AT THE GATES – To Drink From The Night Itself

AT THE GATES jsou legenda a i kdyby už nenahráli ani notu, jejich minulost je bude vždy stavět do role kapely, která ovlivnila zástupy dalších a stvořila desky, které se staly zásadními. To vše se stalo v devadesátých letech, na které už sice sedá prach, ale žít se z nich pořád ještě dá. X kapel by o tom mohlo vyprávět. V případě AT THE GATES to vypadalo na podobný osud, po comebacku, kdy přehrávali staré věci, což bylo chvíli fajn, nastal čas pro nové album, které v roce 2014 nakonec vyšlo. Pomalu to vypadalo, že vlažné reakce, které tuhle desku provázely, můžou dohnat kapelu už k druhému uzavření kapitoly, což se naštěstí nestalo.

Výchozí situace ale nebyla úplně růžová. Z kapely totiž odešel kytarista Anders Björler, který stál u vesla od počátku a kormidloval kytarové linky. Nutno ale říct, že novic Jonas Stålhammar, současně působící ve velkém množství kapel, se společně s Martinem Larssonem pochlapili a pomohli nahrát desku, která zní pro lidi, kteří propadli kouzlu této kapely někdy před čtvrt stoletím, jako balzám na uši.

AT THE GATES jsou v roce 2018 ve formě, což ostatně dokázal jejich skvělý set na letošním festivalu Brutal Assault, ale hlavně to stvrzuje album „To Drink From The Night Itself“. Příznačné pro letošní album je, že má tlak, je plné silných momentů a přitom nezní jako vaření z již použitých ingrediencí, přičemž esence a podstata AT THE GATES je zachována.

Po intru, které bych si klidně odpustil, se vyvalí jako uragán klasická severská deathmetalová řež, tak typická pro styl, který AT THE GATES spoluvytvářeli. Ústřední kytarový motiv je klasikou všech klasik a nutno říct, že titulní věc se směle může zařadit po bok těch největších fláků, jaké kdy kapela vytvořila. Stejně jako pro song „To Drink From The Night Itself“ tak i pro ten následující „A Stare Bound in Stone“ platí, že nejen agresivní řežbou je kapela živa a umí být i přesvědčivá v těch polohách, kdy nejen uhání jak o závod. V tomhle směru zní vyloženě hitově čtvrtá „Palace of Lepers“, jejíž pomalejší pasáže znějí silně atmosféricky, aby v rychlejších partech zaváněla pomalu crustem (ta basa!); že by tady zasáhl kytarista Martin Larsson? Ten má letos už jeden skvělý zásek za sebou. Souběžně hraje (nejen) i ve skvělé partě AGRIMONIA, která letos vydala opět výživnou nahrávku a kromě toho, že na ní najdete doom, death a post vlivy, čpí z ní i punkové kořeny.

Po nejdelší skladbě „Daggers of Black Haze“, která je jediná celá vedená v pomalejších tempech, se kapela vrátí ke své oblíbené rychlostní politice a rozhodne se vyvádět jako za mlada. Výborně to dokumentuje neustále řezavý Tomasův vokál, který neztratil za ta léta nic na své intenzitě, ba naopak, i přes svou agresi je výborně srozumitelný a svou pozici jednoho z nejkvalitnějších křiklounů si bez zaváhání obhájil.

Celkový dojem z posledního alba AT THE GATES je takový, že kapela dokázala, že se s ní musí počítat. Neustále je schopná znít konkurence schopně a nemá problém složit silné skladby, které nezní nijak sterilně a obyčejně, naopak v mnoha případech dokáží vyloženě nadchnout. Tohle album bylo před vydáním velkou neznámou a skalní fanoušci byli určitě v obavách, ale výsledek předčí nejedno očekávání.

Seznam skladeb:

1. Der Widerstand
2. To Drink from the Night Itself
3. A Stare Bound in Stone
4. Palace of Lepers
5. Daggers of Black Haze
6. The Chasm
7. In Nameless Sleep
8. The Colours of the Beast
9. A Labyrinth of Tombs
10. Seas of Starvation
11. In Death They Shall Burn
12. The Mirror Black

Čas: 44:48

Sestava:

• Tomas Lindberg  - zpěv
• Martin Larsson - kytara
• Jonas Björler - basa
• Adrian Erlandsson - bicí
• Jonas Stålhammar - kytara

http://atthegates.se