CATASTROFY jsou příkladem velmi pracovité kapely. Poměrně dlouho trvalo, než se dostali do širšího povědomí, ale během posledních pěti let jejich popularita raketově stoupá, zároveň s kvalitou tvorby. Letošní „Besnota“ předchozí věty potvrzuje, takže je na místě rozhovor nejen o novém albu.
Čau zbojníci. „Besnota“ je dobrý název pro metalovou nahrávku. Nevím ale, jestli slovo besnota chápeme v Česku stejně jako na Slovensku. U nás by bez znalosti překladu ze slovenštiny mohlo leckoho napadnout, že jde o běsnění, zuřivost, ale ono to spíš znamená vzteklinu, tedy nemoc, i když i u nás se slovem vzteklina může vyjadřovat naštvanost. Jaká je správná interpretace?
Boris: Čaves. Dik moc. Všetky podoby sú rovnaké aj u nás a dokonca všetky interpretácie názvu albumu sú správne.
V minulém rozhovoru Boris říkal, že jste od podzimu 2015 do podzimu 2016 složili jeden song, takže jestli dobře počítám, tak za další rok a půl pak dvanáct. Čím to? Měli jste jasný plán, do kdy musíte mít nový materiál pohromadě, třeba kvůli zabookovanému studiu? Posledně Boris povídal, že máte plán a neděláte věci bez rozmyslu...
Boris: Nepamätám si presne ako to bolo, ale v lete 2016 sme vydávali splitko s EXORCIZPHOBIA a KAAR, kam sme prispeli štyrmi novými pesničkami a od jesene 2016 do leta 2017 sme zložili asi 3-4 songy na nový album „Besnota“ a zbytok potom od jesene 2017 do februára 2018. Ešte raz v skratke – asi 3 songy sme dali dokopy voľným tempom za rok a ďalších 10 songov sme zložili za polroka, lebo sme si dali deadline. Celkom masaker, ale sám vidíš, že keby sme mali na to času koľko chceme, tak ten album vyjde v 2020. Každopádne sme na album nedali žiadnu vatu (teda aspoň z nášho pohľadu) a skladby, ktoré sa nám zdali o hovne, sme hneď v zárodku škrtli a robili radšej na niečom novom.
Taky bylo řečeno, že se snažíte dělat pestré songy, aby byl každý na albu jiný. Což se daří, protože rozptyl na novince je opravdu velký. Vedle deathmetalové ponurosti nechybí thrashové jízdy ani takřka heavymetalové věci. Právě příklon k větší melodice možná leckoho překvapí – řešíte při skládání, jestli je ta která písnička dostatečně tvrdá, nebo ne a hledíte hlavně na to, aby vás to bavilo? Už vám někdo příliš melodií vyčítal? Nebo jste se sami dostali do okamžiku, kdy jste si řekli „stop“, to už je moc?
Jano: Za melódiu môžeme ja s Borisom. Boris si z nás všetkých najviac ide slovenský folklór, ktorý je veselými melódiami doslova pretkaný. Ja mám zase rád rôzne odnože core-u. Kedže väčšina riffov ide odo mňa a som ovplyvnený melodickou muzikou a Boris mi robí sito, tú melódiu praktický nemá kto zastaviť (hehe). Pri songu „Zbojnícky tanec“ nám už chalani klepali po prstoch, že sme to prehnali, no trvali sme si na svojom a song si tvrdohlavo presadili jak rozmaznané tínedžerky. Myslím, že sme urobili dobre, ked sme ten song nakoniec použili.
Do dvou skladeb jste „propašovali“ housle. Je to takové příjemné zpestření již dost svěží muziky. Jak vás vůbec napadlo zařadit do plus minus thrash metalu skřipky? A Ivo Kov, který na ně hraje, je profík, nebo kamarád, který chodil do hudebky? (úsměv)
Boris: Husle sme mali už na EP „Tento štát sa musí zničiť!“, takže to nie je žiadna novinka. Napadlo nám znova ich použiť v skladbách, kde by mohli podtrhnúť zbojnícku tematiku. Na facebooku sme vyhodili „inzerát“ o hľadaní huslistu a ozvalo sa asi 5 ľudí, medzi ktorými bol aj Ivo. Komunikoval najrýchlejšie a najoduševenenjšie, tak sme mu poslali taby a v deň D prišiel husle nahrať. Či chodil do hudobky netuším, profík nie je rovnako ako my a nahral to ľudovo – miestami krivo a falošne, ale s citom! Presne jak my, preto nám to bolo sympatické.
Jak vlastně skládáte? Je muzika dílem jedince, který nosí hotové věci, nebo kolektivu, který tvoří ve zkušebně? Totéž texty – asi je jasné, že je píše Boris, ale stane se, že by mu někdo něco rozmlouval nebo opravil?
Jano: Ja osobne (a môžem to s kľudom povedať aj za ostatných členov) sme s Borisovými textami 100% stotožnení, či sa týka o texty humorné alebo kritické. Boris sa nás sem tam spýta na doplnenie nejakého rýmu ale tu sa určite nedá hovoriť o nejakom našom zasahovaní do textov. Myslím, že som si len raz otvoril hubu na text „Dezertéri“ (song sa nakoniec pretextoval a premenoval na „Sabotéri“), ale nemyslím si, že ho v tedy zrovna moj popud nejak ovplyvnil. Jednoducho ten text prehodnotil a zmenil. A ako som spomínal, riffy, alebo čo sa týka aranžmá gitár mám na starosti ja. Kedysi som tie riffy nosil do skúšobne, kde sme sa ich krvopotne učili a snazili sa všetko zladit dokopy. Dnes už ale riešim všetko z domu v podobe krátkych demo nahrávok. Niečo nahrám, napíšem Borisovi a on rozhodne. Či IGEN alebo NEIN. Poprípade mi Boris helfne tým, že mi povie o čom bude text a akú náladu má mať daný song. Takže v tejto našej spolupráci vznikne nejaký hrubý náčrt a keď sa pridajú ostatný dostane konečný ksicht.
Dá se říci, že většina textů je veselejšího ražení, spousta vtipu, nadsázky, ale některé jsou naopak hodně vážné. Už jsem o tom psal v recenzi, že jste podobně jako EXORCIZPHOBIA nebo MURDER INC. zabrousili do nedávné minulosti, v písni „Morava“ popisujete komunistické vraždy v pohraničí a apelujete „nie je to tak dávno, aby ste zabudli“… Je třeba tyhle události pořád připomínat?
Boris: Tak vidíš to sám. U vás je to myslím veľmi podobné a v podstate aj v celom ostbloku. Politici vyostrujú slovník, zavádzajú, varujú pred rôznymi hrozbami (často neexistujúcimi) a postupne oblbujú občanov, ktorí nakoniec ten plot chcú sami. Do toho sa vynárajú pamätníci so skreslenou nostalgiou za časmi minulými a nad ostnatým drôtom na hraniciach, v ktorom zahinuli stovky ľudí len mávnu rukou v duchu: „Keď sa rúbe les, lietajú triesky“.
Drží se vás i zbojnické téma, ale zbojníci asi nebyli žádní svatouškové a takové to okřídlené „bohatým bral, chudým dával“ je třeba brát z rezervou… Svého času se to hodilo do ideologického krámu soudruhům, Jánošík na Slovensku nebo Jan Žižka v Čechách, ale byli to přece jen loupežníci a vrahouni… Vy si je taky idealizujete, v podstatě zpíváte pohádky. Zamysleli jste se nad tím někdy? (úsměv)
Boris: Máš pravdu. Je to asi preto, že ja som animátor a milujem rozprávky rôzneho druhu, ale hlavne animované grotesky ako Tom and Jerry, v ktorých sa bijú obrovskými kladivami po hlavách, kosačkou si kosia kožuchy, skáču z dvanásteho poschodia na betón a vo finále sa im nič nestane. V začiatkoch som mal v pláne písať temno-vážne o krvilačných zbojníkoch, ale asi ten animátorský duch vo mne zvíťazil. O zbojníkoch z minulosti si nerobím ilúzie, ale na druhú stranu o nich nie je veľa informácií, takže si môžme vymýšľať čo chceme a je nám to bližšia téma jak piráti, alebo vikingovia.
S obalem jste si vyhráli. Ono je to snazší, když máte v kapele šikovného kreslíře i grafika v jedné osobě. (úsměv) Je to všechno Borisova práce, nebo do toho ostatní kecají, třeba že se jim nelíbí žlutá barva, nebo zbojník, který podřezává hrdlo chudákovi kočímu? (smích)
Boris: Nekecajú do toho. V začiatkoch možno trochu, alebo keď sme pred troma rokmi zmenili logo, tak boli na to rôzne názory, ale vo všeobecnosti sú spokojní, prípadne je im to jedno. Nech je to ako chce, mne to dáva voľnú ruku.
Všiml jsem si v obalu, že Jano má na prstech slova „Hraj ruka“. To má vytetované, nebo nakreslené kvůli fotce v bookletu? (úsměv) Jestli je to tetování, jak se mu s tím žije v civilu?
Jano: Je to vytetované, akurát mi to furt bledne tak to vyzerá jak nakreslené. A čo sa týka civilu, ak myslíš, či som sa stretol s nejakými predsudkami? Alebo problémami v práci? O predsudkoch netuším, určite denne na moju osobu rôzne smerujú, tak jak na tvoju a jak aj na Borisovu a na každého kvôli hocičomu. Sme ľudia a sme na hovno a všetci disponujeme aj touto vlastnosťou. Na druhej strane, nikto za mnou ešte neprišiel a nepovedal mi, že má so mnou nejaký problém kvôli kérkam. Podľa mňa sa to už dnes absolútne nerieši. A nakoĺko nerobím za priehradkou v banke (chvalabohu), nemá s tým problém ani nikto v práci. Moji nadriadení niesú zabednenci z treťohor, takže to tiež neriešia.
Jak došlo na komiks o zbojnické bandě? Je to tvůj první kreslený příběh, nebo už jich máš na svědomí víc? Napadlo mě, že když tak pěkně kreslíš, mohl bys komiksy dělat profesionálně…
Boris: Mohol, ale jeblo by ma! Je to hrozná makačka, horšia než animácia. Nie je to môj prvý komiks, určite je ale prvý dokončený. V minulosti som ich začal kresliť viac, lenže na každý som sa po čase vysral, lebo sú to kvantá roboty. Komiksy milujem v rôznych štýloch a žánroch (najmenej rád mám tie superhrdinské) a tento minikomiks v našom booklete je len splnený sen dokončiť aspoň jeden, haha.
Kromě CD vyjde v létě i vinyl. Bude v bookletu LP totéž co v CD, nebo plánujete nějaké překvapení?
Boris: Booklet bude rovnaký, akurát bude mať 20x20 cm a pribudne plagát 60x60 cm, ktorý zrealizovala naša kamoška výtvarníčka Pandrava. Je to jej pohľad a stvárnenie „Zbojníkov apokalypsy“, veľmi sa vydaril. Tešíme sa z tejto spolupráce a vinyloví zberatelia sa môžu tiež!
Vydavatelem je opět Support Underground. Byli jste s Koníkem na vydání domluveni dopředu? Nebo jste po očku pošilhávali po jiném vydavateli? Řešíte, jaké podmínky by vám jiný label nabídl, nebo jste u Koníka tak spokojení, že vás to jinam netáhne… A co vlastní náklad – neuměli byste se o realizaci alba postarat sami?
Boris: Napísal som Koníkovi, že chystáme nový album a či by mal záujem ho znova vydať. On odpísal, že pokiaľ sme spokojní s jeho službami, pôjde do toho. A bolo to! Nevieme presne, aké podmienky majú iné vydavateľstvá, neriešime to, lebo s Koníkom sme spokojní na 150 % a už sa znova budem opakovať, keď poviem, že je šiesty člen nášho tímu, a že nám obrovsky pomohol a pomáha doteraz! Všetky veci od tlače až po promo si berie na seba on a nám to šetrí čas a energiu. Ať ho síla provází...
Před vydáním alba jste uvolnili několik skladeb na internet – a po vydání je volně k poslechu celá nahrávka. A k tomu se váš vydavatel Koník zmiňoval, že jde album skvěle na odbyt. Takže se asi nedá říci, že by vám sdílení muziky na netu škodilo...
Boris: Presne.
Vy jste navíc zvolili podobnou strategii jako ČAD – kdo chce CD, dostane jej za dobrovolnou cenu. Funguje to tak, že se spousta lidí ozve a chce CD za nějakou symbolickou cenu, nebo jsou posluchači rozumní a nějakou tu pětku za CD rádi pošlou? Můžeš prozradit, jaká byla dosud nejvyšší částka, jakou jste za CD dostali?
Boris: Chodia aj symbolické ceny, ale väčšinou chcú ľudia podporiť a zaplatia primeranú sumu. Niekedy až neprimerane vysokú, že je mi to trápne a nasilu im pchám ešte nejaký merch, alebo druhé CD, alebo aspoň odznak, nálepku... často ale argumentujú tým, že nás chcú podporiť a nezoberú nič, alebo len dlho vnucovanú drobnosť, haha. Vážime si to. A pokiaľ ma pamäť neklame, tak najviac bolo okolo 30 € za CD?
Když už jsme u ČAD, přijde mi, že momentálně s nimi (v dobrém) soupeříte o nejpopulárnější slovenskou podzemní kapelu. Jak tohle měření sil vypadá? (úsměv)
Boris: S ČADOM nesúperíme. Za prvé sa to ani nedá, keďže majú raz toľko fanúšikov jak my, za druhé sme ich fandovia a za tretie nemáme v pláne súťažiť s akoukoľvek kapelou. Keď som voľakedy v 2010 objavil ČAD a potom ich videl hrať v Oblude na koncerte, kde lietalo 300 ľudí v lufte, mal som zimomriavky aj na vajcách a to bol moment, kedy som sa stal ich sklaným fandom. Navyše boli pre mňa ČAD spolu s MAJSTER KAT dva najväčšie vplyvy rozhodujúce o zmene jazyka v textoch. Pre mňa sú doteraz číslo jedna a teším sa, že sa z našich vzorov stali kamoši, a že s nami idú už po druhý krát do víkendovej šňúry.
Na podzim chystáte právě s ČAD turné, hlavně po slovenských městech, ale zamíříte i do Česka (20. 10. Brno, 21. 10. Praha). Bude tahle jízda v něčem speciální, kromě toho, že se jí zúčastní dvě nejpopulárnější slovenské undergroundové kapely? (úsměv)
Boris: U vás to bude špeciálne hlavne v tom, že s nami zahrajú v oboch mestách TANKARD. Respektíve my s nimi, hehe.
Jano: Prvé tour bolo super. Či už išlo o samotné koncerty alebo všetkú tú srandu okolo. Verím, že to druhé nebude o nič horšie a ja som rozmýšľal, dokonca som sa aj dohadoval s jedným kamošom tatérom, že si na počesť tohto tour dám niečo vytetovať priamo v klube. Nieje to síce najoriginálnejší nápad, ale jednoznačne chcem íst do toho! Takže ak sa mi to podarí zrealizovať pre mňa osobne to bude špeciálne v tomto.
Letos jste třináct let na scéně. Když se za těmi roky ohlédnete, co považujete za největší úspěch? Když jste kapelu zakládali, plánovali jste si určitě, čeho byste chtěli dosáhnout – jste s tím, kam jste došli, spokojení? A kam směřují vaše další plány?
Boris: Jeden z najväčších úspechov bolo nahratie albumu „Zbojnícky tanec“. Ten nám za posledné tri roky vybavil veľa dobrých (aj veľkých) koncertov, prilial nám do kotla obrovské množstvo fanúšikov, upevnil vzťah s vydavateľom... to je podľa mňa všetko, čo kapela potrebuje a čo ju v určitej rovine robí úspešnou. Aj keď sa bavíme len o nejakej undergroundovej scéne. Kapelu sme zakladali, lebo sme videli DVDčka našich vzorov, videli sme, ako hrali pre plné kluby fanúšikov, čo si spievali ich texty, žili ich muzikou. Nech to znie akokoľvek pateticky, to bol náš tínedžerský sen a ten sa nám splnil, ba dokonca sa ešte stále plní a sme za to úprimne vďační!
