Tuhle akci jsem měl v kalendáři zapsanou tučným písmem hned od jejího zveřejnění. Trojice kapel, které v mých očích patří k tomu nejlepšímu na československé scéně, v jednom klubu, navíc ještě ve Strakonicích, to bylo sakra lákavé menu. A ne jen pro mě, o tom jsme se mohli přesvědčit chvíli po vstupu do klubu, který se začal postupně plnit až do momentu, kdy už to bylo s kapacitou dost na hraně. Na druhou stranu, pořád se pohybujeme v total undergroundu a když vám na něj přijde cca 200 lidí, není to nádhera? (Coornelus)
Dlouho očekávaná Thrash Night na strakonické Křemelce dopadla i přes absenci CATASTROFY naprosto skvěle! Hlavně co se návštěvnosti týká… Jih Čech pořád tepe v rytmu (zejména) thrash metalu! (Johan)
Už hodinu před slibovaným začátkem byli na místě fanoušci i dvě kapely, další lidi neustále do klubu proudili a tak jediným zádrhelem bylo avizované zdržení ČAD kdesi na cestě. Kvůli očekávanému pozdějšímu příjezdu slovenských „bastardů“ se o půl hodiny posunul začátek vystoupení sušické skupiny VIOLENCE BY NATURE. Tu jsem registroval před nějakými čtyřmi roky, kdy v ní ještě bubnoval Vix, a kdy se mi její produkce nelíbila. Nyní se za bicími objevil nový bicmen a snad je příslibem akčnější budoucnosti. VIOLENCE BY NATURE dosud příliš aktivitou nesršeli (zhruba čtyři koncerty ročně), nicméně aktuálně disponují novým studiovým materiálem a z něj na Křemelce myslím zazněly všechny čtyři skladby. A ani ty mi příliš optimismu do žil nevlily, když to vezmu eufemicky. (úsměv) Na jednu stranu nelze kapele upřít výrazné zlepšení proti předchozím setkáním (v roce 2015), na druhou mi to pořád přijde stylově nejasné (což by až tak nevadilo), humpolácké (což už je horší), ale hlavně prosté záchytných bodů. Tak nějak to valí, zpěvák do řekněme mixu HC a thrash metalu řve spíše deathmetalově, ale když se objeví nějaká chytlavá pasáž, je to vykrádačka jako blázen (úvod „Atomové války“). Přesto lze najít ještě jedno pozitivum – zvuk. Kapela ve spolupráci se zvukařem dokázala zvuk posadit takřka ideálně, všechno bylo perfektně slyšet, což jsem ale docenil později. (Johan)
Tu čest zahrát si na akci měli z nedaleké Sušice dorazivší VIOLENCE BY NATURE. Ty jsem viděl jednou, údajně prý při jejich prvním koncertě, a vzpomínka z té doby je dost matná, ale zároveň vím, že mě jejich produkce tenkrát, slušně řečeno, nezaujala. Jakýsi neohrabaný pokus o thrash metal s prvky hardcore mě nemohl bavit. To po letech zněli kluci mnohem lépe. Došlo ke změně v sestavě, zvuk jim přál a kapela slušně šlapala. Thrashové prvky už zněly věrohodněji a kapela působila mnohem celistvějším dojmem. Ze začátku jsem byl rád, že vidím úplně jinou kapelu než kdysi, postupně mi ale pozornost upadala, jakožto neznalému materiálu mi začaly jejich věci tak nějak splývat v jedno. (Coornelus)
Nemoc si nevybírá a tak se neustále rostoucí CATASTROFY museli potit pod peřinou a vyhánět bacila. A tak zapracovaly thrashové podzemní kanály a narychlo se sehnala náhrada v podobě berounských MURDER INC. Volba to byla asi ta nejlepší, jaká mohla být. Tohle mladé komando na sobě neustále maká. Před rokem se mi na křtu nové desky jejich produkce ještě dost slévala, ale zjišťuju, že to byla spíš moje chyba. Teď už znalý jsem jejich projev ocenil. Tím je agresivní a nasraný thrash metal, který v 90 % utíká dopředu bez kompromisů a pěkně řeže. Škoda slabšího zvuku, ale jinak naprosto spokojenost a jenom vydržet. (Coornelus)
Místo CATASTROFY (zdravotní problémy) dorazili MURDER INC. Kapela, o které v poslední době píšeme samá pochvalná slova, opět předvedla živelnou šou, při které létaly vzduchem vlasy a stříkal pot, nicméně zvuk tentokrát klukům příliš nepřál. Hlavně na začátku setu to byla hluková koule, která se naštěstí postupně vylepšila, k ideálu ale pořád něco chybělo. Přesto jsem si dokázal set mladé thrashové úderky pěkně užít, stejně jako nacvakaný klub. Ten elán, to nasazení, k tomu zajímavá extrémně ostrá thrashová nakládačka… skladby z „Umlčen navěky“ prostě vraždí. (Johan)
LAHAR letos potřetí… Po oslavě Žakynových narozenin a přeborovské hospodě přišla Křemelka, která byla svědkem obdobného setu jako vesnice u Milevska. Tentokrát sice fanoušci nenosili na rukou muzikanty, ale jeden letec se samozřejmě našel, kdo jiný než Žakyn. Ten s prvními tóny LAHAR ožil, na chvíli zapomněl na počet předtím vypitých panáků a jal se jančit jako obvykle. (úsměv) Jen mu chyběla ke štěstí klimatizace pod stropem… Zato měl jednoho spolupachatele nepravostí, který blbnul na všechny kapely, načež mu později při podobných kreacích Pišta přidělil přezdívku Strakonický dudák. (úsměv) LAHAR jako vždycky smetli všechno, co jim stálo v cestě, rozdivočili nejen Žakyna a dudáka, ale i další pařmeny, a mě to i potřetí bavilo. „Lebka a hnáty“, „Fekete Péter“, „Neviditelná fronta“, ale i covery, tentokrát dva, vše perfektně sedlo. (Johan)
LAHAR už asi nemá cenu komentovat. To samé co před týdnem, to samé co před měsícem, to samé co před rokem. Bylo to tam. Klubem začal lítat Žakyn, takže vše bylo v naprostém pořádku. A lidi hrozili i v zadních řadách. (Coornelus)
Po necelých dvou letech, kdy byli ČAD naposled v Písku, jsem měl možnost konečně tuhle partu vidět opět naživo. Pozitivní je, že dvojice Pišta a Tornád přibrala basáka, což bylo pro vyplnění zvuku jenom dobře, obzvlášť, když se jednalo o takového šikulu. ČAD jsou už několik let ve formě a stále si ji drží. Nechyběly klasické Pištovo průpovídky a jako obvykle byly vtipné. Hrálo se hlavně z posledních dvou desek, které jsou stále skvělé a bylo evidentní, že věci jako „Bastard“ nebo „Čertova kovadlina“ fungují dobře, stejně tak jako staré fláky. Z těch nechyběla vyložená punkovka „Rabovačka“, legendární „Konflikty“, nebo nesmrtelné „Sekery a buzogáne“. Ke konci na nás sednul i „Ťažký kov“ a bylo jasno, že tohle byl zase povedený koncert. (Coornelus)
ČAD jsou borci, hitmakeři, vtipálci, frajeři. Jejich muzika, protínající metal a HC, má neskutečnou sílu a přitom to vypadá, že ji pánové hrají tak lehce… Pišta je i bez divokých pohybů skvělým frontmanem, nejen když baví přihlížející svými pověstnými vtípky, ale i když otevře pusu a začne přednášet texty hodné zamyšlení i ty sloužící k pobavení. Kapela s basovou posilou naprosto skvěle šlapala, zvuk byl taky ideální, výkony všech protagonistů parádní – nevěděl jsem, jestli mám dříve sledovat basákovy fígle, nebo Valérovu pestrou a razantní hru – ten člověk je vážně démon. (úsměv) Koncert s přídavky trval asi hodinu a ani chvíli jsem se nenudil, a kdyby trval hodiny dvě, byl bych pořád ve střehu. „Satani“, „Frustrovaný, dojebaný a nasratý“, „Skaza“, „Démon samoty“... jeden hit za druhým, ať se hrálo z jakékoliv desky, ať se hrálo na rychlejší notu, nebo zatěžkaně a potemněle. Parádní koncert, zakončený nákupem „Bastarda“ na vinylu. (Johan)
Akce se vydařila nad očekávání, vládla přátelská atmosféra, potkala se spousta známých, možná ta spousta byla až moc velká, ale nerouhejme se a buďme rádi za ty dary, že lidi na koncerty chodí. (Johan)
Fotky: Jindra
