Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
ETEF 2024 (19.-20. 7. 2024)

Rozhovor se zpěvákem ET MORIEMUR Zdeňkem Nevělíkem nejen o novém albu, duchovní hudbě, gregoriánských chorálech a indickém vydavateli.

Necelé čtyři roky od vydání vynikajícího alba „Ex Nihilo In Nihilum“ se ET MORIEMUR letos vyšvihli ještě výš. „Epigrammata“ je podle mě album letošního roku, na kterém se doom metal mísí s  gregoriánskou a klasickou hudbou. Témat pro rozhovor se ale našlo mnohem více...

Ahoj Zdeňku. Máte venku nové album „Epigrammata“. Od předchozí placky „Ex Nihilo In Nihilum“ utekly necelé čtyři roky, což má logiku, protože vaše nahrávky vždycky dělí o rok delší úsek – po demu jste debutovali po dvou letech, druhé album vyšlo po třech a nynější po čtyřech. Všiml sis toho? (úsměv) Asi to nebyl záměr… ale… čím to, že vám příprava materiálu postupem času trvá déle a déle?

Ahoj Johane, to je zajímavý postřeh. (úsměv) Přiznám se, že jsem si toho nevšiml, ale myslím, že je to zcela náhodné. Ono jde vždycky o ty okolnosti kolem: materiál máme vždy připravený už dopředu, ale jednou se musí řešit problémy v sestavě, podruhé lhůty s vydavatelstvím atd. Není to tak, že by nám příprava desek trvala déle a déle, to bychom za chvíli vydávali jedno album každých deset let. (úsměv)

„Epigrammata“ mají zajímavý inspirační zdroj – liturgický text rekviem. Většina metalových fanoušků si asi zádušní mši spojí s katolicismem, který bývá u metalových kapel terčem útoků. Vy jste ale rekviem použili jako téma alba – můžeš vysvětlit proč?

„Epigrammata“ je deska o loučení se s těmi, kdo nás opouští anebo těmi, kdo už tak učinili. Chtěl jsem, aby na albu vynikly spíš „nemetalové emoce“ jako láska, vděčnost a naděje, a proto se mi text zádušní mše zdál vhodný. Deska není jen vyjádření bolesti a zoufalství, ale i poděkování za to, že člověk měl tu možnost sdílet kus svého života s těmi, jichž si nejvíc váží. To není zdaleka samozřejmé, i když se nám to tak může zdát. Zdůrazňuji, že se nejedná jen o lidi, ale například i o zvířata – nevidím v tom rozdíl. Chtěl bych také zdůraznit, že nejde o křesťanskou, ani o jinak konkrétně náboženskou desku; duchovní ovšem ano.

Rekviem je poměrně dlouhé, ty jsi z něj některé části vypustil, něco naopak přidal; část textů pochází z řeckého sborníku básní a epigramů Anthologia Palatina, něco od neznámých básníků, v textech se střídá latina s řečtinou a angličtinou. Latinské části si každý může vyhledat na netu i s překlady, angličtinu taky kdekdo pochopí, ale co řečtina? Ty ji ovládáš? O čem ony pasáže pojednávají?

Chtěl jsem, aby deska byla složena především ze starodávných jazyků, jakými jsou latina a starořečtina, a angličtina aby tentokrát byla jen na okraj. Latina a starořečtina pro nás dnes znějí tajemně a duchovně, a takového efektu jsem chtěl docílit. Starořecké pasáže jsou právě ty epigramy, tedy krátké básně ve stylu nápisů na náhrobcích, v nichž se autor například loučí s krásami světa, děkuje svým přátelům, ale také vyjadřuje bolest a strach ohledně toho, co ho čeká atd. Jinak starořečtinu se ve volných chvílích opravdu učím, jen odborník ze mě určitě není a ani nebude. (úsměv)

V recenzi jsem napsal, že „autorovi textové koláže muselo dát spoustu práce poskládat slova tak, aby dávala smysl“. Jak dlouho jsi si s tím „hrál“?

Dlouho! Hlavně šlo o to, že jsem nemohl použít původní věty tak, jak byly, protože byly někdy moc dlouhé a někdy moc krátké, jindy obsahovaly něco, co mi tam obsahově nesedělo, a pak metricky nepasovaly do muziky atd. Hodně částí jsem musel upravovat, ale tak, aby měly smysl nejen obsahově, ale i gramaticky, nejen tam hodit pár slov navíc nebo něco vyškrtnout. Pro to byly nezbytné ty základní znalosti latiny a starořečtiny, které naštěstí jakž takž od gymnázia mám.

Když si člověk pustí vaše minulé album a následně novinku, zaregistruje hodně nových věcí. Je pro tebe důležité, aby se kapela vyvíjela, přicházela pořád s něčím novým? V čem vidíš největší posun proti předchozí tvorbě?

Ano, určitý neustálý vývoj a změna jsou pro nás velmi důležité, pochopitelně v daných mezích: člověk nemůže hrát doom a přijít s funky deskou, to už je spíš na změnu názvu kapely nebo vytvoření nějakého vedlejšího projektu. (úsměv ) Ale v mezích možného a přijatelného se snažíme vždycky přicházet s novými řešeními. Mě osobně baví experimentovat, míchat různé styly dohromady a snažit se z toho dostat něco smysluplného. Dělat pořád ty samé věci by mě nudilo a myslím, že i ostatní.

Jakým způsobem skládáš? Na piano, nebo na kytaru? Říká se, že je hudba víceméně tvoje záležitost, ale co ostatní? Jaký je jejich vklad?

Obojí, na piano i na kytaru. Anebo se mi nějaký nápad honí v hlavě, tam ho upravím a pak si ho teprve zkusím zahrát, jak ve skutečnosti zní a jestli je vůbec hratelný. (úsměv ) Já sice většinou přicházím s určitou vizí alba a základní strukturou skladeb, ale hudba na našich deskách je skupinovým počinem: to ostatní hudbu aranžují, přidávají své nápady a dolaďují tak, aby výsledek zněl pořád jako ET MORIEMUR, protože někdy mám tendenci pouštět se až moc do experimentace. Jednu celou desku mi už kvůli tomu v kapele zavrhli. (úsměv)
Jsem opravdu vděčný za to, že si s Datlem, Alešem, Kabriem a nyní i Honzou (Tlačilem) hudebně rozumíme a věříme natolik, že každý z nás dělá to, co ho baví, ale činí tak pro dobro kapely.

Greogoriánské chorály – to je další zajímavé téma. Když jsi je do muziky komponoval, hledal jsi inspiraci a poslouchal, jak s nimi pracují jiní zpěváci? Případně kteří? Ve studiu to kluci „dávali“ na první pokus, nebo jste se s tím „trápili“?

Ano, poslechl jsem si hodně nahrávek gregoriánského chorálu, různých mnišských a nemnišských sborů, jména si bohužel teď nevybavuji, jen snad SCHOLA GREGORIANA PRAGENSIS. Cílem bylo mít na desce tradiční gregoriánské chorály, to znamená mužské a unisono – nechtěl jsem žádné harmonie. Zkusil jsem napřed oslovit jeden český gregoriánský sbor, ale odepsali mi (teď zjednoduším), že gregoriánský chorál je hudbou povznášející a vedoucí k bohu a že se proto do nihilistického metalu nehodí a raději se na něčem takovém podílet nebudou. (úsměv) Tak jsem skrze kamarády z PANYCHIDY narazil na kluky z plzeňského pěveckého sboru CANTICORUM a ti nám pak všechny chorály nazpívali. Obávali jsme se nahrávání chorálu ve studiu, Honza nic takového předtím nenahrával, ale nakonec to šlo docela rychle a výsledek je podle nás super. Já jen kontroloval, aby byla dodržována správná metrika do skladeb. (úsměv)

Opět vás neminuly personální změny, i když ne tak dramatické jako před druhým albem. Tentokrát došlo ke změně na pozici kytaristy, navíc po vydání alba znovu… Nedávno mi Krusty říkal, že každá změna sestavy polije kapelu živou vodou, že to vítá, řada muzikantů ale mluví o komplikacích, protože musí nového člověka zaučovat. Jak to vnímáš ty? A proč se u vás kytaristé nezdrží? (úsměv)

Osobně bych byl nejraději, kdyby k žádným změnám nedocházelo, fungující tým se přece nemění. Bohužel se to ale často stane, u nás se to stává dokonce pravidelně, jak píšeš, ale snad tentokrát vydržíme ve stejné sestavě alespoň na dvě desky. (úsměv) Nevím, čím to je, že se u nás druhá kytara pořád mění. Člověk k nám přijde, protože se mu líbí hudba, ale až později zjistí, že má příliš nabitý program a že to zkrátka časově nezvládá. To je nejčastější důvod změn sestavy u nás.

Nahrávali jste znovu v Hellsoundu. Bylo tentokrát nahrávání v něčem jiné než poprvé? Jak dlouho jste u Honzy pobyli? A jak se Honza tvářil na ty vaše chorály a vážnohudební postupy? (úsměv)

V Hellsoundu je to vždy super a žádná komplikace, pohoda a profesionalita. Nahrávali jsme zhruba dva týdny, jako minule. Ani jiné změny tentokrát nebyly až na ty chorály, jak už jsem psal, ale Honza to zmákl suprově. Já si dokonce myslím, že je i rád při nějaké změně, kterou po něm kapely chtějí. Je to pro něj výzva a čeká na to, s čím vyrukujeme tentokrát. (úsměv)

Čtvrtá nahrávka – čtvrtý vydavatel. Dá se říci, že se postupně posouváte výš a výš. Už angažmá u ruských Solitude se dalo považovat za top, ale Transcending Obscurity Records je asi ještě vyšší level, a určitě nelze o tomto labelu pochybovat jen kvůli tomu, že je indický, protože vydává překvapivě silná jména. Jak došlo k dohodě právě s TOR? Se Solitude jste nejednali?

Se Solitude jsme byli spokojeni, ale po „Ex Nihilo...“ jsme chtěli zkusit někoho, kdo by se více zaměřil na propagaci naší hudby, nejen vydat album a tím to končí. Ke spolupráci s TOR došlo klasicky: poslali jsme jim odkaz na hotové album a sami ihned zareagovali, že nás už dlouho sledují a že mají zájem. Nejprve jsme zvažovali, zda do toho jít, přece jen jsme asi jako jiné kapely měli představu vydat album u nějakého osvědčeného a známého evropského labelu, ale nakonec jsme se rozhodli to zkusit, protože na nás TOR působili velmi seriózně a domnívali jsme se, že naši hudbu dostanou mezi více lidí. S jejich prací jsme velmi spokojeni, myslím, že se propagaci věnovali opravdu důkladně.

Jaký je vůbec rozdíl v servisu českého (Pařát), ruského (Solitude) a indického (TOR) vydavatelství? Ten český si dovedu představit – vyjde vysoký náklad, který je přibalen k časopisu, během okamžiku mají doma CD dvě tisícovky odběratelů. Co Rusko resp. Indie? Liší se třeba výše prvního nákladu nebo masivnost kampaně?

Jak už jsem psal, TOR hodně investovali do kampaně, na sociálních sítích, v tištěných časopisech, rádiích apod. To je přesně to, co jsme očekávali. Jinak výše prvního nákladu a podmínky jsou zhruba stejné jako u Solitude, jen TOR mají vymakanější formáty jako limitované boxy a možnost vydávat i merchandise a LP, nabízí zkrátka kapelám kompletní servis (vyjma koncertů). TOR vydávají skvělé a stále větší kapely, jsou na vzestupu, a určitě zaslouženě, pro nás odvedli velký kus práce.

Asi každý, kdo se podívá na váš Facebook, si všimne, že se recenze valí ze všech světových stran a hlavně jsou totálně pozitivní, odhadem budete v průměru na nějakých 90 %. Překvapuje a těší vás ta chvála?

Velmi nás překvapila, protože jsme se báli, že materiál na „Epigrammata“ nebude na první poslech a že většina lidí si s druhým poslechem ani nedá práci. O to víc jsme i potěšeni, víš, jak to je: člověk dělá hudbu pro sebe, ale když se líbí i někomu jinému, je to příjemné. (úsměv)

Obal máte taky pěkný. Dnes už není digipack nic výjimečného, skoro mám pocit, že už vychází víc leporel než klasických plastových krabiček, ale u vás boduje i grafické zpracování a materiál. V bookletu jsem nenašel, kdo se o výtvarno postaral… jen, že obrázky znázorňují výjevy ze starořecké pohřební slavnosti a že jsou k vidění v muzeu v New Yorku. Takže kdo je autorem layotu a kde jste ony starořecké funerální scény „vyštrachali“?

Samotný grafický obsah pochází od nás, zatímco zpracování měl na starosti Marek Pišl z QUERCUS. Je to hodně precizní člověk a na každém detailu si nechává hodně záležet, i když má velmi specifický způsob práce. (úsměv) A jak už jsi podotkl, starořecké předměty a výjevy na nich jsou všechny z newyorského Metropolitan Museum.

Vypadají i další indická vydání tak jako to vaše? Myslím lakovaný kvalitní papír a zajímavě řešená kapsička na booklet? Všimnou si těchhle detailů vůbec vaši fanoušci?

Myslím, že je to podobné, i když fyzicky mám doma jen debut TOWARDS ATLANTIS LIGHTS. Všechno je ve vysoké kvalitě, detaily lze s TOR řešit individuálně a osobně si myslím, že konečný výsledek předčí výrobky mnoha západních labelů. TOR se navíc podařilo vytvořit takovou komunitu metalových fanoušků, kteří jeho desky sledují a kupují právě kvůli kvalitnímu provedení a různým formátům, které label nabízí, a také kvůli řekl bych až rodinné atmosféře, které firma při jednání nabízí. A podle reakcí, které se k nám dostaly, to ocenili i naši fanoušci.

Letos jste se podíleli ještě na jedné zajímavé záležitosti – tributním albu DISSOLVING OF PRODIGY. Jak jsi s tributem jako celkem spokojený? U nás moc alb k poctě nějaké tuzemské kapele nevyšlo, a z těch, jež vyšly, dopadla polovina poměrně neslavně. Ale tenhle tribut se podle mě povedl a vaše skladba vůbec nejvíc…

Moc díky, od doomového experta jako ty to obzvlášť potěší! DOP byli skvělou kapelou a jejich první desky se řadí mezi české doom metalové skvosty. Bylo nám ctí, že jsme se tohoto projektu mohli zúčastnit a moc děkujeme Herdronovi, že nás k němu přizval. Řekl bych, že všechny kapely se svého úkolu zhostily důstojně, zmínil bych například jen CONTEPTY nebo SELF-HATRED, ti se mi asi líbili nejvíc.

Jestli dobře počítám, letos je to deset let od založení ET MORIEMUR. Vnímáš tohle výročí jako nějaký milník? Plánujete to nějak oslavit, třeba speciálním koncertem, nebo se v doom metalu neslaví? (úsměv)

Ano, máš pravdu, je to už deset let, co ET MORIEMUR vznikli. Je to zvláštní pocit, přes všechna úskalí a změny tu stále ještě jsme, samotného mě to překvapuje a samozřejmě těší. (úsměv) Jinak žádné oslavy neplánujeme, minule jsme desku křtili, teď už ani to ne, zdá se, vydáváme se stále více cestou minimalismu. (úsměv)

Když už jsme u koncertů – letos jste po boku SILENT STREAM OF GODLESS ELEGEY jeli turné. My jsme byli v Praze, kde jste měli úspěch, i když spousta stop musela jet z playbacku – ale to je dnes běžné u řady kapel. Dříve jste na koncertech zapalovali svíce, tentokrát jste si vystačili s hrou barev, komorním osvětlením a černém odění (kromě Datla, aby byl vidět – úsměv) – přemýšlíte hodně, jak má kapela na pódiu vypadat. Co další štace? Byli jste spokojení? Stálo turné za to?

Nikdy jsme nebyli kapelou, která by sázela na velkou show. Pár svíček, tma, mlha, barvy, přesně to podle nás k navození atmosféry stačí, alespoň v našem žánru. Jsme takoví skromní doomaři, dejte nám klub se slušným zvukem a jsme spokojeni. (úsměv)
Turné se SSOGE proběhlo na výbornou, jsme moc rádi, že jsme si společně mohli zahrát a trochu víc pokecat a poznat se. SSOGE jsou další z kapel, která zásadně přispěla k vývoji českého doomu a bylo skvělé s nimi sdílet pódium.

Co máte ještě letos v plánu? A další album bude za pět let, nebo dřív? (úsměv) Už máš v hlavě téma, o kterém bude pojednávat?

Letos plánujeme ještě nějaké koncerty na podzim, a to v zahraničí, snad to vyjde. Další album je hudebně i tematicky už připravené, teď jen vše doladit, nazkoušet a nahrát. Troufnu si říct, že tentokrát vyjde o poznání dřív než to předchozí. (úsměv)

RECENZE

Facebook
Bandcamp
etmoriemur.com

 


Zveřejněno: 29. 07. 2018
Přečteno:
3473 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář