To už je pět let? Pět let od minulé nahrávky LAHAR? Letí to… Během oněch pěti let jsem kapelu viděl živě možná dvacetkrát. Se třemi zpěváky. Splitko s EXORCIZPHOBIÍ z roku 2013 bylo Banánovým loučením, k mikrofonu se coby host (než kapela najde stálého frontmana...) postavil Iny (GRIDE, RADIOLOKÁTOR), kterého loni vystřídal Růža (KUZIMU MABAYA). Nicméně na nové desce je ke slyšení Inyho vokál – ona totiž byla nahrána v lednu 2017.
S ČAD je to ještě složitější. Na splitko umístili výběr z hroznů sklizených v roce 2014. „Čertova kovadlina“ na CD obsahuje jedenáct řadových skladeb (+ čtyři bonusy), na gramodesku se jich ale vešlo jen sedm. Z mého pohledu jde o řešení „na kokot“. Kompletní nahrávka má určitý řád, člověk má zafixováno, jak na sebe skladby navazují, a pak se nestačí divit.
Být po mém, radši bych si koupil klasickou velkou desku ČAD se všemi songy (bez bonusů) a samostatnou desku LAHAR, buď jednostrannou (jako byla „Až přijde čas“), nebo desetipalec. Nebo ještě lépe, počkal bych, až LAHAR s Růžou nahrají další čtyři věci a udělal „2EP“, každou stranu s jiným vokalistou. Ale dost nářků, ve finále jsem se zařídil tak, že jsem se s tím naučil žít.
„Príliš veľké rohy do pekla, príliš veľká krídla do raja, vyhnaný zo všetkých sfér – vyvrheľ.“ /ČAD, „Vyvrheľ/
Materiál ČAD se mi samozřejmě líbí, řadu skladeb znám nejen z CD, ale i z koncertů, kde zhruba polovina songů zazněla. Celé album v čase vydání na CD poctivě zhodnotil Coornelus, ale aby byla recenze splitka aspoň trochu vyvážená, pár slov taky připojím. V podstatě jsem spokojený s tím, jaké songy byly na vinyl zařazeny, první polovina CD je tu komplet a právě odtud pochází největší hity.
Titulní pecka tepe v thrashmetalovém rytmu, obsahuje typické žánrové atributy a hlavně má tah na bránu. Následující „Hroby našich predkov“ taky většinu hrací doby peláší, až v závěru přichází zvolnění. Trojkou „Vyvrheľ“, další divočinou, tentokrát spíše hardcore střihu, se linou pěkné kytarové melodie, ani tady nechybí pomalejší pasáže, které ale rozhodně neztrácejí na síle, protože rytmika je pořádně tvrdá. Když se hraje pomaleji, bicí s basou muziku pěkně zahušťují, když rychle, bubeník se snaží bicí sestavu rozmlátit (že je Valér blázen a za bicími předvádí totální běs, je věc známá každému, kdo o ČAD alespoň zavadil), snad jen v „V krku krv“ si oddechl v punkové pasáži. Zdánlivě odpočívá i v nejpomalejší věci „Démon samoty“, která určitě nejednoho fanouška rabijácké kapely překvapila; skoro doom metal s naléhavým zpěvem a stoner vyhrávkami, i to jsou ČAD. Za mě určitě palec nahoru, skvostné zakončení první poloviny celé (CD) nahrávky a víceméně to nejzajímavější, co „Čertova kovadlina“ obsahuje. Následující dva songy sice nejsou slabší, ale „Pomsta patrí mne“ vyznívá podobně jako úvodní položka, „Dunaj“ pak nemá daleko k „Démonu samoty“, byť o fous dravější je. ČAD ale nejsou jen o muzice, nedílnou částí díla je vždy i Pištův charakteristický řev, který je dostatečně extrémní, přesto srozumitelný. A to je dobře, protože texty určitě stojí za pozornost, ať jde o ty plné nadsázky („Čertova kovadlina“, „V krku krv“), nebo o ty vážné („Hroby našich predkov“, „Démon samoty“, „Pomsta patrí mne“), či o ty vážné s vtipnými momenty („Vyvrheľ“, „Dunaj“). Mně se nejvíc líbí „Hroby...“ a „Démon...“. 8/10
„Já jsem stý ze sta, parchant, zmetek, chátra, vaše černý svědomí, ten poslední z posledních.“ /LAHAR, „Stý ze sta“/
Mnohem víc než na ČAD (jejichž tvorbu jsem znal) jsem byl zvědavý na LAHAR. I když ani tady nešlo o přísně tajnou premiéru, protože všechny tři nové songy už nějaký čas zněly z pódií. Ale něco jiného je koncertní provedení, něco jiného studiový záznam. Výhodou toho druhého je, že si člověk při poslechu může číst texty, z nichž naživo ulovil jen refrény a často i ty nepřesně. A pak si samozřejmě může v klidu vychutnat každý tón, každou melodii, každý úder, každé slovo… a přesně to dělám. Jak „Lebka a hnáty“, tak „Stý ze sta“ i „ Když nemůžeš, přidej“ disponují vším, co dělá LAHAR LAHAREM a thrash thrashem.
Přehledná struktura, silné refrény, typické, ale i netypické postupy. Ono není lehké po třech skvělých albech přicházet pořád s novými a novými štychy v žánru, který má nějaké hranice a ze kterého se muzikantům nechce mizet někam za prog/tech/modern obzor. Takže sem tam malý úkrok k death metalu staré školy a jinak podle šablon. Ale i tak to je zase parádní jízda. „Lebka a hnáty“ kromě typických stylových riffů nabídne i táhlou volnější pasáž s tesknou melodií i pěkné sólo. Iny řve, ale i v těch nejvypjatějších místech je mu rozumět, což vždycky vítám, dobrá artikulace je základem úspěchu. I „Stý ze sta“ zpočátku fičí, ale ani tady nechybí zpomalení a pořád je co poslouchat. Podle kopíráku bych mohl totéž napsat na adresu „Když nemůžeš, přidej“, která pochopitelně běží tak rychle, jako atlet ve finiši. Tady ale o úplný finiš strany desky nejde, protože ještě následuje skoro skrytý bonus, cover „Kladivo na čarodějnice“. Tahle věcička by spíš pasovala k RADIOLOKÁTORU, ale chápu, že pro kluky jsou tyhle vykopávky srdečními záležitostmi a tak si pro radost nahráli svou verzi. Ta se víceméně drží originálu, i když samozřejmě dostala lehce ostřejší kabátek, vokál pak taky nabral jiný výraz, i když místy se Iny snaží vyjadřovat podobně jedovatě jako Vlasta Henych, hlavně na začátku. Texty napsal Iny a napsal je výborně. Proti jeho skládání slov pro GRIDE je to tady v podstatě jiná disciplína, texty pro LAHAR jsou mnohem delší, vyprávějí příběhy, nikterak veselé. Pod pirátskou vlajkou je to o svobodě, která ale není lemovaná dobrými skutky a taky dobře nekončí. „Stý ze sta“ je podobný případ jako „Vyvrheľ“ (citace obou textů uvozují odstavce věnované oběma kapelám) a je z něj jasné, kam se protagonisté ve společnosti řadí. „Když nemůžeš, přidej“ lze chápat různě, buď podle Emila Zátopka (který se tím řídil a vyhrál, co se dalo), nebo jako životní postoj – vždycky se vyhrabat z problémů a jít si za svým; a to vlastně pasuje i na toho Zátopka. Líbí se mi, že slova zapadají do konceptu, který LAHAR posledních deset let ctí – bez ohledu na to, zda texty psal Samuel, Žrout, Banán, nebo teď Iny. 8/10
Zvuk mají obě party kvalitní, ČAD ze Shaarku (mix + mastering v Mana na Floridě), LAHAR z Hellsoundu (mastering v Audioslege v Portlandu), nevím, nakolik Amerika zvuku prospěla, ale obě strany hrají…
Obaly splitů bývají pojaté různě, tady vyhrála varianta „každá kapela svůj obrázek“. ČAD už jej měli hotový z CD verze, pro LAHAR jej namaloval Valér Tornád. Ani z jedné strany ale nadšením neskáču. Čert v kovárně… chlapík, kterého (asi) netrápí svědomí… oboje pasuje k názvům nahrávek, řemeslně je to v naprostém pořádku, ale tmavé barvy mi nesedí a detaily jsou vidět jen při velmi dobrém osvětlení. Ani z motivů ve finále nejásám (věc vkusu), ale na druhou stranu jde o malby vytvořené pro nahrávky, žádné lupy na netu, žádná digitální patlanina. Vnitřní kapsa je naopak perfektní, obsahuje u obou kapel texty (u LAHAR i překlady do angličtiny), parádní fotky a všechny další nezbytné informace.
Celkově, i přes nějaké ty smíšené pocity, převládá spokojenost. LAHAR potvrdili pozici nejlepší tuzemské thrashové kapely, pořád mě jejich muzika dokáže zaujmout natolik, abych se jejím poslechem skvěle bavil a co víc chtít. ČAD pozici jedné z nejlepších slovenských extrémních kapel potvrdili nejen před čtyřmi roky, ale i na loňském albu „Bastard“.
Seznam skladeb:
- ČAD
- Čertova kovadlina
- Hroby našich predkov
- Vyvrheľ
- V krku krv
- Démon samoty
- Pomsta patrí mne
- Dunaj
- LAHAR
- Lebka a hnáty
- Stý ze sta
- Když nemůžeš, přidej
- Kladivo na čarodějnice
Čas: cca 23 min. + cca 17 min.
Sestavy:
ČAD
- Basia Noiseovna – lomoz a dunenie
- Valér Tornád – hromy i zbor
- Pišta Vandal – blesky a krik
LAHAR
- Iny – zpěv
- Korek – kytara
- Kozel – kytara
- Skalík – basa
- Žrout – bicí
