Nejbližší koncerty
  • 23. 03. 2024Jarní akce Necro metal Pilgrims přiveze do ostravského kl...
  • 23. 03. 202423.3.2024-Plzeň-klub Parlament. FUNERAL PILE Blackened ...
  • 23. 03. 2024Alternativní metal v Ponorce. Mayon (Opava) chystají des...
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
Heathen Convention 2024

16. 6. 2018, Čermná u Sušice – Bouda

Jestli dobře počítám, letos jsme na „Boudu“ vyrazili popáté v řadě. Akcička v oblasti šumavských lesů a strání nám nějak přirostla k srdci, i když dramaturgie se úplně nekryje s naším vkusem a některé pořadatelské a dramaturgické rozmary vrchního „magika“ považujeme za diskutabilní. Třeba to, že pořadí kapel bylo přesně naopak, než jsme to viděli my, rozumní. (úsměv) Nebo to, že se chvíli hraje venku, chvíli uvnitř Boudy. Na druhou stranu jde o nejpřívětivější festiválek na světě, na kterém se spousta věcí neřeší a nechává plynout, lidi nikdo nekontroluje, nic jim nevnucuje a všechno běží na bázi vzájemné důvěry (třeba to, že zaplacení vstupného probíhá u stánku s deskami, nikoliv u nějakých zábran; obecně jde o festival bez zábran (úsměv)). (Johan)

Festival MAGICK MUSICK je v určitých věcech divnej, stejně jako jeho pořadatel. (úsměv) Je na něm fajn, ale občas se objeví záležitosti, které mi hlava prostě nebere. Vrchní dramaturg jde už léta proti proudu a mám takový pocit, že letos tenhle vzdor dotáhl do maxima. Každý to vidí jinak, někomu je to úplně jedno, někdo se už ve čtyři odpoledne vyleje jak váza a každý z nás má dnes možnost udělat si festival a pozvat si kapely a poskládat je tak, jak se chce jemu. A Berry si to tak udělal, akorát způsobem, který mě docela překvapil, ale to je tak všechno, co jsem v danou chvíli mohl dělat. (Coornelus)

Při příchodu k místu dění už válel písničkář Mäkkelä, kterého jsem si přejmenoval na Makélélého na základě jednoho bývalého francouzského záložníka, když už probíhá to mistrovství světa... Chlápek od pohledu sympaťák, který jak bylo v pozdějších hodinách vidět, umí i vzít za kliku a chlastu se nebojí, což v jedné rozpravě mezi skladbami komentoval, tedy alespoň si to myslím... (úsměv) Jeho vystoupení bylo asi v pořádku, na začátek jakože dobrý, ale že by mě zaujalo, to nemohu říct. (Coornelus)

Letošek přinesl další změnu v počtu „pódií“; za prvé došlo k oprášení modelu 2014 a 2015, kdy se na začátku a na konci hrálo uvnitř Boudy, za druhé přibyla třetí „stage“, respektive koberec, na kterém před Boudou zahájil program finsko-německý písničkář Mäkkelä. Kombo na židli, mikrofon a tři strunné nástroje, z nichž jsem dva zařadil jako kytary a třetí jako mandolínu, i když v třetím případě bych za to ruku do ohně, který se v noci pod Boudou rozhořel, nedal… Ale zpět k pánovi, který navzdory teplému počasí vystoupil v černém obleku a neopomenul ani vestičku pod sakem. Sympaťák to vzal hodně poctivě a dobrých 45 minut prozpěvoval nejspíš o životě (aspoň podle toho, co jsem pochopil) a doprovázel se na elektrifikované kytary a mandolínu. Vystoupení si užíval, zpíval s elánem a nástroje ovládal suverénně, a postupně se zvyšující počet návštěvníků jej za to odměnil úsměvy. Mě Mäkkelä bavil tak patnáct minut, pak jsem se vydal zevlovat. Nicméně jako zpestření letos ostřeji vystavěného line-upu – proč ne. (Johan)

Pak nastal okamžik, který mi přišel jako vrchol nerozumu. LAHAR uvnitř. Nevím přesně, kdo o rozum přišel, jestli to byl pořadatel, nebo kapela (informace se různily…), ale nechat hrát LAHAR a) uvnitř a za b) tak brzy, to mi můj rozum nebral. A obavy se naplnily, resp. se napřed naplnila Bouda a to tak, že se do ní vešla tak půlka příchozích (aby ne, když tam zůstaly stoly a židle) a v parném odpoledni LAHAR Boudu nezničili, resp. LAHAR i jo, ale fanoušci ne. To, co se běžně na vystoupeních thrashového komanda děje, se uvnitř kurníku nedělo… lidi stáli jako solné sloupy, pokyvovali hlavami, ale rotyka žádná. Nakonec ji obstaral Růža, který se během přídavku vydal po stolech a židlích na malé pochodové cvičení a nakonec se ocitl i nad hlavami fanoušků a „sestřelil“ kryt zářivky. Mě ale přes onu kulisu nekulisu LAHAR bavili jako vždycky, navíc potěšilo zařazení dvou zbrusu nových songů, které zněly trochu jinak než ty starší – v prvním případě lehce do death metalu a v druhém zase do HC. (Johan)

Minulý rok jsem použil na konto boudy několik hanlivých slov, jako třeba rozpadající barabizna, a hle, při vstupu do interieru si nešlo nevšimnout nového stropu, který zdobila zářivka s krytem, jenž měl tu smůlu, že při koncertě LAHAR nevydržel. Mohl za to pavouk Růža, pěvec píseckých raubířů. A byl to právě Růža, díky kterému se konal uvnitř Boudy aspoň trochu brajgl, protože očekávat nějakou strhující atmosféru ve čtyři odpoledne za denního světla mohl asi jenom snílek. Koncert byl ze strany kapely samozřejmě úplně v pohodě, dvě nové věci potěšily, ale zařazení LAHAR na začátek bych hodnotil fotbalovou terminologií jako vlastní gól, nebo jako neproměněnou penaltu, což se v průběhu setu povedlo Messimu proti Islandu. (Coornelus)

THALIDOMIDE už pomalu patří mezi veterány, protože právě v těchto dnech je tomu 25 let od jejich první zkoušky, jak zmínil předák, který tentokrát musel trochu krotit své gymnastické sklony, protože mu k vokálu přibyla baskytara (když jsem kapelu viděl naposledy, měla basáka...). Kzl jako obvykle doprovázel skladby komentáři na bázi tradičního HC aktivismu, pro mě ale byla důležitější muzika a ta šlapala parádně. Další kapela, která měla hrát večer, kdy by se na ni strhla pěkná mela, takhle v parném odpoledni blba jen hrstka přiopilých punkerů. (Johan)

Asi takhle, THALIDOMIDE nejsou úplně mojí krevní skupinou, ale když vzali za své nástroje, bylo znát, jak to kapele valí. Hardcore punk ve vyšším rychlostním stupni s nařvaným vokálem, syrovými kytarami a neúnavnými bicími, byl jednoduše kvalitní a prdel nakopávající. Kapela pouštěla do publika energii, zpěvák, který musel obsluhovat tentokrát i basu, mezi skladbami komentoval texty ke skladbám a vše bylo správně punk. THALIDOMIDE jednoduše valili a byli velice zábavní a tak stejně jako u LAHAR zamrzelo, že nehráli v pozdějším čase, protože mohla být legrace jak na pódiu, tak i pod ním. (Coornelus)

Po dvojici divočáků přišel čas na nejpomalejší set v podání pražských doomařů THE TOWER. Kdo kapelu dosud neznal, možná očekával doom, jaký v Čechách proslavily především severomoravské kapely. Pak pro něj možná bylo překvapením, že THE TOWER se věnují doomu ještě staršímu, tomu vycházejícímu až z BLACK SABBATH. Zvonáče kytaristy a zároveň zpěváka a potom hlavně triko ABYSMAL GRIEF (sláva!) dávaly najevo, že tady bude propad v čase doslova hmatatelný. THE TOWER jsem viděl po hrozně dlouhé době, ale když na úvod zahráli geniální riff skladby „Bloody Fields“ z jejich splitu s MÖRKHIMMEL, bylo jasné, že tohle nebude špatné. THE TOWER se drží tradic a pracují podle hesla „nevymýšlej vymyšlené“ a tak, i když je slyšíte poprvé, máte pocit, že tu a tu pasáž znáte, což ale při kvalitním provedení není nic, za co byste je měli hanit. Hudebně poměrně propracovaný základ, z něhož mi uvízla vzpomínka na jednu pasáž v jedné z novějších skladeb, kdy si oba kytaristé střihli sólo a výbornými basovými linkami to celé jistil svou pestrou hrou basák. Celkově půlhodinka v podání THE TOWER velice potěšila a budu jen doufat, že o kapele začne být víc slyšet. (Coornelus)

THE TOWER a doom metal na slunci. Doom a slunce nejdou dohromady, THE TOWER a tradiční doom naopak ladí bez výhrad. V podstatě jediná tuzemská kapela, která se věnuje doom metalu s kořeny v sedmdesátých letech, odehrála parádní set, v němž nechyběly skladby ze splitka s MÖRKHIMMEL ani nějaké novinky. Pražští náladotvůrci se neutápějí jen v pomalých tempech, v pravý čas dokáží zvýšit obrátky a rozhýbat ztuhlé publikum. Nový bicmen do sestavy v pohodě zapadl, oba kytaristé/pěvci se pěkně doplňovali a basák předváděl zajímavé kejkle. (Johan)

Po třech kapelách, které mě hodně bavily a které měly hrát na opačném konci programu, došlo na zajímavé zpestření, dvojkoncert. Na jednom pódiu se srovnaly dvě bicí soupravy, dvojí aparát a následně i dvě kapely. MASÁŽ a MASSOLA, aneb společná oslava společného LP, jež se během vystoupení křtilo. Obě party patří mezi to nejavantgardnější, co se na naší okrajové hudební scéně vycházející z hardcore či metalu nechá najít, v obou případech je to docela oříšek na zařazení i popis a v obou případech, i přes nesporné hráčské kvality, jde spíše o atrakci. Ta pod pódium přilákala největší počet zvědavců, kterým hrál na tváři úsměv; těmi nešetřili ani muzikanti z obou spolků, které se po jedné skladbě střídaly. Došlo i na křest, samozřejmě originální, protože kmotrové Žrout a Berry desku posypali kamínky, kterými občas MASÁŽ zpestřuje vystoupení, když je Čert přesýpá z jednoho hrnce do druhého. Mně přišly nejzajímavější momenty, v nichž byla ve skladbách MASSOLY slyšet zajímavě zvukové „ohnutá“ trumpeta. (Johan)

Koncertní „battle“ dvou kapel jsem zažil zřejmě poprvé v životě, za což nezbývá než poděkovat. Moje smůla byla, že se na jednom pódiu sešly dvě party, které zdobí muzikantská preciznost, ale jejich hudbě skutečně porozumět neumím. V místních krajích už zavedená MASÁŽ sázela do publika dlouhé skladby, na kterých je potřeba ocenit um všech tří aktérů, ale jejich produkci nějak zaškatulkovat a vnímat jako hudbu, kterou si můžu užít, nejde. MASÁŽ určitě ocení hledači extrému, muzikanti a kamarádi okolo kapely, ale jinak… To MASSOLA se prezentovala ve větší části něčím, čeho se dalo chytit, a tak když bubeník doplňoval saxofon přímočařeji pojatými party, basa pod tím vším probublávala, jejich skladby mě v tu ránu bavily o poznání víc, než jejich parťáků ze splitu. Škoda, že MASÁŽ chrtila a MASSOLE nedala tolik prostoru, protože její songy byly o poznání delší. Zajímavý set, ale hlavně z pohledu diváka-zvědavce. (Coornelus)

ASMODEUS se na řadu dostali kolem deváté večerní a odehráli výborný koncert postavený hlavně na skladbách z posledních dvou alb s přesahem ke starším nahrávkám. Gró vystoupení tvořily nejnovější songy, namátkou „Smečka prince Šavlozuba“, „Midas“, „Černé vody Ninive“ nebo klipovka „paradajslostovka“ „Parazit“ s hodně chytlavými motivy. ASMODEUS obecně nakládali pod kotlík jeden hit za druhým, parádně jim to šlapalo a pro fanoušky melodického heavy/tech/thrash metalu šlo o laskominku. I když nejen melodiemi a technickými skladbami byl set naplněn, v samotném závěru došlo na cestu do pravěku – nikoliv ke skladbě „Pravěk“, ale k „Heroes“, jež pochází ze stejnojmenného dema z roku 1990. Letí to, letí, a u „Heroes“ si člověk uvědomí dvě věci: to, že se ASMODEUS od typicky osmdesátkového dřevního thrash metalu postupem let vyvinuli v naprosto ojedinělý úkaz naší scény, a to, že už tady „straší“ 30 let. (úsměv) Tohle výročí ASMODEUS oslaví 13. října v klatovském kulturáku. Budeme tam! (Johan)

V první řadě je potřeba říct, že jestli někdo očekával, navzdory tiskovce k festivalu, že jsou DRUTTY black metalem, asi byl překvapen. DRUTTY totiž hráli zvláštním způsobem pojaté HC prošpikované notnou dávkou zlých elektro zvuků. Díky nazvučení bubnů měli mnohem blíž ke kapelám, jako jsou MINISTRY, než k bubákům. O čemž svědčily skladby jako „Hvězda smrti“, nebo „Obsluha vleku“, které obsahovaly výborné momenty. Pozornost kapely přitahoval basák/zpěvák Rodrigo Obeso (jenž si pseudonym vybral trefně) svými dvěma mikrofony, z nichž se linula vždy jiná podoba jeho hlasu, který byl ještě prohnán efektem a obzvlášť ten naechovaný při užití čistého hlasu kapele slušel. DRUTTY jsou celkově hodně neznámým pojmem a to bylo vidět i na menším zájmu publika, čímž se vracím na začátek reportu, kdy v tenhle nejatraktivnější čas měla prostě hrát jiná kapela. Nicméně DRUTTY přinesli na fest zajímavý pohled na hudbu, kterou lze nazvat experimentální a zřejmě ne úplně branou na krev přísně, o čemž svědčil název jedné ze skladeb „Gaťky“. (Coornelus)

DRUTTY jsou takový zvláštní úkaz. Vznikli jako bokovka lidí z punkové kapely a postupně se od noise ambientu posunuli k něčemu, co se místy blíží black metalu, místy vytváří zachmuřené post HC (?) plochy a i když bych si to měl užívat, opak je pravdou. Nevím, kde je chyba, nejspíš na mé straně, ale nedokáži se s kapelou sejít. Asi mi nakonec nesedí melodické vokály, které bych raději slyšel v defenzivě, nicméně ostrý řev používal frontman jen na začátku vystoupení. Lidí na place citelně ubylo a nám se zase v hlavách honily myšlenky, že dramaturgicky šlo o jeden přešlap za druhým… navíc Berry DRUTTY avizoval uvnitř Boudy, kde by jim to asi nakonec sedlo lépe. (Johan)

Další program pokračoval uvnitř salaše, kde si cajky rychtovala SHEEVA YOGA. My ji viděli nedávno v Praze a čekat na desetiminutový set už se nám nechtělo, Tak jsme dali jubilejnímu  10. ročníku magického festivalu vale s tím, že nás to tam bavilo, že došlo nejvíc lidí za posledních pět let, že ceny občerstvení a piva zůstaly na lidové hladině (pivo na festu do skla za 25,-, bramborák za 15,-; super přístup), že počasí se parádně vydařilo a že příště by si měl Berry nechat poradit s programem od někoho rozumného, nejlépe od nás dvou. (úsměv) (Coornelus & Johan)

Fotky: Skalík, Nothingface

Skalíkova galerie

Videa Berry:

Mäkkelä

LAHAR

THALIDOMIDE

THE TOWER

MASSOLA

MASÁŽ

ASMODEUS

DRUTTY

SHEEVA YOGA

Videa george black:

Videosběr

 

 


Zveřejněno: 19. 06. 2018
Přečteno:
4532 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář