Už pár let je Písek označován jako hlavní město thrash metalu v České republice. Můžou za to hlavně tři nadšenci a jedna kapela k tomu: Peťan, Žakyn, Pája a LAHAR. A protože kolem LAHAR to žilo, v roce 2013 vznikla myšlenka na ryze thrashovou akci, která dostala do vínku signifikantní název a letos se uskuteční již pošesté. Co všechno taková legrace obnáší nám teď za pořadatelské trio osvětlí Peťan.
Ahoj, dá se říci, že úspěch výroční veselice k deseti letům LAHAR v roce 2012 podnítil myšlenku na uspořádání Thrash Nightmare festivalu? Kdo stál u zrodu akce, která si během let vybudovala velmi slušné renomé? Jak se vyvíjel pořadatelský tým?
Čau Johane! V prvé řadě, díky za prostor! Přesně jak uvádíš, výroční koncert k 10 letům LAHAR byl jedním z hlavních důvodů, proč vznikl Thrash Nightmare festival. I když za jako úplně nejdůležitější bych považoval to, že jezdíme po koncertech všude možně a v drtivé většině se jedná o minimálně stokilometrové výjezdy. V Písku se pořádalo pár koncertů ročně, a ještě to byl spíš punk nebo hardcore, takže o metalu nemohla být ani řeč. A to nás štvalo, takže jsme si během těchto dlouhých cest říkali proč nezkusit něco uspořádat taky doma? Tehdy jsme ale neměli žádné zkušenosti a asi jsme i potřebovali nějaký impuls k tomu, abychom se rozhoupali. A za ten považuji právě zmiňovaný koncert LAHAR, po kterém jsme si uvědomili, že taková akce jde udělat i u nás. Dalším důvodem byl také fakt, že některé tuzemské kapely jsme viděli hrát v zaplivaných pajzlech a v „nedůstojných“ podmínkách, a tak jsme jim chtěli dopřát hraní na velkém pódiu s kvalitním ozvučením.
Někdy na jaře roku 2013 Žakyn tuto myšlenku oživil a došel do Divadla Pod Čarou domluvit termín. Tehdy pro nás byly hodně cenné rady od kluků z LAHAR, zejména Žrout se v celé akci nemalou měrou angažoval. Já jsem se nabídl, že budu ministrem propagandy a co si tak vzpomínám, tisková zpráva a plakáty byly snad na všech možných i nemožných hudebních serverech, kterých tehdy fungovalo ještě relativně dost. Hned první ročník propagovalo na svých stránkách i město Písek prostřednictvím kulturního centra Sladovna. Postupem času jsme celou myšlenku festivalu převzali s Žakynem do svých rukou a o kapelách a všem ostatním rozhodujeme sami, i když kluci z LAHAR jsou nám vždy nápomocni a díky jejich ochotě zapůjčit nám technické vybavení můžeme koncerty pořádat. Osobně si toho moc vážím, protože to není jinde samozřejmost a narovinu přiznávám, že jejich „ne“ by pro nás znamenalo velké komplikace. Postupem času, cca od třetího ročníku, nám s akcemi začal pomáhat dlouholetý kámoš Pája, který se okamžitě zapojil do procesu a pravomoc nás tří je naprosto rovnocenná. A vzhledem k tomu, že máme všichni stejný hudební vkus, není problém s výběrem kapel a při něm snadno rozumíme představám toho druhého. Takže facky zatím nepadají (smích).
Když jste se rozhodli uspořádat první ročník, vsadili jste na tuzemské kapely a CATASTROFY ze Slovenska, na zahraniční party (Slovensko pořád jako typické zahraničí neberu…) zatím nedošlo. Bylo to tím, že jste měli obavy, aby se kapela z ciziny zaplatila, nebo jste ještě neměli potřebné kontakty? Měli jste tehdy s pořádáním koncertů nějaké zkušenosti, nebo jste do toho spadli rovnýma nohama a učili se za pochodu?
Cílem prvního ročníku bylo pozvat kompletní českou thrashovou elitu a to se myslím podařilo. V té době tady vládly kapely RADIOLOKÁTOR a LAHAR, trutnovská EXORCIZPHOBIA byla na scéně také pár let a navíc jim zrovna vycházelo společné splitko s LAHAR. KAAR se tehdy drali do popředí a CATASTROFY se tenkrát fanouškům představovali a nám úplně parádně zapadli do line-upu. Co si vzpomínám, hrát měl i blackmetalový projekt PUSTINA, který však ukončil činnost cca měsíc před akcí, a také místní mladíci NUCLEAR BASTARDS. Když se na to podívám zpětně, bylo to nakonec dobře. PUSTINA neseděla stylově, NUCLEAR BASTARDS na to prostě a jednoduše neměli. Chtěli jsme dát příležitost domácím začínajícím mladíkům, ale oni měli problémy se sestavou. Celkově se snažíme na každém ročníku podpořit nějakou mladou krev. Naopak se úspěšně vyhýbáme českým žánrovým legendám, které nám v současnosti připadají vyčpělé, některé až směšné, a to jejich starou tvorbu máme hluboko pod kůží…
Během prvního ročníku nás ani nenapadlo zvát někoho z ciziny. Sešikovali jsme tuzemskou thrashovou scénu a tento záměr dopadl na výbornou. Zahraniční kapely jsme začali oslovovat až v následujících ročnících, kdy nám bylo jasné, že si s českými a slovenskými kapelami nevystačíme, pokud se nechceme opakovat. V zahraničí, zejména pak v Německu, máme několik dobrých kontaktů, ale o tom to zase tolik není. Dnes když chceš, můžeš napsat jakékoliv kapele a buď se domluvíte nebo ne. Hned první zkušenost s cizími kapelami proběhla v únoru 2014, kdy jsme dělali povedený koncert maďarským MORBID CARNAGE a GRAVECRUSHER. A k těm obavám, zda se celá akce zaplatí… to máme vždycky! (smích). Nechceme na organizování koncertů vydělávat, ale zároveň to ani dotovat z vlastní kapsy. Když akce skončí v nule, je to OK. Když se něco málo vydělá, máme rezervu na příště. Jednoduchá matematika.
Co se týká našich pořadatelských zkušeností, neměli jsme prakticky žádné a učili jsme se za pochodu. Každá akce nás nějakým způsobem posunula vpřed. I drobnost, která se nepovede, je ve výsledku cennou zkušeností. My jsme trochu puntíčkáři a máme rádi metal se vším všudy. Takže už na prvním ročníku jsme museli mít pěkný a stylový plakát, tištěné vstupenky, kvalitní catering (dobré, chutné jídlo a pivo) a spaní pro kapely. Později se k tomu přidala trička, placky nebo loni soutěž o nejlepší metalovou džísku. Záleží nám na tom, aby byl kvalitní zvuk, aby akce byla nekuřácká, aby se končilo v rozumný čas, aby byl na akci aspoň jeden kvalitní fotograf a distro s deskami, atd. Bereme v potaz celou řadu věcí a když nám něco uteče, zamrzí to, ale snažíme se to podchytit pro další ročník. Jsme sice underground, ale chceme, aby se u nás kapely a fanoušci cítili co nejlépe a na akce se rádi vraceli. Vždyť kvůli té atmosféře a srazu stejných maniaků jako my to děláme.
Co vás na prvním ročníku nejvíc překvapilo?
Že to celé dobře dopadlo? (smích) Ne vážně, dost věcí. Určitě návštěvnost, která byla kolem 270 platících a byla to směsice vyznavačů thrashe, deathu, punku, hardcoru. Sešli se staří, mladí, kluci, holky. Tehdy nebylo tolik lidí zdaleka, ale do Písku dorazila snad kompletní jihočeská scéna, což považuji za úžasné. Podobnou akci jsem již potom nezažil. Možná na to měl vliv odchod Banána z LAHAR, který právě na tomto koncertu byl za mikrofonem naposledy (pak ještě v Trutnově) a on je přesně tou osobou, která spojuje metalovou a HC scénu. Pak mě překvapila neuvěřitelná a elektrizující atmosféra. Stage diving, mosh pit a headbanging od první kapely do poslední. Dobře si pamatuji, že když hráli RADIOLOKÁTOR „Agent Orange“ od SODOM, dal mi Iny mikrofon a já ze sebe vydával jen slabý dětský hlásek, jak jsem byl vyřvaný. A vůbec mě překvapily kladné reakce na celou akci. A protože každý pak opakoval „tak za rok!“, bylo jasné, že tahle sranda bude muset mít nějaké příště.
Druhý ročník znamenal lehký ústup ze slávy, protože se akce konala v menším klubu Pí, navíc ve všední den. Ale zato se objevily tři kapely z Brazílie. Jak složité je bookování jihoamerických kapel a jaká je s nimi domluva?
No, ústup bych úplně neřekl, protože nakonec jsme vyprodali klub, byť s kapacitou pouze 130 lidí. Druhý ročník jsme plánovali v duchu toho předešlého, ale pak někdy v květnu 2014 přišla nabídka od Jožky ze SEE YOU IN HELL, zda bychom nechtěli udělat koncert pro tři brazilské thrashovky, které spolu jedou tour. Když napsal, o jaké jde kapely, bylo ve vteřině rozhodnuto. WHIPSTRIKER, APOKALYPTIC RAIDS i FARSCAPE řadíme k tomu nejlepšímu, co v Brazílii v underground metalu je. Termín tehdy vycházel na úterý, ale o akci byl opravdu překvapivý zájem. Koneckonců jsme touto akcí definitivně určili směr, kterým se chceme ubírat a který dodržujeme dodnes. Tím mám na mysli zvát zajímavé old school kapely, které jinak v Česku nehrají a ukázat fanouškům zase něco trochu jiného.
Co se týká komunikace s jihoamerickými kapelami, ta je vždy naprosto skvělá. Ono je to také dané tím, že tyto kapely jedou tour po Evropě (pozvat je na otočku z Brazílie, to bychom museli vyloupit banku), takže domluvíme termín, který kapele na štaci nejlépe vyhovuje a pak už řešíme peníze, klub, technické věci, předkapely, atd. Nevím, možná jsme měli zatím jen štěstí, ale třeba Victor z WHIPSTRIKER je zodpovědný chlapík, se kterým vždycky byla parádní domluva. Samozřejmě veškeré závazky jsou „na hubu“, takže je důležitá i oboustranná důvěra. Oni nám musí věřit, že kapelu z druhého konce světa nenecháme na holičkách uprostřed jižních Čech a my jim zase věříme, že dodrží podmínky, které jsme si předem stanovili. Obecně jsem se ale ještě nesetkal s kapelou, která by dělala problémy s tím, co bylo předem domluveno. Naopak, v mnoha případech nás přístup kapel překvapil i pobavil. Třeba DELIRIUM TREMENS. Ti na čtvrtém ročníku měli určitou cenu, ale slevili 100 eur i z toho důvodu, že v backstage se pije Platan a oni se na něj těšili, protože si přečetli celou jeho historii na internetu. A taky jich pak vypili! Fajn borci.
Od třetího pokračování jste „doma“ v Divadle Pod Čarou. To je na metalové koncerty docela luxus, velké pódium, prostorný sál, předsálí s místy k sezení… Jak se provozovatel klubu na metalové koncerty a fanoušky dívá? Měl zpočátku z metalu nějaké obavy, nebo do toho šel bez většího přemýšlení?
To je pravda. Kolikrát, když přijdu někam na koncert, prostory jsou mnohdy šílené a asi jako každý, mám své oblíbené a neoblíbené kluby. Podčára patří mezi ty oblíbené hlavně díky příjemným prostorům, velkému pódiu, kvalitnímu zvuku a zázemí, backstage i pohodlí v předsálí. V Písku navíc není jiný klub, který by byl alternativou pro Divadlo, takže ani na výběr nemáme a společnou řeč prostě najít musíme. Navíc se zde dělají dlouhé roky punkové a jiné koncerty, takže ani s metalem nebyl problém, a když se první ročníky povedly, byla nám okamžitě nabídnutá rezervace termínu na další ročník. Fanoušci jsou slušní a v neděli po akci ani nebývá v klubu velký brajgl (smích). Momentálně se v Divadle rekonstruovala také malá scéna, která by měla sloužit pro pořádání menších koncertů. Ty nyní děláme v Local clubu Pí, který je přímo na píseckém náměstí, a i zde se cítíme parádně, díky přístupu majitelů klubu, který přes den funguje jako restaurace. Myslím, že se nám podařilo v Píčku udělat několik parádních koncertů, a i letos na podzim tam dvě naše akce proběhnou.
I potřetí lidi dorazili v hojném počtu, takže jste možná začali mít chutě na nějakou známější kapelu. Zkoušeli jste na další pokračování oslovit nějaké větší ansámbly? A s jakými požadavky jste se setkali? Byly některé, jak se říká, z jiného světa? (úsměv)
Třetí ročník byl opět složen z česko-slovenské thrashmetalové elity, kterou jako headlineři doplnili SPACE CHASER z Berlína. Ti byli vlastně první zahraniční kapelou, kterou jsme pozvali na otočku přímo na Thrash Nightmare festival. Ověřili jsme si, že na tyto menší kapely se dá reálně dosáhnout i přes to, že nejedou tour a finanční náklady na koncert jsou tak vyšší než v rámci štace. Tento třetí ročník byl také vydařený. Na akci chybělo dost místních Jihočechů, ale zase přijeli lidé z větší dálky a poprvé jsme měli návštěvníky i ze sousedního Německa, což se v následujících dvou ročnících stalo pravidlem a cizinců se v Písku objevuje více a více, což nás moc těší! Ruku v ruce s tím jsme samozřejmě přemýšleli o tom, co pozveme následující rok. Oslovili jsme řadu oblíbených kapel a požadavky byly různé. Víme, jak je finančně náročné pozvat třeba SODOM nebo DESTRUCTION, a tak jsme zůstali nohama na zemi a oslovili kapely z tzv. druhé vlny německého thrash metalu. I zde jsme v mnoha případech narazili na podmínky, které prostě nejsou v našich možnostech. V případě pozvání kapely, která by nás vyšla na desítky tisíc korun, bychom museli zvednout vstupné a měli mnohem větší nervy, zda se celá akce zaplatí. Jsou tady nějaké cesty a možnosti dotací od města, o které jsme se v minulosti pokusili zažádat, ale na radnici jsme se neshledali s pochopením. Sponzory také žádné nemáme a rozpočet pokryje pouze vstupné. Underground. To víš, že by se nám líbilo pozvat SODOM a k tomu DEMOLITION HAMMER, RAZOR, EXCITER a na rozjezd DEATHHAMMER s NEKROMANTHEON, ale to je v našich podmínkách jen krásná utopie. Tak to je a nedá se s tím nic moc dělat. Akce děláme, jak nejlépe umíme a na co prostě máme jak finančně, tak i pořadatelsky. I tak je rozpočet v desítkách tisíc korun a rok od roku roste.
Podle čeho vlastně kapely vybíráte? Hledáte a hledáte, nebo už se vám zájemci hlásí? Nemyslím teď tuzemské party, ty už si u vás zahrály všechny a asi by hrály rády pokaždé, ale zahraniční…
Začnu těmi tuzemskými a slovenskými. Z toho, co se momentálně na naší scéně nachází, u nás hrálo opravdu vše, co máme rádi. Možná by se dalo ještě o nějaké kapele uvažovat, ale momentálně to není na pořadu dne. A také se nechceme opakovat, protože tyto kapely hrají po celé naší zemi a není problém zajít si na některý z jejich koncertů. Neříkám, že v budoucnu po některé z těchto kapel znovu nesáhneme, ale teď bychom ještě nějakou dobu rádi představovali jiné, pro českého fanouška méně známé nebo úplně neznámé kapely.
Co se týká zahraničních kapel, tam by se dalo vybírat do nekonečna. Troufám si tvrdit, že všichni tři máme dost naposloucháno, abychom měli kam sáhnout. Pravda, Žakyn s Pájou mají přede mnou dvacetiletý náskok, ale sebevědomě prohlašuji, že jsem je přehledem o kapelách nějakým způsobem dorovnal (smích). Samotný výběr probíhá tak, že si hned po skončeném ročníku sedneme a řekneme si nějakou představu o tom, jaké kapely by se nám líbily a jaký bude rozpočet. Pak nastřelíme několik jmen a především headlinera. Toho oslovujeme jako prvního a zjišťujeme, zda se nám vejde do rozpočtu nebo ne. Následuje vyjednávání podmínek, propočítávání budgetu a nastavení podmínek s ostatními kapelami. Vždycky chceme, aby těch šest kapel hrálo thrash metal, ale každá na to šla jinak. Takže nezveme šest kapel hrajících black/thrash nebo speed/thrash. Prostě to chceme mít vyvážené a v rámci stylu pestré. Chodíme často na koncerty, jezdíme na festivaly i do Německa, takže většinu kapel, které hrají na Thrash Nightmare festivalu, jsme již někde naživo viděli. To je pro nás důležité, protože chceme dělat koncert kapele, která je pódiu parádní a nechá tam všechno. Za ty roky máme i několik dobrých kontaktů a přátel mezi kapelami, že domluva je opravdu snadná. Není to ani o hledání kapel, jako spíš o tom, že si nějaké vybereme, oslovíme a většinou se domluvíme. Víme, co můžeme nabídnout a jaké jsou naše možnosti a s tím také jdeme za kapelami. V posledních dvou letech se nám hlásí hodně kapel, jsme za to moc rádi a pár z nich jsme skutečně udělali. Není ale v našich silách pořádat koncerty všem.
A co se týká samostatných koncertů, tam vždy jde o stažení některého evropského turné k nám do Písku. Buď kontaktujeme tour manažera z nějaké bookingové agentury, která tour organizuje, anebo rovnou kapelu. To byl případ třeba novozélandských STALKER. Viděl jsem, že budou hrát na Keep it True festivalu v Německu a tak jsem jim jednoduše půl roku před tím napsal, zda neplánují ještě nějaké koncerty v Evropě. Chytli se toho, a nakonec z toho bylo týdenní turné po Německu a poslední zastávku jsme dělali u nás v Písku. Zpětně jsem za tu „drzost“, kdy jsem jim napsal, neskutečně rád, protože to byl jeden z nejlepších koncertů, na jakém jsem se kdy podílel. STALKER byli také super kluci a pevně věřím, že tu nebyli naposledy…
Většina kapel přísahá na staré pořádky, často nemají FB, YT či jiné profily na webu. Potkali jste za ty roky nějakého jó „exota“, který zůstal v osmdesátých letech se vším všudy? (úsměv)
My všichni jsme exoti (smích). Já jsem sice osmdesátky nezažil, a i když se v dnešním digitálním prostředí pohybuji, i díky profesi v podstatě každodenně, duchem jsem old school maniak, který sbírá vinyly a čichá k nim pokaždé, když je koupí nebo vyndá z obalu (smích). To, že někdo kašle na dnešní vymoženosti je mi hodně sympatické a z kapel, které jsme pořádali to nejdále dotáhli HELLISH CROSSFIRE. Tito moji velcí oblíbenci nemají žádné sociální sítě, pouze web, jehož poslední aktualizace pochází z roku 2015. K tomu se váže i historka, kdy jsme je bookovali. Jejich basáka Sigiho potkáváme na akcích v Německu pravidelně a když jsme se ho zeptali, zda by přijeli zahrát, jeho odpověď byla: „Jasný, není problém.“. Ten ale nastal ve chvíli, kdy jsme řešili, jak se s kapelou spojit a domluvit se na podmínkách. Sigi totiž neměl e-mail a dokonce ani mobil. Nabídl nám pouze pevnou linku se slovy „a pak už mám jen hodinky“. Nakonec jsem přes kamaráda vyšťoural kontakt na kytaristu Chrise a veškerá domluva šla přes něj. Takže jo, Sigi zůstal v osmdesátkách se vším všudy! Srdcař… (úsměv)
Který ročník považujete za nejvydařenější? Ono se to těžko srovnává, pokaždé to byla divočina, ale zkuste vybrat jeden jediný…
Já doufám, že to bude ten letošní (úsměv). Přesně jak píšeš, těžko se to srovnává. Mnozí vzpomínají na ten první, dost lidí zase skloňuje Brazilce, to je různé. Z pořadatelského pohledu považuji za nejvydařenější ten loňský, tedy pátý. Celý den probíhal hladce, večer přišlo opět přes dvě stovky natěšených fans, kteří vytvořili neskutečnou atmosféru. To, co se dělo při setu HELLISH CROSSFIRE a výročáku LAHAR, na to nikdy nezapomenu. Kluci z LAHAR slavili 15 let existence i s hosty v podobě bývalých zpěváků Banána a Inyho, poprvé v ČR hráli skvělí DEATHSTORM z Rakouska, ojedinělý koncert odehráli slovenští DEMOLIZER, rozjezd byl ve znamení německých FIRST STRIKE a polských RAGING DEATH, parádní after party, hodně kámošů nejen z jihu Čech, ale i z různých koutů Čech a zahraničí, a tak bych mohl pokračovat. Rád ale vzpomínám na všechny akce, co jsme pořádali. Třeba koncert WHIPSTRIKER a APOKALYPTIC RAIDS v jeden deštivý nedělní večer v listopadu 2016. Přijelo asi 60 maniaků, kteří neváhali v tom marastu vyjet i stovky kilometrů, aby si pak vychutnali totální old school metal. Sice jsme skončili v mínusu, ale na srdci zůstal skvělý pocit. Nebo zmiňovaný letošní koncert novozélandských STALKER. Ti z toho byli tak vedle, že pro ně byl Písek nejlepší zastávkou na celém turné. To jsou přesně ty momenty, kdy vidíš, že to celé má smysl.
TN je pověstný tím, že se dějí věci jinde málokdy viděné – lidí skáčou z pódia, plavou nad hlavami ostatních, křepčí o sto šest… Některé zahraniční kapely na to někdy koukají trochu vyjeveně. (úsměv) Jak pak v šatně na tyhle bláznivosti muzikanti reagují?
Atmosféra na našich koncertech je mi trochu záhadou, ale jsem za ni moc rád (úsměv). My nedáváme k pódiu žádné zábrany ani tam nestojí žádní sekuriťáci. Věříme lidem, že když si chtějí skočit z pódia, tak budou brát ohled na kapelu i ostatní a po pár vteřinách slávy na prknech se vrhnou zpět do kotle. Zatím to tak klape a myslím, že je to perfektní ukázka fungující chemie mezi kapelami a fanoušky. V dosavadních ročnících s tím neměla žádná kapela nejmenší problém a naopak na atmosféru reagovala nadšeně. Bylo pár kapel, které na podobnou divočinu nejsou ze svých koncertů zvyklé. Třeba loni HELLISH CROSSFIRE. Ti, i přes to, že hrají black/thrash metal, měli atmosféru jako na válečném poli a chvílemi bylo na pódiu snad deset lidí navíc. Nejprve na to koukali hodně vyplašeně, ale po nějaké druhé třetí skladbě si to začali užívat a po koncertě říkali, že takovou atmosféru ještě za dvacet let nezažili. To nadšení lidí a kapel je pro nás tou nejlepší odměnou. Skvělé je, že lidé dobře reagují již na první kapely, které tak nehrají to prázdného sálu pro pět kamarádů. Není výjimkou, že už v šest večer, kdy nastupuje první kapela, se objeví první mosh nebo stage diving. Headbangers pod pódiem jsou prakticky vždy. Své by o tom mohly vyprávět třeba kapely FIRST STRIKE, RAGING DEATH, RADIATION nebo LAID TO WASTE, které se na jednotlivých ročnících objevily mezi prvními a atmosféru si pochvalovaly.
A co after párty? Bývají bouřlivé? Byl v tomhle směru někdo tak velký pašák, že už byste ho radši na TN neviděli? (smích)
Co ti na to mám říct, když si toho z těch after party moc nepamatujeme? (smích) Ne, vážně, je to pokaždé fajn. Snažíme se, aby festival i samostatné koncerty končily nejpozději o půlnoci, protože pozdě v noci na hudbu nemají náladu ani kapely, ani fanoušci. My jsme většinou celý den i večer na nohou, zařizujeme vše potřebné, staráme se o kapely a nemáme moc času na kamarády, kteří na akci přijedou mnohdy z velké dálky. Osobně s tím dost bojuji a snažím se pokecat se všemi a ve výsledku si pořádně nepokecám s nikým. To je taková pořadatelská daň. Nicméně když se vše rozjede a hraje třeba již třetí kapela, je dobrý zvuk, počet lidí dostatečný a všichni jsou dobře naladěni, dostáváme chuť na pivo i my a je pak těžké dohnat náskok ostatních (smích). A to někdy dopadne tak, že některý člen pořadatelského týmu usne v backstage na schodech, druhý nevidí poslední kapelu a třetí přemlouvá ve 4 ráno odcházející obsluhu Hladového okna na náměstí, ať mu prodají ještě kousek pizzy, nebo umře hlady (smích). Jinak se po skončení akce snažíme pokecat se všemi, kdo koncert přišli podpořit, dáme pivko a někdy se to protáhne do ranních hodin v non-stopu. Anebo nacházíme útočiště u Pavla doma, kde některé kapely spí a není přece nic lepšího, než se napít vychlazeného lahváče ve 3 ráno, nebo si ho naservírovat k snídani, že? Třeba kluci z RADIATION a DEMOLIZER nebo Tapyr z MAJSTER KAT by o tom mohli vyprávět (smích). Vyloženě průseráře jsme ale nezaznamenali, takže výzva pro letošní ročník, haha?
Kromě TN pořádáte i další akcičky, a zvete na ně docela exotické party. Brazílie, Nový Zéland… a vždycky máte plno. Když kapely lákáte, odkazujete na to, že v Písku je to vždycky divoká jízda? Slyší na to?
Dneska jsme naštěstí v pozici, kdy nikoho nemusíme přesvědčovat, aby k nám přijel zahrát. Je to samozřejmě dané tím, že máme několik akcí za sebou a troufám si tvrdit, že mezi kapelami i dobré jméno. Ačkoliv je světová metalová scéna obrovská a rozmanitá, není problém díky moderním vymoženostem získat reference na pořadatele a věř tomu, že kapely to dělají. A nedivím se, protože táhnout se stovky kilometrů a nevědět, jak bude akce probíhat, to se nikomu nechce. Však nám mnoho kapel na akci děkovalo za catering, servis před i po akci a celkově přístup. Docela nás to překvapilo, protože takové věci bereme jako samozřejmost, ale evidentně není u všech pořadatelů na pořadu dne, že dáš kapele najíst, napít nebo necháš přespat. Nechápu. My se snažíme při oslovení kapel představit nás, naše akce, klub, podmínky a vše kolem koncertu. K tomu vždy přidáme i stručnou historii akcí a fotogalerie, aby si kapela udělala představu. Letos jsme spustili i jednoduchý web s těmito informacemi a slouží přesně tak, jak jsme očekávali – je to jakási prezentace našich aktivit, jak pro fanoušky, tak i pro kapely. Čeká nás na něm ještě dost práce, ale stěžejní informace tam najdeš. A jasně, když kapela vidí fotky, na kterých je zaplněný klub a lidi lítají vzduchem, tak je nadšena. Pak už jen záleží na tom, kolik si řekne peněz (úsměv).
Když ještě mrkneme do trochu vzdálenější budoucnosti, tak na příští rok chystáte ryze heavymetalový festival za účasti samých zahraničních kapel. Co si od téhle události slibujete? A u nás jste nenašli žádnou heavy kapelu, která by se hodila do dramaturgie?
Tato akce je můj dávný sen a s myšlenkou uspořádat čistě heavy akci jsem si pohrával pěkně dlouho. Vyrostl jsem na klasickém heavy metalu díky tátovi a navždy budu mít tento styl hluboko v srdci. Pořád nedám dopustit na tradiční kapely a vzhledem k tomu, že v posledních letech zažívá heavy metal renesanci (podobně jako thrash metal před pár lety), tak asi nastal správný čas zkusit to. Jsem fakt rád, že se kluci pro tuto myšlenku nadchli se mnou a jdeme do toho. Akce ponese název Heavy Metal Thunder festival a slibujeme si od ní to, že uděláme radost sobě a doufejme i dostatečnému množství podobných bláznů, představíme lidem zajímavé kapely a nebudeme to muset dotovat ze svého.
První ročník proběhne 23. března 2019 v Divadle Pod Čarou v Písku a bude se jednat o jakousi žánrovou odnož podzimního Thrash Nightmare festivalu. Pro první ročník jsme jako headlinery pozvali švédskou heavy metalovou kapelu AIR RAID. Kluci brázdí významné festivaly jako Keep it True, Headbangers Open Air nebo Metal Assault, jeli několik tour po Evropě a Japonsku, chystají se do Jižní Ameriky, desky vydávají u High Roller Records, kde brzy vyjde i nové album. Já jsem jejich velký fanoušek a málem jsme je dělali už loni. Bude to jejich první show u nás, stejně tak i v případě ostatních kapel. Dále zahrají LIQUID STEEL z Rakouska, TENSION z Německa a dvě polské bandy ROADHOG a SAVAGER. Vše mladá krev s kvalitními nahrávkami. Cílem je vůbec zjistit, zda o takovou akci bude v Česku zájem. Pokud uvidíme, že to má smysl, pokusíme se následující ročník posunout alespoň zase o level dál, ale to trochu předbíhám. Určitě dorazte, protože to bude zase něco jiného!
A k našim kapelám. České heavymetalové legendy jako VITACIT, CITRON nebo TITANIC máme rádi, ale při vší úctě nám nezapadají do konceptu. Za prvé hrají v každé Horní Dolní, takže si na ně může zajít každý kdykoliv jindy. Za druhé jsou cenově mnohdy nesmyslně drahé a desítky tisíc za něco, co nepovažuji za top kapelu, vyhazovat nehodlám. No a za třetí u nás prostě podle mého názoru není klasický a kvalitní 80kový heavy metal s vlivy NWOBHM. A to je přesně ten heavík, který posloucháme a který chceme slyšet i na Heavy Metal Thunder festivalu. Pokud se ale nějaká mladá kapela v tomto ranku objeví, zpěvák bude zpívat a ne „řvát“ a bude stát za to, šanci si zahrát určitě dostane.
Pojďme na letošní TN… Proběhne šestý ročník a dokonce nebude chybět TN warm up s kapelami z Chile… Na jaké kapely se mohou fanoušci těšit?
Po loňském ročníku jsme si dali za cíl zkusit na šesté pokračování dostat některou ze starých zahraničních legend. Ve hře bylo pár jmen z Německa a Itálie. V kontaktu jsem byl se třemi kapelami, které byly pro nás finančně dostupné a NECRODEATH byla jedna z nich. Pro někoho to asi bude jen další undergroundový thrash, pro nás je to legenda. Osobně NECRODEATH považuji za přední evropskou thrashovou kapelu s jedinečným rukopisem. V podstatě si při jejich setu přijdou na své jak thrasheři, tak i vyznavači black a death metalu. Jako druhý headliner se představí SODOMIZER z Brazílie (v současnosti sídlící v Berlíně), kteří jsou na scéně dvacet let a budou ten nejšpinavější „rock´n´roll“, který na akci zahraje. Dále jsme lovili v Rakousku, odkud jsme pozvali heavy/thrashové WILDHUNT, black/thrash dvojici PREDICTION a především raritní kapelu RAVENOUS. Ti jsou nejstarší rakouskou thrashovou kapelou a na jejich set jsme opravdu zvědavi! A jako každý rok nebudou chybět kámoši z LAHAR, kteří všechny Noční Můry prožívají s námi a bez nich by to tady prostě nefungovalo. Všech šest kapel hraje thrash metal, každá k němu ale přistupuje trochu jinak a každá má jiný hudební projev.
Letos poprvé pořádáme i warm-up party, která proběhne přesně měsíc před akcí, tedy 27. září ve čtvrtek (pátek je státní svátek). Původně jsme nic takového nezamýšleli, ale na jaře se ozval náš kamarád Vrána z RADIATION, že plánují evropské turné a zda bychom jim jeden z koncertů neudělali. Kluci z RADIATION u nás už hráli a podporují nás na všech posledních ročnících, takže odmítnutí nepřipadalo v úvahu. Myslím si, že Vrána tak rychlou odpověď „ano“ nedostane, ani až se bude ženit (smích). Zahrají ještě dvě kapely z dalekého Chile, které jsou další dvě kapely na turné – DEATHLY SCYTHE a EJECUTOR. V obou případech se jedná o starou školu death/thrash metalu, takže pokud máš rád klasiky jako POSSESSED, DEMOLITION HAMMER, DESTROYER 666 a další, bude to přesně pro tebe. Aby toho nebylo málo, jako domácí support zahrají LAID TO WASTE, které považujeme za špičku u nás a svým speed/thrash metalem okoření jinak čistě death/thrashový line-up. Akce proběhne od 19:00 hodin v osvědčeném klubu Pí, který je situován přímo na náměstí v Písku.
Chystáte letos něco nového, nějaké zpestření, nebo vám nastolený formát vyhovuje a když funguje, není důvod nic měnit?
I letošní ročník bude ve stejném formátu jako ty předešlé. Tzn. šest kapel s plnohodnotnými sety a thrashový maratón od šesti večer do půlnoci. Místo konání zůstává stejné, chybět nebudou distra, festivalová trička a, jak pevně věříme, skvělá atmosféra. Novinkou pro fanoušky je již zmiňovaná warm-up party měsíc předem a pro nás pořadatele je novinkou pozvání kapely letecky. Takže zase mnohem více organizačních starostí, ale už se na to těšíme! Tento formát nám vyhovuje a pravděpodobně ho příliš měnit nebudeme. Podle našeho názoru je šest kapel za večer tak akorát, aby byla udržena pozornost fanoušků po celou dobu.
Tímto chceme pozvat všechny fanoušky thrash metalu na již šestý ročník Thrash Nightmare festivalu, který v Písku proběhne poslední říjnovou sobotu, tedy 27. 10. 2018 v Divadle Pod Čarou. Pevně věříme, že se vás zase sejde hodně a vytvoříte kapelám jako vždy parádní atmosféru a společně si to pořádně užijeme! Nedočkavci nechť dorazí již měsíc předem, tj. 27. 9. na warm-up party do klubu Pí, a ti, kdo toho nebudou mít dost, mají možnost zahrozit si i v pátek 16. 11. ve stejném klubu. To děláme náš poslední letošní koncert, na kterém zahraje italský heavy/speed metal WITCHUNTER, black/thrashoví BLACKEVIL z Německa a čistokrevní thrasheři z Rakouska CHAINBREAKER. Další akcí pak bude zmiňovaný Heavy Metal Thunder festival v březnu 2019.
Díky moc všem, kdo naše akce jakkoliv podporujete! Vážíme si každého fanouška, který přijde podpořit old school metal a vůbec metalový underground. Snad to ještě nějaký ten rok bude fungovat! Johane, tobě díky moc za super otázky a prostor. Hodně jsem se zapotil a bylo zajímavé zkusit si rozhovor z druhé strany barikády (úsměv). Sledujte všechny novinky kolem naší crew. Brzy se všichni uvidíme! Thrash ´till Death!
Web TN
Předprodej
Thrash Nightmare festival
Warm-up party
Witchevil Attack tour
Heavy Metal Thunder festival
