INNERSPHERE – Amnesia

Plzeňská kapela INNERSPHERE za sebou sice nemá dlouhou existenci (vznikla na konci roku 2015), ale už toho stihla poměrně dost: po roce existence EP, po jeho vydání výměnu poloviny sestavy, spoustu koncertů a nyní plnohodnotný debut. O ten se postaral kvartet muzikantů, kteří už mají leccos za sebou (namátkou RETURN TO INNOCENCE, LLYR, ALTER IN MIND), nebo vedle sebe (SELF-HATRED, SINETRIUM), tudíž vydání full alba je logickým krokem, pokud to kapela myslí vážně a má ambice vyšší, než je koncertování kolem komína.

Debutové CD se jako ambiciózní rozhodně tváří. Je zabaleno v pěkně zpracovaném digipacku, o jehož grafickou podobu se postaral Marek Pišl (QUERCUS, grafika třeba pro SELF-HATRED) a nejen že namaloval hezký titulní obrázek, ale i booklet o dvanácti stránkách je vkusný, a dá se říci, že k produkované muzice všechno sedí.

Konečně se dostávám k tomu, co je stěžejní, tedy samotné muzice. INNERSPHERE se našli v melodickém death metalu, do kterého sporadicky zařazují i prvky doom, black či heavy metalu. Od prvního poslechu je zřejmé, že plzeňští nahráli album, které působí jako většina zahraničních alb z tohoto ranku, a kdyby mi někdo nahrávku pustil s tím, že ji nahrála kapela ze Švédska nebo z Německa, nepřemýšlel bych, jestli mě zkouší. „Amnesia“ nezní „česky“ ani po zvukové, ani po kompoziční/instrumentální/vokální stránce, což je jistě potěšitelné, na druhou stranu mi přijde zaměnitelná s řadou podobně znějících nahrávek, které ke mně přicházejí a zase odcházejí. INNERSPHERE mají kliku, že jsou z Česka, vydal je tuzemský label a tudíž jsem jim věnoval více času než dvaceti žánrovým zahraničním skupinám dohromady.

Z pohledu fanoušků melodického košatého death metalu je „Amnesia“ pozoruhodný počin, ve kterém si zasvěcení najdou spoustu silných momentů, chytlavých melodií, kytarových eskapád a zapamatovatelných pasáží. Přesvědčuje o tom hned úvodní „Shape the Nihilism“, která po nenápadném rozjezdu a takřka doomové pasáži nabírá na obrátkách (nemyslím jen rychlostních) a třeba závěrečné kytarové sólíčko určitě nikoho neurazí. Mnohem větší jízda je následující „Black Forest“, která už zněla éterem loni na podzim. Lehký meloblackový odér i občasný skřehot, sborový refrén, výrazná a hlavně pestrá baskytara, to jsou záchytné body největšího hitu kapely, koncertní tutovky a laskominy pro příznivce silných melodií. Tady je patrné, že kapela na sobě maká a udělala od doby, kdy jsem ji viděl na živo, znatelný pokrok. Všechno zní vyspěle, promyšleně, snaha o pestrost taky vychází – důkazem budiž takřka rocková zvolnění v „Tell Me“ podaná tak, že nepůsobí nepatřičně, důkazem budiž i další sborový civilní zpěv v „Asylum“, která nabízí i nečekaně zapeklité rytmické i tempové změny. Na druhou stranu se objevují i momenty, které mi přijdou jako zmetalizovaný bigbít, což je případ „Presence“, asi nejméně povedené písně. Titulní kompozice se většinou odvíjí v pomalejším tempu, pozornost na sebe strhávají kytarové hrátky i (opět)  nepřeslechnutelná baskytara, podobně se zpočátku jeví i „Impure“, která ale postupně nabírá grády a opět servíruje něco nového, zvláštně nazvučené kytary. Je to neobvyklý zvuk, který sice trvá jen chvíli, ale na druhou stranu na mě funguje jako budíček, protože se v této fázi nahrávky dostávám do stavu, že mi přijde, že už tady všechno bylo, že by bylo tak akorát, kdyby trvala pětatřicet minut a ne o deset minut více… Ale to by pánově asi nestihli odvyprávět celý příběh – album je totiž koncepční a pojednává o „sebeobětování a bolestivém očistci ve jménu jedné skutečné lásky“. Alespoň to tak uvádí v promo textu vydavatel a být kapelou, tak za to autora těch slov zastřelím. (úsměv) Věřím, že to lépe popsal většinový autor textů Míra: „Téma desky je osobní tragédie člověka, jeho ztráta nadějí, proměna v posedlost a následný očistec. Ty texty jsou metaforou pocitů, které jsme určitě každý zažil.“ S tím už se dokáži smířit. (úsměv)

K zaznamenání tvorby se INNERSPHERE vydali k Danu Frimlovi (MEAN MESSIAH) do „stodoly“, novému to studiu, jež si začíná budovat jméno (nahrávali tam např. FLESHLESS nebo TORTHARRY) a ze kterého v případě INNERSPHERE „vylezl“ zvuk adekvátní k produkované muzice.

INNERSPHERE se za svůj debut určitě nemusí stydět. Můžu se sice vrátit k oné zaměnitelnosti s desítkami kapel a být protivný ve smyslu, že tohle už tady bylo stokrát a že mě vlastně tenhle žánr neoslovuje, ale objektivně musím uznat, že „Amnesia“ je slušná nahrávka, že to má kapela srovnané, ví, co chce, a jde si za tím.  

Seznam skladeb:

1. Proem
2. Shape the Nihilism
3. Black Forest
4. Tell Me
5. Asylum
6. Presence
7. Amnesia
8. Impure
9. When the Empire Falls
10. Deceased

Čas: 45:24

Sestava:

• Míra Litomerický – vocals, guitars
• Lukáš Mai – guitars
• Jan Kaťas Karel – vocals, bass guitar
• Tomáš Lebenhart – drums and percussions

Hosté:

• Marek Markko Pišl – church organ sampels (5)

ROZHOVOR

Facebook
Bandcamp
https://inner-sphere.com/
www.metalgate.cz