10. 7. 2005NAPALM DEATH, DIECAST, END OF DAYS, VIBRATHÖRR - 9. července 2005, Praha MATRIX

Prostory pražského Matrixu jaksi nevyužívaly klimatizaci, a tak odhadem tři stovky fanoušků zakusily se všemi vystupujícími kapelami opravdové ?peklo?. Navíc zvuk Matrixu nikdy nebyl na dobré úrovni. Prostorný klub připomínající podzemní garáž se spoustou betonových sloupů snad ani nazvučit nejde. Zvukové vlny se odráží a tříští, a tak když něco slušně hraje, tak je to jen chvíli a ještě k tomu náhodou.

Tato náhoda se povedla u první předkapely VIBRATHÖRR. Skupina zněla docela agresivně a jediné, co kazilo jejich sound byly zpětné vazby, které vznikaly mezi mikrofonem a odposlechy. Ty byly místy nesnesitelné a já se raději přesunul dál od pódia. Kluci z Vibrathörru nejsou na pražské scéně žádnými nováčky, a tak jejich předskakování britským kulťákům beru jako příjemnou satisfakci za prokoncertovaná léta bez výraznějšího zářezu. Jejich set tento večer nepůsobil jako nutné zlo a přítomní fandové se pod pódiem docela dobře bavili. Nové skladby kapely, které též zazněly, nepostrádaly HC riffy a docela odvážně se vydávaly na aktuální vlnu nu-metalu. Alespoň mě to tak přišlo. Jediné, co set Vibrathörru trošičku sráželo na kolena byl tento večer jasně nejslabší výkon jejich bubeníka. Oproti všem dalším kapelám, které po nich vystoupily byl opravdu průměrným bijcem.

Další kapela v pořadí měla totiž nadmíru kvalitního mlátiče. Ten do bubnů řezal s takovou razancí, až oči přecházely. Skupina se pohybovala někde mezi thrash metalem a hard corem. Některé pasáže doslova zabíjely, jiné však byly o ničem. Zběsilé přehrávání riffů a k tomu uječený vokalista mě zrovna dvakrát neoslovily. Pravdou je, že byl vokalista docela kvalitním frontmanem, který si šikovně pohrával s publikem a to mu místy ?zobalo z ruky?. Mě ale z celé kapely asi nejvíce zaujal talentovaný bubeník. END OF DAYS si dovedu představit jako předkapelu PRO-PAIN ale nechápu, co dělají jako předskokani ND.

To samé se dá říct o další kapele DIECAST. Ti se vydali stejnou hudební cestou jako END OF DAYS. Jejich pojetí HC thrashe s čistým a řvacím vokálem však oproti END OF DAYS postrádalo onu mohutnost valivých

Konečně nadešla vytoužená chvíle a na pódiu stanuli britští kultovní NAPALM DEATH. Než se Barney dostal ke slovu, zaznělo asi pět smrtících songů. Kapela i bez kytaristy Jesseho dokáže rozpoutat takový hukot, že vám skáčou bubínky z uší ven. Pak si Barney vzal slovo a já si ho docela dobře dokázal představit, jak řeční v neděli na bedýnce v Hyde Parku. Na druhou stranu není se čemu divit, nedávno přeci nějací debilové odpálili nálože v Londýně a tím zranili srdce Velké Británie. Zároveň se Barney zamýšlel nad celou ?zasranou? válečnou politikou? vše je jen snůška keců. A už to jelo dál Suffer The Children, Mass Appeal Madness, Scum kapela sázela jeden geniální song za druhým. Většinu skladeb hrála minimálně dvakrát rychleji, než jsme z jejich nahrávek zvyklí. Došlo i na několik písní z nového alba The Code Is Red...Long Live The Code a také samozřejmě na několik předělávek, především od Dead Kennedis. Barney poděkoval všem příchozím. Byl si moc dobře vědom toho, že se jejich set kříží s Obscene Extreme, a tak ho skoro plný klub docela mile překvapil. Musím se přiznat, že překvapil i mě. Kapela se odporouzčela po bloku několikavteřinových songů z rané tvorby, aby se vrátila na přídavkovou porci v podobě Nazi Punk Fuck Off a Sige Of Power. Povedené vystoupení, jediné, co mě mrzí, je fakt, že Napalm Death měli tento večer jasně nejhorší zvuk. Za to kapela samozřejmě nemůže a já doufám, že další pražská zastávka bude v lepším klubu než Matrix.