Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
TELEPATIE VI

CD 2018, Indies Scope / prog rock / Česko

V poslední době se nám takříkajíc roztrhl pytel s alby kapel, které vznikly na konci šedesátých let. V případě THE MATADORS a Oldřicha Veselého šlo o archivní nahrávky, PROGRES 2 ale servírují horkou novinku. Což je u kapely, která datuje svůj vznik do roku 1968, docela překvapivé. Tedy pokud budeme přemýšlet tím směrem, že v kapele jsou ještě nějací zakládající členové. Po padesáti letech… a ejhle, oni tam skutečně jsou. A hned dva – Pavel Váně a Zdeněk Kluka. O tom, že oběma pánům muzikantům je kolem sedmdesáti let, asi netřeba dlouze psát, stejně tak uvádět historii kapely, kterou si každý může na internetu přečíst, třeba tady.

Přidám jen osobní vzpomínku na cca rok 1988, možná 1989, kdy se kapela objevila v televizi s programem Otrava krve, v němž pod upraveným názvem PROGRES-POKROK parodovala budovatelské písně padesátých let v komunistickém Československu. Jinak jsem nahrávkami kapely zůstal nepolíben, a ani později jsem se k její tvorbě nevracel, nějak nebyl důvod. Takže dodnes ceněná progrocková koncepční alba zejména z osmdesátých let vůbec neznám a tudíž nemohu srovnávat, jak zněla kapela před třiceti lety a jak zní dnes.

Od předchozí plnohodnotné nahrávky uplynulo dlouhých dvacet osm let. Za tu dobu samozřejmě došlo v kapele k řadě personálních změn, dnes kapelu kromě dua Kluka-Váně tvoří Roman Dragoun (FUTURUM, ex-STROMBOLI), Pavel Pelc (ex-FUTURUM) a Miloš Morávek (FUTURUM, ex-KERN). V závorkách uvádím jen některé z kapel, ve kterých pánové hrají, či hráli, subjektivně ty, které znám a mám částečně naposlouchané. Je to docela zajímavá směsice, třeba ten KERN, se kterým Miloš Morávek nahrál hit „Blízko nás“, FUTURUM či STROMBOLI až tak daleko progresivnímu rocku PROGRESU 2 nejsou.

I když progresivní rock… Záleží, co si pod tímto termínem představit. Někdo pompézní AOR, někdo rock najazzlý, někdo PINK FLOYD, někdo třeba DREAM THEATER; obecně se většinou jedná o rozsáhlé kompozice. Když poslouchám PROGRES 2, přijde mi, že na „Tulákovi po hvězdách“ nepatří do žádné z naznačených kategorií, že na to jdou jinou, svojskou cestou. V první řadě jsou skladby poměrně krátké, mezi dvěma až pěti minutami. Což je z mého pohledu přínosné – album pěkně odsýpá a jednotlivé kompozice se netočí v kruhu. A díky pestrosti si lze ve skladbách celkem rychle udělat pořádek, najít si ty, které se povedly víc a které tolik nezaujaly, samozřejmě subjektivním vnímáním. A to moje je poněkud v nevýhodě, protože si nedokáži skladby propojit s příběhem, který se jim stal předobrazem. Koncepční dílo vychází ze stejnojmenného románu Jacka Londona vydaného v roce 1915. Jde o příběh, který jsem si musel dohledat a dozvěděl se toto: Rámcový příběh knihy vypráví v první osobě univerzitní profesor Darrell Standing, který si odpykává v kalifornské věznici San Quentin doživotní trest za vraždu. Vedení věznice se snaží zlomit jeho vůli mučením pomocí samovazby a tzv. svěrací kazajky, plachty, do které je lidské tělo utaženo tak silně, že krom znemožnění pohybu znemožňuje i řádné fungování organismu. Standing záhy zjišťuje, že je v těchto chvílích schopen se dostat do jistých transcendentálních stavů, ve kterých kráčí mezi hvězdami a prožívá zážitky z minulých životů.

Takže rámcově je to jasné, hudebně se jedná o prog rock, řekl bych, zemitého ražení. Pánové se nepouští do velkolepých načančaných melodií, nevrství desítky nástrojů a byť seznam hostů může cosi o pompě naznačovat, není tomu tak. Jde o vcelku srozumitelné a nástrojově umírněné písničky, z nichž místy vystupuje mrazivá atmosféra. Zpočátku jsem měl problém s vokály, přece jen sedmdesátiletí pánové už nemají „hlásek jako konipásek“, ale na lehce ochraptělé civilní hlasy se dá zvyknout; nicméně s melodičtějšími zpěvy, jakými se pánové prezentovali v minulosti, by zněla nahrávka o poznání lépe. Hudebně pak záleží na vkusu. Mně jsou některé skladby bližší, některé vzdálenější. Bližší paradoxně ty, které jdou posluchači na ruku, ty, jimž vévodí nějaká stěžejní chytlavá melodie, většinou v režii kláves, případně ty, které dýchají duchem konce šedesátých let. Z mrazivých bych vypíchl „Rudou zlobu“, z melancholických „Malou smrt“, pak třeba „Moře“, hardrockovou až bigbítovou písničku, jež album půlí. Vrcholným okamžikem je pro mě „Paní Óm“, jež mi připomíná SYNKOPY 61 a v níž se objevuje parádní kytarový part i melodický zpěv. Následující „Tvůj kód“ naopak vyznívá moderně, asi připomene FUTURUM, což dává smysl, protože autorem je Roman Dragoun. Pak se hraje skoro folk rock, nato zaduní rytmika a rozjede se znovu hard rock, nahrávka tepe v různých tempech i náladách, muzikantský um sálá z každého okamžiku a čím déle album poslouchám, tím více se mi daří naladit na kapelní vlnu. Úplné nadšení ve mně ale nahrávka nebudí, což je dané tím, jakou muziku prioritně vyhledávám, pak i tím, že je album poměrně dlouhé a do třetice již zmiňovanými vokály.

Nicméně pro fanoušky prog rocku určitě půjde o dílo, ze kterého budou nadšeni, stejně jej budou vnímat znalci kapelní tvorby a radost přinese pamětníkům, kteří s kapelou stárnou. A jejich radost podtrhne skvěle zpracovaný obal, digipack s vlepeným 23stránkovým bookletem obsahujícím texty a podrobné info o nahrávce. Texty určitě taky zaslouží pozornost, jde o takřka básnické dílo, o něž se podělili M. Kudlička a I. Petlan – a musela to být výzva přebásnit román tak, aby to dobře působilo.

Seznam skladeb

  1. Výš – prolog
  2. Rudá zloba
  3. Můra
  4. Bezpráví
  5. V lisu
  6. Cesta ven
  7. Malá smrt
  8. Poznám tě
  9. Moře
  10. Paní Óm
  11. Tvůj kód
  12. Vracím se
  13. Arunga
  14. Igar
  15. Selpa
  16. Planý žvást
  17. Blues

Čas: 60:43

Sestava:

  • Roman Dragoun – zpěv, klávesy
  • Zdeněk Kluka – zpěv, bicí, klávesy, flétny
  • Miloš Morávek – elektrická kytara, kytarový syntezátor
  • Pavel Pelc – zpěv, baskytara
  • Pavel Váně – zpěv, elektrická + akustická + slide kytara, klávesy

Hosté:

  • Dorota Barová – cello, zpěv
  • Jan Kluka – djembe
  • Emanuel Sideridis – basa
  • Petr Jirák – tuba, instrumentace dechové sekce
  • Lukáš Daněk – trumpeta
  • Petr Kovařík – flétna, tenor saxofon
  • Jan Pospíšil – trombon
  • Kristýna Ratajová – lesní roh
  • Pájova rodina – „joj“

http://www.progres2.org/
Facebook
Indies


Zveřejněno: 17. 01. 2019
Přečteno:
4139 x
Hodnocení autora:
6 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

18. 01. 2019 20:10 napsal/a immortal
Fosilie má...
Ty mne Johane nutíš šátrat v archívu. Tudíř jsem zašátral a od Progresu 2 jsem něco málo vyndal: LP Dialog s vesmírem (Panton 1980 - Kluka, Váně, Pelc, Morávek, Horký), kultovní 2LP Třetí kniha džunglí (Panton 1982 - Kluka, Dragoun, Pelc, Morávek), LP Mozek (Panton 1984 - Kluka, Pelc, Bajger, Petera) a LP Změna (Supraphon 1987 - Kluka, Pelc, Bejger, Nytra). Co všechno černá duše doma ještě nenajde (smích). Tak nevím jestli nový počin zakoupit a porovnat s dřívější tvorbou, když to dostalo jen 6/10.