POSSESSED – Revelations of Oblivion

POSSESSED. Pro mou generaci monolit, kterému jsme se klaněli za debut „Seven Churches“ až k zemi. Samozřejmě až když se k nám se zpožděním dostal a všichni jsme si ho hned nahráli na kazety a obdivovali všechnu tu špínu a zlo, které kapela v čele s tehdy sedmnáctiletým Jeffem Beccerou (což jsme samozřejmě netušili, že je tak mladý) produkovala. Album se dodnes drží v metalových „hitparádách“ podobně vysoko jako rané nahrávky SLAYER. DEATH či KREATOR, o čemž svědčí spousta triček se signifikantním logem na tělech fanoušků na každém metalovém festivalu. Třeba na Brutal Assaultu 2017, kde POSSESSED odehráli parádní koncert v natřískaném stanu. 

Pořád ale žili z minulosti… Ono by to v podstatě u takové legendy šlo donekonečna, obě alba stará víc než třicet let fungují i dnes a tak by bylo možné bavit lidi nesmrtelnými fláky typu „The Exorcist“, „Pentagram“ nebo „Death Metal“. Ale od reunionu číslo dva už uteklo hodně času, všechny možné reedice taky vyšly a tak dozrál čas na prubířský kámen v podobě třetího alba. To se často označuje jako rozhodující – jako jestli kapela má nebo nemá budoucnost… (úsměv) V případě POSSESSED jde ale o něco úplně jiného – o to, jestli nostalgici dostanou to, po čem jejich dušičky prahnou, porci drsného old schoolu bez žánrových hranic, samozřejmě v rámci průsečíku thrash/death metal.

Intro jakoby vypadlo z osmdesátých let, kostelní zvony předznamenávají nadcházející zkázu, stejně tak hororová melodie a nářky nějakých zatracenců. Poté se valí thrashová lavina, pěkně naštvaná a pěkně rychlá, žádné náznaky odpočinku, proč taky, když padesátka na (Jeffově) krku je ten nejlepší možný věk. (úsměv) První regulérní song „No More Room in Hell“ je óda na thrashovou retro radost, nad níž se vznáší strašidelný opar, ale nechybí ani kytarové hrátky v podobě chytlavého heavymetalového sóla. Ono se toho vůbec děje hodně na poměry žánru, který už tu straší pětatřicet let a teoreticky je vyčerpaný jako studna na Sahaře. Není. Tahle deska je toho zářným důkazem, důkazem, že žádná muzika není stará, když se umí udělat zábavně, pestře, ale přitom nepodbízivě. A to jsem trochu obavy měl, přece jen je něco jiného vidět kapelu živě ve skvělé formě přehrávat staré fláky a něco jiného by mohlo být složit další silné songy, navíc po těch letech. Ale podařilo se, celé album má skvělý odpich, a to nejen hudebně, ale i produkčně. POSSESSED se spojili s Peterem Tägtgrenem, který albu vdechl život v podobě šťavnatého zvuku, který není ani moderně sterilní, ani zastarale zatuchlý, ta rovnováha je naprosto perfektní. Stejná slova patří zničující „Dominion“. Ta že není ze šuplíku z období „Seven Churches“? Nevěřím! Démonický vokál, zlá muzika, rouhačský text, kvílivé kytarové sólo tak akorát dlouhé a několikrát zlomené, vše tak působivé a návykové. Jeff tady podává fantastický výkon a je potěšitelné, že s hlasem pracuje, aby nezněl pořád stejně, na druhou stranu to nepřehání a zůstává autentický.

Ale není to jen o předákovi, kapela složená ze zkušených muzikantů má na vyznění alba „Revelations of Oblivion“ stejný podíl, největší asi kytarista Daniel Gonzalez  (NAILSHITTER, GRUESOME), který je spoluautorem muziky a nejspíš i autorem oněch zpestřujících vyhrávek a sól. Ta se objevují i v dalších skladbách, které to mají po dech beroucí „Dominion“ trochu těžší, ale kapela (producent) ví, že nemá smysl zařazovat dva obdobné kusy za sebou, takže „Damned“ je trochu jednodušší a „Demon“ sází i na pomalejší tempa. Zato „Abandoned“ fičí jako thrashový uragán, na který navazuje děsivá „Shadowcult“, po níž se objevují tóny kláves, jež v rozumné míře uvozují lehce rozháranou „Omen“; začátek parádní, ale vzbuzuje očekávání, která nejsou ve finále naplněna, protože skladba je poněkud rozháraná a přeskakuje sem tam… Chápu záměr, ale tahle věc mi na albu sedí nejméně. Zato „Ritual“ je úplně jiný šálek černé kávy. Možná s kapkou jedu, protože tohle je smrtící koktejl, který dělá čest kapele, která kdysi nahrála song „Death Metal“. Nespoutanost, zběsilost, ponurost, zmar a rituální smrt. Druhý vrchol alba, které ani v závěru neztrácí švih. 

Naopak, „The Word“ letí jako splašený kůň, kope napravo nalevo a přidává další thrashový direkt, po němž následuje poslední zlo „Graven“, které opět koketuje s death metalem, v textu se to hemží třemi šestkami, ale mnohem zajímavější je kadence, s jakou Jeff chrlí nenávistná slova – jakoby se dostával do extáze – ani to nestačím tak rychle číst. (úsměv) Třetí vrchol nahrávky, která musí vyznavače starého dobrého metalu posadit na zadek, kde zůstane i při poslechu dojezdového outra, které po té jízdě působí zvláštním, napůl děsivým, napůl romantickým dojmem. 

Podobně lze vnímat titulní stranu obalu; obraz, jehož autorem je Polák Zbigniew Bielak (obaly ABSU, DEICIDE, PARADISE LOST…), stojí za podrobné zkoumání, detailů hodných pozornosti je na něm celá řada a samozřejmě vynikne na formátu gramodesky mnohem lépe než na malém CD.

Seznam skladeb:

1. Chant of Oblivion
2. No More Room in Hell
3. Dominion
4. Damned
5. Demon
6. Abandoned
7. Shadowcult
8. Omen
9. Ritual
10. The Word
11. Graven
12. Temple of Samael

Čas: 54:16

Sestava:

• Jeff Becerra – vocals
• Daniel Gonzalez – guitars 
• Emilio Marquez – drums 
• Robert Cardenas – bass
• Claudeous Creamer – guitars

www.possessedofficial.com
Facebook 
www.nuclearblast.de/possessed