Když se řekne Litva a metal, moc kapel mě z fleku nenapadne. Jako první OBTEST, kteří se u nás poprvé objevili už před patnácti lety na Open Hell Festu a vybudovali si tím pádem i celkem slušné renomé, jisté známosti se těší i ROMUVOS či DISSIMULATION, tím ale končím. Teď se mi ale obzory rozšířily, protože oklikou přes Francii, resp. francouzského vydavatele dorazilo CD skupiny AU-DESSUS. Ona francouzská stopa má logiku, au-dessus je francouzský výraz značící „výše“ nebo „nahoře“. Nahoru se AU-DESSUS šplhají poměrně rychle, vznikli v roce 2014, o rok později už debutovali slušně přijatým eponymním EP u Witching Hour Production, v květnu 2017 pak přispěchali s dlouhohrajícím počinem nazvaným „End of Chapter“, který na předchozí počin navazuje systémem číslování skladeb. Postupka z římských čísel sice vypadá zajímavě, ale pochybuji, že to vede k něčemu dobrému... to si jako posluchači budou říkat „mně se líbí římská devítka“? Jen u dvanáctky je přídomek shodný s názvem alba, tam by se fanoušci mohli bavit normálně. (úsměv)
Na úvod druhé recenze týkající se produkce AU-DESSUS jsem si pomohl citací z loňské pitvy „End of Chapter“, abych kapelu zlehka představil (další moudra si můžete přečíst, když kliknete na název alba) a nemusel vymýšlet vymyšlené. (úsměv) K historickým faktům ještě dodám, že eponymní debut se natolik zalíbil, že jej letos oprášili Les Acteurs De L´Ombre Prod. a vydali znovu na CD i LP. A právě reediční CD dorazilo i k nám, abychom slávu kapely šířili po vlastech českých, moravských i slezských, a možná i slovenských. (úsměv)
AU-DESSUS nasedli na módní vlnu pokřiveného black metalu, do kterého celkem šikovně implantují i další metalové subžánry, povětšinou pomalejšího rázu, tudíž cosi z doomu, sludge, a pak taky noise. Nutno uznat, že jako epigoni francouzské postblackové školy se rozhodně neztrácejí, album nabízí řadu pozoruhodných momentů, které mají až uhrančivou sílu. Co na tom, že to v podobném duchu dělá více kapel, když to zabírá. A AU-DESSUS to dělají pestře, co čemž svědčí všechny čtyři řádné skladby. Skladeb by na albu mělo být oficiálně pět, označených římskými číslicemi I až V (další nahrávka začíná římskou šestkou), nicméně displej přehrávače jich načítá devět… Takže šup na metalový archiv a Bandcamp. A ejhle – každý zdroj to má jinak. Podle encyklopedie jich má být jen pět, podle kapelního tábora devět, přičemž devět je prý původní nahrávka v celé své kráse. Což se zpočátku nejeví jako ideál, protože po sobě následují skladby dlouhé 132 resp. 71 sekund, ta první coby rozehřívací suicidal blackový marš, ta druhá jako noise trýznění a pozvánka do míst, kde se nic hezkého nedá čekat. Mně to poslech spíše otravuje, než abych se chtěl do podivna potopit, mnohem lépe vstřebávám song označený „II“, který i přes devítiminutovou stopáž nepůsobí dojmem nastavované kaše. Nikam se sice nespěchá, často se jeden motiv několikrát protočí, ale skladba se vyvíjí, má přehlednou strukturu a hlavně i přes určitou nepřístupnost obsahuje i chytře zakamuflované melodie. Tempo těká od pomalého po rychlé, tudíž výše uvedené black/sludge/doomové zaměření je tady na místě. Vokalista Mantas nedostává velký prostor, dlouhé úseky jsou instrumentální, ale když otevře pusu a začne naříkavě skřehotat, dá se mu věřit, že slova, která přednáší, jsou pro něj důležitá. Po minutovém předělu „II.II“ (hučení…) následuje „III“, která místy míří k melodickému black metalu, přičemž stravitelnější pasáže se prolínají s těžšími. Další syntetické intermezzo mi zase leze na nervy; kdyby trvalo půl minuty, OK, ale 115 sekund bublání a šumění… To „IV“ mě opět vtahuje do hry, hlavně doomově zabarvené momenty jsou dostatečně silné, aby dokázaly zaujmout, zato poslední předěl, který mi připomíná mumlání mimozemšťana z nějakého sci-fi bijáku, bych oželel. Poslední „V“ osciluje mezi doom a black metalem – úvod je plouživý, ale znenadání se objeví marš, který záhy opět střídá zpomalení – tohle přelévání pokračuje a ke změnám dochází poměrně nečekaně, z ničeho nic, skladba je jakoby rozsekaná. Samozřejmě chápu, že je to záměr, ale na druhou stranu mi těch zlomů přijde příliš a ve srovnání s předchozími třemi řádnými skladbami mi tahle přijde nejméně interesantní.
Stejně jako „End of Chapter“ je i „Au-Dessus“ zabaleno v digipacku, který neobsahuje texty ani sestavu, jen fotky a pár základních informací o nahrávání. O kapele nic, takže sestavu níže uvádím z promo letáku vydavatele, a když jsem v předchozí větě psal o fotkách, tak ani na nich nejsou muzikanti, ale vnitřek „zdobí“ staré obrázky (nejspíš) z pohřbu, na titulce pak nějaký chlápek dumá, ale když se leporelo rozloží, je vidět, že poslouchá staré rádio (nebo co to je…). Nevím, co tím chtěl autor říci, ale působí to intelektuálně, tajemně a blablabla… prostě trendy k danému žánru.
Celkem chápu, že tahle nahrávka u posluchačů uspěla a dočkala se několika reedicí, protože materiál je to působivý, místy depresivní, tu a tam zlý, ale sem tam problesknou i jasnější kontury, které jinak potemnělou atmosféru prosvětlí.
Seznam skladeb:
- I
- I.II
- II
- II.II
- III
- III.II
- IV
- IV.II
- V
Čas: 35:59
Sestava:
- Mantas – vocals, bass
- Simonas – guitar
- Jokūbas – guitar
- Šarūnas – drums
