterou tvořím já (kytara), Daif (baskytara/vokály) a v neposlední řadě Nick (bicí).
Jak jsi se dostal k muzice, co bylo impulsem pro to, abys začal hrát na kytaru? Učil jsi se sám, nebo jsi chodil do nějaké hudební školy? Mohl bys popsat své začátky, v jakých kapelách jsi začínal hrát, atd.?
Moje cesta k hudbě vedla přes punk a grunge, když jsem byl hodně mladý. Bylo tomu tak, dokud jsem v šestnácti neslyšel první heavy metal a stal jsem se úplně posedlý jeho zvukem. Byly to kapely jako IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST, ACCEPT, DIO, EXCITER nebo SLAYER. Ve svých začátcích jsem měl jednoho učitele na kytaru, ale drtivou většinu jsem se naučil hrát sám. Ale nejde to zastavit, pořád se učíte.
Osobně jsem před pár lety poprvé zaregistroval kapelu RAZORWYRE. To byla tvá první kapela? Deska „Another Dimension“ je skvělá! Jak se zpětně díváš na tuto hudební etapu?
Začal jsem hrát v jedné místní punkové kapele a druhou kapelou již byli RAZORWYRE. Když se vrátím do dob RAZORWYRE a desky "Another Dimension", byly to skvělé časy. A to jak v mém životě, tak i po hudební stránce. Tehdy jsem se hodně věcí naučil, jak vůbec funguje kapela a věci kolem toho.
V roce 2015 RAZORWYRE skončili a přejmenovali jste se na STÄLKER. Proč došlo k této změně? Souvisí nový název s příchodem basáka/zpěváka Daifa?
Jakmile jsme s RAZORWYRE skončili v roce 2014 kvůli odchodu našeho zpěváka, byl jsem pořád hrozně hladový po tom dělat muziku i nadále. Nezačal jsem nic, dokud jsem se nedal dohromady s Daifem. Slyšel jsem songy, které složil a řekl jsem si, že začít s tímto kamarádem nový projekt je kurva přesně to, co chci. Pořád jsem měl starého bubeníka po ruce a jen jsem se ho zeptal, zda do toho jde také. Souhlasil. STÄLKER mají trochu jiný zvuk i hudební projev, než měli RAZORWYRE, takže proto ta změna názvu. Rozhodně nejde o pokračování RAZORWYRE.
Jaké kapely vaši tvorbu nejvíce ovlivňují a které považujete pro STÄLKER za inspirativní?
Toho je samozřejmě spousta. Mě osobně ovlivnili hlavně staří SLAYER, EXCITER, RAZOR, AGENT STEEL, FATAL VIOLENCE a mnoho dalších.
Ihned jste vydali kazetové demo „Satanic Panic“. Když tento materiál srovnám s RAZORWYRE, demo je více syrové, agresivní a více nakloněné ke speed metalu. Jaké byly první reakce fanoušků na novou tvorbu? V čem jste se oproti RAZORWYRE změnili?
Reakce na první demo byly skvělé! Nejsem si jistý, zda všichni tehdejší fanoušci RAZORWYRE udělali ten skok i k STÄLKER, ale vím, že mnoho z nich ano. Je to různé, protože hodně lidí chce slyšet syrový a agresivní metal, jiní zase melodičtější skladby. V obou případech jsou ale pořád ty stejné kytary.
V roce 2017 následovalo vydání velké desky „Shadow of the Sword“. Jak jsi zpětně s debutem STÄLKER spokojený? Kdo je hlavním tvůrcem hudby a jakým způsobem probíhalo skládání a nahrávání nových skladeb?
Já osobně jsem se vším spokojen. Jsem šťastný za všechny nahrávky a zpětně bych na nich nic neměnil. A to ani ve chvíli, kdy je poslouchám nebo hraji naživo. Hudbu skládáme s Daifem společně, zhruba v poměru 50:50. Prostě buď přinese nějaké nové riffy on nebo já. Následně společně dáme dohromady kompletní skladbu. Tímto způsobem nashromáždíme kompletní materiál, očistíme ho o části, které se nám nezdají, pořádně nové songy nacvičíme a pak už se z toho ve studiu snažíme udělat co nejvíc vražednou mašinérii.
Album vyšlo u rakouského labelu Napalm Records. K této spolupráci došlo po iniciativě z vaší strany, nebo vás label objevil sám? Předpokládám, že se vydavatelství postaralo o všechny záležitosti ohledně vydání, tj. od výroby až po propagaci a prodej… Vyhovuje vám tento typ spolupráce, kdy se soustředíte pouze na hudbu?
No, k tomuto snad jen tolik: dostali jsme zprávu od jednoho týpka z Napalm Records, který nám napsal, že miluje naše demo. Ten kluk je obrovský fanoušek staré speed/thrash školy. Nabídl nám, abychom vydali naše album právě s nimi a my si řekli, že by to bylo dobré. Abych byl upřímný, lidé v Napalm Records jsou opravdu skvělí, se vším nápomocní a hlavně s námi mají trpělivost. Můžeme dělat hudbu přesně tak, jak chceme, a tak to má být. O různých dalších labelech jsem slyšel hrozné věci...
Když jsem si „Shadow of the Sword“ pustil poprvé, posadilo mě na zadek! Jaké byly reakce fanoušků a recenzentů? Četl jsem hlavně kladné recenze. Narazili jste i na nějaké negativní názory? Myslím, že po vydání alba jste museli zaznamenat hodně zvýšený zájem fanoušků old school metalu z celého světa o vaši kapelu…
To je úžasné! Jsem fakt hodně potěšen, že ses na to album hned naladil! Jo, jsme s ohlasy na desku spokojeni. Užili jsi si při nahrávání tolik zábavy a dalo nám to i zabrat, takže jsme moc rádi, že dostáváme převážně kladné recenze. Byly i některé špatné recenze samozřejmě, ale hlavně od lidí, kteří nejsou našemu stylu nakloněni. Naše hudba je určena pouze pro milovníky old school speed metalu!
V Napalm Records udělali albu dobrou propagaci. Vy jste natočili videoklip, album bylo hodně na očích. Jak dopadly prodeje desky? Zajímá mě třeba srovnání prodeje v Evropě a u vás na Novém Zélandu…
Ohh, chlape, hahaha! Nechci mluvit o prodeji, ale samozřejmě jsme spokojeni s tím, jak se deska prodává! Fanoušci si ji mohli koupit od labelu online nebo z dister v Evropě a nebo přímo od nás na Novém Zélandu. Shromáždili jsme spoustu nahrávek a poslali je na Nový Zéland a do Austrálie. Bylo to úžasné, když si naši nahrávku kupovali fanoušci přímo od nás a my si s nimi mohli o všem pokecat.
Deska vám vyšla na všech třech formátech – LP, MC i CD. Bylo pro vás důležité mít album dostupné na všech nosičích? Jste sami sběratelé hudebních nosičů a který je vám nejbližší?
Myslím, že je velmi důležité, aby bylo album vydáno na všech formátech. Dokonce jsme oslovili i jeden label, aby to vydal na kazetě, protože jsme dostali hodně žádostí. Miluji vidět naši výslednou práci vydanou na vinylu. Ale vlastně na všech nosičích. Miluji vidět je všechny pohromadě na jedné fotce jako rodinu, hehe. Nejlepší věcí na undergroundové metalové scéně je to, že každý nakupuje veškeré fyzické věci. Takže pokud to lidé chtějí, dáme jim to. Samozřejmě ale vinyl je král mezi nosiči. Osobně mám menší sbírku všech mých nejoblíbenějších alb, desek mých přátel a samozřejmě toho, co jsem kdy nahrál. Doma se ale více soustředím na tvorbu muziky, než abych ji poslouchal.
Pozornému posluchači neušlo, že se na nahrávce objevuje i cover skladby „Evil Dead“ od legendárních DEATH. Skvělá práce! Proč právě tato skladba? Proč právě cover deathmetalové kapely?
Daif se zvedá z gauče, kde tajně naslouchá po celou tu dobu tomuto rozhovoru... a odpovídá: Poslouchám mnoho demonahrávek starých kapel, které jsou nyní široce dostupné digitálně. Obvykle zachycují skupinu na absolutním vrcholu intenzity, kdy byla dotlačena na hranu svých schopností a dělá to na maximum. Mám teorii, že čím déle kapela hraje pohromadě, tím více má tendenci vypadat jako U2, hahaha. Já samozřejmě miluji a respektuji DEATH, ale myslím si, že cover verze skladby "Evil Dead" od MANTAS opravdu evokuje pocit, že jde o samotný konec světa. Také je to zábavné hrát právě tento song! Můžu v něm řvát, Chris může dávat sóla, jak dlouho chce a Nick tam zase sázet blastbeaty... takže je to výhra pro všechny!
Pojďme na chvíli k vám do Wellingtonu. Zajímá mě, jak ve vašem městě funguje metalová scéna? Dá se říct, že je Wellington středobodem veškerého dění kolem metalu? Jaké kapely u vás hrají, kolik máte klubů a jaké bývají návštěvy koncertů?
Wellington je ve skutečnosti velmi malé město. Mohlo by být možná klasifikováno jako město evropských standardů. Přestože většina všech žánrů hudby je zde zastoupena, počet obyvatel znamená, že publikum na koncertech nebude nijak velké. Přesto však jsou zde metalové koncerty pravidelně dobře navštěvovány a scéna tu funguje. Velký podíl na tom má i jedno skvělé místo, které se zde jmenuje Valhalla, a lidé, kteří tento klub provozují. Majitel Ben vlastní také společnost Valhalla Touring, která vydává knihy a zajišťuje turné v zámořských kapel. Patří mu velký dík! Jen díky němu Nový Zéland hostil nějaké velké metalové kapely, které byste jinak mohli vidět jen v Evropě a Americe. Takže, i když jsme na úplném konci světa, máme přístup k většině všeho ostatního a myslím, že se nám zde daří.
A jak to vypadá v jiných částech a městech Nového Zélandu? Jsou fanoušci a kapely i mimo Wellington a Aucland? Jaké kapely bys z vaší země doporučil?
Ale jo, máme tady skvělé kapely z celé země! Samozřejmě, drtivá většina z nich pochází z velkých měst. Hodně dobře je na tom klasický punk a pak také black a death metal. Všichni se potkáváme a každý zná každého. Hodně koncertů má smíšený line-up, což je vždycky skvělé a každý si přijde na to, co ho baví. Jako výborné kapely z Nového Zélandu bych určitěl uvedl HEREIASCH, BRIDGE BURNER, STORM FORGE, TOTAL RUIN, PIGGERY, METH DRINKER (R.I.P.), EXORDIUM MORS nebo BEASTWARS.
Jak často doma se STÄLKER hrajete? Omezujete se na hraní pouze ve Wellingtonu, nebo vyjíždíte hrát i do menších měst? Viděl jsem, že jste se objevili např. na koncertech společně s AURA NOIR, UADA nebo VENOM INC.
Hrajeme několikrát do roka ve třech největších městech Nového Zélandu - Aucklandu, Wellingtonu a Christchurch. Když budeme hrát kdekoliv jinde, tak tam nikdo nepřijde, hahaha! Ale na druhou stranu máme zájem hrát i na několika menších místech, tak uvidíme. Co se týká zahraničních kapel, několikrát jsme dělali předkapelu evropským nebo americkým kapelám. Když má promotér zájem, nikdy takové hraní neodmítneme.
V květnu 2018 jste odjeli týdenní turné po Evropě. Jak celé turné probíhalo? Zkus zavzpomínat na celou vaší návštěvu, od dlouhého letu z Nového Zélandu do Evropy, přes koncerty, zážitky až po šťastný návrat domů.
Haha, tak jo, dobře. Dovol mi, abych tady napsal krátký příběh, když mě o to žádáš. Začalo to šílenou, 34 hodin dlouhou cestou do Holandska. Nejprve 2 lety do Číny, tam 8 hodin čekání a pak let do Holandska. Po tom šíleném čekání v Číně jsem si let fakt užil, jenže pak se dostavila pásmová nemoc. V Amsterdamu se setkávám s kamarády a hlavně s mým nejlepším přítelem Adamem, který přiletěl z Austrálie. S kamarády z Nového Zélandu zůstáváme v Amsterdamu pár dní, pak si půjčujeme dodávku a míříme do Frankfurtu, kde na obrovském letišti vyzvedáváme Daifa a Nicka. Kapela je pohromadě a míříme na Keep it True.
Festival Keep it True byl neskutečný. Hráli jsme zde samozřejmě poprvé a celý festival jsme zahajovali v pátek v jednu odpoledne. Přišlo na nás hodně lidí, hrálo se nám dobře a po našem vystoupení jsme šli mezi lidi oslavovat heavy metal. Prostě se bavit na tomto jedinečném festivalu a potkávat se s lidmi. Setkal jsem se zde také s Helmutem z Underground Power. Společně s ním jsme vydali vinyl RAZORWYRE v roce 2012. Muselo uplynout dlouhých šest let, než jsme se konečně setkali osobně! Na Keep it True jsme poznali hodně dobrých lidí. Celé dva dny jsme si užívali jako fanoušci a sledovali ostatní kapely.
V neděli po Keep it True jsme jeli rovnou do Marburgu, kde jsme odehráli koncert společně s řeckými RAPTURE. S těmi jsme pak hráli i o den později. Chtěli s námi jet více koncertů, ale nevyšlo to. Následující den jsme se vydali do Oldenburgu. Tam jsme hráli ve známém obchodě s deskami, který měl jednu opravdu obrovskou místnost, kde bylo pódium a velký bar. Každý pod pódiem byl úplně zběsilý, pak jsme dlouho do noci se všemi povídali a popíjeli. Tohle se dělo v každém dalším městě.
Ve středu jsme se vydali do Hamburku. Tady na nás čekaly zástupy fanoušků. Byli jsme fakt překvapení, kolik lidí sem dorazilo! Skvělé místo na hraní, parádní koncert. V Hamburku jsme si říkali, jak nám celé turné dobře funguje. A celé se to mělo ještě zlepšit!
Následoval přesun do Berlína, kde jsem v letech 2008 a 2009 potkal mnoho kamarádů. Potkal jsem tady naše kamarády z Nového Zélandu Harryho a Toma, kteří se na nás přiletěli podívat z Londýna, kde žijí. Pak jsem v Berlíně potkal mého dalšího kamaráda Evil Chrise, zatraceně dobrej chlap. Je něco jako moje německá verze, ale více zlá verze, hahaha! Koncert byl v parádních prostorech s cihlovými zdmi, lidi se maximálně bavili a my samozřejmě také. Výborná show! Pak jsme pokračovali v divoké jízdě po koncertě a já celou noc nespal! Adam se rozhodl jít na ranní misi a nasprejovat něco na Berlínskou zeď. Řekl jsem mu, ať mě za pár hodin vzbudí, že potřebuji spát. Výsledkem jeho snažení bylo parádně nasprejované logo STÄLKER na této ponuré zdi.
A poslední zastávkou turné byl Písek. A tady začal ten opravdový večírek! Po naší dlouhé a vyčerpávající cestě z Berlína nás v Písku přivítal ten nejlepší klub, ve kterém jsme kdy byli, hahaha! Jo Petře, mluvím o vás! Pamatuji si, že jsme k vám přijeli pozdě, protože byly ucpané cesty a navíc jsme měli hluché telefony. Vím, že jsi nám před akcí psal, abychom dali vědět, pokud budeme mít problém na cestě. Omlouvám se za ty nervy, kamaráde! Přijeli jsme hladoví a žízniví, ale měli jsme u vás tolik jídla jako nikde jinde. Co bylo ale nejdůležitější, přísun piva byl nekonečný! A taky si pamatuji, že místní bylo bylo levnější než voda, haha! Atmosféra koncertu byla v plném klubu ta nejlepší, co jsme zažili. Navíc po celou dobu koncertu probíhal stage diving z pódia. Byl to ten nejzábavnější koncert a nejlepší možný způsob, jak celé turné zakončit. Měli jsme ještě pár dní na to, než jsme museli vrátit zpátky auto. Vyrazili jsme proto do Prahy a pak zpátky do Amsterdamu. Nick a Daif odletěli domů z Hamburku, já s Adamem jsme zůstali ještě týden v Amsterdamu s přáteli a chodili po různých párty. Pak jsme nasedli na letadlo a za 38 hodin jsme byli doma.
Kdo vám turné organizoval? Měli jste potvrzený festival Keep it True a další koncerty jste si zajišťovali sami? Kde všude jste hráli a jaké byly návštěvy vašich koncertů?
Přesně tak. Keep it True byl první potvrzený koncert. Pak nám začali lidé psát, zda bychom zahráli tam a tam a my do toho šli. Jednalo se o naše první zahraniční turné a tak jsme vůbec nevěděli, co od něj očekávat. Drželi jsme se proto reality a naplánovali ho pouze na týden. Výborné bylo, že všichni promotéři, kteří nám dělali koncerty, chtěli jiný den. Takže to do sebe krásně zapadalo. Když jsme se pak podívali na mapu, byli jsme mile překvapeni, protože se celé turné odehrálo bez dlouhých přejezdů v jakémsi pomyslném kruhu. Tohle turné bylo skvělé a nemůžu se dočkat, až se znovu vrátíme. Mělo by to být turné s více zastávkami a v lepší roční dobu. Naše koncerty byly na Keep it True a pak v Marburgu, Oldenburgu, Hamburku, Berlíně a v Písku.
Musím se zeptat na Keep it True festival v Německu. Mnoho kapel sní o tom zahrát si právě zde. Vy jste celý festival otvírali, po vás hrály takové legendy jako třeba HEAVY LOAD, DEMON nebo GRIM REAPER. Užívali jste si ty dva dny v naprostém ráji heavy metalu po boku skvělých kapel i fans?
Kdybychom měli tu možnost hrát zde každý rok, tak budeme! Keep it True je zdaleka nejlepší festival na světě a poté, co jsem na něm byl a hrál, to mohu jen a jen potvrdit. Nemohl jsem uvěřit tomu, když jsem tam potkal chlápky, kteří byli na všech ročnících. Maniaci! Měli jsme tu možnost setkat se s mnoha našimi oblíbenými kapelami a celkově jsme tam byli ve výborné společnosti.
Tour jste zakončili v jihočeském Písku, kde jsme vám udělali koncert v klubu Pí. Moc rád na to vzpomínám, protože to byla jedna z nejlepších akcí, kterou jsem pořádal! Jak jste si návštěvu Česka užili? Co jste zde během víkendu viděli, zažili a jaký dojem na vás naše země udělala?
Chris: Jak už jsem uvedl, bylo to sakra neuvěřitelné! Ten koncert u vás byl šílený! Ty víš, jak udělat pořádnou party, hahaha. Obě předkapely, LAHAR a MURDER INC., odehrály vražedné sety. Od MURDER INC. jsem si pak koupil výbornou desku a zůstali jsme s nimi v kontaktu. Pohostinnost od promotérů byla ve všech městech podobná, ale u vás se ukázala naprosto neuvěřitelně fungující scéna. Vaše pivo a jídlo bylo skvělé a moc se těšíme, až se k vám vrátíme!
Daif: Když přijedete z Nového Zélandu, je těžké znát historii daného místa. Pamatuji si, že hned po koncertě jsme se šli projít s pivem v ruce na starý kamenný most nedaleko klubu. Ten byl postaven snad v roce 1500 (1348, pozn. autora), nebo tak podobně. Pro nás je to neuvěřitelné, protože na Novém Zélandu se lidé usadili teprve před 700 lety. Takže třeba když naše kapely mají texty o různých zámcích, bitvách a tak podobně, nemá to vlastně žádnou historickou souvislost s Novým Zélandem.
Některé australské kapely se přestěhovaly do USA nebo do Evropy, aby měly lepší podmínky pro koncertování. Neuvažovali jste o této možnosti? Dovedeš si představit život jinde než doma na Novém Zélandu?
Člověče, nemyslím si, že bychom vůbec někdy uvažovali o stěhování někam jinam. Jasně, bylo by lepší, kdybychom byli blíže Evropě kvůli koncertování, ale to není všechno. Rádi bychom každý rok přiletěli na krátké turné. Dokonce si nemyslím, že bychom takový přesun mohli udělat nějak legálně, hahaha. Život na Novém Zélandu je skvělý a my naše životy žijeme právě zde. Patříme sem.
Tím se dostávám k Novému Zélandu jako zemi. Pro mě jedna z nejhezčích na světě, doufám, že ji jednou navštívím. Co považuješ na své zemi za nejkrásnější? Kdybys byl můj průvodce, kam bys mě vzal?
Nový Zéland je překrásná země a ani já jsem ještě dosud neviděl všechna ta úžasná místa, která tady máme. Rádi tě tu přivítáme, víme dobře, že se naše země ve světě hodně líbí. Kdybych tě tady měl provést, asi bych příliš nepřemýšlel kam tě vzít. Vyjedeš z města a jsou tady všude hory, planiny, pláže, jezera, farmy, řeky... kurva máme tu všechno! Kromě dobrých old school metalových kapel, hahaha!
Na Nový Zéland jezdilo, a stále ještě jezdí, dost Čechů za prací a je tam určitá česká komunita. Potkal jsi některé lidi z naší země? Pokud ano, jaká je tvá zkušenost?
V tom tě bohužel zklamu, protože s Čechy na Novém Zélandu nemám žádné zkušenosti. Ty jsi byl první Čech, kterého jsem v Písku na náměstí potkal, takže tě vlastně potěším, hahaha!
Vaším národním sportem je ragby. Sleduješ ho? Jsi fanouškem některého klubu?
Jo, ragby je náš národní sport a má tady fakt obrovský význam. Já a Daif ho vůbec nesledujeme a abych byl upřímný, radši hraju na kytaru než čumím na televizi. Pouze Nick miluje třináctkové ragby, což je odlišná forma klasického ragby.
Každý ze STÄLKER máte své zaměstnání. Daří se vám bez problémů spojit čas mezi kapelu, turné a každodenní práci? Pozvali byste kolegy z práce na váš koncert? (úsměv)
Ano, všichni máme každodenní zaměstnání. Já a Daif věnujeme hodně volného času skládání nových songů. Je to fakt skoro celý volný čas, ale nevadí nám to, protože děláme to, co nás baví. Věř mi, že moji kolegové by mě asi začali hodně nenávidět, kdybych je dotáhl na koncert naší kapely, hahaha! Jednoho mého kolegu bych možná pozval, on je dost v pohodě, ale nejsem si vůbec jistý, zda by neutekl hned po prvním songu, haha!
Věnujete se pouze STÄLKER nebo máte i nějaké další hudební projekty?
Hraji a budu hrát vždy a pouze se STÄLKER!
Turné po Evropě bylo spojeno s dlouhým cestováním. Jak si tohle užíváš? Stihl jsi vidět i něco z navštívených zemích, nebo to bylo pouze o koncertech, jízdě autem a dlouhém letu?
No, cestování po Evropě a přejezdy mezi koncerty byly ve výsledku v pohodě. Jenže ten let! Celkem to bylo 38 hodin cestování, čekání a přesunů. Co je však nejdůležitější, když letíš z Nového Zélandu do Evropy, to je nějaký čas na srovnání se s časem. Měl jsem šílenou pásmovou nemoc. Zažil jsi to někdy, haha? Hrozná únava. To bylo v prdeli.
A co cestování mimo kapelu? Baví tě? Kde všude jsi byl a jaké země a místa by jsi rád navštívil? Viděl jsem např. nějaké tvé fotky ze San Francisca…
Rád cestuji. Byl jsem v Evropě v letech 2008 a 2009, abych tam navštívil nějaké festivaly a samozřejmě poznal mnoho zemí. Jo, byl jsem ve Státech... počkej, proč koukáš na moje fotky, Petře? Hahaha!!! V USA to bylo celkem šílené, alespoň oproti Evropě.
Chrisi, Metal Archives na tebe prozradil, že máš řecké kořeny. Jestli je to pravda, můžeš o tvých předcích a spojitosti s Řeckem více uvést?
No jasně! Moji rodiče se přistěhovali z Řecka na Nový Zéland. Bohužel, nemám příliš informací o našich předcích, protože rodiče byli vyhnáni válkou.
Jaké jsou tvé ambice a cíle se STÄLKER?
Chceme pořád pokračovat v tvorbě zadky nakopávající muziky, tedy v našem případě starého speed metalu. Chceme hrát pro lidi i pro sebe, přijet do vašeho města a tam odehrát poctivou show. Zkrátka a dobře, chceme se hudbou bavit, nahrávat desky, podívat se s kapelou na zajímavá místa a zůstat v undergroundu. Myslím, že toho máme před sebou ještě dost a už teď se na to těšíme!
Jsme na konci. Chrisi, moc děkuji za tvůj čas a odpovědi! Budu se těšit, až si spolu zase dáme pivo!
Petře, my moc děkujeme tobě a tvojí pořadatelské Thrash Nightmare crew za všechno, co děláte pro scénu. A zinu Telepatie přejeme jen to nejlepší a hodně čtenářů! Uvidíme se v září na našem turné!!!
Rozhovor vyšel v Telepatie zine 9. 3. 2019
