Americká partička mladých, divokých a zajisté i krásných kluků z Baltimore je povedená sebranka. Hravému HC se věnuje od roku 2010, má na kontě dost nahrávek, hlavně těch krátkometrážních, ale až letos na své druhé velké desce plnohodnotně využila svůj potenciál a stala se tak jednou z nejzajímavějších mladých kapel motajících se kolem hardcoru.
Základy byly pokládány slušně už v minulosti. Nelze proto říct, že by debut „Nonstop Feeling“ byl slabý, ale ještě z něj koukala puberta, ať už v podobě hlušších míst, mnohokrát omletých kytarových postupů a třeba i zvuku, což platilo speciálně pro bicí, které zněly jako retro a až zbytečně vyvolávaly ducha HC třicet let na zpět. Od těchto neduhů se TURNSTILE dokázali letos odprostit.
TURNSTILE jsou hraví a barevní. Energie z nich tryská na hony a když si člověk vybaví, co se děje za zvěrstva na jejich koncertech, kdy se jejich sety mění v přehlídku skokanů-sebevrahů a praskaj kosti, je super zjištění, že podobná energie z nich jde i ze studiové nahrávky. Na dobití baterek ideální.
Na „Time & Space“ se prolíná svět NY hardcore, do kterého však TURNSTILE velmi funkčně vložili spoustu jiných vlivů. Pocit, že vám je jejich hudba hodně povědomá, se dostaví mnohokrát. Jedním z důvodů může být vokální složka. Zpěvák Brendan ve své ukřičené poloze působí poměrně standardním dojmem, jenže často dokáže do svého výrazu naroubovat vokály, které mi připomínají Cedrica Bixlera (AT THE DRIVE IN, THE MARS VOLTA) a nejde nezaslechnout podobné cítění, jakým disponuje Zack de la Rocha (RAGE AGAINST THE MACHINE).
Podobně je na tom hudba. Tohle vám připomene tamto (většinou devadesátky) a naopak, ale dohromady to funguje naprosto skvěle. Ať už vezmu basový začátek „I Don't Wanna Be Blind“, což je jasná klasika; ale tohle se neomrzí snad nikdy. Vtipně působí piáno v „High Pressure“, rocková kytarová vyhrávka v „Big Smile“ je něco, co je velkou frajeřinou a nejen díky tomuto momentu je jasné, že kapela není partou pracující v uzavřených mantinelech, ale naopak že si kluci nemají problém vystřelit sami ze sebe. O čemž svědčí spousta na hardcore netypických pasáží a nehudebních legrácek, což dohromady působí jako umně namíchaný koktejl.
K pocitu, že posloucháte desku, která je svěží a zábavná od začátku do konce, pochopitelně přispívá i celková stopáž 25 minut, což je na jednu stranu málo, ale ve finále to dává smysl a těch třináct věcí nemá šanci nudit. I přesto, že kapela pracuje se svými skladbami na menším časovém úseku, punk hardcoreové klepací tempo a vypalovačky od začátku do konce se tady nepěstují. Všechny skladby tepou, krk byste si u nich utřepali, chuť letět střemhlav z pódia do pitu byste v sobě taky objevili, ale poslední, co byste na desce čekali, je jen jeden rytmus. TURNSTILE neustále mění dynamiku, přesto to rozhodně není na úkor plynulosti a změny tempa nepůsobí krkolomným dojmem.
Na TURNSTILE mi přijde perfektní, že je jejich hudba tak odlehčená, v každé skladbě chytlavá, přitom není nijak prvoplánovitě vlezlá, o čemž svědčí fakt, že desku poslouchám už docela dlouhou dobu. Tohle bude jeden z kandidátů na přední příčky při finálním bilancování tohoto roku.
Seznam skladeb:
- Real Thing
- Big Smile
- Generator
- Bomb
- I Don’t Wanna Be Blind
- High Pressure
- (Lost Another) Piece of My World
- Can’t Get Away
- Moon
- Come Back for More / H.O.Y.
- Right to Be
- Disco
- Time & Space
Čas: 25:15
Sestava:
- Brady Ebert – kytara
- Daniel Fang – bicí
- Franz Lyons – basa
- Pat McCrory – kytara
- Brendan Yates – zpěv
