Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
LLYR

O minulosti i současnosti týkající se brněnské skupiny REGON jsem rozmlouval s jejími členy Jirkou Štěpánkem (zpěv, kytara), Honzou Kotasem (basa) a rovněž bubeníkem Pavlem Kubátem, který je hlavním hybatelem aktuálního dění v kapele.

Kapela REGON původně vznikla už na začátku roku 1984. Funguje však od té doby až do dnešních dnů nepřetržitě, nebo se i v jejím životě objevily nějaké výraznější přestávky, jak to u podobně starších skupin bývá takřka pravidlem?

Honza Kotas: Co se týče generální pauzy, tak jsme kapela, která toto pravidlo potvrzuje. Z dnešního pohledu si myslím, že jde v podstatě o přirozený vývoj asi každého kolektivu, který spolupracuje na nějaké společné myšlence nebo vizi. Začíná to obrovským nadšením, invencí, chutí, neskutečnou energií živenou ohlasem publika. Následuje snaha o to, aby to, co vytvoříte, mohlo slyšet a vidět co největší množství lidí, což znamená cédéčka, klipy a hlavně spoustu vystoupení. K tomu všudypřítomná otázka „Co dál?“, která eskaluje v různých experimentech. Ty jsou následně jenom jako intermezza v takřka továrním kolotoči všemožných akcí. Pak se zjistí, že už není chuť, není invence ani energie, o nadšení ani nemluvě. Prostě vybydleno. Takže konkrétně REGON s kolotočem pravidelného vystupování skončil v roce 1999 – čili v minulém tisíciletí. Nějakou dobu trvalo (2003), než jsme se nechali vyburcovat skalními fanoušky k občasnému, vzpomínkovému koncertování. Z občasného vystupování se stalo „pravidelně“ občasné (asi čtyřikrát za rok) vystupování, no a teď jsme vzbudili draka v podobě „Dirty History“.

Pokud bychom měli vybrat nějaké stěžejní úspěchy, kterých REGON za dobu své činnosti dosáhnul, o co by se jednalo?

Jirka Štěpánek: Myslím, že za největší úspěch můžeme považovat to, že lidi na nás nechodili jen tancovat a pít, ale že chodili na naše písničky. Prakticky celou tu dobu jsme hráli jen svoji vlastní tvorbu a dokázali jsme tím bavit lidi na koncertech i na zábavách třeba i šest, sedm hodin. Toho si na REGONU cením nejvíc. Co se týče „medailí“, tak bylo nějaké vítězství na tehdejších Rockfestech, několikrát jsme bodovali s klipy v hitparádách – Medůza, SOS pětka, ESO, vystoupili jsme v pořadu Český Bodygard atd.
 
Co se týče stylového zaměření, tak i zde proběhlo několik změn a kapela se za svou existenci pohybovala v různých hudebních vodách. Co bylo důsledkem těchto změn, bylo to dobou, obměnou muzikantů, oblíbeností stylů…

Honza Kotas: Asi vším, co muzikanty ovlivňuje. V první řadě tím, co se ti líbí, co posloucháš, co ti připadne zajímavý, vtipný, nápaditý. Pak je tady limit interpretační zručnosti, protože cíle můžou být velký, ale v muzice můžeš před lidi jenom s tím, co dáš. Takže tím, jak se mění obsazení, částečně se mění i repertoár. Samozřejmě do těch vlivů patří i to, co se nejvíc poslouchá – potažmo nejlépe prodá. Muzikanti (kromě některých) tento vliv neradi přiznávají, ale je to tak. Tady jde o míru té podbízivosti, kterou cítí každej někde jinde. Někomu nevadí motýli v břiše a druhej by se z lásky k výšinám poblil.

Vy jste se aktuálně prostřednictvím CD „Dirty History” rozhodli připomenout a oživit materiál pocházející zhruba z let 1988–91. Co nebo kdo vás přivedl na tuhle myšlenku a s jakým cílem jste jí následně realizovali?

Honza Kotas: O tom, co nás přivedlo na tuto myšlenku, popovídá určitě Pavel Kubát, kterej to všechno spískal. A jaký byl cíl? V prvním plánu asi zkusit natočit muziku, která je v podstatě zapomenutá a stojí za to. Načež při sestavování skladeb a dávání materiálu dohromady jsme si nemohli nevšimnout, že ta témata jsou pořád platná a mají dost co říct k dnešku. Tak jsme to udělali a jsme celkem zvědaví na reakce. Trochu rockového pepře pro zlepšení chuti. I když mám pocit, že jsme malinko opepřili i sami sebe, protože jinak se zpívá o devadesátiletém toreadorovi v necelých třiceti a jinak, když jste k té devadesátce od třiceti téměř na půl cestě.

Pavle co konkrétně tě tedy na těchto skladbách tak upoutalo, že ses rozhodl pustit do jejich, řekněme, znovuzrození?

Pavel Kubát: Tak na úplném začátku byla myšlenka dát mojí tehdy ještě přítelkyni (dnes už manželce) originální dárek k narozeninám. Požádal jsem tedy Jirku Štěpánka, zda by se mnou nenatočil ve studiu cover verzi písně „Rty jsou schránka čekání“ od PROGRES 2, kterou měl REGON ve svém repertoáru dlouhá léta. Výsledkem a náladou při nahrávání jsme byli s Jirkou tak nadšeni, že prostě k dalšímu společnému tvoření se to samo vybízelo. Jirkovi Štěpánkovi jsem tedy řekl, co mám v úmyslu. Jeho první reakce byla “ty vole to  budu muset začít rychle zase pořádně cvičit”. Aby mělo všechno smysl, oslovili jsme i ostatní členy kapely (Honzu Kotase a Pavla Štěpánka, následně i Honzu Jiříčka, který v daném období roků 89-91 v REGONU působil). Ti bez dlouhého váhání souhlasili. Abych se přiznal, tak myšlenku udělat s REGONEM ryze metalovou desku z období „Dirty History“ (rok 89-91) jsem nosil v hlavě už dříve předtím. Věděl jsem, že ten materiál je skvělej, jak instrumentálně, tak textově, vyrůstal jsem na něm a vždycky jsem doufal, že se jednou sejde konstelace a pustíme se do realizace celého konceptu, který vlastně nikdy na oficiálním CD nevyšel. Šlo jen o to, to uchopit a zrealizovat. 

Předpokládám, že v uvedeném období vzniklo vice písní než jenom ty, které se dostaly na CD. Podle čeho jste tedy jednotlivé songy vybírali?

Honza Kotas: Na CD jsme dali věci, které s tímto obdobím nejvíc korespondovaly. Některé jsou sice o něco starší, ale myslím, že do konceptu zapadly. No a taky jsme si museli nějaký trumfíky nechat v rukávu.

Bylo těžké rozhodování o tom, zda skladby nechat v původní podobě, jak je třeba znají pamětníci nebo jim ušít modernější kabát více odpovídající dnešní době? Neměli jste například obavu z toho, že písně po úpravách ztratí svého původního ducha?

Honza Kotas: Rozhodování nebylo skoro žádné, protože Pavel Kubát dost vehementně trval na původních aranžích. Ale je fakt, že některé pasáže, které na živém vystoupení mají svou atmosféru, na CD nejsou. Modernější kabát je spíš o dnešních zvukových možnostech, na aranže se více méně nesahalo.

Pavel Kubát: Moje původní myšlenka byla ta, že aranže a muzika musí zůstat původní. Šlo mi přesně o to, na co se ptáš. A to, aby ty písně měly původního ducha, aby je dostali všichni pamětníci a fanoušci REGONU tak, jak si je pamatují a mohli pak říct, ano, tohle je ten starý dobrý REGON, který známe a líbí se nám. Šlo mi o tu atmosféru. Navíc jsem měl odezvu od fanoušků a od nejbližšího okolí, které mi jasně signalizovalo, že to je myšlenka správná. Já sám úplně nesnáším, když moje oblíbená kapela natočí něco po letech znovu, něco opráší a udělá to tam jinak, jednak hudebně a hlavně pak taky třeba při remasteru CD, které už kdysi vyšlo a hraje, jak v posledních letech čertužel zjišťuju, ve většině případů (až na ojedinělé vyjímky) hůře než původní originál. Pak se vždycky okamžitě vracím k tomu původnímu a to „nové” už si nikdy nepustím. Samozřejmě, že nakonec jsem k lehkým úpravám s těžkým srdcem za malého jiskření kompromisem přistoupil (úsměv), ale jinak si myslím, že všechno o čem mluvím výše, se nám podařilo na nahrávce uchovat. Co je nové a moderní, je sound kapely! Kluci podladili kytary a ve spojení s dnešním moderním studiovým zvukem jsme dosáhli skvělého výsledku.
 
Kdo z vás měl v tomhle hlavní slovo a jak dlouhou dobu jste na nových verzích skladeb pracovali?

Jirka Štěpánek: Nejprve Pavel Kubát chtěl, abychom produkci dělali jen my dva. Takže přípravy demáčů jsme dělali spolu. Ale jak se schylovalo k natáčení CD, začaly se rojit v hlavách nápady, jak vylepšit starý materiál všem členům. A dost protichůdně. Takže jsme to vyřešili nakonec tak, že poslední slovo měl vždy otec projektu - Pavel Kubát, abychom se někam dobrali. (úsměv) Tím pádem jsou ty skladby téměř v původní podobě. Což už Honza vlastně říkal.

Kolik původních členů z let 88 – 91 se vlastně podílelo na přípravě a následném nahrávání materiálu a jak složité bylo je k účasti přesvědčit?

Honza Kotas: Jak to kdysi napsal Karel Poláček, bylo nás pět, vlastně ptáš se na původní členy, tak to čtyři.

Pavel Kubát: Na natáčení a přípravě nového CD se podíleli čtyři původní členové REGONU, a to Jiří Štěpánek - zpěv, kytara, Honza Kotas - basa, Pavel Štěpánek tentokráte obstaral vokály a Honza Jiříček - kytara. Já jsem do kapely přišel až později, nicméně jsem tvrdě makal na celém projektu s nima. (úsměv) Jinak přesvědčit kluky k účasti a k realizaci celého CD nebylo extra složité. Kluci si byli, myslím, dobře vědomi, že ten materiál za to stojí a chtěli do toho jít. Pravdou je, že je instrumentálně těžký, to znamená, že jediný protesty z jejich strany byly o tom, že budou muset začít více cvičit (úsměv), což jim, jak se následně ukázalo, nedělalo větší problém. Připravili se a ve studiu předvedli profesionální výkon, rovněž pak na live křtu CD v Náramči 24. srpna letošního roku. 

Pavle ty sám k nim tedy i vzhledem ke svému věku nepatříš, takže se tě zeptám, jaká konkrétně byla tvoje cesta do sestavy REGONU?

Pavel Kubát: Do REGONU jsem přišel v roce 1997. Tehdy jsem hrál v mojí první kapele, která se jmenovala THE CROW. Jezdili jsme tehdy s klukama jako jejich předskokani. Do roku 1996 hrál na bicí Pavel Štěpánek, kterého vystřídal nakrátko Karel Vodička, který natočil s kapelou ve studiu CD „Drahej špás“ a zanedlouho poté se zpět odporoučel  za mixážní pult a věnoval se dále zvukařině. Bubenická stolička u REGONU byla opět volná. Kluci mě znali už delší dobu jako jejich skalního fanouška a hlavně se jim, myslím, líbilo, jak hraju na bicí, o čemž se měli možnost přesvědčit mnohokrát na našich společných koncertech a vystoupeních. Žádný konkurz tedy nedělali a jednoho dne před další z našich společných štací mě oslovil tehdejší kytarista a kapelník Tonda Vodička, zda bych do toho nešel. Bez váhání jsem tehdy řekl ano. Byl to pro mě splněný klukovský sen a dost mě to posunulo v mé hudební dráze dopředu. Nazkoušení celého playlistu trvalo k úžasu ostatních spoluhráčů celkem krátkou dobu, protože jsem ty písničky měl tak naposlouchané, že jsem je vlastně už uměl, až na menší detaily dříve, než jsem do REGONU přišel. (úsměv)

Pojďme k samotnému nahrávání alba. Jestli jsem to z bookletu dobře pochopil, tak v podstatě každý své muzikantské party natočil v domácím studiu a následně jste vše do finální podoby dotáhli v bzeneckém Shaarku.

Pavel Kubát: Bylo to trošku komplikované, ale začněme u bicích. Ty se nahrávaly v regulérním studiu, které se jmenuje CH - Records. Byl jsem poslední, kdo točil v tomto studiu v Tulešicích u Dukovan, protože kluci dostali z tohoto objektu a prostor, kde měli studio zřízené, výpověď. Basu už jsme tedy nahrávali v domácím, jimi zřízeném, provizorním studiu v Dukovanech. Následovalo nahrávání kytarových beglajtů, a to už jsme přesídlili s kapelou do bzeneckého Shaarku k Pavlovi Hlavicovi. Přece jenom Honza Jiříček ze Zlína a Jirka Štěpánek z Olomouce to mají mnohem blíže a navíc Shaark je vyhlášený!! Kytarová sóla se opět točila v home studiu v Dukovanech. Veškeré zpěvy pak už v nově zřízeném studiu CH - Records v Třebíči, kde jsme pak začali album míchat. Nebyli jsme ale spokojeni s výsledkem a celou desku jsme odvezli zpět do Shaarku, kde Pavel Hlavica CD přemíchal a udělal zvuk podle našich představ. 

Proč jste zvolili právě tohle studio, a jak jste s odstupem několika týdnů s výsledným soundem spokojení?

Pavel Kubát: Shaark je vyhlášené studio, kterým prošla nesčetná řada kapel a umělců, počínaje dechovkou, konče především rockovými a metalovými kapelami všech úrovní, směrů, žánrů a popularity (namátkou jen Root, Titanic, Master....). Byla to tedy jasná volba. Pavel Hlavica s Petrem Nejezchlebou za ty roky spoustu krát dokázali, že umí udělat zvuk a maximálně vyjít vstříc kapele, jak technickými možnostmi, tak i lidsky. Nutno dodat, že na výsledné produkci se podílel i Marek „Ashok” Šmerda, který na CD odvedl taky veliký kus práce, zejména na výsledném zvuku kytar a následně i celku. Takže ještě jednou díky kluci. Samozřejmě, že s odstupem času bychom mohli polemizovat, jak a kde se co dalo udělat ještě lépe, ale tak to je, myslím, v životě se vším, nejen s produkcí nahrávky. Nicméně jsme s výsledkem spokojeni moc, nahrávka zní kompaktně a hlavně moderně, což bylo naším cílem.
 
Určitě bychom se alespoň v krátkosti mohli zastavit i u obsáhlého bookletu a vůbec celkové grafické podoby CD, kterou obstaral Khaablus.

Pavel Kubát: Pavel „Khaablus” Obst celou naši koncepci geniálně zpracoval a dotáhl do konce. CD vyšlo ve formě digipacku a je hodně obsáhlé, sám Khaablus se nechal slyšet, že tak obsáhlý booklet ještě nezpracovával. Chtěli jsme prostě víc, než jen strčit dovnitř tenkou knížečku, myslím si, že všichni fanoušci si to zaslouží po těch 22 letech čekání na nové CD. Dlužno říct, že celý booklet provází skvělé kresby Tomáše „Thomas Bruno” Brunclíka a fotky našeho dvorního fotografa Chrudoše Tvrdého.
 
A co rovněž stojí za pozornost je skutečnost, že je deska věnovaná jednomu z bývalých členů kapely, letos zesnulému kytaristovi Edwinu Salasovi, který má autorský podíl na některých zařazených skladbách. Můžete říct pár slov i k jeho osobě a tím pádem i tak trochu k příběhu alba?

Jirka Štěpánek: Tenkrát jsme našli Edwinův inzerát v novinách, že hledá kapelu. Zrovna nám odešel náš kytarista a tak jsme po něm chňapli. Netušili jsme, že nám skupinu obrátí vzhůru nohama. Krátce řečeno – vyhodil zpěváka, dosadil na jeho místo mě s kytarou a  začal nás učit, jak se hraje to, co jsme zatím poslouchali jen na kazetách. Vysvětlil mi, že muzika a práce nejdou dohromady. Tak jsem opustil Zbrojovku Brno (továrnu, ne fotbalový klub) a začal cvičit na kytaru šest i víc hodin denně. Po půl roce tvrdého zkoušení ve sklepě našeho brněnského bytu, kde Edwin vlastně i tajně bydlel, jsme odehráli pár zábav a na prvním festivalu dostal “lano” od ARGEMY, které přijal. K jeho cti budiž přičteno, že za sebe přivedl Jana „Hanse“ Jiříčka, který s námi dokončil přeměnu bigbítové kapely na speedmetalovou. Ale v roce 1991 jsem dezertoval já k brněnskému TITANICU, abych si s nimi zazpíval v Ostravě před DEEP PURPLE. Ale po pár měsících se ukázalo, že kluci z TITANICU mají jinou představu dali mi „Sbohem a šáteček”. Já se vrátil k REGONU, kde už speed metalový velikán „Hans“ Jiříček nehrál. To je asi ten důvod, proč jsme vlastně tenkrát „Dirty History“ nenatočili. Až Pavlovi Kubátovi se podařil ten husarský kousek dát nás zase dohromady.

Album má za sebou už i svůj křest, který se uskutečnil v srpnu v Náramči u Třebíče. Probíhají momentálně další koncerty na podporu CD,  případně nějaké chystáte?

Jirka Štěpánek: Původně vlastně neměl být žádný koncert, protože já i „Hans“ Jiříček máme ještě každý pět kapel a Pavel Kubát je vytížený u ROOT. Takže jsme dost zaneprázdněni. Chtěli jsme tak jen právě Pavlovi splnit jeho klukovský sen, aby si natočil s REGONEM CD. Ale jak jsme se prokousávali těmi písničkami, začalo nás to bavit a ke koncertu v Náramči jsme svolili. Najednou na nás Pavel vytáhl, že už má domluvené 28. 12. v Brně v Semilasse Metalové vánoce. Tak se uvidíme i tam. Možná, že má Pavel nasmlouvaný i další koncerty, ale před námi je ještě tají. Aby nás nevylekal. (smích, čekám jeho reakci…)

Pavel Kubát: Tak pochopitelně, na malé děti a starší lidi se musí opatrně a pomalu. (smích)

Jaká vlastně bude nejbližší budoucnost REGONU? Od roku 2000 nejste koncertně příliš aktivní, aktuální deska navíc vyšla po dlouhých 22 letech od své předchůdkyně. Mohou tedy vaši fanoušci doufat v nějakou pozitivní změnu nebo zůstane vše při starém?

Pavel Kubát:
Nejbližší budoucnost REGONU je otevřená. V každém případě už teď se bavíme o novém CD, protože nenatočeného materiálu, který se nevešel na „Dirty History“, je ještě dost na to, aby vydal na další desku. Všechno se odvíjí od toho, že každý z nás má závazky u svých kapel, já u ROOT, Honza Jiříček u MOTORBANDU, Jiří Štěpánek v PENZISTORU. Nás to ale spolu všechny tak baví, že REGON dělat chceme! Jinak co se týká live koncertů, tak jak už říkal Jirka, ten nejbližší bude v Brně na Metalových vánocích 28. prosince, což bude v podstatě takový druhý křest. Na příští rok už je v tento moment daný termín 24. 8. 2019 na tradiční akci v Náramči u Třebíče, v legendárním areálu v Doubí. Bude to oslava 35 let existence REGONU. Chceme to pojmout opravdu ve velkém stylu, tak jako letos při křtu nového CD a samozřejmě i se zajímavým hostem. Další vystoupení jsou v jednání, vše bude záležet na tom, aby nám to nekolidovalo s ostatními termíny našich kapel, nicméně live vystupovat ve větší míře plánujeme, takže nejen všichni skalní fanoušci REGONU se mohou těšit.

Závěrem už jen poděkuji za rozhovor a pokud chcete ještě něco doplnit, máte prostor. (úsměv)

Jirka Štěpánek: Nenapadá mě, jak jinak se rozloučit, než větou, kterou mi Pavel Kubát píše, když si stěžuji na nedostatek času a energie. „Když miluješ REGON, není co řešit “. Ahoj

Pavel Kubát: Já taky moc děkuju Michale za fajn pokec, rád bych všem popřál hodně zdraví, kupte si nové CD REGONU, poslouchejte big beat, choďte na big beat a mějte se rádi!!!

Honza Kotas: Muzice zdar a big beatu zvlášť.

RECENZE

Web
Bandzone
Facebook


Zveřejněno: 04. 11. 2018
Přečteno:
4169 x
Autor: Mikael | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář