Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
TELEPATIE VI

BBYB se přes různé peripetie dopracovali k oficiálnímu vydání druhého full alba. Kromě něj jsme zabrousili i do historie.

Za ostravskou tekno grindovou sebranku BBYB odpovídal vokalista kiNO66Y6.

BBYB zatím unikala naší pozornosti a tak je čas situaci vzhledem k letos vydanému druhému full albu napravit. Bez exkurzu do historie se ale neobejdeme… Jak, kdy a proč vznikla kapela s názvem BBYB?

Přes počet vypitých lahví si na to už moc nevzpomínám, ale bylo to asi někdy na přelomu tisíciletí. Po rozpadu havířovské black/deathmetalové kapely MALFORMATION, ve které jsem tenkrát jako holobrádek zakřikle krákal, jsme hledali s kytaristou Kožisem nové pole působnosti. Rozhodli se začít valit pro změnu „tuka tuka“ gore grind, který nám toho času jako mávnutím kouzelného pyje učaroval. V novinách se tehdy hystericky psalo o nějaké šílené droze na bázi metamfetaminu, po které se prý lidé uškrábou k smrti, což mně, cynikovi od přírody, přišlo strašně vtipné. Jmenovala se Yaba a to už samozřejmě byl jen krůček k slovní hříčce Baba Yaba – babka pernikářka – v těsnopisu BBYB. Na místo bubeníka jsme tehdy s láskou a vděkem přijali ostravskou persónu z legendárních SOCIAL DEFORMITY (nyní SHEEVA YOGA) Vikiho a jako basáka hospodského podbarového nalezence Godzila. V dnes již veleznámé zkušebně Jeremenko proběhly asi dvě zkoušky, abychom si konečně nalili čistého ovocného vína, a s vědomím „Takhle tedy ne, pánové“, se nadobro rozloučili.
Po nějaké době jsem na jakési zahradní tekno párty u Kesy (nynější DJ BBYB) jen tak z legrace doprovázel tepající sound grcáním do mikrofónu a mělo to nebývalý úspěch u všech zde přítomných navalených kamarádů. Sprosté slovo dalo sprosté slovo a tekno grindová kapela s dávno osiřelým nevyužitým názvem, uvařená z vodky a lehkých drog, byla na světě. V neutěšených domácích podmínkách vznikl v té době i první nahraný song BBYB vůbec – „Pigface“. Ze začátku jsme novou kapelu nebrali nijak zvlášť vážně a v podstatě s náma mohl hrát kdokoliv, kdo jen třeba vlastnil jakýkoliv nástroj a podle toho taky vypadaly první koncerty, což si jistě dokáže každý představit. Hodinové sety tekno noise coru vydrželi jen ti nejotrlejší diváci, ale bylo to v té době prostě něco tak nového a neokoukaného, že popularita souboru i tak rychlostí dloubání se v nose mírně rostla. Abych to zkrátil, protože jinak tu toho napíšu na deset stran… Časem jsme sestavu ustálili na verzi, ve které hrajeme dodnes, začali pravidelně zkoušet a připravovat debutovou desku, což bylo minimálně prvních pět let existence BBYB nemyslitelné.

Když se sestava ustálila, kdo v ní zakotvil? Žánr hrajete netuctový, tudíž ani nástrojové obsazení není tuctové… (úsměv)

Tak asi nejdůležitější člen je Kesa – hitmaker a DJ, bez nějž by dělání cyber grindu bylo asi jako chcát ze skály proti větru. Jediný z nás umí správně točit čudly, rychle mačkat blikající světýlka a dávat páčky nahoru a pak zase dolů na midi controlerech, aby to dávalo jakž takž smysl. Je mu prý 36 a věnuje se tomu 18 let.
Další je samozvaný kytarový mág Shusta, bez kterého by to, co děláme, postrádalo tu správnou UG špinavost a bylo z toho jen uhlazené TV techno pro nevyvinuté slečny. Vypadá na 31, ale dlouho jsem ho neviděl. Polštářky prstů si prý o struny do krve dře už 14 let.
Pak tu máme dvoumetrový kolos s názvem Bobátko, který s oblibou fouká do všeho dutého a dlouhého. Cestou na koncert jednou urval někde vykotlaný kmen dubu a říká mu láskyplně Didgeridoo. Je mu cca 35 let a dělá to od dětství.
Poslední pán na holení jsem se svým prázdnovousem asi já. Na svůj nástroj hraju 0 let, protože jsem si dodnes nebyl schopen žádný opravdový pořídit a i ten „můj“ mikrofon mi vlastně nepatří. Je mi snad 37 a křiku se věnuji od doby, co se mi ve walkmanu namotala kazeta Sandry. V žádné kapele nikdo, krom mých dvou zkušebních měsíců u blackmetalistů, před BBYB asi nehrál, takže je to svým způsobem stále naše první zaměstnání hned po škole. (Doplnil bych, že Shusta hrál v jisté době v TERROR BOMBING a kiNO66Y6 nařval v průběhu těch let poslední album CEREBRAL TURBULENCY a aktuálně je za mikrofonem i u CARNAL DIAFRAGMA – pozn. Bury.)

V roce 2009 vyšlo debutové album „DeBBYBut“, celkem se o něm vědělo, ale u druhého nastaly nějaké komplikace… čím to, že se jeho vydání tak vleklo?

Druhé album „Stavebnice Reality“ má trochu složitější příběh. Prvotně se jednalo jen o pár songů pro plánované split CD s našima pražskýma kámošema, elektro grinderama M.A.C. OF MAD, které jsme nahráli v roce 2010 v Jablunkovském GM Studiu. Bohužel split z nějakého důvodu, který si už nikdo nepamatuje, světlo světa nespatřil, takže jsme se o tři roky později rozhodli ve stejném studiu dohrát i zbylé skladby a vydat to jako naše druhé full album. Vydavatelé a labely i přes úspěch prvního počinu “DeBBYBut“ (vyšlo u Khaaranus rec. v roce 2009 – pozn. Bury) o druhou desku nejevili kupodivu žádný zájem.
To nikomu z nás splachovacích však v podstatě nevadilo. V roce 2013 tedy nejprve vychází „Stavebnice Reality“ jako MP3 album na našem Bandcamp profilu a o něco málo později i jako CD-R v samo nákladu o sto kusech s normálním i limitovaným gumovým D.I.Y. bookletem. V té době už bylo v řešení vydání tohoto materiálu na 12“LP, což jsme uskutečnili opět samo vydáním limitované Lathé Cut edice o 29 kusech v roce 2016. Po obou těchto hmatatelných nosičích se v podstatě zaprášilo.
Až v roce 2018 se s pětiletým zpožděním jako první ozývá světoznámý label Bizarre Leprous Production se zájmem o vydání „Stavebnice Reality“ na CD v nákladu 300 kusů, čemuž se samozřejmě nebráníme a jsme rádi, že se našeho druhého dítěte konečně někdo oficiálně ujal. Nedávno jsem se ptal Romana Poláčka z BLP, jaký je o desku zájem, a byl spokojen. CD posílá především do mimoevropských zemí, Jižní Ameriky, Asie… Máme radost.

V tom vašem prasopalu sice není rozumět slovům, ale máte je v češtině. Angličtina nebyla na pořadu dne?

Nemyslím si, že bych uměl tak plynule anglicky, aby mohly být texty řvané tímto populárním jazykem a hlavně je to asi i jedno. Možná mě/nás inspirovali kdysi GRIDE, na jejichž albu „Možnost volby“ jsem si s oblibou české texty při nelidském křiku Inyho rád luštil a nechápal jsem, jak to tam vše dokáže tak dobře našroubovat. Z toho byla husí kůže jak hovado.

Píšeš texty ty jako křikloun, nebo do nich zasahuje celá kapela?

Autory textů je u BBYB spousta lidí, od nás samotných až po naše kamarády, nepíše to jen jeden člověk. Záleží, kdo je zrovna v tu chvíli políben múzou a po ruce s něčím napsaným. Témata se taky mění, ale většinou se jedná spíš o nějaké smyšlené fantasmagorie a zážitky z kaleb než třeba politické a vážnější záležitosti. Ale i tak si myslím, že naše texty mají lidem co říct. Minimálně o nich můžou uvažovat tak dlouho, dokud se nezblázní.

Vaše obaly jsou docela bizár. (úsměv) Parodujete na nich známá loga, nešetříte vtípky. Kdo se o to stará a je to pro vás důležitá záležitost?

Jako grafik samouk za to můžu já. Baví mě dělat různé koláže a trávím na tom spousty času i díky tomu, že to s těmi programy ještě moc neumím. Spíš se ale řídím heslem, že co si člověk neudělá sám, to nemá. Grafická úprava všech zmiňovaných věcí je určitě stejně důležitá jako hudba samotná, jde to spolu ruku v ruce. A to samozřejmě bedlivě sleduju i u kapel, co poslouchám. Nabízíme lidem nějaký náš produkt a ten by měl být vždy hezky zabalen, když už od nich chceme peníze za CD a vinyly. Jak moc se nám to daří, nechám ovšem na posouzení jiným.

Jiným kapelám se taky mrkneme na zoubek… Které kapely vás bavily před dvaceti roky, inspirovaly třeba k založení BBYB, a jaké si poslechnete dnes?

Řekl bych, že prvotním impulsem k založení cybergrindové kapely byl kdysi v raném mládí poslech německých pornogore technařů LIBIDO AIRBAG. To by byla tehdá fakt dobrá facka do ksichtu všem zaprděným „true metalistům“, ale nemyslím si, že jsme někdy v začátcích zněli jako oni a v současné době je občasné přirovnávání k nim už jen takové plácání do vody. Malou podobnost bych viděl spíš s francouzskou digital hardcore kapelou MOSHPIT, ale i tam je to srovnávání dost na štíru. Oni už hráli více na komerčnější vlnu, zatímco my se furt držíme v tom extrémnějším podhoubí, kdy to asi ještě není opravdu pro každého skousnutelné.
Tím, že každý z nás vyrostl na úplně jiné hudbě, přichází inspirace ze všech směrů, na které si jen vzpomeneš. Od psychedelického rocku, přes stoner, punk, sludge, thrash metal, hard core, death metal a grind core k teknu, digital hardcore, breakcore, industriálu a noise.
Myslím, že za všechny mohu ale zmínit pár kapel a systémů, které máme asi rádi všichni: ATARI TEENAGE RIOT, FEAR FACTORY, SPIRAL TRIBE, NINE INCH NAILS, LIBIDO AIRBAG, GODFLESH, DRUMCORPS, STATIC X, BRUJERIA, THE PRODIGY, GRIDE, THE BERZERKER, MINISTRY, HORSE THE BAND, MOSHPIT, AHUMADO GRANUJO, APHEX TWIN, CONTRASTIC,  SEPULTURA…

Co koncerty? Rádi a hojně? Máte v notýsku nějaký, který tam je zapsaný zlatým písmem?

Koukám, že v galerii máme přes 220 plakátů z akcí. Bývaly doby, kdy jsme hráli skoro každý víkend a jezdili cca 30 koncertů ročně. Postupem času jsme se však trochu uklidnili a kalby už pro nás nejsou tou nejdůležitější věcí v životě, takže ne všechny koncertní nabídky dnes využíváme.
Nejpovedenějších koncertů bylo hned několik, některé byly asi i legendární a nezapomenutelné, akurát už si to moc nepamatuju, jistě chápete. Za jakýsi pomyslný vrchol kariéry bych asi zatím mohl považovat hraní na Obscene Extreme 2015, kde si na nás i přes pozdní hodinu počkalo celkem dost lidí, což nás nebývale potěšilo.

Zahraniční štace jste taky nějaké objeli, máte ambice se do ciziny zas vydat?

Ale jo. Echt když máme už tu naši malou zemi projetou skrz na skrz. Jen nevím, jestli se tomu dá sice říkat ambice, protože my to zas tak neprožíváme, ale určitě bych teď dal přednost spíš hraní v zahraničí. Zatím jsme byli dělat kravál v Anglii, Skotsku, Portugalsku, Německu, Rakousku, Itálii… Tuším, že se teď rýsuje na září 2019 něco v Londýně, kde v současnosti pobývá náš kytarista Shusta, takže rozhazuje sítě, co mu síly stačí. (Potvrzeno je hraní na legendárním londýnském Chimpy festu – pozn. Bury.)

Co chystáte teď? Máte nějaké konkrétní plány?

Na to je dost těžké odpovědět. Poslední vydaná věc je z letošního roku (2018) a to split 7“EP s libereckými DROM. My radši už ale nic neslibujeme. V současnosti kapela spíš koncertně spí, tak se budeme asi snažit aspoň dodělat resty, na které v minulosti nezbyl čas. Fakt je ten, že máme nahraný další nový materiál a teď se řeší, pro jaký účel ho použijeme, tak se nechte překvapit.

Zakončení…

Díky za rozhovor, jsme rádi, že sis na nás vzpomněl. Ať se daří!

RECENZE

Bandzone
Facebook
Celé album na Bandcampu


Zveřejněno: 09. 12. 2018
Přečteno:
3954 x
Autor: Bury | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář