Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
LLYR

Na sklonku roku 2018 vydali DARK GAMBALLE 13. řadové album, což je důkazem pracovitosti; dvacet osm let existence pak dlouhověkosti. Muzikanti ale minulostí nežijí, stále koukají dopředu, takže žádné velké vzpomínání se v rozhovoru s Desedem nekoná.

Ahoj. Dlouhověkost, pracovitost… když tahle slova slyšíte, připadáte si jako veteráni a stachanovci? (úsměv) Určitě se máte z minulosti čím pochlubit, ale už minule jste tvými ústy říkali, že se díváte hlavně dopředu. Když jste vydali a patřičně zpropagovali „Panoptikarii“, jakým směrem jste se podívali? Novinka mi totiž přijde v mnoha směrech odlišná, i když povrchní dojem může být, že DARK GAMBALLE zase natočili stejnou desku… Budete souhlasit, že jste svůj výraz zjemnili? Že jste se místy zahalili do melancholického oparu, že jste nahráli i jednu „skorobaladu“ a obecně je „Hluboký nádech“ pestřejší než předchůdce...
 
Jako veterán si připadám po každém propařeném koncertě, ale pokud byl povedený, není čeho litovat.
Co se týká alba „Hluboký nádech“, tak se budu opakovat. Chtěli jsme jen zvětšit propast mezi lyrickým a brutálním, mezi popem a podladěným bordelem, mezi růží a buldozerem. Že je tentokrát mix přitažlivý pro publicisty i fanoušky, je prostě dílem náhody, nebo rozmaru Všemohoucího. Udělat pestré album bylo v plánu, ale to jsme chtěli už třeba i u alba „Zatím dobrý“, akorát se nám tenkrát to fluidum zjevně nepodařilo přenést tak jako u „Hlubokého nádechu“.
 
Co jste proti předchozí nahrávce udělali jinak? Počítám, že skladatelský proces se asi moc nemění, když sestava nedoznala změn, že už máte zaběhlé postupy, ale něco se udát muselo, když jste přišli z mého pohledu s nahrávkou barevnější, rozkročenější (ubylo pochodových temp, přibylo vzdušných pasáží). Máte na počin podobné reakce? Nebo lidi prostě slyší DARK GAMBALLE a tyhle nuance moc neřeší, hlavně že je to ten váš styl, kdy si můžou většinu refrénů zazpívat – a to jim stačí.

Všechno, co se dělo okolo nahrávky, bylo naprosto přirozené a postupy se příliš nelišily od těch z minulosti. Snad jen u části písní jsme zvolili odlišný přístup, protože náš hlavní aranžérský mozek Tom hlásil vyčerpání, chtěl si odpočinout od psaní bicích a měl pocit, že se zákonitě musí opakovat po tolika albech, které aranžoval. A tak některé song nástřely vznikaly u mě doma pouze za pomoci nahraných kytar do metronomu. Vznikla tak mimo jiných i třeba nejjemnější píseň z alba „Tenata“. Taky se některé písně a pikle kuly u Spajsiho v jeho domácím studiu, za různého přispění, či dozoru členů DARK GAMBALLE.
Možná tohle mohlo způsobit tu jinakost, nebo je všechno pouze dílem náhody, protože my jsme v zásadě nic měnit nechtěli.
Podobné reakce, jako je tvá, slýcháme dnes a denně, takže tyto nuance vnímá většina fans i publicistů. Já jsem především rád, že se album líbí.
 
O málokteré kapele se u nás dá tvrdit, že je originální se vším všudy. Pár mě jich napadá, vy mezi nimi. Čím to ale je, že podobně jako vy tady nikdo nehraje? Vás každý, kdo scénu trochu sleduje, pozná během minutky…

Převeliké díky.
Vždycky jsme chtěli jít svou cestou, být nezaměnitelní a to se nám taky podařilo. Ovšem červík pochyb hlodá, jestli by nebylo lépe být členem nějaké komunity, být více zařaditelní, mít jasný styl, nebýt tolik rozmáchnutí napříč hudbou. Jestli bychom po tom nevyprodávali ty stadióny. (smích)
Ale kua, když už takhle pracuješ skoro třicet let, tak musí být jasné, že je vše dané a jiná cesta pro tebe není. Tohle jsou prostě DARK GAMBALLE.
 
Jaké máte na nové věci reakce z koncertů? Už jste počítám do setlistu nějaké novinky zařadili, třeba „Kult samorostu“ byl dávno před vydáním alba zveřejněn coby videoklip.

Reakce jsou parádní. Už u „Kultu samorostu“ jsme zaznamenali, že funguje na fans hned při premiéře a to rozhodně není samozřejmost. Možná to celé souvisí s tím, jak celé album „Hluboký nádech“ funguje, jak jednoduše zabírá. Možná jsme vložili takové ingredience, které jsou pro lidi přitažlivé. V současnosti hrajeme i „Těkavce“ a „Kapky“. Z „Kapek“ se pravděpodobně stává hit číslo jedna pro DARK GAMBALLE a „Těkavci“ si vedou taky velmi dobře. Alelujááá…
 
Když jsme nakousli koncerty – hrajete jich pořád dost, mezi dvaceti až čtyřiceti ročně, rekord, jestli platí údaje na BZ, byl padesát tři, což je jeden týdně, dvakrát do měsíce to vychází skoro pokaždé. Pořád vás to baví? Někteří muzikanti berou koncerty jako nutné zlo, naplňuje je hlavně studiová práce, jiní to mají naopak… máte v kapele nějaké jedince, kteří by raději koncertovali méně, nebo jste na stejné vlně?

No rekord je určitě větší, protože na Bandzone jsme nikdy nedávali všechny koncerty a v současnosti to děláme jen sporadicky, protože jednoduše zapomeneme.
Co se týká kapely, tak všichni by hráli pořád a je znát, že je to baví. V současnosti jsme jak hudebně, tak vizuálně v životní formě. Jediný brblal jsem já, protože se taky nejvíc dostávám do diskuzí s lidmi, fans, publicisty a ty rozhovory mají jedno společné, neustálé omílání toho, jak jsme nedocenění. Tuto skutečnost jsem dokázal vstřebávat mnoho let, aniž bych se nad ní zamýšlel, ale buď jsem přestal být imunní, nebo je těchto rozhovorů čím dál víc a nějak na mě doléhají. Takže když pak přijde koncert, který se nevyvedl, začínám si myslet, že se bez koncertů do budoucna klidně obejdu. Ale bez toho, že bych dělal něco okolo hudby, ani náhodou!!!
 
Koncerty – asi neberete každou nabídku, určitě se stane, že máte poptávky na stejný den, tak potom vyhovět všem nelze. Jaká další hlediska hraj roli při rozhodování, zda tu a tu nabídku přijmout, nebo nepřijmout? Hrajete i motosrazy, majálesy, pivní slavnosti – není to z pohledu některých fanoušků pod vaši úroveň? Na těchhle akcích asi není hudba to hlavní, na druhou stranu lze očekávat bezproblémové proplacení honoráře...
 
Za ta léta, co hrajeme, se snažíme při vybírání akcí, kde budeme hrát, spoléhat na instinkt a zkušenosti. Většinou to vychází, ale někdy narazíme na fakt hrozně diletantskou akci; tehdy se ptám sebe sama, jestli mám dost sil ještě něco takového znovu absolvovat. Dva dny jsem bez energie, ale pak si pustím nějakou hudbu a makám dál.
Odsoudit motosrazy, nebo majálesy, jako že jsou pod úroveň, nelze. Nemůžeš je prostě hodit do jednoho pytle. Je to stejné jako s lidmi, v každé komunitě najdeš lidi v pohodě, ale taky pitomce. Zažil jsem takové motosrazy a majálesy, že bych na nich hrát pořád, ale stejně tak akce, které byly bizarní a to nemyslím jako poklonu. Zažil jsem taky mini festivaly, kde byly samé super uznávané metalové skupiny, strašně nadšení pořadatelé, ale přišlo málo lidi a po akci zůstaly oči pro pláč, dluhy, nebo nezaplacené honoráře.
Zkrátka zahrajeme kdekoliv, kde nás budou mít rádi. Kromě akcí, kde nás budou chtít draftovat do církve, nebo politické strany, nebo extremistického sdružení.

Peníze se v kapele vašeho formátu určitě točí, nejen za nahrávání něco (asi i dost) utratíte, něco musí stát i klipy, kterých produkujete na tuzemské poměry hodně. K novému albu jsou venku tři. Nechci vyzvídat, kolik jste za ně vysolili, ale pojďme je projít z technického hlediska. (úsměv) „Kult samorostu“ (autorem je Martin Ferko) vypadá poměrně ambiciózně – jak vznikal, kdo si v něm zahrál (čí dítě? – úsměv) a máte k natáčení nějaké zajímavé...

Zatím se nám daří si vydělat na tebou popsané aktivy koncerty a prodejem merche a tak vracíme peníze lidem nazpět prostřednictvím dosažených klipů, super obalů, videoprojekcí. Prostě vše, co utržíme, jde nazpět do hudby, Všemohoucí by to to tak chtěl. (úsměv)
Klipem „Kult samorostu“ nasadil Martin Ferko laťku kvality proklatě vysoko. Naprosto zbožnuju s ním pracovat, je to velmi inspirativní člověk. Holčička v klipu je jeho dcera, stromovou vílu ztvárnila jeho žena, Spajsi s grácií vystřihl samotného Samorosta ochránce a já byl vybrán jako zlo, ničitel všeho živého, co roste.
 
I druhé video („Kapky“) vypadá jako ryze profi záležitost, autor je stejný, příběh jiný. V hlavní roli se objevili Jana Vincourková a Spajsi. Když jsem Janu hledal, narazil jsem na profily slečny, která se zabývá sportovním lezením a působí ve Vyškově, klip se navíc částečně odehrává na skalních stěnách, takže asi trefa. Jak jste se k Janě dostali? Měla předtím nějaké herecké zkušenosti? A Spajsi? Šlo mu to hned? (úsměv) Bylo natáčení náročně?
 
„Kapkami“ se Martin Ferko vyšvihl do čela pelotonu. Dle mého jsou „Kapky“ zpracováním obrazu a vyzrálostí jeho nejlepším dílem. Je samozřejmě skvělé, že je to shodou okolností klip pro DARK GAMBALLE. (úsměv)
Co se týká herců, tak když jsem se dozvěděl, že herečka má viset i padat ze skály, nemohla být volba jiná. Jana je navzdory mladému věku a žádným zkušenostem před kamerou překvapivě vyzrálá, je taky sympatická a hlavně ve všem uvěřitelná. No a Spajsi, co k němu říct? Všechno co předvedl, bylo na první dobrou, svou roli zahrál jako Pán. Zlo, ďábel vyšlo opět na mě a démony si zahráli členové DARK GAMBALLE a DARK GAMBALLE crew. Masky pro démony vyrobila moje šikovná švagrová Silvie.
 
Třetí klip se liší, je animovaný. To je paráda, když se najde šikula, který vše udělá sám a kapela jen slízne smetanu. (úsměv) Nebo do klipu ve fázi výroby mluvíte, ladíte detaily?

Do žádného klipu téměř nemluvíme, oslovujeme totiž takové osobnosti, že to není třeba. Ve většině případů uchopí klip úplně jinak, než bychom jej udělali my a to je právě to kouzelné. U Slavoje Hrobaříka aka Jirky Miškeříka, autora klipu „Tenata“, to platí stonásobně.
Miluju práci na klipech a začíná mě pohlcovat práce za kamerou a následné střihové aktivity u PC. Překvapuje mě, jak moc mohou být kreativní. Mám opravdu spoustu vzorů, ke kterým můžu vzhlížet a ještě mnohem víc věcí, které bych se chtěl naučit.
 
Dalším obrazovým vjemem, který „Hluboký nádech“ doprovází, je booklet. Už minule jsme se nad ním rozplývali, tentokrát je, mýma očima, ještě vzhlednější. Michal Hladík znovu nakreslil obrázky jak z verneovek, ale ještě lépe než předtím. Potápěči jako by z Dvaceti tisíc mil pod mořem vypadli… Navíc černobílá kombinace v celém bookletu vypadá stylově. A navíc podruhé – titulní obrázek z digipacku nebere při rozložení vnitřního listu jiný rozměr. Na první pohled vypadá titulka jako záchrana kolegy, ale vnitřek jako že si nějaká holčička pohrává s vězni v akváriu… Co ta holčička symbolizuje? A proč nemá oči?

Michal Hladík patří bez diskuzí ke špičce u nás, nebo dokonce tu špičku sám obsadil. Miluju jeho práci, byť kočírovat Michala je pouze pro otrlé jedince. (smích)
Po rozbalení digipacku dojde k poodhalení mysteria a střípky, o co na albu jde, se opatrně skládají dohromady. Až v klipu k titulní písni, který je již natočen, dojde k úplnému odhalení.
Holčička na plakátě značí synonymum pro neustále špehování nás všech na síti, nebo kdekoliv jinde. Prostě žádné soukromí neexistuje. Ona je vlastně taková „Big Sister“ a oči nemá jednoduše pro to, že není živá.


 
Michal nakreslil i obrázek na obal knihy mapující historii DARK GAMBALLE. Ta vyšla v roce 2016 a povedla se. Jaký byl náklad a jak dopadl prodej? Zajímá mě to z hlediska zájmu o rozsáhlejší čtivo – jestli to lidi ještě dneska dokážou ocenit… Dostaly se k vám jiné než recenzentské ohlasy?

Knihy se prodalo něco okolo dvou stovek pouze na koncertech a e-shopu DARK GAMBALLE, téměř bez propagace. To není špatné. Od začátku jsme počítali s tím, že se kniha nebude prodávat tak, jako trička nebo CD.
Apropo v poslední době jsem zabředl do rozhovoru s několika mladými lidmi a zjistil, že ani jeden z nich nečte nic, kromě textů na PC, někteří z nich dokonce nikdy nepřečetli knihu. ???????? Na druhou stranu jsem na Ježíška kupoval nějaké knížky, audio knížky, které čtu a poslouchám fakt ligově a stál jsem dlouhou frontu u jedné ze tří pokladen. Takže to není tak zlé.
Ohlasy na knihu jsou fajn, byť mi bylo řečeno, že je občas kapku depresivní. Taky ale čtenáři psali, že oceňují, že je kniha dost přímá i intimní, ve smyslu odhalení se. Ale to všechno by se nestalo, nebýt ALLosaura Aleše Levého, který knihu trpělivě a pečlivě napsal. Díky ti brachu.
 
Když jsme u té knihy – nemrzí vás teď, že jste s vydáním ještě nepočkali? Jasně, že byste pak mohli čekat donekonečna a kdyby nedej čert kapela skončila, už by zase byly omezené možnosti propagace. Vybalancovat to a najít správný den D není snadné.

Nemrzí nás nic, kniha je krásná, dobře se čte a určitě se časem vyprodá.

Snadná není ani údržba řady kapelních profilů. Vy pořád držíte klasické webové stránky, navíc velmi pěkné, k tomu nejen Facebook a Bandzone, ale i YouTube, Spotify, Soundcloud, Twiter, FairPrice Music a Instagramu. To musí dát spoustu práce krmit a udržovat při životě… vyplácí se to?

Za tohle vděčíme jednoznačně a pouze JayKayovi, on je mediální duší DARK GAMBALLE a bez něj by se nám vedlo podstatně hůř.
Jestli se to vyplatí? Netuším, jak podobnou věc změřit, ale rozhodně je lepší JayKaye mít než nemít. A když mi po nějakém nevydařeném, chceš-li třeba motosrazu, dojde síla a brblám, že jsem už unavený a dál to dělat nebudu, tak věz, že JayKay už v tu chvíli zase maká. Taky si piš, že ho nikdy nezažiješ si stěžovat. Neuvěřitelný dříč a stěžejní persona.

Máme začátek roku 2019, v roce 2020 budete na scéně třicet let! Minule jsi říkal, že nic speciálního ke čtvrtstoletí nechystáte a že když si uvědomíš, jak dlouho hrajete, připadáš si jako důchodce. (úsměv) Ani třicet let se slavit nebude? Aspoň dalším albem?

My jsme fakt pro tohle nepoužitelní. Téměř vše si děláme sami, nemáme za sebou velké firmy, nebo sponzory, pořád děláme něco nového a tak se na slavení vždy zapomene. Jestli bude další album, neslíbím, ale slibuju alespoň za mě, že bude další hudba, ať už v jakékoliv podobě.
 
Ale zpět k letošku – zatím máte na BZ jen pár koncertů, ale asi by se šiklo kvůli novému albu hrát a hrát… třeba na velkých letních festivalech. Osobně bych vás rád viděl na Brutalu, protože na vámi často navštěvovaný Masters of Rock nemám buňky. Nic proti té akci nemám, ale ani nic pro ni… pocitově jsem jinde. Takže – sejdeme se na Brutalu? Nebo je to pro vás moc extrém? (úsměv)

V současnost máme na www.darkgamballe.cz uveřejněných třináct koncertů a další jsou v jednání. Vzhledem k tomu, že je 6. 1. 2019, to není zas tak zlé. (úsměv)
Prvních šesti, nebo dokonce osmi ročníků, doufám že to je pravda, jsme se účastnili, ale v té době se netěšil Brutal Assault ani náhodou takovému věhlasu jako dnes. Snad jen ve Hvozdu u Konice, kde hned po nás hráli CANNIBAL CORPSE, byla opravdová spousta lidí a super atmosféra. To vystoupení bylo naší labutí písní na BA, protože tým BA opustil Vladan Sychra, který nás měl rád. Pak se spoustu let nedělo nic, ale poslední roky se mě čím dál tím víc lidí ptalo, proč tam nehrajeme. Odpovídal jsem jim, protože nás nikdo nepozval a cpát se nikam nebudeme. Těsně před vydáním alba „Hluboký nádech“ jsem si ale řekl, že s takovým albem bychom mohli hrát i na BA, tak jsem si sehnal číslo na Tomáše Fialu a řekl si, že za zeptání nic nedám, kromě trochy zrasování ega. (úsměv) Podvědomě se mi ale do toho volání vůbec nechtělo. Tomáš mi do telefonu řekl, že poslouchal naše nahrávky, hudba DARK GAMBALLE se mu nelíbí a na BA nás nepozve. Ve svém monologu uvedl, že bych mohl namítat, proč jako INSANIA ano a DARK GAMBALLE ne, ale já nic nenamítal. Poděkoval jsem, popřál mu mnoho zdaru a zavěsil. Takže na BA se určitě neuvidíme. (úsměv)

Tobě Johane The Great děkuju za čas a místo pro DARK GAMBALLE.
Máš to u nás zapsané na čestné gamballské nástěnce.
Mnoho síly tobě a čtenářům Fobia zine přeje Desed & DARK GAMBALLE.

RECENZE

www.darkgamballe.cz
Facebook
Bandzone
www.redblack.cz

 


Zveřejněno: 20. 01. 2019
Přečteno:
3810 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář