Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
HUSMAN FEST

Na otázky odpovídali Amrit Sen a Pepa Hřeben.

ThANX – pražská hardcore-punk kapela fungující od roku 2014, na kontě má loňský split s kapelou TŘETÍ STUPEŇ TORTURY a aktuální split s TELESA OHNEPAL.

Pozn.: Původně mělo jít o dvojrozhovor, obě kapely (ThANX a TELESA OHNEPAL) dostaly stejné otázky, ale protože odpověděly velmi podrobně, došlo k oddělení obou částí.

V první řadě by asi bylo fajn, kdybyste svou kapelu představili. Moc se o vás neví, takže kdy jste vznikli, proč, jaký význam má váš název, kdo v kapele hrál a kdo v ní hraje nyní…

Amrit: Jsme ThANX, nikoli THANX, ani Thanx. (Jako díky, ale i tanky – úsměv.)
Splitko s TELESA OHNEPAL je naší druhou deskou.
Vloni jsme vydali první split se spřízněnou kapelou, kámošema TŘETÍ STUPEŇ TORTURY (T.S.T.), CD i desku v jednom balení - 10“ EP formát, všechny desky i céda jsou už definitivně rozprodaný, nezbylo nic.
Nový splitko se sesterskou kladenskou kapelou, se kterou se dělíme o bubeníka Marcela Suka,
je 12“ LP formát, deska a CD zvlášť.

Členové od startu po dnešek:

  • Amrit Sen - zpěv, řev (MICHAEL´S UNCLE)
  • Josef Pepa Hřeben - kytara, zpěv (BBP, ZIKKURAT, KRÁSNÉ NOVÉ STROJE, BABALET, PŘETLAK VĚKU...)
  • Jaroslav Wonid Cvach - baskytara (P. S., TŘI ČUTORY, KRITICKÁ SITUACE, UŽ JSME DOMA...)
  • Petr Marvin Svoboda - bicí (ALAVERDI, ZIKKURAT, V. T. MARVIN, JOLLY JOKER AND PBU, ZUBY NEHTY...)

Od roku 2016:

  • Martin Soušek - baskytara (BOBCATS, GREEN MONSTER, BOYS OF THE LAST DAY, CANNIBAL JOE, CORNISH DUCKS, SCREWBALLS...)
  • Marcel Suk - bicí (TELESA OHNEPAL a další...)

Od roku 2018 :

  • Jan Choroba Štěpánek - basa (POD ČERNÝ VRCH a další...)

Náš příběh (to nejsou mý slova - úsměv):
Kapelu ThANX založila v Praze roku 2014 parta ostřílenejch muzikantů, známejch z řad zásadních hardcore, punkovejch a alternativních kapel /klíčovejch bandů, působících za Železnou oponou, v období 80. let a dále udávajících směr nezávislý scény od let 90', až do dneška/.
ThANX je nekompromisní nářez - terapie protřelejch hc punkovejch matadorů, řídících se heslem: „Čim zralejší, tím tvrdší a rychlejší!“.
Každej koncert ThANX je nečekaná energetická smršť, která se přežene, než se stačíš vzpamatovat. V paměti zbude jen zdevastovanej dosavadní názor na možnosti hudebního vyjádření a v uších hromovej hukot.
ThANX úspěšně obráží český i zahraniční kolbiště, třešinkou na dortu je baskický miniturné po pobřeží Atlantiku. V roce 2016 vystřídal na postu baskytaristy Jardu Wonida Cvacha legendární pražskej kontrabasista Martin Soušek a bicí po Marvinovi převzala mladá, čerstvá krev, tepec Marcel Suk ze spřátelenejch kladenskejch TELESA OHNEPAL.
2017 - ThANX opět vyrážej na turné do Baskicka, tentokrát v tandemu s kladenskejma TELESA OHNEPAL. Šňůru odstartovali ve francouzskym Toulousse s kapelama MANFERIOR a BASS ROTTEN, z portugalakýho Lisabonu. O zvuk se postaral hudební multišaman Koonda Holaa.
Talíře gramců už ochutnaly hodně sedmi a dvanáctipalcovejch fošen, ale desetipalec se nevidí každej den. S nekompromisní stopáží třiceti minut si ThANX se spřátelenou smečkou TŘETÍ STUPEŇ TORTURY odbyli vinylovou premiéru splitkem „No promise, no compromise“ - „Nastavený zrcadlo“.
Končí rok 2017 a za baskytarou Martina Souška postupně zastupuje houževnatej střelec, Honza Choroba Štěpánek, aby ho od roku 2018 na postu baskytaristy definitivně vystřídal.
V polovině roku 2018 vydali ThANX další splitko tentokrát už dvanáctipalecovej vinyl, společně s bratrskejma kladeňákama, TELESA OHNEPAL.
ThANX dál koncertujou, jak s českejma, tak zahraničníma kapelama, brázděj štace našich luhů a hájů. Plánujeme další vejlety do zahraničí, zatím pod pokličkou, nechcem zakřiknout. (úsměv)

Na BZ máte uvedeno hardcore-punk, ale to je široký pojem. Snažíte se k téhle muzice přistupovat trochu jinak, v logu máte slogan „new HC therapy“ a „no promise, no compromise“. Kam byste zařadili svou tvorbu?

Amrit: Psychedelickej hardcore punk, tečka.

Pepa: Nářez.

Většina členů za sebou má pestrou hudební minulost, nejen co do počtu projektů, ale i žánrů. Zaregistroval jsem alternativu, punk… mají tyhle zkušenosti vliv na vaši současnou tvorbu? Víte za ty roky, čemu se chcete vyhnout, co naopak zvýraznit a co do HC/punku třeba vpašovat z jiných ranků, aniž by to působilo křečovitě? „Jeden tón, jeden akord, nejvostřejší stálá smažba“ by vás asi nebavila… (pozn.: V uvozovkách úryvek z textu ThANX.)

Amrit: Kámo, klidně bavila. Nebojíme se ničeho a do naší muziky implantujem cokoli zajímavýho jsme potkali, nebo nás napadne.

Pepa: Chceme, aby to byl nářez, vostatní je vedlejší.

Řada z vás působila v komerčně úspěšnějších kapelách. Jaké na to máte vzpomínky? Chtěli byste se muzikou živit? A byli byste ochotní v takovém případě udělat nějaké kompromisy? Chtěli byste hrát třeba hip hop (jak zpíváte – úsměv)?

Amrit: Nikdy jsem v komerčně úspěšný kapele nehrál, vždycky jen z nadšení a pro radost. Timhle druhem zkušeností teda nemůžu sloužit. Kdybych na to měl buňky, klidně bych dělal i hip hop, mám ho, podobně jako spoustu jinejch žánrů, moc rád. Kompromisy dělám v životě, v muzice ne.

Pepa: Tak mě napad text z KNS: „Mám rád kompromisy, sou jak vejce krysí…“

Společná alba dvou kapel se v hardcore/punk světě objevují zhusta, splitka jsou při obvyklé stopáži žánrových nahrávek (15-20 minut) ideálním řešením nejen pro kapely, ale i pro posluchače. Souhlasíte s předchozí větou? Když ji rozvedu, tak kapely se složí a obě mají desku (dvě mouchy jednou ranou), posluchač zaplatí za jednu desku a má dvě kapely (taky dvě mouchy...) a z hlediska ochrany životního prostředí zanechá 12“ split menší ekologickou stopu… (to poslední už beru trochu s úsměvem). Z mého pohledu určitě lepší než dělat samostatné sedmipalce nebo desetipalce, nebo jednostranné vinyly, i když ani takové počiny samozřejmě nijak neodsuzuji.

Amrit: Sorry, já takhle vůbec neuvažuju. Mám rád splitka a miluju samostatný desky, obojí je fajn a má svuj smysl, dál bych se v tom nešťoural.

Pepa: Nevim, nikdy sem nad tim nepřemejšlel.

Vinyl se v dnešní době stal nejen pro undergroundové kapely určitým druhem fetiše, nebo aspoň radosti. Vy jste své nové věci vydali taky jen na gramodesce. Bylo to z uvedených důvodů, nebo považujete vinyl za lepší obchodní artikl? Pankáčové už si cédéčka nekupují? (úsměv)

Amrit: Souhlas, radosti, seru na obchodní artikly. Miluju vinyly, maj svý kouzlo, jak zvukový, tak výtvarný, jsou to až mystický artefakty. Abych uved věci na pravou míru, obě splitka vyšly jak na vinylech, tak CD. Jak jsem psal, součástí prvního vinylu bylo i CD, normálně strčený vevnitř, za cenu prostýho vinylu. Nový splitko je samostatnej vinyl jen z toho důvodu, že se výroba CD zpozdila, ale i ty v nejbližší době vypustíme mezi lidi. Takže 2x vinyl + 2x CD. Nový splitko visí na síti zadara ke stažení, takže chápeš, nemáme podnikatelský ambice. První splitko co nevidět pověsíme taky, jen jsme se nestačili domluvit s TORTUROU (T.S.T.). Ke kazetám: Fajn, ale neznám nikoho, kdo by měl doma funkční kazeťák. Některý kámoši maj na různejch, většinou podivnejch místech kazeťáky, což sice může bejt krásný, ale muchlaj pásky, takže nejsou a asi už nebudou středem mýho zájmu.

Pepa: Osobně to vnímám jako neplánovanou záležitost. Děláme to hlavně pro živý hraní a ne kvůli nahrávkám. Původnim cílem bylo natočit si demáč, abysme věděli, co že to vlastně produkujeme za zvuky a jak to zhruba zní /fakt jen pro naší potřebu/. Pak přišli kluci z TORTURY a TELESY s tim nápadem na splitka a my sme si řekli, proč ne. Trochu sme to upravili a je to… Osobně je mi asi dost fuk, na jakym nosiči je zvuk zaznamenanej. Ale chápu, že desky maj svoje kouzlo.

Když split, tak se samozřejmě nabízí klasická otázka: V čí hlavě se nápad na spojení vašich kapel vyloupl a kdy – jak dlouho to trvalo od prvotní myšlenky k hmotnému nosiči?

Amrit: Náš nápad byl nahrát pár písniček, tak jsme ho ve zkušebně s podporou kámošů, za dobrý slovo vypůjčenou technikou a jejich umem, spáchali ještě v základní sestavě. S nápadem na první splitko přišel Michal Šváb z TORTURY, nebylo nad čim přemejšlet. Jak dlouho trvala realizace od prvotního nápadu po křest desky ti nepovim, mám už děravej harddisk. Náš Pepa to bude vědět.
Nápad na splitko s TELESOU tak nějak vyplynul, zkoušíme ve společný zkušebně, jeli jsme spolu turné Francie-Baskicko, často spolu hrajem na českejch štacích. Konkrétně nápad nahlas definoval náš společnej bubeník Marcel a vzal to do ruky. Jak dlouho to trvalo, ti poví on.

Pepa: Tady je první mail, kterej napsal Šváb /TORTURA/ Wonidovi 22.2.2016 ve 14:31:
„Ahoj Wonide,
já si říkal, že jsem tě v Budějkách zahlédl (úsměv).
No, po DEZINFEKCI jsme jeli domu, ale dost dlouho jsme tam vokouněli (úsměv).
No a pokud jde o ThANX, tak výhledově kdy by jste byli schopni dát do kupy matroš? Nebo třeba použít nějaký šuplíkový materiál třeba s novým mixem, nebo tak něco? Nebo to raději nelámat přes koleno?
Jedná se o 13 min na desetipalec… to by měla být jedna strana desky na 33 otáček...
Chtěli bychom to spíchnout s váma, protože pro většinu z kapely by to byla čest, to dát dohromady se „starejma“ pákama (úsměv).
Ale zas nechcem čekat rok (úsměv)“
No a křtiny proběhly na jaře 2017 (úsměv).
Marcel /TELESA/ mi navrhnul nápad se splitkem v březnu 2016, na posledním koncertě starý sestavy, a křtiny byly v červenci 2018 (úsměv).

U ThANX není v obalu uvedeno studio… Kde jste tedy nahrávali? Podle indicií v obalu by se dalo odhadnout, že jste se o zvuk postarali sami…

Amrit: Jo, zvuk jsme nahráli s Ivošem Schlosserem a Honzou Hladíkem ve zkušebně a míchali s Pavlem „Kuřetem“ Hejčem, legendárnim rockovym matadorem a zvukařem z klubu 007, v jeho studiu Professional Sound.

Pepa: Jj, bubny s Ivošem, kytaru a zpěvy u Wonida v Poteplí, basu dotočil Wonid přes noc sám a pak sme kytaru přetáčeli a míchali u Kuřete.

Jak jste s výsledným zvukem spokojeni? Vymáčkli jste z daných možností, co se dalo? Použijete příště stejný model?

Amrit: V rámci možností. Příště bych měl rád zvuk lepší.

Pepa: Až bude, tak bude, co bude, to bude. Nevim. Zatím to k tomu není.

Texty máte v češtině. A dá se mluvit o ne úplně tradiční lyrice, alespoň po formální stránce. Nepíšete jednoduché veršovánky, ale složitěji, i když tématicky se od HC neodchylujete. Docela pěkně práci se slovy charakterizuje úryvek z textu TELESA OHNEPAL: „Témata hledáme lehce, tvoříme další kombinace, ornamenty bijící do očí způsobem provedení zaskočí.“ ThANX si zase hrají se slovy v názvech songů („Opti mystická“, „Ob chodník“, „Myš Lenky“) Nakolik jsou pro vás texty důležité? A kdo je jejich autorem?

Amrit: Texty jsou pro nás i pro mě stejně důležitý jako muzika. Píšem je Pepa a já. Na definitivní podobě makáme společně. Další důvod, proč vydat desku, je jim tak líp rozumět. Respektive, na koncertech jim často není rozumět skoro vůbec. Tam to nahrazuje tlak a intenzita sdělení. Věřim a mám ozkoušený, že jde texty a jejich smysl předávat i mimosmyslově, pocitově. (úsměv)

Pepa: Souhlas, nemám, co dodat.

Ono se sice říká, že „všechno už bylo řečené“, tím pádem je psaní textů čím dál obtížnější, aby nesklouzly k nějakému lacinému agitování, na druhou stranu na ony nepravosti se asi upozorňovat má, ostatně punk/HC scéna je na tom ideově postavená. Jak těžké pro vás je psaní textů, aby nepůsobily „blbě“?

Amrit Muzika, hudba, poezie i literatura, hraní a psaní, jsou nekonečný. Pokud jsi pravdivej a autentickej, nekopčíš, nemůžeš, je to šlapohybný (samočinný). Kdybych měl psát text s korekcí, aby nepůsobil blbě, nebavilo by mě to a sám se sebou bych nevydržel. Občas jsem rád, když text zní, působí blbě. (úsměv)

Pepa: No, je to tak, zas nemám co dodat.

HC scéna asi není úplně idylická. Jsou nějaké věci, které vám v ní vadí? V textech, jestli to správně chápu, se sem tam o tyhle věci taky otřete („D.N.V.P.“ resp. „Cesta“; i když ony texty lze asi chápat i obecně…).

Amrit: HC scéna idylická je…, se vší krásou, špínou i prachem. Nebudu psát o tom, co mi na ní vadí, všechno je o lidech. Vždycky jsem byl její součástí, je to moje každodenní volba, ne setrvačnost, móda, nebo povinnost. „Cesta“ je text o vztahu člověka s Kristem. Polohou a tim, že máme touhu i o takovejch věcech psát a hrát, se možná trochu lišíme od většiny naší HC scény. Venku je to běžný.

Pepa: To čumim, zase bych napsal to samý, akorát ne tak dobře jako Amrit. (úsměv)

Album jste pokřtili na společném koncertu. Jak akce z vašeho pohledu dopadla? Viděl jsem nějaké fotky a v rolích křtitelů se objevili SPEED!! NOISE!! HELL!! z Japonska. Jak jste se s nimi dali dohromady?

Amrit: Jsou to kámoši (a kámoška/y). Uchvátili mě předloni na 007, spadla mi brada. Loni jsme jeli část českýho turné s WALL OF TRASH, což je půlka, až ¾ kapely SPEED!! NOISE!! HELL!!, když počítám crew. (úsměv) Takže kámoši, jasná volba, užili jsme si to. (úsměv)

Pepa: Byla to skvělá akce. Po všech stránkách. To je ale na těch fotkách vidět. Škoda jen, že museli SNH hned po koncertě zmizet na letadlo. Byl to závěrečnej koncert jejich evropskýho turné.

Kolik koncertů do roka považujete za ideální počet? A kde hrajete nejraději – máte nějakou základnu, domácí klub?

Amrit: Jednou z našich základen je 007, pražská Sedmička. Doma jsme i v dalších klubech napříč republikou, všude tam, kde jsou fajn lidi, se kterejma máme přátelský vztahy. Rádi navazujeme nový, to mám na punkový scéně nejradši, to cigošství. Nevim, kolik koncertů ročně je ideál. Ideál je pro mě o něco míň, než začnu padat na hubu, vzdalovat se mýmu sedmiletýmu synkovi Mikolášovi, dceři Dianě, vnučce Fridě, skorosynovi Máťovi a sladký Ivance, než mi začnou padat věci z ruky a cejtim, že jedu v obou zaměstnáních dlouho na doraz. Dělám na plnej úvazek v nejvytíženějšim kontaktnim centru pro toxíky v republice a jako vedlejšák odpovídám po nocích na síti na drogovaporadna.cz. Zkoušim, hraju. Jsem starej kořen, nemám sil nazbyt a ještě jsem se úplně nenaučil s nima nakládat. Každej den je bonus, a kdyby to mělo zejtra skončit, cajk.

Pepa: Já bych hrál furt, dokud to se mnou nesekne.

Jak byste srovnali kapelu na koncertech s kapelou znějící z alba? Kde si myslíte, že jste přesvědčivější? Zakládáte si na tom, aby skladby zněly živě úplně stejně jako z desky? Máte třeba nějaký song pro hraní trochu upravený, protože to, co je na albu ze studia, nelze na koncertu zahrát?

Amrit: Upravenýho pro účely, který zmiňuješ, nemáme nic. Chcem bejt autentický, jak naživo, tak na desce a děláme pro to maximum.

Pepa: Jak sem psal, desky vznikly neplánovaně. I když sme se snažili, aby záznam co nejvíc odpovídal energii, která se valí z pódia, je to jen taková esence /přestože je všemu víc rozumět, než naživo/. Pochopil sem, že to není vůbec žádná prdel něco natočit podle představ, který máš.
Sme jednoznačně koncertní kapela. Pro mě osobně je každej koncert unikátní zážitek a prožívám ho pokaždý, jako by to byl ten úplně poslední v mym životě.

Deska je venku pár týdnů, ale materiál na ní není úplně čerstvý – takže kujete už další pikle? Co chystáte, kam byste rádi zamířili na koncerty, kam byste ještě chtěli kapelu posunout? Máte nějaký splnitelný sen? Třeba koncert před nějakou zahraniční kapelou, vystoupení na věhlasném festivalu, nebo se chcete muzikou hlavně bavit, a když to bude bavit i nějaké fanoušky, budete spokojeni?

Amrit: Na věhlasný festivaly serem, baví mě, jak to je. Jediný, co bych měnil, zlepšil, jsem já sám, což je urputně těžký. Já osobně mám nejradši malý kluby, kde si můžu na lidi sáhnout. V nich ale Pepa může svuj smrtící aparát pustit ani ne na čtvrtinu. Chtěl bych někdy to dělo slyšet fakt vopražený. Máme plány zase vyjet ven, možná i dál než doposud. Teď se potřebujem konsolidovat. Hudebně i lidsky. Pak můžem vydat další muziku, nový pecky. Zahraniční kapely nehledáme, nacházej nás pořadatelé, kámoši a kapely samy. Chci k moři a do Amazonskýho pralesa. Na březích oceánu jsem už hrál, jak s ThANX, tak s Majkláčema. Nádhera, kterou si rád s vděkem zopakuju. Co na nás prales, si zatím nejsem jistej. (úsměv)

Pepa: Uvidíme, jak Pán dá, tak bude. (úsměv)

RECENZE

Album na Bandcampu

Bandzone ThANX
Facebook ThANX

 

 

 

 


Zveřejněno: 14. 10. 2018
Přečteno:
4008 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář