Nejsem zrovna největším čtenářem cestopisů, ale když se mi (většinou náhodou) nějaký do rukou dostane, rád si nějaké ty zážitky ze světa přečtu. Ve větší oblibě mám tour reporty kapel, navíc když zamíří do exotiky… Oboje na druhou, tak by se dal popsat split cestopis Šakala z RABIES a Sikiho (ne z RABIES), alespoň v prvním případě, protože Šakal s kolegy z kapely vyrazil nejen poznávat svět, ale taky zahrát do Nepálu. Siki se pak s manželkou a partou kamarádů vydal do Indie.
NEPÁL
Šakal je svým způsobem démon, který toho stíhá mraky – kapelu, koncerty, cestování, vydávání hudebních nosičů, knih a Noise Master zinu. Noise Master je v našich krajích unikát – kdyby někdo netušil, tak je to old school xerox hodně punkového ražení, hlavně co se pravopisu týká. Šakal si z mých keců ale nic nedělá a vesele vydává jedno číslo za druhým. A když vydal knihu, usoudil, že mu ty jedovaté sliny nestačily a touží po dalších. Nicméně jsem předpokládal, že když si dá tu práci a napíše cestopis, který navíc nechá nasázet a „zabrožovat“, některé věci si pohlídá. Nepohlídal… Následující slova se mi nepíšou lehce, ale jinak to nejde. Šakalův cestopis je škvár. Pravopis a sloh jsou pojmy, které autorovi nic neříkají a po přečtení dvou tří stránek na mě šly mrákoty. Nedokázal jsem se soustředit na to, o co vlastně šlo a jen nevěřícně kroutil hlavou nad desítkami nejhrubších chyb a nad zoufalým stylem. To, co se ve fanzinu věnovanému hudbě rozmělní třeba v rozhovorech, kde sem tam někdo českou větu do kupy dá, tady není a tak je to boj. Šakalův psaný projev je navíc strohý, takže žádné květnaté líčení zážitků, ale fakta a fakta, častokrát zopakovaná několikrát, což taky dojmu nepřidá. Jistě, nějaké informace o životu v Nepálu se člověk dozví, ale to nejspíš ve všech možných průvodcích taky. Situaci by teoreticky mohlo zachránit líčení hudebního festivalu Grind and mosh. Ale ani to není žádná sláva… protože Šakal to bere podobně jako v Noise Masteru heslovitě, zkratkovitě… Ale abych jen neremcal – samozřejmě se v knize nachází řada veselých i méně veselých příhod (nejlepší je asi poskytování rozhovoru v rádiu chatrnou angličtinou za asistence Kolodějových „navoněných“ ponožek; pánové netušili, že nejen v chrámech, ale i v rádiu se musí zout), zaujme organizace zmíněného festivalu (hrací doba končí v půl osmé večer) i způsob přepravy po místních silnicích.
3/10
INDIE
Siki je proti Šakalovi Shakespeare. (úsměv) Jeho část knihy nemá hudební přesah a obsahuje líčení putování po Indii s partou dalších sedmi lidí. Cestopis už má logiku, je přehledný a čte se tak nějak sám. Hlavními záchytnými body jsou památky, hory (a vůbec přírodní krásy), doprava, lidé a jídlo + pivo, kterého je autor asi velkým fanouškem, protože na závěr své části umístil i popis výletu na pivní festival u nás, když už byl v tom cestovatelském laufu. Ale zpět k Indii – určitě zaujme úsporný systém živobytí našich průzkumníků (vlastní stany) v relativně chladném počasí, dlouhé pěší tůry často do úplného vyčerpání (kvůli vysoké nadmořské výšce) a oddělení části „pohodlných“ z původní sestavy, zatímco nemocí sužovaná autorova manželka hrdinně pokračovala v pěším putování cestu necestou horami nehorami. Siki dokáže čtenáře zaujmout natolik, že knihu po každé stránce neodkládá, aby se vzpamatoval a srovnal si mozek do správné pozice (jako u první části), na druhou stranu ani jeho sloh není kdovíjak atraktivní – nicméně čte se to v pohodě.
6/10
Bonus
Ke knize je přiložené DVD-R s fotkami. To je určitě fajn, protože ač i uvnitř výtisku jsou nějaké obrázky, tak jsou černobílé a tím pádem ne tak atraktivní jako ty barevné, byť na ploše počítače. Člověk se pak může pokochat pohledy na města, hory i na účastníky obou výprav a spojí si přečtené texty s vizuálnem. Interesantní jsou samozřejmě různé historické stavby, ale možná ještě zajímavější je ruch ulic nebo to, jak vypadá elektroinstalace – to kdyby viděli moji električtí kamarádi, tak by je asi trefil šlak. (úsměv)
Asi nejvýznamnějším poznatkem po přečtení knihy a prolistování fotek je, že se nám tady žije skvěle. V Nepálu i v Indii je kromě památek, dobrého jídla a nádherné přírody bída a špína, lidé tam žijí ve skromných podmínkách, cestují v zoufalých dopravních prostředcích a přesto jsou možná spokojenější než my.
Provedení knihy je úsporné: měkká vazba, obyčejný papír, ale slušná sazba (Klouča).
- 120 stran
