Ahoj. Na kdy je datován vznik DEPTHS ABOVE a co vyjadřuje název kapely?
Sarapis: S kytaristou a zpěvákem Vamou jsme se prvně potkali někdy koncem roku 2015, něco jsme zajamovali a zanedlouho bylo rozhodnuto, že budeme společně pracovat na něčem temném. Po krátké době jsme přibrali další dva členy a vznikli DEPTHS ABOVE. Název nabízí více interpretací, pro mě symbolizuje především hledání podstaty věcí a jevů, které z různých perspektiv mohou měnit svůj význam a charakter.
Z jakého hudebního prostředí členové kapely pochází?
Sarapis: Většina z nás už má nějaké zkušenosti z předchozích projektů. Když to vezmu obecně, máme za sebou působení v různých hudebních scénách, počínaje black metalem, přes death a konče někde u stoneru (a máš to podle abecedy). Každá hudební odnož má nějaká pravidla a mám pocit, že když jsme se takto sešli z různých koutů a sedli jsme si, nečiní nám potíže to všechno spojit dohromady občas i na úkor některých „norem“.
Dá se u vás při komponování mluvit o inspiračních zdrojích, vzorech, kapelách, na které „přísaháte“?
Sarapis: Zdroje inspirace nacházíme v různých oblastech hudby, ale koneckonců i jakýkoli silnější prožitek v běžném životě může probudit múzy ze spánku. Rozhodně ale nedokážu uvést nějaké konkrétní jméno nebo název kapely, kterou bych mohl označit za stěžejní zdroj inspirace. Všichni posloucháme nahrávky různých hudebních žánrů a paradoxně třeba temnější nálady nemusí vycházet nutně z black či deathmetalových desek, ale například z nějakých starších progresivních alb. Temné stránky měla hudba dávno předtím, než nastoupil metal.
Jak vaše poměrně rozsáhlé kompozice vznikají? To, že jsou tak dlouhé, vyplývá samo, nebo to takhle máte obecně rádi? Jste tradicionalisté a skládáte společně ve zkušebně, nebo jste modernisté a používáte pro sdílení nápadů výdobytky nových časů?
Sarapis: Na počátku je většinou kytarový riff a základní myšlenka, co bychom chtěli tou skladbou vyjádřit. Pak se snažíme tu základní matérii uchopit z různých stran a dokud všichni necítíme, že je to to pravé, jsme schopni se tím zabývat docela dlouho. V tomto se nijak neomezujeme, není důvod. Veskrze je pro nás důležitá atmosféra skladby, protože jestli má hudba při poslechu něco vyvolávat, jsou to emoce. Soudobé komunikační a nahrávací nástroje mnoho věcí ulehčují, ale člověk se nesmí stát jejich otrokem. Navíc bez klasického zkoušení a setkávání bychom nemohli v kapele fungovat. Technologie v mnohém pomáhají, ale zároveň nenápadně budují bariéry.
Konkrétní názvy jsi u inspiračních zdrojů jmenovat nechtěl, ale co když se zeptám na tuzemská žánrově spřízněná jména? Black/dark metal, jak si dovoluji vaši tvorbu označovat, u nás zatím příliš kořeny nezapustil... Když jsem nad tím přemítal, došel jsem ke třem kapelám, jež mi přijdou na podobné vlně, a to ještě nelze říci, že by hrály obdobně jako vy. Jde o INFERNO, BOHEMYST (dříve AVENGER) a MALLEPHYR. Budeš se mnou souhlasit, nebo vidíš nějaké jiné/další potemníky?
Sarapis: Nedokážu o naší hudbě říct, k jakému žánru vlastně patří. A v konečném důsledku mi na tom ani tolik nezáleží. Je to pro mě svět, ve kterém se cítím doma. A komu se to líbí stejně, může tomu říkat death, black, post-metal, dark metal, jak je libo. Když se podívám na pár ohlasů a recenzí, těch žánrů se tam prolíná hodně. Těší mě, že „Ex Nihilo“ přimělo posluchače poodstoupit kousek dál a přemýšlet. (úsměv)
Všechny tebou zmiňované kapely vnímám jako respektované spolky, ale až na INFERNO je vlastně moc neznám, jen jsem od nich párkrát něco poslechl na YouTube. Měl bych to napravit. Jestli spojuješ naše jméno s jejich, beru to jako kompliment.
Máte venku debut, který lze označit jako podařený. Jak jste se k němu dopracovali? A jak jste s finálním produktem a ohlasy zatím spokojeni?
Sarapis: Začínáme úplně od nuly a rozhodli jsme se, že si tyto začátky budeme řešit ve vlastní režii. Všechny náklady tedy hradíme z vlastních kapes, veškeré aktivity kolem propagace apod. děláme ve svém volném čase. To v konečném důsledku znamená, že jsme nahrávali za podmínek, jaké jsme si sami nastavili. Někdy to je dvojsečné, když nejsou termíny, závazky apod., ale přes všechna zdržení je album venku, můžeme ho držet v ruce a když vložíme CD do přehrávače, hraje naše hudba se zvukem, jaký jsme chtěli. V tomto ohledu je spokojenost maximální. Co se týče odbytu, nemůžeme si jako neznámá kapela vůbec stěžovat, především ze zahraničí máme slušnou odezvu. Děkujeme fans!
Zvuk ze studia Zounds je temný jako vaše produkce. Říkáš, že jste přesně takový chtěli… Studio jste vybírali s ohledem na nějaké předchozí zkušenosti v něm, nebo kvůli poloze, případně výhodným cenám? Počítáte, že tam půjdete nahrávat i příště?
Sarapis: Těch kroků jsme podnikli několik, než jsme začali nahrávat s Ondrou ze Zounds. V první řadě to byla předprodukce, kterou jsme realizovali v jiném, nízkonákladovém studiu. Poté Vama přišel s nápadem, že bychom zkusili spolupracovat s Ondrou. Jeho prvním počinem byl singl „The Descent“, který částečně vycházel z předprodukčních nahrávek. Svoji představu jsme měli a Ondra jí začal vdechovat život. S odstupem to vnímám jako správný krok, protože jsme měli dobrou příležitost vzájemně se pochopit. Při ostrém nahrávání už to bylo o dost jednodušší, ačkoli před finálním mixem vzniklo velké množství verzí. Ale to k tomu zkrátka patří. Je to obrovská alchymie. Největší předností studia Zounds je flexibilita a profesionalita, tak bych to shrnul.
CD jste si vydali sami… O spolupráci s nějakým labelem jste nestáli, nebo jste to zkoušeli, ale nedopadlo to?
Sarapis: Případná spolupráce s labely je spíše otázkou budoucnosti. Naštěstí v dnešní době to už není vyloženě nutnost, jak tomu bylo dřív. Rozhodně nebereme vydání na vlastní náklady jako nějaký deficit. I přes některé nabídky jsme upřednostnili rychlejší způsob realizace s vidinou, že budeme mít vše pod kontrolou. S několika labely jsme v kontaktu, dodáváme jim náš debut a necháváme tomu volný průběh. O album je zájem ze strany fanoušků, což je hlavní, a s labely se o další spolupráci pobavíme až v době, kdy bude mít materiál na další album konkrétnější obrysy.
Texty máte v angličtině. Je to dáno tím, že cílíte za hranice, nebo protože do vaší muziky lépe pasuje? O čem texty pojednávají?
Sarapis: Texty jsou v angličtině, protože je to jazyk, který k naší hudbě sedí a kterým v kapele vlastně běžně komunikujeme. Autorem textů je Vama, který se v nich zabývá filozofickými otázkami existence a hledání pravdy na pozadí současného světa. Podrobněji by se o nich vyjádřil on sám, určitě ale platí, že způsobů, jak jeho texty interpretovat, je více, což vždycky beru jako velkou devízu.
Nedílnou součástí alba je i obal. Máte výhodu v tom, že máte v sestavě malíře… takže v tomto směru si vystačíte. A počítám, že si na obrázcích a vůbec grafici zakládáte, aby ladila s obsahem...
Sarapis: Jelikož je Vama i výtvarný umělec, dokáže vyjádřit podstatu naší hudby také prostřednictvím vizuálního umění. I z toho důvodu je pro nás grafická stránka nahrávky daleko podstatnější součástí celku, než asi bývá běžné. Pohromadě účinkují daleko silněji než jeden bez druhého. Grafika dodává hudbě další rozměr, podíváš se na obal a atmosféra nahrávky by tě do jeho barev a zákoutí měla přenést. Věříme v sílu tohoto spojení.
Obal a vůbec booklet máte trochu netradiční. Za prvé na titulní straně chybí logo i název nahrávky… Nechtěli jste do malby nijak zasahovat? Na druhou stranu – nemůže to být kontraproduktivní, že když někdo CD uvidí v distru mezi mnoha, tak bude tápat, o co jde… A další věc – nemáte v obalu uvedenou sestavu? Záměr, nebo jste na to nějak pozapomněli? (úsměv)
Sarapis: Je to jak říkáš. Logo i jakýkoliv jiný zásah titulní obraz narušovalo. V popředí je abstrakce, hra barev a vrstev, prolínání světů a rovin. Kontraproduktivní to být může, ale pokud nás nikdo nezná, jsem si jist, že titulní obraz dokáže hudbu na „Ex Nihilo“ vystihnout mnohem přesněji než logo. Přinejhorším může CD mírně naklonit a na hřbetu se dočte vše podstatné. Vynechání sestavy je záměr. V žebříčku priorit to bylo na chvostu společně s fotkami, takže jsme dali přednost tracklistu, základnímu infu a vnitřnímu rozkládacímu obrazu. Je to protipól modernímu exhibicionizmu, který nikdo z nás nepěstuje. Na našich osobách tak úplně nezáleží, hlavní je dílo, které jsme dali dohromady.
Když se vnitřní obal rozloží, jedna strana patří poměrně depresivnímu obrazu. Co vyjadřuje? Město stínů? (úsměv) Jak velký je originál?
Sarapis: Nechtěl bych moc ovlivňovat dojem každého, kdo se na obraz bude chtít důkladněji podívat. Věřím, že výtvarné umění v mnoha svých podobách je s pozorovatelem spíš v dialogu a není nutný zásah třetí strany. Leda by tou třetí stranou byla hudba v rámci nadřazeného konceptu. V tomto případě lze vidět ponuré město, ale stejně tak to můžeš chápat jako vyjádření stavu mysli nebo duševního rozpoložení. Originál je vystavený mezi dalšími obrazy, velký je poměrně dost. Přijeď do Brna a ukážu ti to místo!
Jak jste na tom s koncerty? Máte za sebou nějaký, na který nezapomenete?
Sarapis: Dosud jsme odehráli tři koncerty, všechny v Brně. Každý z nich měl svoje kouzlo a na každý mám jiné vzpomínky. Povést nebo pokazit se může cokoliv od vlastního výkonu po technické vybavení. Nejdůležitější je atmosféra večera a pokud jsme obklopeni spřízněnými dušemi, není sebemenší problém v sobě probudit bestii a koncert si užít naplno. Síla okamžiku je rozhodující.
Chtěli byste si v roce 2019 zahrát na nějakém větším letním festu? Podnikáte v tomto směru nějaké kroky, nebo to necháváte osudu a když se nějaký pořadatel ozve, budete to zvažovat? Nebo preferujete kluby a hrát třeba i za světla vás neláká?
Sarapis: Nějaké kroky samozřejmě podnikáme, ale to poslední, co bychom chtěli, je někomu se vnucovat a spamovat pořadatele. Každá příležitost hrát živě je pro nás výzvou, protože hraní nás baví a naši hudbu chceme představit více lidem.
Co zahraniční turné? Lákalo by vás? Byl by to pro vás problém, na příklad s ohledem na zaměstnání, rodiny? Byli byste do něj ochotní i investovat, zaplatit si hraní po boku nějakých věhlasných kapel?
Sarapis: Turné je náročná a často nerentabilní věc. Týden nebo dva na cestách prověří charakter lidí, jejich fyzickou i psychickou výdrž a taky kvalitu hudby samotné. Když se naskytne příležitost, tak se pokusíme ji chytit za pačesy, ale už teď je mi jasné, že to bude vyžadovat příznivou souhru okolností jako volno v práci, finanční rezervy a podobně. Pokud jde o místo na turné nějaké větší kapely, tak to asi není čistě jen otázkou financí, ale každá kapela si musí pořádně rozmyslet, jestli jí to za to stojí. Přijde mi přirozenější budovat si základnu fanoušků vlastní a pozvolnou cestou, na druhou stranu někdy může jít o příležitost, která se nebude opakovat. Kapela to musí zhodnotit z daleko větší perspektivy, než jen kolik v tu chvíli položit na dřevo.
Co plánujete do budoucna?
Sarapis: Určitě koncerty. Lidi na ně sice moc nechodí, ale to je proto, že akcí je hromada a kapelu má dnes kdekdo. Nebojíme se toho a jenom čas ukáže. Taky zvolna pracujeme na novém materiálu. Necháváme to plynout, nahráváme fragmenty a skládáme mozaiku.
Díky za rozhovor.
