Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
FORGOTTEN SILENCE - Vemork Konstrukt

8. 9. 2018, Sušice – Chatová osada Luh

Letošní open air festivalovou sezónu jsme zahájili i ukončili na Sušicku. Je zajímavé, že v ráji šumavském se na relativně malém území každoročně konají hned tři menší festivaly – každý s promyšlenou dramaturgií a každý zajímavý natolik, že jsme letos neváhali a vyrazili na Magick Musick Fest, Metal Madness i Šumavu Against.  (Johan)

Šumavu Against jsem poprvé navštívil loni, letos se přidal kamarád, a důvodů, které nás k výletu vedly, bylo víc. Hlavně TUMMO, které jsem živě ještě neviděl, později přibyli DECULTIVATE (taky premiéra) a ÖSTRA TORN (na jaře se nám hodně líbili na Eternal Noise Misery), ale ani zbytek startovního pole nebyl nezajímavý. (Johan)

Program měl začít v 16.30, ale když jsme tak nějak akorát dorazili, stavěl se aparát. Punk. Zvukař přijel pozdě a tak nabrala akce hned na začátku skluz – a ne malý, skoro hodinu. Při počtu devíti kapel jsme začali počítat, do kolika to asi celé bude a v kolik začne TUMMO, které jsme prostě vidět chtěli. Nevycházelo to příznivě a záhy jsme dostali další osudovou ránu. (Johan)

Postarala se o ni nesoudná kapela i liknavý pořadatel. TERROR SOCIETY terorizovali naše sluchovody  rovných padesát minut. Kde to sakra jsme? Kapela, která existuje asi čtyři roky a hraje déle než tři hlavní kapely dohromady? Kdyby aspoň byla tak zajímavá… Jenže to se o „TERRORISTECH“ říci nedalo. Neupírám kvartetu snahu, ale to je tak všechno, co stálo za řeč. Jinak šlo o tuctovou HC produkci vedenou ve středních tempech, do níž zpěvák vykřikoval hesla, která byla odehraná už před třiceti lety.  Během setu jsme stihli: asi dvacet minut produkce, přeparkování auta, další kus setu, nadávání na nesmyslnou délku setu, procházku k řece a konec setu. (Johan)

První to odpálili TERROR SOCIETY, kteří ukázali, jak by se k pojmům, jako je HC atd., přistupovat nemělo. O tom, že jim to hudebně moc nešlo a přehrávali tuctové postupy řadící se k siláckému hardcoru, se ani nemá cenu bavit. Navíc je zřejmě dobře, že nebylo rozumět textům… Největší omyl ale byla délka jejich setu, což bylo něco zvrhlého. (Coornelus)

To následující HNUS UMÍRAJÍCÍ žádnou naivitou a nováčkovskou daní netrpí. Kapela kolem Vojty, jenž působil v kdysi skvělých !ÚL, nebo VEKSLAN, má jasno, jak chce znít. Jeden z nejlepších zvuků dne „HNUSÁCI“ vykouzlili i bez basáka, kterého, jak vtipně poznamenal Vojta, nepustila na festival máma. Kapela i se svými painty na obličejích nepůsobila trapně a i když roztančila jen dvojici přihlížejících malých holčiček, podupávat si donutila všechny přihlížející. Jejich black metal vedený „zleva“ potěšil jak atmosféričtějšími plochami, tak těmi „darkthronovsky“ primitivnějšími. Až na jednu unylejší skladbu velmi dobrý set. (Coornelus)

HNUS UMÍRAJÍCÍ jsem poprvé viděl taky v Sušici, a když teď koukám do databáze, tak už je tomu rok a půl. Kapela od té doby zmoudřela, nechala doma pouťové propriety (posledně popsané jako „škatule, z které se zamlží a pak sel line nějaký barevný sloupec, asi jako imitace ohně nebo čeho“), ale war paintů se  nezřekla, stejně tak black metalu silně ovlivněného starými časy. HNUS mě tentokrát zaujal o poznání více než minule – i přesto, že se musel obejít bez baskytaristy, zněla jeho produkce dobře nejen po zvukové stránce. Jen některé Vojtovy proslovy mi nešly pod nos, black metal a legrace nějak nejde dohromady, resp. mi slova o zvířeti z útulku nebo o čem to ještě mluvil, vtipná nepřišla. Snad jen ta o coveru Britney Spears nazvaném „Když se zamiluje kůň“, po nichž zazněla melodičtější a přístupnější skladba. A ještě jedna záležitost s HNUSEM související mi zůstala v paměti – růžová mikina v merchandise stánku a na jedné ze slečen, které kapelu doprovázely. (Johan)

V.O.H. jsou typickou partou, která se neumí prodat. Mají na kontě fantasticky zpracovaný split se SCALP, hudebně jim to šlape, hrají spousty let, ale v podstatě jsou stále utajenou kapelou. Možná to bude i přístupem na pódiu. Netvrdím, že každý musí dělat během setu sebepoškozující show, ale až na kytaristu Prewitha působí kapela na scéně nezáživně. Přesto mě ale V.O.H. přijdou hudebně zajímaví a jejich mix metalu s HC a crustem v lecčems svojský. (Coornelus)

V.O.H. registruji skoro deset let, od podařeného alba „Sen o životě“, líbily se mi následující počiny „Hledat odpověď“ resp. splitko se SCALP, ale kapelu jsem živě ještě neviděl. A na sušické periferii se mi pražská pětka líbila, odehrála koncert, který mě celou dobu bavil – muzika měla tah na bránu, disponovala řadou parádních kytarových postupů a kvalitními výkony všech protagonistů. Škoda, že se o VICTIMS OF HATE moc neví, fanoušci LAHAR nebo SEE YOU IN HELL by si na její produkci určitě pochutnali. (Johan)

Zvuk byl obecně docela problém, na každém místě ve stanu jiný, zvukař prý s tím nemohl nic dělat, nicméně mladá táborská skupina s trendy názvem MY HARD LESSON zněla skvěle. Nejlepší sound večírku, živelné vystupování, v čemž vynikal zpěvák, perfektně sehraný tým s výborným bicmenem. Ačkoliv tuhle moderní HC muziku v podstatě neposlouchám, musím kluky, kteří vypadali na dvacet, pochválit. Za všechno. I za rozum, protože po dvaceti pěti minutách chtěli končit – leč početné publikum si vynutilo jeden přídavek. (Johan)

Když jsem si v rámci příprav na festival zjišťoval info o MY HARD LESSON, věděl jsem, že tohle mě bavit nemůže. Jejich mladistvý náhled na HC se neslučuje s mým pohledem. Ono se to nějak extra nezměnilo ani na živo, ale kluci mi vyrazili dech, jak přes své mládí, které jim můžeme jen závidět, suverénně zahráli. Kvalitní výkon, chytře vystavěné skladby, energický zpěvák… kvalitně rozjetá kapela, která by mě před dvaceti lety asi bavila i hudebně. Příjemná intenzivní půlhodinka. Doufám, že se dívali kluci z TERROR SOCIETY.  (Coornelus)

Západočeskou líheň reprezentovali BAESTIEN, kapela pro mé uši dosud neznámá. O to víc ale překvapující. Emotivně vystavěný post hardcore s nařvanými vokály (doplněné v jedné skladbě hostujícím Radimem z DECULTIVATE), občasnými výjezdy do rychlejších sypaček, to vše zabalené do zajímavě strukturovaných a dlouhých skladeb, které měly gradace. Z globálního hlediska dnes už bohužel nic nového, ale provedení velmi funkční a chytlavé. (Coornelus)

Přípravu na festiválek jsem tradičně podcenil, takže jsem do kapel, jež jsem neznal, šel s tím, že mohou překvapit. A to se u  BAESTIEN povedlo. Jestli jsem dobře počítal, zahráli pánové pouhé tři skladby, ty mě ale bavily a set jsem zhlédl celý. Neříkám, že se začnu pídit po nahrávkách, ale v daném čase (spíš nečase, protože citelně přituhlo, navíc měla akce tou dobou ne hodinový, ale devadesátiminutový skluz) mi jejich mix pomalejšího post HC a metal/crustu přišel k duhu. Snad jen trochu natahované konce skladeb bych ořezal, ale asi to tak mělo být… (Johan)

Jedním z vrcholů měly být vycházející hvězdy tuzemského hardcore DECULTIVATE. Na kapelu se line vlna pozitivních reakcí ze všech stran... a zřejmě po právu. Jejich chaotic hardcore obsahuje z desky přesně to, jak by měl být podobný styl pojatý. Souhra kytaristy s bubeníkem zřejmě funguje už téměř telepaticky a korunku tomu organizovanému bordelu dodává energický zpěvák Radim. Problém v Sušici byl ale ten, že z kapely byla slyšet hlavně kytara, bicí jely do publika zvukově slabě a zpěv byl neslyšitelný. Jako už poněkolikáté se nejslabším článkem jevil zvukař. DECULTIVATE zahráli nejkratší set, jakým jsme kdy v životě viděl (do patnácti minut; doufám, že se dívali členové TERROR SOCIETY), ale dojmy jsou spíš rozpačité, za což kapela vlastně nemůže. (Coornelus)

Když začali hrát DECULTIVATE, stál jsem uprostřed stanu, stejně daleko od zvukaře jako od pódia. A s prvním songem jsem to nevydržel a nebohému pořadateli sdělil, že jestli zvukař neudělá něco se zpěvem, tak ho (zvukaře) zabiju. Byla to už druhá výtka, kterou musel Jirka vyslechnout (ta první mířila ke skluzu a TERROR SOCIETY), nicméně zvukař s tím prý nemohl nic dělat. Tak jsem se začal starat sám. Pobíhal jsem po stanu a hledal vokál. Naštěstí jsem se minul se zpěvákem, který rovněž pobíhal, ale asi tak desetkrát rychleji než já, navíc šplhal jako opice po konstrukci stage. (úsměv) Ve finále jsem část setu strávil dva metry před reproduktory, kde byl zpěv zřetelný a kytara dobře slyšitelná, leč bicí utopené. Jenže bicmen evidentně bušil hodně zajímavě, tak jsem další díl vystoupení strávil bokem od pódia, kde zněly bicí a kytara OK, zpěv ale nebyl… Každopádně to, co předváděl bubeník, byla super práce. (Johan)

ÖSTRA TORN odehráli podobně záživný set jako zjara. Trio hrálo optimálních dvacet dva minut, během kterých stihlo všechno, co bylo potřeba. Jejich hardcore má švih, spoustu zajímavých pasáží, a nejen bubeník byl jejich strůjcem. Kapela měla o poznání lepší zvuk než předchozí DECULTIVATE, takže čert aby se ve zvukařově práci vyznal, každopádně ale byla obecně špatná, stejně jako technika, protože už po druhé partě „odešel“ jeden odposlech, takže ostatní party se musely vepředu spokojit s jediným. Ale zpět k Izraelcům, i kytarista s basákem předváděli zajímavé kejkle, hlavně kytara mi šmakovala, té jsem věnoval největší pozornost, protože přesně takové melodické nestandardní postupy mám rád. Trochu slaběji tentokrát vyznívaly vokály, ale to jsme zase u zvuku – mohli jsme být rádi aspoň za to, že byli oba vokalisté slyšet. (Johan)

Bez nějakých dlouhých prostojů nastoupili Izraelci ÖSTRA TORN, s kterými jsem už měl tu čest na jaře v Praze. Tím pádem už mi nepřivodili takový šok jako tenkrát, ale jejich koncert byl i přesto výživný. Zajímavě strukturovaný hardcore s dvěma vokály, naplněný intenzitou a po DECULTIVATE s dalším šikulou za bicími. Kratší intenzivní set zahřál i přes pokračující rákosku, kdy se venkovní teplota začala motat kolem deseti stupňů a mezi přítomnými lidmi se začaly objevovat první péřové bundy, u některých i nudle u nosů. (úsměv) (Coornelus)

Díky nepříjemnému skluzu jsem na moment zvažoval, že TUMMO prostě odpískám. Jenže tahle brněnská cháska pro mě byla hlavním tahákem festu a tak cuknout by bylo osobní zradou. Vydržet na místě připomínající chladící box se ale vyplatilo. TUMMO rozehřálo všechno a všechny. Kapelu jsme v nové sestavě (dobře... ona už tak nová není, ale naposled jsem ji viděl s Pepou za mikrofonem) spustili naprosto energickou jízdu se zvukem kytary a riffy, které tady u nás nikdo takhle kvalitně nedává. Jiří s pomocí svých dvou kumpánů vytvořili instrumentální tlak, zahustili zvuk a nechali nás povozit na stoner/sludge jízdě, při které se hlava třepotem nezastavila. Stejně tak jako zpěvačka, která při své drobné postavě svým vokálem nenaplňovala představy o romantické ženě za plotnou. Tohle bylo finále se vším všudy a nevadilo, že se hrálo dvacet minut! Doufám, že se dívali kluci z TERROR SOCIETY. (Coornelus)

TUMMO završili festík fantasticky, vyplatilo se počkat do jedné hodiny po půlnoci, protože tohle byla nejlepší kapela večera. Nechápu, proč byl najednou zvuk v pohodě, včetně vokálu, který sympatická Pavla naplno prožívala a jejíž pološílený výraz mám ještě teď před očima. Stoner, HC, sludge, metal, všechno v jednom a přitom to tak parádně funguje. Klidně bych si i v tom mrazáku dal o deset minut více, ale TUMMO ví, že síla jejich muziky je v intenzitě, nikoliv v kvantitě. V 1:20 pro nás Šumava Against 2018 končí, na poslední GODFURY už nemáme sílu čekat… (Johan)

Celkové shrnutí mé první návštěvy na tomto festiválku je jasné. Výběr kapel velmi dobrý, časový skluz akce velmi špatný, zvukař (ne)dobrý, místo akce dost punk, ale v pohodě. Zima otravná. Dýňová polévka vynikající. (Coornelus)

Zima otravná… Nepamatuju si, že bychom jeli na koncert s puštěnou klimatizací a zpátky se zapnutým topením. Delta T činila 15 °C, odpoledne bylo +24 °C, večer +9 °C, tak doufejme, že muzikanti nocující v chatičkách přežili noc ve zdraví. (Johan)

Fotky: Coornelus

KubaAjzova videa:
TERROR SOCIETY
HNUS UMÍRAJÍCÍ 1
HNUS UMÍRAJÍCÍ 2
V.O.H.
MY HARD LESSON 1
MY HARD LESSON 2
BAESTIEN 1
BAESTIEN 2
DECULTIVATE
ÖSTRA TORN
TUMMO


Zveřejněno: 13. 09. 2018
Přečteno:
4455 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář