Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
ETEF 2024 (19.-20. 7. 2024)

Rozhovor s kapelou, která si vystačí ve dvou...

HADEM PRO MÉHO MUNGA vydali loni svou první samostatnou desku, na které se nacházejí songy čistě instrumentálního charakteru zabalené do post hardcoreového hávu, i když vystačit si jenom s touto škatulkou není úplně fér. Kapela čile koncertuje, je plná elánu a plánů do budoucna. Slova se ujal hudební workoholik a basák Zdeněk. Zdeňkův výčet hudebních aktivit je ale tak obrovský, že jsme nezůstali jenom u HADEM PRO MÉHO MUNGA a probrali tak i jeho další hudební aktivity.

Jak dlouho většinou trvá, než se vás někdo při debatě zeptá: kluci, co to jméno? Nelituje někdy takhle dlouhého názvu, který je v mnoha ohledech nepraktický, byť zní originálně?

Většinou se nás situace neznalí jedinci ptají hned po koncertě. Případně hned poté, co zaslechnou někde náš název. Nám to ale nevadí, alespoň si nás nikdo nesplete. (úsměv)

Jste pro většinu lidí „Hadi“?

Jo, slangově nás tak označují a nebo taky „Mungové“, ale to je vzácnější. Občas ještě po koncertě slýcháme „magoři“.
 
Pojďme k hudbě. Loni vám vyšla vaše první samostatná deska. Můžeš nějak přiblížit její vznik a proč to vlastně tak dlouho trvalo, než jste se k ní dopracovali? Přece jen splitko s LE BAIN DE MAID vyšlo v roce 2015.

Splitko jsme nahrávali jako tříčlenná kapela. Náš kolega a kamarád ale z osobních důvodů skončil a my řešili, co dále. Začali jsme chodit na zkoušky ve dvou s tím, že třeba někoho přibereme, a ani to nemusel být kytarista. Bylo nám jedno, jestli s námi bude třeba dudák. Hlavně, aby to mělo koule. Pár muzikantů s námi přišlo jamovat (a stále chodí), ale cítěním byli jinde. Dopadlo to tak, že jsme si s kolegou Standou Benešem zbyli sami. Písně jsme trochu přearanžovali a začali skládat nové. Na nic netlačíme a chtěli jsme hlavně koncertovat, takže než uzrál čas jít do studia, uběhly tři roky.

Vaše album „Kapitola II“ je přes dvacet minut dlouhé a obsahuje šest věcí, což ho řadí k těm kratším deskám. Za sebe říkám, že mi vzhledem k obsahu tahle délka přijde adekvátní. Je to tak akorát, aby člověk udržel pozornost a album poctivě vnímal. Byl tohle jeden z důvodů, proč jste stopáží šetřili?

Vidíš a původně na ní měly být čtyři skladby. Nakonec jsme ale chtěli nahrát všechny „nové“ („Ftalátová nostalgie“, „Gin“, „Ker mi dere tvar“ a „Příběh mokele mbembeho“) složené už čistě pro duo a dvě starší („Nova“ a „Mika“) z dob tria.

Už v téhle fázi jste plánovali, že chcete vydat album na vinylu? Evidentně jste chtěli vaši muziku na tenhle formát dostat… Zkoušeli jste oslovit nějaké vydavatele, nebo jste od začátku věděli, že si tu desku musíte zkrátka vydat sami?

Samozřejmě, že jsme zkoušeli oslovit vydavatele. Zkoušeli jsme ty úplně undergroundové i „komerčnější“ undergroundové. Většinou nám ale neodpověděli, případně napsali, že ne, anebo, tam kde by i byli ochotní, tak zrovna řešili existenční krize, končili, nebo už ani nefungovali.
Takže jsme si vše natočili, oběhali, vydali a platili sami.
Vydání na vinylu jsme plánovali už ve studiu. Hlavně pro kolegu Standu je to splněný sen. Vyrostl na big beatu a undergroundu za totality a po revoluci a vinyl má pro něj úplně jiný význam, než má dnes pro mladou subkulturu. A navíc vinyl jako platforma přežil sám sebe a dokázal, že jeho analogový zvuk nenahradíš. Takže jsme chtěli naši muziku i takto „zvěčnit“.

Po vydání splitu jste osiřeli a překvapivě post kytaristy neobsadili. Ono je to na jednu stranu zvláštní, ale když si člověk vezme poměry, v jakých kapely dnes fungují, dává to i logiku. Je to tak, že najít kytaristu, který by měl čas, zápal, nebyl to debil, atd. je oříšek?

Jak jsem zmiňoval, kytaristi za námi chodili a chodí. Nejsou to ani debilové, ani špatní muzikanti, já toho ale s basou v muzice „hadů“ dost vyplním a oni neví, co mají hrát. Více než absenci kytary se ale lidé diví, že nezpíváme.

Cítíte se jako dvojice v něčem ochuzení? Nepřijde vám, že lidem kytara ve vašem výrazu chybí? Navíc vy jste ještě dál v tom, že nepoužíváte vokály.

V něčem asi ano, ale skladby se snažíme dělat tak, aby tam ochuzení nebylo patrné. S basou neudělám tak krásnou noise stěnu, jak bych si představoval a někdy by se do pasáží hodily i další melodické linky nebo riffy, ale každý, kdo za námi hrát přišel, si s tím stejně neuměl poradit, tak kdo ví, co by z toho bylo. Ochuzeni si tedy nepřijdeme, naopak. Na tour můžeme jet „osobákem“ s kompletním aparátem, jako duo se vejdeme do každé špeluňky a až na výjimky nepotřebujeme zvukaře. Navíc je snadná domluva zkoušek a koncertů. Zatím máme pocit, že se lidem naše muzika a živelná show líbí a je nám jedno, jestli nás poslouchá 10 nebo 100 lidí. Z toho důvodu se hodíme na každou narozeninovou oslavu a do každého doupěte. Hlavně, že to dobře zní. (úsměv)

Pocházíte z Chodova. Celá tahle část republiky (vztaženo na region) na mě působí po hudební stránce specifickým dojmem. Jste s kapelami z vašeho kraje tzv. na jedné lodi, a jak bys to ty okomentoval?

Dost kapel v regionu skončilo. Lidi dospívají a mění se jim priority, nebo se stěhují. Nicméně my, co stále „jedeme“, jsme na jedné lodi. Řekl bych... většinou. Jsou některé bandy a specifičtí jedinci, co by zasloužili pár facek, ale to je asi všude, většinou si pomáháme a chováme se bratrsky, bez rozdílu žánru.

Když se řekne Chodov, vybaví se mi pojem – Koupák, ač jsem tam nikdy nebyl, tento klub je známý. Je to nějaká vaše základna a kulturní místo pro vaše choutky?

Jasně, Oáza alias Koupák jede nejméně 16 let a zásobuje okolí pravidelnými koncerty. Vychovalo se zde několik generací fanoušků a muzikantů a většina kapel, včetně té naší, vznikla díky mentorské činnosti místní atmosféry, krabicového vína a THC. Asi sto metrů od Oázy je Skleník, který také tvoří chodovské podhoubí přes dvě desetiletí. Zde nejsou akce pravidelně, nicméně underground tu jede neustále a díky těmto místům i Chodov.

Jak je to na západě s návštěvností a je to tak, že drtivou část lidí, kteří dorazí na akce, tvoří už odrostlé holky a stejně tak staří kluci?

Na akce na „Západě“ chodí pořád ty stejné ksichty, které vychovala Oáza a další kluby v okolí. Když jsme chodili v třinácti na koncerty, byli jsme mlaďasové. Pak začala chodit nastupující generace a po ní další a další. Pak se to ale utnulo a teď už nemám pocit, že by se „rodila“ další. Asi je to dáno digitální dobou. Jinak si myslím, že návštěvnost u nás není vůbec špatná. Někdy je to horší, někdy lepší, ale všeobecně platí, že se už lidi mají lépe a tak, když můžou, tak vyráží a podporují akce.

Pojďme k tobě, Zdendo, protože tvoje aktivity jsou neuvěřitelné. Stačí, když se podívá člověk na kapely, v kterých působíš, jestli tedy tvůj Bandzone profil mluví pravdu. S tvou osobou si dokážu spojit kapely z poměrně jiného hudebního spektra, jako jsou CUTTERRED FLESH a I WARNED YOU, ale tím výčet tvých aktivit evidentně nekončí. Jak se tohle dá stíhat? Máš čas na něco jiného než na práci a hudbu?

Na práci mám své zaměstnání a i ty mám dvě. (úsměv) Záleží, jak moc jsi profilem brouzdal? Momentálně funguji ve třech aktivních kapelách (CUTTERRED FLESH, HADEM PRO MÉHO MUNGA a FALLEN ANGELS), vše ostatní (FALL OF ENDLESS DECADE, SOI a I WARNED YOU) je po smrti a (USCHLEJ BAŽANT nebo MJ ZDENDA H) byly spíše hudební výstřelky.
Hudbou se neživím, ale mám toho kolem ní na práci hodně. Když se to sejde, mám každý den zkoušku a pak o víkendech hraní.

Když se to sejde… to musí být jízda, každý den služba hudbě. (úsměv) Máš někdy taky slabší chvíle, kdy tě to nebaví? Nebo když se třeba nepovede koncert a vy obrážíte v osobáku stovky kiláků?

Posledních několik let se nám většinou nestalo, že se koncert nepovedl. Našly se výjimky, ale to bylo dáno nepřipraveností některých členů. Mně nevadí hrát pro pár lidí, když si to umí užít. Někteří mí spoluhráči nemají stejný pocit, ale to je jejich věc. Oni jsou pak z vystoupení nasraní a já jdu pařit.
Našlo se pár fází mé „kariéry“, které mě obtěžovaly. Ve FALLEN ANGELS, se kterými jsem v 17 začal hrát, mě po pár letech začaly vadit a limitovat mantinely kolegů. Nějakou dobu mě zkoušky a koncerty vyloženě nebavily a obtěžovaly, ale pak jsem se začal angažovat v dalších projektech (SOI a FALL OF ENDLESS DECADE – zde jsem hrál na syntezátor) a našel jsem rozptýlení.
S „Follenama“ hrajeme do teď. Jsme přátelé, rodina. Baví nás spolu chlastat, koncertovat i jezdit na vodu a mé zmíněné pocity jsou dávno rozptýleny. Od té doby vlastně funguju vždy ve více projektech. Jinak bych se do toho asi nikdy takhle neponořil.
Další etapou, která mě pak vyloženě nebavila a srala, byla některá období s I WARNED YOU. Našly se dny, kdy jsem měl některé členy chuť zabít. (úsměv) Přehazování domluvených termínů zkoušek z malicherných důvodů (to je něco lahodného pro lidi, co mají tou dobou čtyři kapely), breptání nad organizací některých věcí bez toho, aniž by ale vznesli nebo udělali něco konstruktivního, kyselé ksichty a tak. Šlo ale o různé dny napříč naší existencí. Jindy zase byla prdel a šlapalo to.

S kapelami ses dostal ve světě do míst, o kterých se průměrnému českému občanovi ani nezdá. Samozřejmě nic nebylo zadarmo a něco o tom, že vám někdo platil turné, si může myslet asi leda jen čtenář Sparku. S jakou myšlenkou a očekáváním jsi všechny tyhle cesty s kapelou podnikal?

Očekávání byla prostá. Poznat fanoušky, svět. Něco zažít, kalit a všem nasolit naší muziku, co nejlépe umíme. Nic víc v tom nebylo v Mexiku, ani v Rusku a ani letos na Balkáně, kam vyrazíme na tour s CUTTERRED FLESH. Nic z toho samozřejmě nebylo zadarmo, ale při pomoci druhých, přátel a dobré organizaci to není žádná Pandořina skříňka. Prostě člověk nesmí být líný u toho přemýšlet a něco obětovat.

Něco obětovat... asi taky jak u koho. Ono to souvisí také s tím, jestli už má dotyčný v kapele rodinu, potom také na jeho zaměstnání atd. Cítíš, že tyhle k životu neodmyslitelné věci jsou největší překážkou pro to nakopnout kapelu… nebo to spíš spatřuješ v jisté pohodlnosti a neschopnosti si lépe naplánovat čas, atd.?

V době, kdy jsme jeli s I WARNED YOU TOUR v Mexiku, měl kytarista Vitaly čerstvě rodinu. V době, kdy jsme jeli s CUTTERRED FLESH tour po Rusku, měli tři z pěti členů doma po dvou dětech a nyní mám i já rodinu, takže na tour po Balkáně už budeme mít čtyři z pěti členů rodinu.
V „Hadech“ máme rodiny, to samé i ve „Follenech“. Všichni z „mých“ kapel máme po celou dobu normální zaměstnání – skladník, stavař, úředník, elektrikář, učitel, obchodní zástupce, prodejce, kontrolor výroby a dokonce i student. A kromě turné jezdíme po celý rok na koncerty a zkoušíme.
Takže pořád platí nebýt líný přemýšlet, i když přiznávám, že by se to neobešlo bez podpory a tolerance rodiny a občas i zaměstnavatelů.

Je evidentní, že jsi multižánrový člověk a než se tě ptát na tvé oblíbené styly/kapely, je možná jednoduší se tě zeptat na to, co tě v hudbě nebaví a teď nemyslím Michala Davida a dechovku… Je něco, v tom našem žánrovém rozpětí, co ti přijde špatně, ať už je to hudební trend, grafika, texty, ideové podhoubí…?

Dechovka mi třeba špatná vůbec nepřijde. (úsměv) Tuba, když se pořádně rozjede, tak ti to ukroutí boky. (úsměv)
Nebaví mě konzumní umění a muzika, ale konkrétně ti na nic asi neukážu. Nevadí mi pop, elektronika ani hip hop, pokud jde o inteligentní skladbu. A nebaví mě, když pořád hrají někde jednu skladbu dokola, viz komerční rádia, případně televize.

Hraješ na basu. Hraješ x stylů, každý z nich potřebuje svůj přístup. Jak se ty cítíš se svým nástrojem v rukách a za jakého se považuješ basáka a případně doplň, v jakém stylu se jako muzikant cítíš nejlíp?

Myslím si, že jsem se vypracoval ve velice schopného muzikanta. Technického, vnímavého, všestranného, rychlého a učenlivého. Mám ale rezervy a pořád se snažím učit. Kdybych nemusel chodit do práce a měl na to čas, rád bych stále chodil někam do „ZUŠky“. Dále pílil noty, hudební nauku a učil se rozdílné skladby a etudy, které bych dále nasával jako houba.
S nástrojem se cítím svobodně. Vypnu hlavu a jen hraju a potím se. (úsměv)

Recenze:

Facebook

Bandzone


Zveřejněno: 03. 03. 2019
Přečteno:
3559 x
Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář