Již letitý multižánrový festival Berounské Letorosty mě nikdy nelákal. Nikdy jsem neměl přání vidět hvězdičky typu XINDL X, MIG 21, WOHNOUT; spoustu kapel s rockovým zaměřením jsem mohl vidět a viděl někde jinde, třeba na rockověji zaměřených festivalech nebo samostatných koncertech. Prostě a jednoduše, Letorosty jsem míjel, respektive zůstávaly opomíjeny, byť léta byly bez vstupného. Takže jsem ani nezaregistroval, že nějaká taková akce skončila, respektive od roku 2005, kdy Letorosty vznikly, se dvakrát kvůli nedostatku financí nekonaly. První přestávka byla v roce 2012 a ta druhá loni. Nicméně i letošní 12. ročník měl namále a prakticky až necelý měsíc před konáním akce se objevil člověk, který dal vše dohromady:
„Mé rozhodnutí bylo okamžité. V malém, ale Letorosty udělat. Pan senátor mi propůjčil název a začali jsme s přípravou. Sice pozdě, ale přece". (Vojta Hubinger, MOPED 56). Pro vysvětlení jen dodám, že tím senátorem je Jiří Oberfalzer, který je zakladatelem festivalu a Nadačního fondu Letorosty.
A tak, jak se zničehonic zrodil festival, kterému pánové dali podtitul Restart (možná si troufnu říct dnes již právem), tak jsem se i já zčistajasna o konání festivalu dozvěděl a prakticky den před tím jsem si všiml, že na Letorosty zavítá i Miloš Dodo Doležal. Dál jsem se rozhodovat nemusel.
Nicméně mé prvotní rozhodnutí bylo, že přijedu až na půl šestou, kdy měl začít hrát právě Dodo, ale protože jsem musel jet na 14. hodinu do Hořovic, tak má cesta pokračovala do Berouna. Do areálu městského kempu Na Hrázi, který se nachází v „centru města", přijíždím s koncem produkce první kapely NO HEROES. Platím vstupné pouhých 100 Kč a razím na obhlídku areálu, který znám, ale vlastně, za léta, co jsem bydlel v Berouně, v něm nikdy nebyl (úsměv). Občerstvovací stánky, minimálně tři druhy piva, nepostradatelný Jagermeister, samozřejmě nesměl chybět burčák... V části areálu atrakce pro děti, protože k Letorostům to patřilo a patřit určitě bude. Spousty prostoru kolem amfiteátru, který ještě samozřejmě zel prázdnotou, ale díky zmiňovaným stánkům a různým zákoutím to byl částečně i optický klam, který počet návštěvníku snižoval. Ale i jak moderátor akce, slovutný Petr Korál, poznamenal, návštěvníci pomalu, ale jistě nadále přibývali.
Na scéně poznávám Radka Zíku, známého ze spousty kapel, jakými je EXTRA BAND, GEPARD, WHITESNAKE REVIVAL nebo STORM a také PARADEMARCHE. Nakonec všichni muzikanti z této pražské kapely jsou ostřílení rockoví bardi. Kromě rázných i pomalých vlastních písni kapela přidala k dobru hity od DEEP PURPLE „You Keep on Moving" a „Shadow on the Wall" Mika Oldfielda s hostem za mikrofonem, kterým byl Jindra Vobořil, kterého „vysloužilí" rockeři mohou znát třeba z kapely BACILY anebo z PUMPY. Musím uznat, že pardálům to slušně šlapalo.
Po rockových matadorech přicházejí na scénu sličné slečny z Hradce Králové s velmi živou produkci zpěvného a chytlavého rocku. Ač nemusím dívčí uskupení, trojčlenná formace K2 na mě zapůsobila energickým vystoupením. Malým vroubkem byly okamžiky, kdy písničky zpěvného rázu na mě působily jako bych byl přejeden cukrovou vatou od vedlejšího stánku. Ale to byl jen nevýrazný zádrhel (pro mě) v jinak moderně pojatých hardrockových písničkách, jakými byly „Žárlivost", „Kopie" či akustické skladba „Pryč".
Dočkal jsem se. Na scénu, po projevu primátora Oberfalzera, přichází kytarový guru a mág Miloš Dodo Doležal se svojí také trojčlennou kapelou. A tak jak překvapivě rychle nazvučili (což nebývalo pravidlem), tak i projela blesková jízda naplněná po okraj hutnými tóny toho pravého metalu. Tato metalová nálož, ač měla i starý kabát z let osmdesátých, byla obalena tvrdou moderní krustou. Abych řekl pravdu, tak tato podoba se mi líbí o mnoho víc než staré (ač pro někoho hezké) vzpomínání na starý VITACIT. Ale každému co jeho jest. Rychlý rozjezd obstaraly právě zmiňované štychy od VITACITU s titulní rychlovkou „Zvony". Mezi tyto písně nechyběla letitá „Já chci se ptát", kterou v zápětí vystřídal novější „Ď-ábel", jež je na albu „Gen Sumerian" nahrána již trojicí na pódiu (Dodo, Jr., Slechan). Nejen v klipovém hitu „Soudím" exceloval Dodo s kytarou, ale zde předvedl svoje majstrštyky, mimo jiné hru na kytaru za hlavou. Zazněla obstarožní, jak jinak než v moderním hávu, Hendrixovka „Fire", ve které ukázal své basové kejkle Miloš junior. Musím říct, že na to, co zahrál, nestačí jen cvičit. To je dar zhůry, nebo zdola (to je jedno), prostě to musí mít člověk v sobě. A taky vytrvalost a píli, protože to, co předváděl Jr. na basu, se nedá ani popsat. Musí se to vidět a mrazí přitom v zádech. „Hrdej českej lev", jak jinak, ukončil tuto skvělou show.
Vojta Hubinger je MOPED 56 a kdo jej nezná, jako by nebyl (úsměv). MOPED 56 je radost, hudba a samozřejmě punk. Na pódiu se střídaly hity ve velmi rychlém sledu. Staré, mladé. „Pan doktor" si k sobě zval „Spratka", který se potkával na pódiu s „Výrostkem". A všichni si zpívali „To je vono" a „To se nám to jenom zdá". Melodický, veselý a pohodový punk o vážných a nevážných věcech. Takto jsem TO vnímal já a se mnou i početné publikum, které už se ani nedaloi spočítat. Můj odhad, nevím jestli střídmý, se mohl vyšplhat k číslu jeden tisíc a to ještě lidi přicházeli. A „Tak si tady žijem". (úsměv)
Punková nálada neskončila. Jestli na MOPED 56 bylo před pódiem ještě trochu volněji, tak na ostřílené hochy THE FIALKY, kteří jsou na scéně již slušných osmnáct let, už bylo plno. Nastala řádná pumelice, a to nejen na pódiu. No, ono to u svižné, velmi svižné punkrockové hudby ani nijak nejde, a musím říct, sledujíc je zpovzdálí, že každý se bavil nejen při skladbách z poslední desky „Je ti to málo", ale ani při osvědčených flácích určitě nikdo nebyl „Pod tlakem". A každý určitě věděl a zanotoval si, že nejlepší je „Punk sex pivo". Pod pódiem to řádně vřelo a tak došlo i na přídavek.
Na návštěvníky festivalu ještě čekal revival AC/DC, neboli AC/CZ z Ostravy, ale vcelku mi to bylo jedno, protože za zvuku nekvalitní napodobeniny písně „Moneytalks" jsem odešel k autu. Ne, náladu mi to nezkazilo, ať si děla každý, co chce. Jsem spokojený, stálo za to do Berouna na Letorosty přijet. Vojtovi Hubingerovi a spol. se podařilo za necelý měsíc neuvěřitelné a jen doufám, že letošní restart je příslibem do dalšího roku.
