Ahoj Skoří, nedávno jste s FINAL FLAG absolvovali menší turné k aktuálnímu CD „Huge Expectations“. Jak se turné vydařilo? Z tvého pohledu nejlepší vystoupení?
Ahoj Lukáši! Z mého pohledu vše vyšlo na výbornou. Turné bylo naplánováno poměrně nenáročně a pohodově, takže jsme si stihli užít spoustu legrace. Troufám si říct, že až na návštěvně a zvukově slabší Bohuslavice byly všechny koncerty super. Hlavně Praha, Mighty Sounds nebo křest v Trutnově. O nejlepším ale nemůže být debat. Obscene Extreme!!! To je prostě totální top. Já osobně jsem měl tu čest si zahrát na OEF počtvrtý se třetí kapelou a je to vždycky nepopsatelnej zážitek. Obscene je prostě něco víc než hudební festival. Nesmírně intenzivní, magickej tejden, kde potkáš kotel zajímavejch a pohodovejch lidí z celýho světa, ať už mezi návštěvníkama nebo mezi kapelama. Pro nás je to ještě umocněný tím, že se nám to odehrává na domácí půdě, takže hrát tady pro mě vždycky bylo a bude znamenat strašně moc. Teď si tak říkám... FINAL FLAG vznikl na OEF 2014 a o pět let později tu hrál. To mi přijde poměrně unikátní.
Jak to máte s ubytováním Erica při takovém turné? Řeší to hotelem, nebo je v domácnosti u někoho z vás?
Eric je většinu času v Čechách ubytován u našeho kytaristy Ondry, kde má k dispozici pokoj a taky tu na něj čeká oblíbenej kapelní bong, haha. Teď jsme taky strávili pár dní na naší chalupě na Mladoboleslavsku, nebo jsme mezi koncerty na cestách. Obecně se to tady Ericovi snažíme udělat zajímavý, což se myslím daří. Je to vždycky strašně super ho tady mít a on to tu má moc rád.
Chystáte se zachovat cca dvouletou periodu ve vydávání alb, nebo to necháváte na náhodě a momentální chuti?
Tohle se samozřejmě nedá nikdy předem stoprocentně říct. Nevážou nás žádný smlouvy s labelem nebo podobný ptákoviny, takže nemusíme jet podle nějakýho konkrétního plánu, FINAL FLAG je pro nás především čistá radost a zábava. Určitě ale nepolevíme, je možný že vyjde nějaká menší nahrávka už dřív, o budoucích věcech se intenzivně bavíme. I když Eric plánuje do budoucna častější návštěvy, vždy tu bude ta limitující vzdálenost, do toho EXORCIZPHOBIA a samozřejmě Pantherova vytíženost s TORTHARRY. To jsou věci omezující naše možnosti především ohledně vystupování, ale myslím, že mezi náma funguje natolik dobrá chemie, že nahrávat se bude vesele dál.
Skladby pro FINAL FLAG píšeš plánovitě, nebo prostě zkoušíš různé riffy, nahráváš si je a dodatečně třídíš, co se víc hodí pro EXORCIZPHOBII a co pro FINAL FLAG?
To je různý. Když jdu hrát s cílem něco složit, většinou vím předem, jestli chci dělat pro FINAL FLAG nebo pro EXORCIZPHOBII. Výjimečně se stává, že jdu skládat pro jedno, ale vznikne z toho něco pro druhou kapelu. Někdy song vznikne ze starších riffů, jak kdy. Myslím, že představu, jak by měly nebo mohly obě kapely znít, už mám za ty roky vcelku stanovenou, takže mi třídění materiálu přijde tak nějak přirozený. Horší je, že spoustu věcí, co udělám, se nedá použít v EXORCIZPHOBII ani ve FINAL FLAG, to bude asi nutný do budoucna nějak řešit. Další kapela? Haha…
Jak se vám natáčelo v Barnu s Danem Frimlem? Byla to tvoje první zkušenost s tímto studiem a producentem?
Natáčení v Barnu? Vážně super. Ohromná zkušenost. Pro mě první kontakt s tímto studiem a první spolupráce s Danem, myslím, že rozhodně ne poslední. Jsem rád, že jsme měli možnost na nahrávce dělat právě s ním. Dan je velkej profík s hromadou zkušeností a moc se mi líbí způsob, kterým pracuje. Celkově Barn nelze než všem vřele doporučit. Špičkový zázemí, vybavení a služby, tuzemská špička. Dan s Alicí to dělají vážně dobře.
Kde se na albu vzal Dan Pavlík a proč jako bicman? (úsměv)
Dan se za náma přijel podívat do studia a tak jsme ho takhle spontánně angažovali. Je to prostě famózní chlapík, co nezkazí žádnou srandu a tak do toho bez váhání šel. Na našem fejsbůku je to tuším i zachyceno na videu. V tomhle ultradlouhým epickým songu měli být ještě další hosté. Bilos z MALIGNANT TUMOUR nebo Scott Peterson (CRYPTIC SLAUGHTER, LOWLIFE), z časovejch důvodů se to ale nepodařilo dotáhnout, což mě trochu mrzí. To by přece byla obrovská prdel mít tři takový ikony v šestisekundový blbovině, no ne?
Můžeš mi prosím říci něco o fotkách na obalu, jde o nějaké konkrétní postavy z historie létání?
Tohle si říká o nějakou mystifikaci, ale nenapadá mě teď zrovna žádnej dostatečně pitomej příběh. Pravda je, že to určitě budou skutečný postavy z historie létání, ale bohužel ti o nich nic konkrétního neřeknu, protože jsem to všechno prostě sprostě čórnul z internetu a ani jsem se neobtěžoval o tom něco konkrétního zjišťovat. Doufám, že album nebude mít vůbec žádnej úspěch a rychle zmizí v propadlišti dějin, aby nebyla nějaká žalobička, haha…
„Huge Expectations“ vyšlo u labelu Coffeegrinder Michala Kávy. Proč tato volba?
S Kafem jsme si moc padli do noty a už chvíli spolupracujeme v rámci EXORCIZPHOBIE. Vydání „Huge Expectations“ jako prvního počinu jeho labelu beru jenom jako další krok, přirozenej vývoj naší spolupráce. My toho kluka máme prostě rádi, je to zlaťák a umí za to vzít… Na druhou stranu jsme se o tom taky bavili tak, že chceme trochu ulevit Koníkovi a Coffeegrinder bereme jako buňku a součást rodiny Support Underground, Koník o tom ale asi ještě neví, haha...
Ke konci rozhovoru mi dovol menší osobní dotazníček – kdy jsi začal hrát na kytaru a co bylo impulsem pro rozhodnutí, že zrovna kytara je ten pravý nástroj pro tebe?
Začal jsem s kytarou asi ve 12, ve 13 letech. V tý době jsem hrál dost aktivně fotbal. Když jsem nebyl na tréninku, lítal jsem někde na skejtu. Pak ale pomalu začala v mým životě dominovat muzika. Měl jsem super průpravu a to hlavně díky tátově sbírce nahrávek. Totálně jsem se zamiloval do METALLICY a ta sehrála zásadní roli v tom, že jsem začal hrát na kytaru. Máma mi dala svojí starou akustiku a šlo se na to. Ta španělka měla asi dvacet let starý, rezavý struny a naprosto příšernej dohmat, fakt libový pádlo.
Teď tě poprosím o jména tří kytaristů, kteří se ti nejvíc trefují do vkusu?
Uff, to je hrozně těžký... Těch muzikantů, který člověka ovlivnili, je moc, nejde vybrat jenom tři... A tak nad tim nebudu moc přemýšlet a pár jich tady prostě napíšu… Tony Iommi, Piggy D’Amour, Scott Ian, Jeff Waters, Dimebag, Chuck Schuldiner, Dick Dale...
Tři zásadní alba, bez kterých by Skoří nemohl existovat?
To je ještě těžší než u předešlý otázky. Tak tady prostě vypálim pár zásadních alb, který mě zrovna napadnou...
ANTHRAX – „Among The Living“, BLACK SABBATH – „Master Of Reality“, SLAYER – „Reign In Blood“, GANG GREEN – „Another Wasted Night“, POISON IDEA – „Kings Of Punk“, CRYPTIC ALAUGHTER – „Money Talks“, METALLICA – „...And Justice for All“, VOIVOD – „Negatron“, DEATH – „Scream Bloody Gore“, MOTÖRHEAD – „Another Perfect Day“... Můžu třicet? Haha...
Tři nejoblíbenější filmy?
Twelve Monkeys, Life Of Brian, Šílení.
Na úplný závěr rozhovoru se zeptám na plány do konce roku? Hudební i třebas osobní.
Do konce roku nás čeká ještě spousta koncertů s EXORCIZPHOBIÍ. Mimo jiné i turné po Izraeli, který je v plánu na konci listopadu. Každým dnem by měla vyjít reedice našeho prvního alba „Disease Inside“ pod Maximed Records a Defense Records. Taky budeme nahrávat materiál na split s HERESY (Kostarika), to bude venku někdy příští rok. No a možná se ještě něco semele s FINAL FLAG, to ale nechci předbíhat, zůstaňte na příjmu!
Moc ti díky za čas strávený nad mými otázkami, za skvělou muziku a energií nabité koncerty. Měj se moc fajn a ať se daří!!
Já Ti děkuju za prostor, příjemnej rozhovor a za podporu Lukáši! Zdravím všechny čtenáře Fobia zinu, užívejte léto a uvidíme se někde na fesťáku! Pa!
