Na úvod bych se zeptal, co vlastně partu muzikantů z Brna přimělo vydat se v hudební tvorbě cestou kombinace symfonických, folkových a metalových prvků?
Většina z nás měla takové to období, kdy chtěla vystoupit z davu a zároveň máme rádi veselí a věříme, že ve spojení se zapomenutou minulostí je krása, pramení z ní moudrost a radost a apeluje na naše základní pudy. Je to v každém z nás a takoví lidé se prostě přitahují. Základní koncepce kapely byla dílem zakládajících členů, z nichž dnes v kapele už téměř nikdo není. Postupně jsme se sešli jako parta muzikantů, které baví bohatší nástrojové obsazení, divoké koncerty, multižánrovost a mají zálibu v historii, ve starých příbězích a mytologii. Přitom jsme vzešli z různého hudebního prostředí, někdo vyrůstal na rocku a metalu, někdo na folku a folkloru, někdo na popu, někdo na klasické hudbě, takže je radost všechny tyhle hudební prvky propojit.
Sice nefungujete zas až tak dlouhou dobu, ale řekl bych, že v rámci zmíněného stylového zaměření jste si na domácí scéně vydobyli už velmi slušné postavení. Jak to vnímáte vy sami?
Všímáme si většího a většího počtu fanoušků na našich vystoupeních mimo náš domovský přístav i v něm. Vidíme to nejenom ve vzrůstajícím počtu hlav pod pódiem (i když přes osvětlení je mnohdy prd vidět), ale hlavně v atmosféře, která před námi panuje. Lidé s námi více prožívají naši hudbu, jsou více slyšet a to hlavní, nebojí se ukázat, co se v nich ukrývá! Ale jde to ve vlnách. Po vydání našeho prvního alba „Far away in the north“ v roce 2015 jsme zažili období, kdy jsme nárazově hráli i tři koncerty za týden, na velkých open air akcích a festivalech, ale pak jsme trochu zpomalili, řešili nějaké personální výměny a pečlivě připravovali vznik nového alba. To nám vyšlo v lednu tohoto roku pod názvem „Beyond The Ninth Wave“ a jsme na něj moc pyšní. Hráváme opět před plnými kluby a spokojenými fanoušky a koncerty jsou pořádně divoké - tak, jak to máme rádi.
Nejcitelnější, co se týče personálních změn, pro kapelu vždy bývá výměna na postu zpěváka nebo zpěvačky, což se stalo i ve vašem případě. Jak složité pro vás bylo sehnat za Zdenku Motáčkovou adekvátní náhradu?
V tomhle jsme měli veliké štěstí. Zdenka byla úžasná zpěvačka, měla divou duši a krásné vzezření a proto jsme věděli, že na nás čeká velký oříšek. Světe div se, našli jsme více, než v co jsme doufali. V prvním momentě, kdy Radek (klávesy + skladatel) přivedl Hanku Hrubešovou do naší zkušebny a ona měla příležitost vyloudit ze svého hrdla pár prvních tónů, jsme věděli, že je ta pravá. Navíc je nejen famózní zpěvačka, ale i perfektní týmový hráč.
Vy ve vaší muzice využíváte hned dva zpěvy – jemný ženský a hrubší (až na vyjímky) mužský. Dá se říct, že ve větším množství písní je možné slyšet jejich kombinaci, ale jsou i varianty, kdy přednost dostává pouze jeden z nich. Podle čeho se rozhodujete při jejich využití v konkrétních skladbách?
Většinou to je jasné ještě předtím, než máme hotovou první kompozici. To, jestli je ve skladbě jeden vokál nebo oba, má zásadní vliv na to, jak skladba působí. Většina našich skladeb má jasně definované party pro melodický zpěv Hanky a hrubší zpěv Karla, ale máš pravdu, že na novém albu poprvé zkoušíme i jejich samostatné využití. Je to dané charakterem skladeb. Třeba píseň „Not Today“ měla být původně i s ženským zpěvem, ale nefungovalo to, Karlův nekompromisní growl ji celou ovládl. A naopak v písni „The Valley“ byl namyšlený i growl, ale po pár zkouškách jsme se shodli na tom, že to celé necháme na Hance. A třeba balada „The Moon and The River“ zní tak étericky, že by growl narušil její magii. Nejradši ale máme, když se nám podaří specifickou energii obou hlasů propojit, jako třeba v závěrečné „Farewell“.
Krátce bych se teď ještě zastavil u vaší debutové nahrávky „Far Away In The North“, na níž jste po textové stránce představili koncepční příběh, týkající se života Vikingů. Co vás přimělo k tomu, že jste zvolili právě tohle téma a jak náročné ho bylo zpracovat?
Severogermánské téma se v té době začalo více a více rozšiřovat (primárně kvůli seriálu "The Vikings" od History Channel). Z hlediska hudby má tato civilizace opravdu zajímavé příběhy (obzvláště kvůli jejich krutosti a praktickému ponaučení), kterým dá metalová hudba vyznít naplno a v celé své kráse. Práce na albu byla náročná, ale při jeho tvorbě jsme se skvěle bavili a ve výsledku je to určitě znát.
Na aktuálním CD jste se už ovšem rozhodli textovou náplň změnit a od vikingů jste se tentokráte přesunuli ke keltům.
Skvělý postřeh! Chtěli jsme změnu tématu. Něco, co by nás více vystihovalo. Divokost, přirozenost, příroda a praktičnost civilizace lesů a řek nás přímo očarovala a my chtěli toto kouzlo předat dál. Upustili jsme od chronologického příběhu alba a vztáhli starou filozofii na současné problémy a situace. Mohli jsme tedy kritizovat náš přístup k přírodě, životu a lásce v moderním světě pohledem keltského lidu. Dalo by se říct, že hlavní myšlenkou celého alba je to, že naše radosti a strasti zůstávají podobné, liší se jen to, jak s nimi nakládáme.
Změnu v textech jsme tedy osvětlili, ale co hudební obsah vašich skladeb? Vidíte třeba v souvislosti s příchodem nových spoluhráčů nějakou výraznější proměnu ve vaší muzice?
To rozhodně. Jako kapela pracujeme stylem, že každý přispěje tím svým. Vytvoříme základní kostru, kterou pak každý doplní o svoji nástrojovou linku, a postupně celý song češeme a češeme, dokud nejsme spokojení. Dalo by se tedy říci, že vždy, když přijde do našich řad někdo nový, se náš hudební styl o něco změní.
V jedné z písní na nové desce, konkrétně se jedná o song „The Moon And The River“, mohou posluchači slyšet hlas zpěvačky Malwiny Salega z polské kapely OPEN ACESS. Můžete nám říct něco bližšího k této spolupráci?
Jednoho krásného dne přišel Radek s vnitřní tužbou, že chce mít na druhém albu duet dvou zpěvaček. Napsal skladbu, která by se pro to vyloženě hodila. Všichni jsme byli z tohoto nápadu nadšení a dali jsme se hned do práce. Za tuto krásnou zkušenost musíme poděkovat našemu tehdejšímu basákovi Jakubovi Janků, který se s Malwinou dobře zná a bez váhání se jí hned ozval s nabídkou na spolupráci. Ta nás učarovala svým skvělým a originálním pojetím vokálu, který mohl ozvláštnit naši druhou desku.
Vyjma Malwiny je na albu docela slušný zástup hostů, ať už z řad vašich bývalých členů, muzikantů ze spřízněných skupin nebo dalších umělců.
To ano a jsme na to pyšní! Dáváme většinou přednost živým nástrojům, což se k folklórním tématům hodí více. Bude trvat ještě pěknou řádku let, než digitální technologie bude moci v hudbě nahradit člověka. Ve folkové hudbě to platí dvojnásob. Radek je hudebník tělem i duší, a tak není náhoda, že má kolem sebe spoustu dalších hudebníků. Díky tomu je na albu ten nejživější zvuk, jaký jen byl možný!
Stejně jako v případě vašeho debutu je autorkou zdařilé grafické podoby bookletu ilustrátorka Mia Poveda.
Poté, co nám Mia představila své první návrhy na obálku našeho prvního alba, jsme se do její práce zamilovali. Je to živá a přirozená umělkyně, která se na věci dívá z jiného úhlu pohledu a má příjemný smysl pro vyprávění příběhů skrze kompozici, tvary a barvy. I přes jiný styl ilustrací na novém albu se Mia tohoto úkolu chopila opět s vervou a předčila veškerá očekávání.
WOLFARIAN je osmičlenná parta, což třeba vzhledem k velikosti pódií v některých klubech může být trochu problém (úsměv), tak mě napadá, zda jste někdy neuvažovali například nad tím, že určité nástroje budete pouštět jednoduše z playbacku?
Uvažovali? Ano… Praktikovali? Nikdy! Naše hudba je o energii a atmosféře a jsme za to, že je lepší nástroje suplovat, než nahrazovat stopou ze studia.
Když už jsem zmínil ty koncerty, tak bych se zeptal, jak často vás mají možnost fanoušci vidět na živo, jaké akce nebo destinace třeba preferujete a zda s vaší hudbou míříte i za hranice ČR?
Když se to zprůměruje, hráváme 1-2x do měsíce v rámci ČR a poslední roky i v zahraničí (Slovinsko, Polsko, Slovensko...). Rozhodně je nejlepší, když nás budete sledovat na našem webu nebo Facebooku, kde vždy upozorníme na nadcházející koncert! Přednost rozhodně dáváme tématicky podobné hudbě, odvázanému a přirozenému publiku. Pokud je k tomu možnost si zahrát pod otevřenou noční oblohou za osvětlení ohně a měsíce, jsme v devátém nebi!
A úplným závěrem ještě jeden tradiční dotaz – co od vás můžeme v nejbližším období očekávat?
Pořádný bordel! Jak na sociálních sítích, tak na koncertech! Sledujte a uvidíte.
Díky za rozhovor, ať se vám plány podaří naplnit.
