Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
INSANIA

Zejména o novém albu jsme si povídali s kytaristou a zpěvákem Kverdem.

Ahoj Kverde. Máte venku novou desku „Země beze mě“, která vyšla skoro po čtyřech letech od té předchozí. Předtím jste alba většinou vydávali v dvouletých rozestupech. Co stálo za delším intervalem?

Ahoj Johane, inu tentokrát to prostě s námi bylo na delší lokte. Po modrém albu jsme si dali trochu větší pauzu a taky lidé, se kterými jsme na „Zemi beze mě“ spolupracovali, nebyli k dispozici na lusknutí prstu, což nám přípravu desky protáhlo. Cíleně jsme proces nijak nezdržovali, ale ani se nikam zbytečně nehnali. 

Mezi současnou a předešlou deskou jste se nevyhnuli změně v sestavě, basák Magua krátce po vydání alba „Na svůj příběh jsme sami“ skončil a nahradil ho V. Klasické otázky – proč Magua odešel, kde jste našli V – proběhlo něco jako konkurz – a co má V za sebou? 

Magua od nás odešel, protože mu hudba, kterou jsme měli v hlavách, žánrově nevyhovovala. Mimoto chtěl ve svém životě dát víc prostoru jiným zájmům. V, můj brácha, se naopak chtěl do aktivního hraní po několikaleté pauze zase vrátit, což přišlo v příhodný okamžik. Všechno do sebe zapadlo. Konkurz nebyl třeba, po jedné zkoušce bylo jasné, že nám to spolu půjde. Svého času hrával s NOOSTRAK a ještě předtím v nějakém cover bandu. Je to talentovaný muzikant se širokým hudebním záběrem, rychle se u nás rozkoukal a na „Zemi beze mě“ přispěl nejedním stěžejním nápadem. Jsme rádi, že ho v HEIDEN máme.

Novinka vyšla primárně na gramodesce, kterou doplňuje CD v papírové kapse. To je u kapely vašeho ražení celkem netradiční krok. I když boom asfaltů zasáhl všechny žánry, melancholický rock asi nejméně. Ono je pěkné mít vymazlený vinyl, ale druhá věc je ho prodat, když už tomu člověk věnoval tolik energie i peněz. Dalo vám v tomhle směru signál tři roky staré elpíčko – že se prodávalo natolik zajímavě, že jste do dalšího šli bez obav z návratnosti?

Upřímně, kdybychom měli obavy z návratnosti, celý HEIDEN je dávno v propadlišti dějin. Při realizaci jakékoli edice, nahrávky nebo konceptu na něco takového absolutně nemyslíme. V každé desce zahučí hromada peněz, ale pro nás je důležitá ta tvůrčí svoboda. Náš přístup a fungování je v určitém ohledu undergroundovější než u kdejakých bubáků. Vše je podřízeno naší radosti z tvorby, představivosti a možnostem.

Gramodeska je moc hezky udělaná. Grafika je dotažená a originální, možná trochu retro, ale zároveň ne úplné, pěkné fonty, zajímavá barevná kombinace… Pod designem je podepsaný HUATH – znamená to, že jste to nechali jen na HUATH(ovi), nebo je výsledek kolektivním dílem – že jste do toho grafikovi všichni „kecali“?

Jsem rád, že se ti deska líbí. Huath je můj ogham. Značka, kterou pro grafické práce používám dle chuti už mnoho let a zde má právě ten kolektivní význam. Já jsem sice návrh desky vytvořil, ale připomínkovali všichni z HEIDEN, připomínkoval Berry, připomínkoval třeba Viktor Palák a spousta dalších lidí, kteří vůbec nejsou na HEIDEN napojení. Bez všech těch vkladů a střípků by „Země beze mě“ nevypadala takhle.

Parádní titulní obrázek nakreslil italský ilustrátor používající nick STRX. Jak jste se k němu dostali? Dělal pro vás na zakázku podle zadání, nebo jste vybírali z hotových prací? 

Ke STRX art jsme se dostali klasicky po internetu. Náhodou jsme někde viděli jeho práci, šli po odkazech a po diskusi se rozhodli jej oslovit. Ilustraci pro „Zemi beze mě“ dělal dle našeho návrhu, nevybírali jsme ji z katalogu hotovek, protože jsme tam vzhledem ke konceptu nahrávky chtěli zcela konkrétní věci.

Předpokládám, že obrázek nebyl zadarmo… Kolik jste platili, to mě nezajímá… (úsměv) Ale probíhá v případě nákupu takového díla nějaké vyjednávání, smlouvání, nebo Ital řekl sumu a vy jste na ni rovnou kývli? 

Zadarmo pochopitelně nebyl, ale nepamatuji si ani, že bychom o ceně nějak smlouvali. Navrhl nám cenu a nám přišla přijatelná, takže jsme si plácli.

Uzavírá se na užití díla smlouva, která určuje, kde může být kresba použitá? Kromě obalu třeba na trikách a dalším merchu, na internetu...

Nevím přesně, komunikoval to tenkrát Einsk, ale mám dojem, že tady šlo čistě o písemnou dohodu. Žádná smlouva nebo něco takového. Motiv jsme se snažili použít co nejcitlivěji k originálu jak do obalu, tak do podružných grafik nebo merche. Je to logické. Když za něco zaplatíte, neodstřelíte si hezkou malbu necitlivou sazbou nebo nevhodným barevným schématem. V tomto ohledu k našim obálkám přistupujeme hodně zodpovědně.

Komplet LP a CD neobsahuje texty. To je vždycky trochu kontroverzní, většina posluchačů by je asi přivítala. Už jste to řešili s deskou „s labutí“, kdy jste na naléhání fanoušků připravili texty ke stažení, nyní se situace opakuje a zase jsem zaznamenal hlasy, že by texty součástí balení měly být… Co ty na to?

Tuhle otázku jsme samozřejmě pečlivě diskutovali a rozhodli se dát v obálce přednost prequelu k příběhu s tím, že textovou přílohu připravíme bokem a dáme lidem možnost si ji stáhnout. K „Zemi beze mě“ máme v plánu ještě pár věcí, které z nás budou postupně vypadávat.

Pro řadu lidí jsou texty důležité, navíc když tentokrát deska přináší příběh. Příběh nesnadno pochopitelný nejen při poslechu, ale i při čtení textů. Já jsem si to pro sebe nějak (hlavně díky tomu, že jsi mi texty poskytl) přebral a snad i pochopil, že jde o příběh, který se může stát skoro každému. Asi ho tady nebudeme rozebírat, zeptám se jinak – myslíš, že i události, které se stávají dnes a denně a ve zprávách je zmíní půlminutovým šotem, jsou dostatečně silné jako nosné téma desky?

Myslím si, že dostatečně silné jsou i události, které ve zprávách vůbec nejsou. Možná právě ty. Doba se vlivem informační nadprodukce zrychluje a extremizuje. Lidé si obyčejných věcí všímají čím dál méně, zajímají je už jen krajnosti, které rychle zhltnou a ženou se zase dál. Cítím to a štve mě to. Z velkého města jsem se přestěhoval do domku v malém městě, rychlé mp3 a streaming vyměnil za gramodesky, které si pečlivě vyberu a dám jim dostatek času na mě udělat dojem. Z facebookových diskusí jsem se stáhl ke knížkám, z high-gainových zesilovačů k aparátům třídy A, od humbackerů k single coilům a od macho-metalových frajeřin k civilnímu projevu. I to vnímám jako součást svobody, kterou mi nabízí svět, který kolem sebe vytvářím.

A myslíš si, že člověk v kómatu si připadá jako vesmírný poutník, kterému hlavou běží vzpomínky na dětství?

Proč by nemohl? Existuje spousta lidí, kteří se pod vlivem stresové situace zaseknou a jejich realita se pootočí. Ostatně na té myšlence je náš příběh postavený. Nele, K a jejich otci se do života připlete situace, na kterou se ani jeden z nich nebyl schopen nijak připravit. Mohli pouze reagovat. Každý po svém.

Blížíme se na tenký led… (úsměv) Netajím se tím, že předchozí „modré“ album mi nesedlo, některé skladby mi přišly protivně popové, u nové desky ten pocit nemám. Songy mi přijdou zasmušilejší, chytlavé motivy nadávkované tak akorát. Setkal jsem se s názory, že jste se ještě víc přiblížili popu – s těmito názory nesouhlasím, podle mě jste se naopak od popu odklonili. Jak to vnímáš ty?

Já asi nejsem schopný ani ochotný se o našich deskách bavit v intencích hudebních žánrů. Přijde mi to protivné a zbytečné. Každý má své hranice jinde a ve většině takové diskuse stejně vedou k dohadování. Nové album je oproti „modrému“ určitě živější, důraznější a řekl bych i pestřejší. 

Dá se říci, že od „Akunvst“ píšete třetí etapu existence. Hudební vývoj od black metalu přes alternativní metal po melancholický (post) rock je logický, stejně jako změny výrazových prostředků. Měnil se mezi třeba „Dolores“ a „Zemí“, nebo „Příběhem“ a „Zemí“ i způsob skládání? Nebo už máte zajetý systém?

Vyvíjíme se, náš výraz se mění, ale osobně ani mezi deskami nevnímám nějaké pevné hranice. Přijde mi, že na sebe všechny docela logicky navazují a že je z nich patrný určitý rukopis nebo estetika, která HEIDEN provází. Na koncertech vedle sebe hrajeme věci z „Dolores“, „Akunvst“, „modré“ i „Země beze mě“ a nemám dojem, že by tím nějak trpěly. Systém skládání se postupem let profiluje. Snažíme si z každé etapy nechat to dobré a zároveň dohnat nějakou tu rezervu, která se vždycky s odstupem času objeví. Taky nás teď víc přichází s nápady, takže je výsledek pestřejší.

Roste i zapojení kláves. Werlinga byla původně hostující hudebnicí, postupem času do sestavy vplula. Skládá si své party sama, nebo na nich děláte spolu? Stává se často, že se na nějakých záležitostech nemůžete shodnout – nejen s klávesistkou, ale i s ostatními? Přichází pak „poslední slovo diktátora“?

Jasně, logicky. Werlinga chce psát hudbu a její nástroje skladbám dodávají nemalý díl atmosféry. Naším úkolem je vytvořit pro ni ve zvuku HEIDEN místo. Můžeme na tom pouze získat. Kolizní situace se sem tam objeví u každého nástroje. Snažíme se je řešit konstruktivně. Co písničce pomáhá, zůstane, co ne, jde ven. Slovo diktátora je někdy důležité, ale už hodně dlouho se nám nestalo, že by se někdo na něčem tak zabejčil, že by bylo potřeba to silou rozetnout. Většinou se buď domluvíme, nebo hlasujeme.

Na co bys chtěl na novince upozornit posluchače, aby vnímali extra pozorně? Jsou tam nějaké detaily, které považuješ za výjimečně podařené, nebo vnímáš nahrávku jako celek, ze kterého nic nevyčnívá? 

Myslím, že album je poměrně celistvé a kvalitativně vyrovnané. Upozornil bych určitě na texty a koncept, který slibuje poměrně hodně času „badatelské“ zábavy, pokud na to má člověk chuť. Vyzdvihl bych i celkovou produkci a zvuk, protože mám dojem, že lépe nám to ještě nehrálo.

Zvuk je vždycky vděčné téma, ale u vašich nahrávek se myslím nikdy moc neřešil. U těch novějších jste vždycky měli srozumitelný zvuk, nástroje byly pěkně čitelné, což platí i teď. Podruhé jste zakotvili v UnArtu, ale poprvé pak něco nahrával a pak mixoval a mástroval Ondřej Ježek. Myslíš si, že kdyby se zvuk finalizoval v UnArtu, znělo by album jinak? Byl Ondřejův vklad zásadní? Vznikalo více verzí, než jste se shodli, nebo to Ondřej udělal podle sebe?

Vklad Ondřeje Ježka je pro „Zemi beze mě“ zásadní. Bez něj by album znělo výrazně jinak. Spolupráce s Ondrou byla zároveň splněním dlouholetého přání a máme z ní ohromnou radost. Zakázali jsme si mluvit mu do zvuku a s napětím čekali, co z toho bude. Výsledek předčil naše očekávání.

Svou tvorbu doprovázíte slogany, které mi přijdou příliš intelektuální. (úsměv) „Hudba pro smyšlené životy a skutečné sny.“ „Život každého jedince je silný koncepční příběh a silné příběhy nejsou zadarmo.“ „Ráno co ráno každý píšeme nový list svého příběhu. Většinu z nich nikdo nečte. Zbylé jsou tu pro vás v naší hudbě.“ Máte na tahle slova nějaké ohlasy, nebo je „nikdo nečte“? 

Psaní je nedílnou součástí naší identity. Myslím, že s tím naši fanoušci počítají a mají to rádi. Mohli bychom se prezentovat formálně, jak to dělají jiné kapely, ale nechceme, nelíbí se nám to. Pokud je to někomu protivné, v pořádku, nemusí to s námi sdílet.

S koncerty docela šetříte – několik jste jich letos odehráli, ale v Čermné jste tuším říkali, že je to na delší dobu poslední koncert… Máte ještě letos nějaké v plánu, nebo jste zahráli napříč republikou a kdo chtěl, mohl se na vás z rozumných vzdáleností vypravit? 

Na letošek už určitě žádné hraní neplánujeme. Turné k „Zemi beze mě“ je za námi a kdo o to měl zájem, našel si nás. Budeme se teď věnovat rodinným záležitostem, takže by pro nás živé hraní nebylo ani technicky možné.

Když tak koukám na vaše štace za posledních deset let, opakují se stejná místa (logicky Brno, Praha, Plzeň, Ostrava, Čermná, Bratislava…), sem tam nějaký fest, ale prakticky chybí sever Čech. Je to pro vás už moc z ruky, nebo tam nemáte fanoušky, nebo…?

Myslím, že je to spíše otázka kontaktů a aktuální situace. Drtivou většinu koncertů řešíme sami a je tedy logické, že se spíše vracíme do míst, která známe. Výletům jinam se ale určitě nebráníme, naopak. Pokud by o nás měl někdo zájem, pište a volejte. V rámci posledního turné jsme navštívili třeba bezva klub Underground v Chebu, doporučuji kapelám i lidem, a byl to parádní večer!

Kniha HEIDEN už nabídla spoustu kapitol – jaká bude ta příští? Už se rodí nějaké plány, nebo je teď stěžejní propagace alba a osobní životy?

O příštím díle mám už docela konkrétní představu, koncem srpna se nad ním máme s kapelou sejít a probrat co a jak dál. Prozrazovat pochopitelně nebudu nic, protože se to může všechno ještě mnohokrát zamíchat a změnit. Kapitola „Země beze mě“ také není u konce, máme materiály a nápady, které ještě chceme realizovat, takže určitě bude dobré sledovat náš web nebo echa na sociálních sítích. Rodiny se o slovo hlásí, to je jasné, každé album je dost vysílí. Myslím si ale, že se za nějaký čas ukážeme s dalším materiálem a bude nepochybně zajímavé sledovat, kam nás vítr zavane tentokrát. Děkuji za příjemné otázky a přeji vám do Fobie hodně energie ke psaní. 

RECENZE

www.heidenhorde.com
Facebook


Zveřejněno: 28. 07. 2019
Přečteno:
4319 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář