Nejbližší koncerty
  • 23. 03. 2024Jarní akce Necro metal Pilgrims přiveze do ostravského kl...
  • 23. 03. 202423.3.2024-Plzeň-klub Parlament. FUNERAL PILE Blackened ...
  • 23. 03. 2024Alternativní metal v Ponorce. Mayon (Opava) chystají des...
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
HEIDEN – Andzjel

23. 11. 2018, Vídeň – Wiener Stadthalle D

Zvěsti o posledním turné thrashové legendy došly až k nám do Prachatic. Když jsem pročítal ohlášené termíny evropské části, nenašel jsem ani jeden koncert v rodné vlasti. Naštěstí byla rakouská zastávka nedaleko, takže jsem vyrazil do řízkové metropole. Při příjezdu do hostelu už bylo vidět, že metalisté z okolních států také spatřili výhodu cca desetiminutové chůze od postele ke koncertní hale. Na recepci slyším češtinu, slovenštinu, němčinu i maďarštinu. Slečna recepční bude mít perné odpoledne a chápu proč. Otevření haly je naplánováno na 17:45, trochu ale ztrácím pojem o čase a vyrážím něco po šesté. Organizace probíhá dobře, odbavení přes security a scan lístku je vcelku rychlé. Wiener Stadthalle D je rakouský ekvivalent naší O2 arény s trochu menší kapacitou a koncert je prý vyprodán až na pár míst kdesi u stropu. Snažím se najít šatnu a frontu na pivo, kde nestojí 30 lidí v řadě. Oboje se daří, šatna je dokonce bezplatná.

Když dorazím do sektoru před pódiem, OBITUARY hrají poslední skladbu. Zvuk je mohutný, bohužel se v něm ztrácejí kytary a víc než hlavní vokál slyším kopák.

Probíhá přestavba na pódiu a po cca dvaceti minutách přichází ANTHRAX. Moc mi do hlavy tohle seřazení kapel nejde, osobně bych je dal až třetí. Kluci z New Yorku zvolili dost chytré intro ve formě "Cowboys from Hell” od PANTERY, na které navazuje už klasika “Caught in the mosh”. Paroháče ve vzduchu a party začíná. Charlie Benante se turné neúčastní, jeho pozici zaujímá Jon Dette, jeden z mých oblíbenců. Zvuk se o něco zlepšil, nicméně ve středech to stále pokulhává. V jejich 40minutovém setu zazní celkem 7 skladeb, nemůže chybět “Got the time”, “Antisocial” ani “Indians”. Chybí ale “Madhouse”, což mě trochu mrzí. Na závěr zase kousek z pekelných kovbojů a kapela se loučí.

O LAMB OF GOD toho moc nevím, před koncertem jsem znal asi dva jejich songy a větší povědomí mám o kauze zatčení jejich frontmana v ČR. Na pódiu staví bedňáci jakési osvětlené schodiště a po přidání banneru s hvězdou dávají jednotlivé stupně dohromady vlajku. Randy Blythe a spol. přichází a publikum je ve varu. Podle odezvy publika je na místě víc fanoušků této kapely než ANTHRAX. Po thrashovém nářezu se valí řádně agresivní střední tempo, Randy lítá vzduchem, komunikuje s fanoušky, celý jejich koncert intuitivně mlátím hlavou a dupu do rytmu. Budu si to muset naposlouchat, nevím proč jsem je celé roky ignoroval. Naživo mě uchvátili.

Prostor před pódiem už se skutečně naplnil, čtvrtka lidí přišla až na poslední kapelu. Krátké intro, padá opona a na scéně se objevují SLAYER. A začínají pěkně zostra s titulní písní z posledního alba. Ačkoli mě posledních několik dní trápí rýma a špatně se mi mluví, terapie thrashem funguje skvěle. “Live fast on high, repentless, let it ride!” křičím, jako kdyby to bylo naposled (bohužel asi je). Tom Araya je ve skvělé vokální kondici a podle všeho i v dobré náladě. Výkřik u “War Ensemble” sice nezazněl, ale mohutné “Eins, zwei, drei, WAAAAAARRRRRR” moji duši také pohladilo. Vedle mě stojí parta českých metalistů, kteří komentují každou píseň. Jeden z nich evidentně kapelu slyšel jako já tu předchozí a komentuje každý song podle jeho vkusu (“zatim čtyři dobrý, dvě špatný, doufám že to dál nebudou kurvit”). Setlist se skládá z písní skoro z každého období (kromě “Undisputed Attitude” a “Diabolus in Musica”). Nemůžou chybět klasiky žánru jako “Black Magic”, “Hell Awaits” s ohnivou show jako u RAMMSTEIN, moje nejoblíbenější “Seasons in the Abyss”, sypačka “Dittohead” a překvapivě se po letech dostává prostor i pro “Payback”. Celou dobu není okolo moc prostoru pro nějaký pohyb, ale při “Raining Blood” jsem náhle uprostřed moshpitu. Při závěrečné “Angel of Death” imituje Tom již legendární výkřik při kontaktu bosého chodila s legem, za kapelou se ukáže plachta s poctou pro Jeffa a z nějakého důvodu už nikdo v okolí nemoshuje. Trochu jsem se bál, že Paul Bostaph posere ten double-kick break, už jsem slyšel nahrávky, kdy to zní fakt hrozně (např. výše zmíněný Jon Dette to uměl perfektně, a to vůbec nemluvím jak to hraje Dave Lombardo), ale ve Vídni mu to šlo na jedničku. Poslední výkřik z plných nemocných plic a odcházím do postele.

Závěrem bych chtěl poděkovat dvěma spolubydlícím z Maďarska, co přišli v pět ráno a nezavřeli zobák. (úsměv)


Zveřejněno: 27. 11. 2018
Přečteno:
3502 x
Autor: Pepča | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář