Martine, v březnu jste posluchačům představili vaše nové CD nazvané „Dirty and Mean“, na které tentokráte nemuseli čekat tak dlouho, jako tomu bylo v předchozích případech, což především skalní příznivci jistě přivítali.
Ahoj! Ano, tentokrát se nám podařilo zkrátit čekání na tři roky. Původní plán byl sice o rok kratší, ale to by asi ani nebylo regulérní CD ACT OF GOD, kdyby nemělo minimálně rok zpoždění. (úsměv)
Po různých personálních změnách v minulosti tentokrát kapela zůstala od poslední řadovky v nezměněném složení. Myslíš si, že i tato skutečnost měla zásadní vliv na to, že se vám povedlo dát aktuální desku dohromady mnohem rychleji?
Ano, tohle tu dlouho nebylo. Naposledy ACT OF GOD nahráli CD v de facto nezměněné sestavě v roce 2005. To už je docela dávno. (úsměv) Rozhodně se nám tentokrát pracovalo rychleji a tak nějak automaticky. Kapela byla od předchozího CD sehraná, takže všechno šlo poměrně hladce.
Já osobně jsem se v recenzi na album vyjádřil v tom smyslu, že jste se oproti předešlé tvorbě opět posunuli do trošku jiných hudebních vod, a i když některé stěžejní prvky z minulosti zůstaly zachovány, tak podle mě každý, kdo vás dlouhodobě sleduje, musí tu změnu zaregistrovat. Co bys k vaší aktuální hudební tváři pověděl čtenářům ty sám?
Osobně si myslím, že je to až příliš relativní. Ta změna, nebo řekněme ten posun jinam, tam je určitě patrný. Na druhou stranu, pořád jsme v jednou nastavených mantinelech z let 2003-2006. V té době se tvář kapely formovala. Dnes jsme sice trochu jinde, Martin Hroněk přinesl další pohled na „věc“, ale pořád se držíme (nebo se aspoň snažíme) tak nějak toho svého.
Překvapivé možná pro někoho bude i velké množství (a taktéž zároveň pestrost) mužských zpěvů, které sice byly ve vaší muzice v hojném počtu už v minulosti, ale tentokrát podle mě dostávají největší prostor ve vaší dosavadní existenci.
V kontextu předchozích dvou alb asi ano, ale kdybychom průměrovali, tak jsme pořád tak nějak „na svém“. Hudba trochu maličko „zhrubla“, tak se i víc naředil zpěv. Nejsou to „Hořící kříže“ (debut z roku 2003), ale přeci jen sem tam vykoukne něco z minulosti. (úsměv)
O mužský vokál se dělíš společně s basákem Martinem Hroňkem. Je nějaký předem daný klíč, podle něhož si mezi sebou jednotlivé party v písních rozdělujete? A vlastně i celkově – co rozhoduje o tom, zda bude danou linku zpívat Anna nebo některý z vás dvou?
Klíč vyloženě ne. O tom, kdo a kde bude zpívat, rozhoduje většinou autor skladby. Nebo přinejmenším jeho počáteční představa. Když jsme pak začali nahrávat zpěvy, hodně se ještě pracovalo na konečném provedení, nespadlo to tam hned. (úsměv)
Vzhledem k velkému nárůstu mužských zpěvů mě napadla otázka, jestli náhodou v budoucnu nebudou ACT OF GOD skupinou s čistě chlapským zpěvem? (úsměv)
Ne (úsměv), ACT OF GOD jsou kapela se zpěvačkou a tak to taky zůstane. Takhle se kapela profilovala už od roku 2003, ačkoliv stálá zpěvačka byla v kapele až od roku 2005. Byla to právě Anna, která byla první regulérní zpěvačkou a vlastně dodnes je stále jedinou regulérní zpěvačkou. (úsměv)
S již zmíněným jmenovcem, baskytaristou Martinem, jste se v podstatě rovnoměrně podělili o obsahovou náplň alba.
Ano. (úsměv) Co k tomu víc říct? Ona to byla spíš náhoda, že to vyšlo skoro půl na půl. Martin měl své nápady hotové dřív, takže jsme nejprve začali s jeho pěticí písní. Například „A Few Minutes“ jsme zkoušeli živě během roku 2018. Pak jsme teprve začali dělat na mých nápadech.
Pokud bys měl porovnat vaše skladatelské rukopisy, v čem vidíš největší rozdíly, případně naopak podobnosti ve vašem způsobu tvorby?
Podobností je minimum. Každý jsme hudebně „vyrostli“ jinak a cítíme to jinak. Martin se snaží jít poněkud progresivní cestou, například když začíná zpěv na čtvrtou dobu. Naproti tomu, moje nápady jsou tentokrát víc „zemitější“. Syrové, rychlé, kytarové...
Dva hlavní okruhy pro náměty textů už jsem v recenzi zmiňoval, ale můžeš se pokusit je opět rozebrat trochu podrobněji?
Martin kouká v textech hodně „do sebe“, jsou to osobní příběhy. To by platilo i v mém případě, ale zde je to spíše o společenském zhnusení, nevraživosti, neosobnosti. Zde je to v duchu názvu desky.
Na angličtinu v textech jste po třetím CD přešli i s cílem oslovit vyjma domácích i zahraniční posluchače. Zeptám se tedy, jestli jsou na vaše nahrávky i nějaké reakce zvenčí, o kterých bychom se mohli zmínit?
Ano, čtvrté album „Deception of Freedom“ odešlo ve velkém množství například až do Japonska. To malé, nezávislé kapele ze středu Evropy opravdu udělá radost. V dnešní době je přistup obecně ke všemu velice snadný, o to větší radost udělá zájem odkudkoliv, ať je to naše vlast, Japonsko, Kanada, USA… Těší nás, že se posluchač zajímá o naši hudbu.
Asi jsem možná trochu přehnaný estét (úsměv), ale stejně, jako v případě předchozího alba se mi úplně nezamlouvá obal, který je podle mě málo výrazný a přitažlivý. Co bys mi na to řekl?
To je otázka vkusu. (úsměv) Nemyslím si, nebo rozhodně bych tě z toho neobvinil, že bys byl tak přehnaný estét. (smích) Skutečně, obal je málo výrazný a přitažlivý…, on je ale zkrátka „Dirty and Mean“. Tady se ta forma s obsahem potkává velice přesně.
Desku jste si znovu vydali sami, zajímalo by mě, v jakém nákladu vyšla a jakými způsoby se ji snažíte k posluchačům dostat?
Album vyšlo především digitálně. To je jediná rychlá a funkční cesta jak dnes dostat nahrávku k lidem, fanouškům. Samozřejmě, pro ty co stále uznávají hodnotu fyzických medií, které osobně obdivuji a moc si jich vážím, je zde i malý náklad CD ve formě digipacku.
V minulém rozhovoru před třemi lety jsi trochu žehral na nedostatek koncertních příležitostí pro AOG. Nastal v mezidobí v tomto směru nějaký posun k lepšímu?
„Deception…“ bylo velkou příležitostí. Roky 2016 a 2017 byly opravdu skvělé. Opět se podařilo tu káru rozhýbat a to byl cíl. Na všech akcích, během těchto let, jsme se potkali se skvělými fanoušky a moc děkuje za perfektní zážitky. Rok 2018 měl být původně již rokem pro nové CD, nicméně to se povedlo až letos.
A ještě jedna tradiční otázka na závěr – vaše plány pro nejbližší období?
Momentálně připravujeme videoklip k novému CD a několik málo koncertů na letošní rok. Z časových důvodů, nebude letos a příští rok mnoho příležitostí se potkat, tak se budeme snažit fungovat alespoň na dálku.
Martine moc díky za rozhovor!
Taky moc děkuji a zase příště!
