Ahoj, dlouho o vás nebylo slyšet. Proto na úvod řekni, co se během těch sedmi let událo? Nějaké změny v sestavě či něco jiného?
Čau pane! Nemyslím, že by o nás nebylo slyšet, odehráli jsme hromadu koncertů po celé republice, takže myslím, že z povědomosti fans jsme určitě beze stopy nezmizeli. Změny v sestavě (naštěstí) žádné nebyly a není k tomu důvod, takže jediné, co by se na tohle konto dalo asi zmínit, je to, že se náš bubeník Mára aka Mincer loni stal členem znovuobnovených MELANCHOLY PESSIMISM.
Proč je mezi vašimi dvěma počiny tak dlouhá časová prodleva?
Protože jsme líná hovada? Tohle by asi byla nejjednodušší odpověď, která je ale pravdou jen z části. Plány na nové album jsme samozřejmě začali spřádat už před pár lety. Ale vzhledem k tomu, že máme kapelu opravdu pouze jako koníčka pro radost a vyventilování přebytečné energie a hned na počátku jsme se shodli, že se jí nebudeme úmorně věnovat každý volný víkend, který tak můžeme obětovat i jiným aktivitám. Navíc se nehodláme kvůli ní jakkoliv stresovat, co se týče nějakých termínů a taky kvůli pracovnímu i rodinnému vytížení všech členů (já jsem v mezičase přestěhoval přes celou republiku, basák i já chodíme makat i o víkendech, všichni krom kytaristy už máme rodinu, se kterou taky chceme trávit volný čas, bubeník se pachtí dost času v potu tváře po svém vinohradu atd.) to prostě vyšlo tak, že jsme nové album nahráli až po těch dlouhých sedmi letech. Na druhou stranu musím říct, že se to čekání vyplatilo, protože se nové album (alespoň podle mě i ostatních členů kapely) opravdu vydařilo přesně podle našich představ a nejniternějších snů.
Byla kapela v té době mezi nahrávkami nějak aktivní? Nepamatuji si, že bych na soupiskách koncertů v posledních letech viděl vaše jméno!
Tak to jsi asi špatně koukal, protože jak už jsem psal výš, koncertně jsme aktivní pořád, mezi vydáním prvního a druhého alba jsme odehráli, počítám tak pět desítek koncertů, mimo jiné třeba i na větších akcích jako Nice To Eat You Deathfest, Symbolic Fest nebo Flesh Party Open Air. Nejméně koncertně aktivní jsme byli letos, jednak kvůli pracím na „Narcopulation“ a taky díky onomu angažmá Máry v MELANCHOLY PESSIMISM, kteří byli letos koncertně neskutečně plodní a zbrázdili toho fakt nespočetně.
Nahrávku vám i tentokrát vydaly dvě firmy. Tou první jsou opět Nice To Eat You a tou druhou Rotten Roll Rex. Bylo náročné sehnat tyto vydavatele?
Trošku bych to upravil, vydavatelem první i teď aktuální fošny je pouze Vláďa Prokoš a jeho Nice To Eat You Records. Rotten Roll Rex i Sevared jsou pouze distributory, kteří mají na starost plošnější přenášení našich goreplodných zárodků po světě (prostě si vezmou část vydání do distribuce). Vydavatele sehnat problém nebyl – s tím, že „Narcopulation“ vydají opět NTEY Records, tak nějak počítaly obě strany. Sice o vydání projevili zájem i Bizarre Leprous, ale zůstali jsme věrní stáji Nice To Eat You, jednoduše proto, že jsme s jejich spoluprací spokojeni a nebyl důvod ke změnám.
Debut vám mimo již zmíněné Nice To Eat You distribuovali Američané Sevared Records. Jaká s nimi byla spolupráce a proč už nejsou vašimi vydavateli?
Tak na to už jsem víceméně odpověděl v předchozím odstavci. To, že „Until It Stops…“ distribuovali Sevared Records, není naší zásluhou, tohle je čistě věc Vladimíra. U skoro každé své nahrávky takhle najde nějaký spřátelený label, u většiny death metalových věcí spolupracoval v minulosti právě třeba se Sevared, v současnosti zase s Amputated Vein Records, no u těch grindovějších a gore věcí s Rotten Roll Rex. Samozřejmě, že se nahrávka musí líbit i tomu druhému vydavatelství, ale protože NTEY nikdy žádnou sračkovitou záležitost nevydali, není tohle asi větší problém.
Nahrávku jste pořizovali v Davosu u Otyna. Řekni nám něco o samotném nahrávání...
Jojo, tentokrát jsme se rozhodli pro Otyna, protože to je u nás asi největší kapacita v nahrávání grind a gore bordelů, na rozdíl od Shaarku, kde jsou mistři spíše na ty metalovější nahrávky. Nahrávání šlo rychle, během dvou dnů jsme měli komplet nahráno a pak to Otyn asi čtrnáct dní po večerech mixoval a mástroval. S jeho prací jsme maximálně spokojeni, myslím si, že zvukově má nové album fakt neskutečný říz. Otázkou je, jak moc byl on spokojený se spoluprací s námi, protože jsme si furt něco vymýšleli, ale snad jsme neprudili víc, než je obvyklé (smích).
Obal mi připadá jako něco mimozemského. Prozraď nám, kdo je jeho autorem a co vlastně znázorňuje?
Na začátek bych asi napsal, že se mi totálně hnusí ty tolik moderní, kreslené a námětem totálně infantilní malůvky, které v dnešní době používá na obaly většina gore grind kapel. Od začátku jsem chtěl obal temný a brutální, který by nějak korespondoval s názvem alba. No a bubeníkův brácha Josef vystřihl coby grafik fakt perfektní práci, prostě změť těl, zmítajících se v sexuální agónii ve spojení s drogami, které na obalu zastupují ony vzorce, objevující se po celém bookletu.
Co vlastně znamená název „Narcopulation“?
Neznamená vlastně nic, je to slovní hříčka spojená ze slov narcos a copulation. Mám tohle hraní se slovy moc rád u jiných kapel, a proto jsem se rozhodl taky vymyslet nějakou takovou blbůstku.
Jak probíhá skládání nových skladeb a jak dlouho trvalo složit materiál na „Narcopulation“?
Materiál kluci skládali kousek po kousku skoro celou dobu od vydání prvního alba, samozřejmě ne v nějak závratné rychlosti, prostě tak, jak jsem nastínil už v té úplně první odpovědi. A skládání nových songů je asi víceméně klasika, prostě na zkušebně se na sebe vrství riffy, dokud z nich není hotová skladba. Tu mi pak pánové pošlou coby mp3, abych si vymyslel, kam a jak bych dal zpěvy, no a když dojedu jednou za čas na zkušebnu (to souvisí s tím, že v současnosti žiju na jiném konci republiky než zbytek kapely), tak tam tomu dáme konečnou fazonu, doladíme zpěvy i s bubeníkem, který taky przní i mikrofon, a je to.
Některé názvy skladeb jsou opravdu poetické (smích). Kdo chodí s názvy skladeb a jsou všechny rovnou použitelné?
Názvy skladeb a vůbec celý koncept alba, včetně nějaké té základní představy o obalu, mám na starosti já. Zbytek kapely má funkci poradního a schvalovacího sboru, což se při obvyklém vzorci „tohle se mi nelíbí – tak co bys tam teda dal místo toho – jo, to já nevím, nic mě nenapadá“ občas neobejde bez menších rozbrojů, ale ještě se nestalo, abychom ke kýženému výsledku, byť za cenu drobných kompromisů, nedošli (smích). Kluci prostě mají na starost muziku a já to všechno okolo, včetně třeba komunikace s vydavateli, organizátory akcí a médii, což mi přijde fér, když se jako hudební antitalent a hlušec takřka nezapojuji do tvorby materiálu.
Ale abych se vrátil k názvům skladeb – jde prostě o klasické „soupeření“ mezi gore kapelami, která přijde s větší úchylností a kravinou. Nakolik se nám to daří, nejsem kompetentní posoudit.
Hrajete grind a dle všeho to nevypadá, že bychom mohli očekávat váš odchod z tohoto hudebního ranku. Co pro vás konkrétně znamená grindová scéna a hudba?
Tady bych tě poopravil, hrajeme gore (nebo porno) grind. Osobně jsem na tuhle nepřesnost trošku háklivý, protože je evidentní, že AFGRUND nebo ROTTEN SOUND hrají něco úplně jiného, než COCK AND BALL TORTURE či LAST DAYS OF HUMANITY. A tak jsem fakt nerad, když nás organizátoři akcí označují jako grind, protože je to vlastně klamaní spotřebitele, který by mohl očekávat nějaký rychlopal se sociálně kritickými texty a místo toho se dočká perverzního bordeláku s pitch-shifterem a porno image. Ale vraťme se k otázce… Co pro nás znamená grindová (potažmo klidně death/grind/gore) scéna a hudba? No přeci fantastickou komunitu lidí se stejným postižením, kteří na koncertech chlastají, baví se, třepou palicí a hrozí rukama do rytmu muziky, která je pro většinu ostatní populace neuchopitelným zvukovým bordelem a mraky kamarádů (to ta scéna). A neskutečně výživnou porci energie, nebo zase naopak ventil pro vypuštění frustrace a všech negativních emocí a pro mnohé celoživotní závislost v případě muziky.
Jistě se chystáte „Narcopulation“ podpořit i koncertně. Kde a kdy vás bude možné vidět naživo?
V únoru zavítáme do německého Pasova, kde si zahrajeme společně s veličinami, jako jsou 2 MINUTA DREKA nebo DISGORGED FOETUS (těším se neskutečně), v květnu si pak zahrajeme na Nice To Eat You Deathfestu, v plánu je i účast na Death Coffee Party v Litoměřicích a určitě toho ještě dost přibude, stačí sledovat náš Facebook profil (na rozdíl od toho na Bandzonu, ke kterému už asi ani nevím heslo – smích).
Děkuji za rozhovor, a pokud chceš něco vzkázat našim čtenářům, či máš něco jiného na srdci, tak teď máš příležitost.
Já děkuji Tobě za možnost objevit se ve Vašem zinu a čtenářům poděkuju za to, že tenhle rozhovor (snad aspoň někteří) dočetli až sem. Choďte na akce, místo pičování u piva, že se nikde nic pořádného neděje, kupujte hudební nosiče a jinak užívejte života, jak se dá a mějte se blaze.
Stay PORN!
