Veškeré ostatní doplňující informace stihl z kapely vytáhnout Johan v době vydání debutové desky. Takže pro získání uceleného díla si jej přečtete zde.
Zdravím kapelu KANDAR! Songy na debutovém albu „Groovy“ máte pojmenovány po hororech (např. Den mrtvých, Re-Animator, Šílenství, Pátek třináctého, Zánik domu Usherů), takže je jasné, že budete hororoví fandové. Jak se zrodil nápad pro tenhle koncept kapely?
Kubýk: S konceptem hororových (všeobecně filmových) témat přišel Topi, jakožto velký kinematografický odborník a nadšenec. A my jakožto fanoušci hororu jsme to taky ihned odkývali.
Topi: Všichni máme rádi horory. Debut „Groovy“ byl textově opatřen zejména známějšími filmy a byla to pocta hororu jako celku takovému. Jinak text „Šílenství“ nemáme (zřejmě jsi myslel Carpentera), ale jsou to Švankmajerovi Šílení. (sorry, tiskařský šotek… – pozn. Bury)
Aktuálně máte venku nové album „Tromaville“, které obsahuje koncept v souvislosti s filmovým studiem Troma Entertainment. Takže co nám o něm prozradíte?
Kubýk: Jak název napovídá, tentokrát se věnujeme brakovým klenotům společnosti Troma. Album jinak nemá koncept ve smyslu uceleného příběhu. My si jinak celkem dáváme záležet na tom, abychom měli ujasněné téma na každou nahrávku, kterou chystáme. Celkem nám to pak pomáhá i orámovat hudební složku, nemluvě o Topiho textech a o celkové atmosféře hudby i vizuálu.
Topi: Na „Tromaville“ jsou texty popisující svět šíleného Lloyda Kaufmana, buď jako jeho režijní výtvory (Toxic Avenger, Terror Firmer…), nebo filmy, které má jeho společnost Troma v distribuci (Bloodsucking Freaks, Luther the Geek, Monster in the Closet…). Cover art odpovídá celému špinavému toxickému městu Tromaville a musím říct, že Dan, který to pro nás celý nakreslil, udělal mistrovskou práci a něco takového se v dnešní době už jen tak nevidí.
U obalu bych se zastavil. Na jednu stranu to jsou pestrobarevné infantilní mazanice, které jsou tak blbé, až jsou skvělé (kompliment), protože na stranu druhou úžasně podtrhují výše zmíněný koncept v rámci „troma-stylu“.
Kubýk: Mně to bůhvíjak infantilní nebo blbé nepřipadá. Přesně to odpovídá tromáckému stylu a všichni jsme moc nadšení prací, kterou Crazy Dan odvedl, lze tam najít odkazy a skryté legrácky, tak jak to máme rádi. Je potřeba si uvědomit, že ačkoliv se Troma tváří jako hroznej brak, lze mezi řádky číst i jasnou sociální kritiku. Já jsem nebyl příliš obeznámen s tím, jak moc šikovný Crazy Dan je, takže ve chvíli, kdy před nás rozprostřel svoje obrazy, tak nám všem spadla brada až na zem.
Texty reálně existují. Jsou nějakým popisem daného díla nebo to jsou spíš tvoje osobní pocity, které v tobě to dané dílo zanechalo?
Topi: Na desce „Groovy“ texty vznikaly tak, že jsme si napřed sedli do hospody (tuším, že se to událo v nejstrašnější brněnské díře Tembo) a každej sme si řekli, jakej film by mohl být zvěčněn na desce. To ještě nebyly všechny skladby hotový, ale co bylo, tak už jsme měli v názvech jasno. Postupem pak vznikly další skladby a ty jsem textoval podle toho, kterej film jsem zrovna v nejbližší době viděl. Bylo to prostě tak, udělat procházku po různých hororových tématech a celkově aby „Groovy“ odpovídalo všem hororovým žánrům. Text „Šílení“ zůstal v češtině i proto, že je to jediné tuzemské zastoupení hororového filmu na CD. V rámci textů na „Tromaville“ je to spíš reprodukce daných filmových příběhů do slov tak, aby to korespondovalo s hudební složkou. Prozradím, že máme témata k zpracování na další dvě desky. Pokud vše vyjde, jak má, mohu už teď zaručit nevšední zážitek.
Je tam nějaká hudební změna oproti debutu „Groovy“? Na něm byla i jedna cover verze, chystáte další?
Kubýk: Na coververzi jsme v případě novinkové desky rezignovali, všech patnáct skladeb jsou kousky, které jsme složili ve dvouletém období mezi debutem a aktuální nahrávkou. Hudebně to změna (aspoň podle mě) rozhodně je, celkově bych ten materiál popsal jako dospělejší, agresivnější a komplexnější.
Topi: Chtěli jsme tam umístit „Time Has Come“ od PIGSTY, ale Denis (bubny) se bál, že by mu Otyn dával ve studiu kapky a nakonec by to stejně nabušil za něho.
Neuvažovali jste udělat nějaký cover z hororů? Prostě předělat filmovou hudbu k obrazu svému jako to kdysi na albu „Director´s Cuts" udělali FANTOMAS?
Topi: Tohle je výbornej nápad, nad kterým jsme ale zatím nezkoušeli uvažovat, protože máme v předstihu do budoucna už další dvě témata, která chceme zpracovat. Třeba za nějakej čas něco takovýho zrealizujeme. Každopádně FANTOMAS byl parádní, ostatně na co Patton sáhne, je vždycky záruka kvality. Když jsi zmínil tohle těleso, které podle své vize zhudebnilo filmové melodie, tak bych přihodil ještě třeba německou bandu MEKONG DELTA a jejich desku „Visions Fugitives“. Zhudebnění části Frank´s Ressurection je fantastické a často si ho pouštím. (Vidíš to, tahle kapela natočila i album inspirované Lovecraftovou povídkou Hudba Ericha Zanna… – pozn. Bury) Jo, něco podobnýho bych někdy rád uskutečnil. Dík za inspiraci.
Kubýk: V začátcích jsem o tom možná uvažoval, ale záhy mě to přešlo. Historie hororu samozřejmě oplývá mnoha silnými melodiemi, soundtrack z Hellraisera považuju za jeden z nejlepších vůbec. Při první desce jsem měl občas chuť tam ty původní melodie propašovat, ale nakonec se to většinou do těch skladeb ani nehodilo. Že by mě v tuhle chvíli tahle záležitost nějak lákala, to ani ne. Jak říká Topi, máme teď už před sebou další dvě témata, která bychom rádi zpracovali, ale třeba na to dojde.
Jaké filmové kousky byste osobně doporučili? Jste spíš na tu starou klasiku a kulty nebo hltáte i novinky, v podstatě cokoliv, třeba i ne moc známé věci?
Kubýk: Já jsem schopný strávit prakticky cokoliv, jen mi to nesmí připadat debilní. Zbožňuju jak staré klasiky typu The Exorcist, Omen, Hellraiser, Shining, The Thing, Alien, tak modernější věci typu Sinister, The Conjuring nebo Insidious. V podstatě je mi jedno, jestli se jedná o nějaký gorefest, Satany, duchy nebo „jen“ thrillery s neznámými padouchy. S klukama z kapely jsme byli třeba i na totálním úletu Tokyo Gore Police. Rozepisovat se, podle jakého klíče si vlastně vybíráme, co se nám líbí, by zabralo asi pár desítek stran. Ale jednu věc přiznat musím, že nejsem úplným příznivcem digitálních efektů, především když jsou udělány k poznání nedůvěryhodně.
Topi: V podstatě jsem na tom úplně stejně jako Kubrt, s tím, že pro mě je totální kult a modla Evil Dead. Další srdcovky jsou třeba The Amityville horror (1979), Pet Sematary, Slugs, Bride of Re-animator, Friday the 13th… Z těch UG méně známějších nepohrdnu třeba ani Violent shitem. Je toho opravdu velké množství, že by nestačil ani Tvůj zine na popsání. Pár tipů, co jsem viděl za poslední dobu a mohu doporučit: Luther the Geek, Silent Night, Bloody Night, Silver Bullet, Horror Express, The Ritual, Demon Wind, Evil Clutch, Screamplay, Embodiment of Evil, Dark Night of the Scarecrow a každopádně seriál Ash vs Evil Dead!
Co říkáte na novější zpracování starých filmů? Ať už jde třeba o remake Carrie nebo novou verzi To? Potvrzuje se dlouhodobý trend, že kvalitní scénáristi vymírají (u nás s p. Dieltem, ve světě o něco později)?
Kubýk: Zpravidla pro mě remake zruinuje původní myšlenku filmu. Sice v případě To bych řekl, že je nová verze lepší, ale že bych si z toho nějak zvlášť sedl na zadek, to taky říct nemůžu. Ve výsledku bych na otázku remaků mohl říct toto: udělá se větší pozlátko, ale s pitomějším scénářem, nedůvěryhodnými herci a nezřídka i dost divně zvládnutou režií. Takže ne, nejsem bůhvíjakým příznivcem remaků.
Topi: Nesnáším ty zkurvený remaky!! Ať dou do prdele ti šmejdi, co chcou vydělat peníze na legendách. Je to taky samo otázka scénáristů, to je věc druhá. Ale málokterej remake se vyvedl, samozřejmě jsem zkouknul pár zhovadilostí jako Barbar Conan, Evil dead, Friday the 13th a fuck off, nechutnost a ostuda!!! Takže remake Carrie a To už jsem vynechal a ani nemám chuť to vidět. Maximálně to To. Jedinej remake, kterej se mně líbil a ke kterýmu jsem napřed přistupoval skepticky, tak byl Maniac s Elijah Woodem. To mělo sakra atmošku a on byl neskutečnej. Právě jsem se obával, že nemůže vynahradit šíleného Spinelliho z původního Maniaca od Lustiga, ale zahrál jinak a řádně psychoušsky taktéž. Potom ještě The Hills Have Eyes od Alexandreho Aji byl dobře zmáklej. Ale to je bídně málo. Druhou věcí jsou opravdu autoři scénářů, kteří jsou na tom stejně špatně, jako u nás.
Když už jsi zmínil Jaroslava Dietla, tak máš pravdu, tohle byl mistr. Podobný byl i Jiří Hubač. Já obdivuji ještě Miloše Macourka, ty jeho nápady byly geniální a totálně nadčasový, že fungují i v dnešní době. Přesně tenhle typ scénáristy tady žalostně chybí, nikdo není takovej vizionář, jakým Macourek byl. Ještě mám moc rád Jiřího Křižana, bohužel taky už je po smrti a z žijících je to pak Vladimír Korner. A tečka. Konec. Typy scénáristů jako Viewegh nebo Epstein už mně řádně lezou krkem a jejich stále dokola se opakující „příběhy ze života“ mně nedělají dobře na žaludek.
Čím to je, že nevzniklo moc filmů na motivy Howarda P. Lovecrafta? A co říkáte na jím ovlivněnou kapelu POSTCARDS FROM ARKHAM?
Kubýk: Lovecraftova próza je silně imaginativní a sugestivní, to je podle mě obrovský problém převést kvalitně na plátno, a to ještě do podoby dlouhohrajícího filmu. V jeho tvorbě se snoubí temné obrazy, temné pocity, mnoho z toho, co popisuje, je takřka nehmatatelné zlo přesahující hranice lidského chápání. Sice dnes na internetu najdeš spousty „ustálených“ podob jednotlivých božstev, které popisuje, ale představ si, že to někdo digitálně převede na plátno. Nevím, podle mě by to nepůsobilo příliš důvěryhodně. Film pracuje především s tím, co vidíš, jednou ti předsune předobraz něčeho tušeného, a síla imaginace je v tahu.
POSTCARDS FROM ARKHAM jsem několikrát viděl živě, a vždy šlo o kvalitní vystoupení.
Proč naopak vzniklo tolik adaptací Sephena Kinga?! Hned jeho prvotina byla zfilmována během tří let, další na sebe nenechaly dlouho čekat a už je to skoro všechno… Stačí několikastránková povídka a je z toho několik pokračování (Kukuřičné děti). V podstatě co napíše, už se počítá s filmem, seriálem. Anebo souběžně s knihou už vzniká scénář…
Topi: Vůbec se nedivím, že vzniká tolik adaptací podle Kinga, on totiž píše takovým způsobem, že si to o zfilmování přímo říká. Ne vždy to dopadne dobře, ale u spousty filmů se to povedlo. Za mě vede Pet sematary, ke kterýmu napsal King i scénář, dále třeba Misery, Zelená míle, Vykoupení z věznice Shawshank, Mlha, Dead zone, Carrie, Silver bullet nebo Pan Mercedes – když jsem četl knihu, ihned mě napadlo, že zanedlouho bude určitě film. Nebyl film, ale rovnou seriál a to setsakramentsky dobrej! Naopak, co podle mého nevyšlo, tak třeba Cujo, Needful things nebo Christine. Záleží i na tom, jakej režisér se toho zhostí, třeba takovej Darabont je na Kinga specialista, tak jako u nás třeba Menzel na Hrabala.
Kubýk: King píše úplně jiným způsobem než Lovecraft. Jeho knihy jsou mnohem stravitelnější pro širší masy. Lovecraft je hodně popisný a jeho povídky se hemží abstraktními obrazy zla, kdežto King rozjíždí chytlavé příběhy, které vtáhnou (a tím nechci říct, že by to měl nějak stupidní). Svým stylem navíc očaroval všechny hned od začátku, tudíž s tím ruku v ruce jde jeho oblíbenost u filmařů. Bohužel spousta adaptací je hodně ubohých, ale najdou se mezi nimi kvalitní kousky. Co se týče literární podoby, tak jsem zatím nenarazil na dílo, které by mě nějak neuchvátilo, ale taky jsem nečetl všechny. Za všechny jeho knihy můžu vyjmenovat třeba To, ságu Temná Věž (to je pro mě hodně srdcová záležitost), Nespavost, Nezbytné věci, Carrie, Misery, Pytel Kostí nebo série detektiva Hodgese.
S filmy je to slabší, ale za ty kvalitní považuju Zelenou míli, Vykoupení z věznice Shawshank, Mlhu, Carrie (původní film). Je třeba katastrofální, co provedli s Temnou věží, na tuhle hru já prostě nejsem ochoten přistoupit. V podstatě celou ságu okleštit, a udělat z toho cosi, co vlastně bez předchozí znalosti knihy ani moc nedává smysl, všechno špatně. Z aktuálnějších záležitostí především série Mr. Mercedes.
Horory taky čtete? Jací jsou oblíbení autoři? Co další žánry, fantasy, komiksy, klasika… Topi toho přečte dost, co jsme se bavili…
Kubýk: Já čtu tak nějak všechno, nejsem příliš úzce zaměřený ani hudebně, ani filmově, takže s knížkami je to úplně stejné. Jsem schopný přečíst si Palahniuka a druhý den si otevřít Pána Prstenů. Nerad bych příliš zabíhal do favorizace nějakých autorů, ale když už, tak můžu říct například Jaroslava Havlíčka, jeho psychologické prózy jsou neuvěřitelné. Mám taky rád spoustu knih od Stephena Kinga nebo Clivea Barkera, baví mě Irvine Welsh, Burroughs, Tolstoj, Bukowski nebo Murakami či výše zmíněný Lovecraft. Jak vidíš, je to poměrně široké rozpětí a zas by to vydalo na spoustu stran.
Topi: Z hororových - King, Barker, Grabinski, Levin, Machen, Hutson, Isle-Adam, Stoker, Maupassant, Poe, Dickens, Gogol. Já čtu v podstatě kromě červené knihovny vše, co se dá. Rád mám i autory Bulgakov, Krasznahorkai, Howard, Zola, Bukowski, London, z našich Havlíček, Škvorecký, Švandrlík, Čapek, Páral, Hrabal, Hašek, Švejda, Zapletal, Kafka, Lustig, Fuks, Procházka… Strašný kvanta! Ale nejvíc miluju autobiografické knihy, nebo biografie o hercích, režisérech, o lidech, kteří něco dokázali. V tom si vyloženě chrochtám a čtu asi nejvíce. Střídám to, jak se dá, beru to jak na běžícím pásu, čtu totiž každej den cestou do práce i z práce, dokonce i v práci na pauze nebo i mimo ni (tohle šéfík číst určitě nebude). Když je někdy klid i doma, tak už to taky hltám.
Já jsem aktuálně zhltal Tajnou historii Twin Peaks od Marka Frosta… Jak jste na tom vůči tomuto fenoménu?
Kubýk: Já teda Twin Peaks miluju. Jak už staré řady, tak i tu „aktuální“. Mysteriózní záležitost, skrývající mnoho odkazů a nevyřčených odpovědí i otázek. Pro mě jeden z nejzásadnějších fenoménů. Když jsem sjel staré Twin Peaks poprvé, docela mi to převrátilo život vzhůru nohama. Kultovní od postav, přes hlášky až po hudební doprovod.
Topi si zahrál v hororu Pod drnem se skrývá Zlo. Jaké to bylo, stát se na chvíli „hercem“ a oživlým mrtvým? Na ČSFD tento majstrštyk získal prachsprostých 19 % a komentáře typu zhovadilost, ztráta času, o hereckých výkonech škoda mluvit, indián v košulence leze ze sena… tak teď už fakt nevím, jestli se mám smát nebo plakat…
Topi: Cože? Vole, to si děláš prdel, ne? Dyť ještě před měsícem to mělo 86 procent! To není možný, díval ses pořádně? Takovej kult!!! Natáčení byla jedna velká sranda a pro všechny přítomný bylo asi nejlepší, když jsem byl zahrabanej v zemi. To si všichni fotili a točili na telefon a já jsem nemohl nic. No ale největší prdel byla, když kámoška, co v tom taky hrála, ležela v plavkách na pozemku jiné chaty, nohy rozvalený do praku a Albert jí mezi nohy instaloval useklou hlavu s parukou. V tom momentě přijeli majitelé toho pozemku a mysleli si, že tam točíme nějaký nekrofilní porno a jen tak tak, že nezavolali chlupatý! Chystáme další film, kde bude hrát i Otyn jako opice, která utekla z bizarního cirkusu a začne terorizovat vyškovský lid.
Co třeba nějaký hraný hororový videoklip? Nemáte v plánu něco s Albertem natočit? Máte akorát jeden ze studia…
Kubýk: Nech se překvapit, o něčem se špekuluje, ale přes prázdniny uděláš prd. Všichni lítají po vlastních zájmech a dovolených a není moc čas a šance něco víc řešit. Jestli do budoucna vizuální prezentaci o něco doplníme, je zatím ve hvězdách. Nejsem člověk, kterej by si nějak zásadně ujížděl na videoklipech. Než tam stát jak banda trotlů před kamerou a do playbacku házet hlavama, to radši nic.
Co považujete za dosavadní vrchol kapely? Obscene Extreme? Support NAPALM DEATH? Jaké jsou vaše cíle/sny, čeho byste chtěli s KANDAR dosáhnout (reálného)?
Kubýk: V podstatě skoro každá pozitivní věc, která nás potká, je pro nás něčím vrcholná. Jako první vrchol bylo nahrávání debutu, pak následné vystoupení na OEF 2016, jak správně podotýkáš. Support NAPALM DEATH byl pro mě taky jako sen, rozhodně by mě nenapadlo před dvěma či třemi lety, že se někdy před kapelu takového formátu dostaneme. Momentálně je pro mě splněným snem natočení druhé řadovky, a jsem moc zvědavý, jak se jí bude dařit.
Co je nového u vašich dalších kapel?
Kubýk: SOMNUS AETERNUS jsou doomaři, takže zatímco KANDAR během dvou let složili novou desku, SA teprve skladatelským procesem prochází, ale doufám, že tvorba nástupce naší dva roky staré desky „Exulansis“ nezabere deset let.
Dík za váš čas a závěr je váš…
My děkujeme za zájem o rozhovor a třeba někdy nad krýglem chmelomoku a skleničkou becherovkového balzámu.
