NERVOSA – Downfall of Mankind

NERVOSA frčí jako dobře namazaný stroj. Za osm let existence vydává už třetí řadové album, se započtením debutového demáče chrlí nahrávky přesně v dvouletých intervalech a ještě k tomu stíhá odehrát 150 koncertů za rok. Dá se říci, že slečny kují železo, dokud je žhavé, dokud je o kapelu enormní zájem, a troufnu si tvrdit, že zatím není třeba se obávat nějakého poklesu popularity. Alespoň poslech novinkového alba „Downfall of Mankind“ nic takového nesignalizuje.

Na kapelním rukopisu se naštěstí taky nic výrazného nemění. Kdyby třeba někoho napadlo, že divoženky zamíří do smířlivějších sfér, hodně by se spletl. Trio pořád drhne thrash metal ostrý jako břitva a k žádnému vyměknutí a podání ruky komerčnější sféře zatím nedochází a proti předchozí náloži „Agony“ se v podstatě nic moc nemění. Tedy hned na začátku tu jedna změna je, intro, jež minule absentovalo, tentokrát uvádí posluchače do děje a činí tak na strašidelnou hororovou notu a hlavně jen minutku a fousek, takže nepůsobí zbytečně. S prvními tóny „Horrordome“ se rozjíždí agresivní muzika, v první řadě tedy posluchač zachytí frenetický řev, až posléze totální nářez, pestrý a chytlavý, místy spíše deathmetalový, do extrémní palby Fernanda řve, jako kdyby to měla být její poslední hodinka; ale nejen oním ultrametalem je song živ, dojde i na chvilková zvolnění či kytarová zakvílení. Bicí, do nichž řeže novicka Luana, doslova drtí kosti a jsou nabušeny kreativně a agresivně (i když je jasné, že dnes jde ve studiu vykouzlit kde co). K výbornému dojmu přispívá i zvuk, který je zdánlivě špinavý a odkazující k old school death metalu, nicméně čitelný a dostatečně „heavy“.

Extrém pokračuje i v následující „Never Forget, Never Repeat“, v níž se opět zvolní jen na okamžiky a sóluje zřídka, nechybí v ní ale lehký závan hardcore. Po dvou marších je na místě zvolnění, „Enslave“ se odvíjí v pomalejších tempech, ale intenzita jí ani tak nechybí. „Bleeding“ začíná jako čistý střednětempý death metal, ale podle očekávání se záhy překlopí v další rotykoidní palbu vyšperkovanou dlouhým sólem, navíc Fernanda sklouzává až k nablacklému skřehotu a tak není problém držet pozornost a poslech si náležitě užívat. Což platí i pro melodičtější a skočnější „... And Justice for Whom?“, při níž na chvíli mizí spíše ponurý ráz alba a objeví se i náznak lehké progresivity v podobě kytarového sóla, se kterým si Prika pěkně pohrála. V řadě míst je ale velmi výrazně slyšet baskytara, třeba v úvodu „Vultures“ do ní Fernanda řeže hodně nesmlouvavě, song pak nabírá deathmetalový směr a připomíná mi tvorbu naší MORTIFILIE, nejspíš kvůli melodickým vyhrávkám. „Kill the Silence“ měla premiéru měsíc před vydáním alba a jako signifikantní skladba byla vybrána ideálně, nese typický rukopis NERVOSY se všemi atributy, tj. nářeznickými pasážemi, odlehčením,  hrdelní řevem, chytlavými motivy a silným refrénem.

Ani v dalších písních intenzita nepolevuje, ale při xtém poslechu alba mi přijde, že je toho nátlaku možná až příliš. Což nemyslím jako výtku, kdyby byly skladby řazené jinak, vypíchl bych ty v první polovině, protože si je lépe pamatuji a postupně pozornost trochu ochabuje. Přitom třeba „No Mercy“ je stejně tak dobrá jako šlehy na začátku a o dalších věcech to platí rovněž. Možná by ale nebylo od věci nahrát album dlouhé pětatřicet minut a ne čtyřicet osm, možná by pomohlo dřívější zařazení portugalsky nakřičené thrash-death-punkovky „Cultura do Estupro“, v níž se coby host objevil João Gordo z RATOS DE PORÃO a duet s Fernandou mu sedl dokonale. Zábavná věcička, ale ne pitomá. A zábava na druhou je bonusový flák „Selfish Battle“, v němž zahostovali bicmen Rodrigo Oliveira (KORZUS /legendární brazilská kapela s rokem vzniku 1983!/) a kytarista Michael Gilbert (FLOTSAM & JETSAM). Heavymetalový flák jakoby vypadl z osmdesátých let, nechybí v něm ty nejprofláklejší riffy a postupy, které si kdo dokáže představit, nechybí ani ječák a obecně melodický zpěv, pestrý a hodně zajímavý. A závěrečné „metááál“ symbolicky album uzavírá – slečny prostě metalem žijí a tahle tečka se jim a jejich kamarádům povedla.

Povedla se celá nahrávka, včetně obalu, který je zas o něco „prašivější“ než minule; když se tak dívám na vývoj titulních coverů, dostáváme se od veselých thrashových barev k old school deathmetalovým ponurostem a těžko říct, jestli je možné přijít s ještě depresivnější kresbou.

Seznam skladeb:

1. Intro
2. Horrordome
3. Never Forget, Never Repeat
4. Enslave
5. Bleeding
6. ... And Justice for Whom?
7. Vultures
8. Kill the Silence
9. No Mercy
10. Raise Your Fist!
11. Fear, Violence and Massacre
12. Conflict
13. Cultura do Estupro
14. Selfish Battle

Čas: 48:26

Sestava:

• Fernanda Lira – bass, vocals
• Prika Amaral – guitars, backing vocals
• Luana Dametto – drums

Facebook