Když jsme v roce 2004 zakládali DARK ANGELS, měli jsme nejspíš ambice hrát nejdál 10 kilometrů od Domažlic. Kapela, to byla především jedna velká párty, ze které se ale postupně vyklubalo něco víc. Najednou tady bylo první album, koncerty po celé republice, předskakování ARAKAINU a dalším legendám. Pro mladé puberťáky něco neskutečného.
Je to patnáct let… Patnáct let od doby, kdy jsme ve zkušebně drtili první akordy a snili o velkých pódiích. Za tu dobu se mnoho změnilo, odehráli jsme stovky akcí, vydali několik alb, kapelou prošlo mnoho muzikantů, žánrově jsme se vyvíjeli, ale jedno zůstalo – láska k muzice.
Tato kniha je příběhem kapely, která nikdy nedosáhla nějakého skutečně významného úspěchu, ale svou rýhu (a je jen na vás, jak výraznou) na tuzemské scéně bezesporu udělala.
To jsou slova autora knihy a zároveň kytaristy (a původně i zpěváka) dnes jihočeské, dříve západočeské kapely DARK ANGELS. Ta, jak je výše uvedeno, nedosáhla masové obliby, ale hlavně díky Václavově tahu na branku za sebou má poměrně bohatou kariéru lemovanou spoustou koncertů, čtyřmi plnohodnotnými alby a několika neřadovými nahrávkami. V kapele se objevilo cca dvacet muzikantů, vedle zapomenutých jmen, která už se dnes muzice nevěnují, i docela známé persony – a to nepočítám sestavu současnou (Votruba, Votrubová, Vondrka, Popel, Kapák, Zíka).
Knížka je pojatá ideálně – je ideálně dlouhá, ideálně rozvržená, ideálně vtipná. 164 stran na první pohled vypadá jako docela slušná porce textu, ale je třeba odečíst fotografie, které tvoří možná čtvrtinu obsahu. A že jsou některé úsměvné, netřeba více rozvíjet, stačí doplnit, že když kapela vznikala, bylo klukům nějakých šestnáct sedmnáct let.
Gró knihy tvoří klasicky pojatá historie DARK ANGELS obsahující kromě faktů hlavně vzpomínky na veselejší zážitky. Venca píše lehce, takže se to čte, jak se říká, samo; knihu jsem přelouskal za dva večery. Text je šikovně prokládaný citáty z dobových recenzí či reportů, nechybí ani vlastní autorovy zápisky z turné, ani krátké zprávičky týkající se dalších kapel nebo projektů, v nichž Václav s některými spoluhráči rovněž figuroval (AFTER RAIN, NO BELIEF, THE RIVER OF THE LOST SOULS).
Kromě faktů si čtenář uvědomí, že docela malá kapela si zahrála před docela velkými jmény, aniž by někomu lezla do zadku – WALTARI, LEAVES´ EYES, ARAKAIN, KREYSON s Terranou. Ono o tom případném lezení kamsi je v knize taky něco napsáno, a to, s jakými názory se Venca netají, nejen v tomto ohledu, ale obecně na fungování undergroundové kapely, je mi sympatické – nepřeceňuje dílčí úspěchy, raduje se prakticky ze všeho, i z toho, co kapelu v daném okamžiku spíše brzdilo, recenze, které nebyly zrovna pochvalné, nejen že otiskl, ale ještě je bere (bral) jako poučení do budoucna.
Závěrečné strany patří faktografii – přehledu zdrojů (z nichž bylo citováno), úryvkům z rozhovorů, odpovědím různých více či méně známých osob(ností) na otázku „Jaká první vzpomínka se vám vybaví, když se řekne DARK ANGELS?“ (odpovídali třeba Beherit, FC, Savapip, Jan Vozáry, Petr Korál i já – úsměv). Nechybí ani diskografie, nechybí vlastně nic, co by kniha tohoto ražení měla obsahovat.
- 164 stran
Facebook
http://www.vaclavvotruba.cz/
