Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
INSANIA

25 let na scéně, (skoro)nová sestava, nové album, (skoro)nový vydavatel – nejen tyto záležitosti jsme probrali s Krustym.

Ani se mi nechce věřit, že první rozhovor s Krustym jsem četl v Darkness Actual. Psal se rok 1993, Krusty mluvil o skupině REMEMBRANCE, se kterou chystal druhé demo. To už ale vyšlo pod novým názvem kapely – a zrodili se FORGOTTEN SILENCE.

Ahoj Krusty. Už 25 let FORGOTTEN SILENCE putují hudebním světem. Nabízí se samozřejmě otázka, jak tohle výročí vnímáš? Jednak pohledem roku 1993, kdy jste s Medvědem a bratry Procházkovými na troskách REMEMBRANCE postavili první sestavu FORGOTTEN SILENCE. Co bys tehdy odpověděl na otázku „co budeš dělat v roce 2018?“?

Zdravím Tebe i čtenáře Fobie.  
Upřímně a s rukou na srdci: tohle výročí je hezké, kulaté, ale že bychom nějak slavili nebo nosili nos nahoru… to ne. Prostě to bude na podzim 25 let. Nijak to našimi životy neotřese. Ale když už je důvod k zamyšlení, což je zrovna tvoje otázka… byla to vzrušující doba. Já se s Medvědem setkal v SAXU a to byla velká škola mezi pány muzikanty. Medvěd zatoužil po bočním projektu, já přetáhnul spoluhráče z REMEMBRANCE a mohlo se začít. Samozřejmě by mě nikdy nenapadlo, že nás bude hudba bavit až do roku 2018, přestože hudba v našich životech hrála významnou roli už tehdy.

A za druhé – pohled z roku 2018. FORGOTTEN SILENCE jsou na tuzemské scéně prakticky celou existenci bráni jako zvláštní úkaz, mají velmi dobré renomé… Jsi s tím, co jste za čtvrtstoletí stihli, spokojený?

Hm, přece jen jsem na jednu věc spojenou s výročím hrdý: že jsme nikdy neskončili. Ač se to nezdá, vždy se v kotlíku FS něco vaří, pobublává a kypí... Tahle kapela nikdy „nezemřela“. A tím má pro mne to výročí jinou váhu než výročí kapely, která mezitím zažila desetiletou hibernaci. Jestli jsme bráni jako zvláštní úkaz? Asi ano, já ale nejsem ten, kdo by to měl zodpovědět. Dobré renomé? Asi ano a to hlavně díky osvíceným lidem v UG, kteří nás vždy podpořili, stejně jako fans. Za čtvrtstoletí jsme stihli vydat asi devět CD, pět MC, šest 7“ EP… a i když se ten materiál překrýval, není to špatné skóre. Hlavně jsem rád, že si mohu za každým naším počinem plně stát a ani na jeden z nich se nedívám skrz prsty. Ať už hudebně, nebo textově. A pokud mohu mluvit čistě jenom za sebe, jsem poctěn tím, že jsem mohl spolupracovat právě s těmi lidmi, se kterými jsem spolupracoval. Všichni byli a jsou skvělí a bez nich by FS nikdy nemohli existovat. A tím myslím jednoho vedle druhého...

Prakticky pořád jste řešili personální problémy, o stabilní sestavě se moc mluvit nedá. Někteří členové se v sestavě jen mihli, někteří vydrželi déle, někteří odešli a zase se vrátili… Jak moc vás časté výměny muzikantů brzdily v rozletu?

Právě že všechny tyto personální kolotoče polévají kapelu živou vodou. Nehrozí ponorková nemoc. Pokud se nepletu, tak nikdy jsme nenatočili dvě řadová alba ve stejné sestavě… a právě proto si myslím, že hudba FS není nudná. Každá akce znamená reakci, každá změna mění zažitý sound kapely. Je to jako pralesní požáry, které vyhladí vše dosavadní, ale jenom proto, aby prales mohl vzkvétat v sytějších barvách… ha ha.

Když už jsme začali minulostí, pojďme ještě prolustrovat vaše vydavatele. V podstatě jste vydali nahrávky u našich nejvýznamnějších labelů – v dané době asi vždycky u té nejlepší možné volby. Doba se samozřejmě hodně změnila a nelze srovnávat prodeje pod Redblackem s dneškem, ale když zavzpomínáš, jaké klady, zápory či pozoruhodnosti se ti vybaví, když se řekne…

  • Obscene

„Thots“
Dodnes nechápu, že Čurbymu se FS líbili, neboť on je naprostý grindový maniak. Celkem dost věcí jsme spolu zažili a jeho persona spadá přesně do těch starých dobrých UG časů, kdy se měnily nahrávky, mazaly známky mýdlem a cestovalo se s krabicemi distra po koncertech. Čurby udělal titánský kus práce pro šíření jména FS za hranicemi. On měnil nahrávky, kterými zásoboval svoje distro… tudíž náš debut byl tehdy naprosto všude. Dodnes nás znají v Jižní Americe nebo Japonsku… což je především jeho zásluha. Ale pro úplnost dodávám, že první náklad debutu nám vydal společně s Metal Age. Zlatá doba!

  • Redblack

„Senyaan“, „KaBaAch“, „Kro Ni Ka“
Byli jsme druzí, které Tomáš Prek vydal pod hlavičkou Redblacku a byl to uragán. Doba, která hudbě přála, vycházely skvělé ziny a my tehdy koukali z každého druhého – až nám to milé nebylo. Zahráli jsme si pár dobrých koncertů (Dynamo North Power Jam fest, support TESTAMENT...) a zažívali jsme skvěle podchycené promotion v tuzemsku. Horší to bylo v zahraničí, protože Redblack nefungoval na bázi výměn jako kdysi Obscene. Pomalu, ale jistě se ale doba měnila. Nastoupila doba internetu a hudební trh zažíval krizi.

  • Epidemie

„Bya Bamahe Neem“, „The Nameless Forever...“
Martin Čech byla vždy hodně otevřená hlava a proto jsme se dohodli na rozšířeném vydání našeho sedmipalce „Yarim Ay“ a posléze na reedici našeho debutového demáče. Vše v menších nákladech, adekvátních době a situaci na trhu. Výtečná práce s grafikem Lukášem, zajímavá edice na recyklovaném kartonu. Neřadová alba, která si našla svoje posluchače v řadách tohoto ne zrovna tradičního vydavatelství. Dnes již nesehnatelné disky.

  • Shindy

„La Grande Bouffe“, „Sonique Voyeurisme“
Situace na trhu byla už úplně jiná. Stahovalo se o sto šest a labelům se finance vracely jen horko těžko a dlouho. I přesto vzpomínám na ten excelentní servis, který jsme u Shindyho zažívali co se týče edice řadového alba. Výtečná spolupráce na vzhledu digipaku a vinylu, na jejichž design dodnes přísaháme. Co se týče promotion, nastala doba více-než-částečného DIY… což bylo ale něco, co jsme svým způsobem praktikovali vždy sami a to i přes jakoukoliv podporu labelu.

Nové album „Kras“ vyšlo před několika týdny u Epidemie. Se Shindym jste o vydání nejednali? Vyšlo u něj předchozí album i následující živák, logiku by pokračování spolupráce mělo… Epidemie vydala CD v 500kusovém nákladu, což je na Martinovy poměry vysoký náklad (většinou dělá 300 ks), takže to vypadá, že albu věří…

Jednali jsme se třemi vydavateli, se kterými jsme v minulosti spolupracovali. Dva odmítli, jeden kývnul. Se Shindym jsme se nakonec domluvili na spolupráci na dvojLP edici, která snad bude již v létě dostupná. Jasně, logiku by pokračování spolupráce mělo, ale Shindy byl a je asi dost zasekaný spoluprací a vydáváním věcí kolem ROOT a MASTER´S HAMMER… nemluvě o jiných aktivitách kolem Brutalu a výroby merche.
Ano, album vydal Martin Čech v 500ks edici a já doufám, že mu sklady vyprázdníme spíše dříve než později. Jako perličku musím zmínit, že našemu albu věří Martin natolik, že jej poprvé slyšel až na originálním disku, vydaném Epidemií... Zahraničí jsme tentokrát nekontaktovali vůbec.

Zatímco většina kapel se celou existenci točí kolem podobných témat, vy máte každou nahrávku o něčem jiném. Je to dané tím, co tě zrovna nejvíc zajímalo, pohltilo, že ses do toho ponořil a následně považoval za nezbytné tomu věnovat i album? Jistě, roli hraje i fantazie, ale osobní zážitky určitě nechybí…

Uhodil jsi hřebíček na hlavičku. Vždy se objeví nějaké téma, které tě chytí, zakousne se do tebe a nepustí. A ten přetlak se stupňuje… a pokud je třeba upustit páru, proč ne albem? Je to přesně, jak říkáš. Osobní zážitky a fantazie v tom hrají velkou roli, ale vždy je to spojené s tím původním nosným tématem. My hledali nové téma, rýsovalo se opět zpracování jednoho filmu. Ale filmů už bylo dost. V minulosti jsme se už inspirovali Bram Stoker´s Dracula („TNF...TLR“), Dům duchů („Thots“), Eyes Wide Shut („Kro Ni Ka“), Velká žranice („LGB“)… a tak zvítězilo téma řekněme cestopisné. Něco jako „Ka Ba Ach“, ale tuzemské...

Další zajímavostí je stylové rozkročení, které nejspíš žádná jiná naše kapela nemá tak široké. Přitom některá témata by šla zpracovat v jakémkoli (sub)žánru. Jak probíhala rozhodnutí, že africké pyramidální dobrodružství nebo francouzské obžerství bude zpracováno v duchu extrémního metalu a exkurze brněnskými ulicemi a krasovými lokalitami naopak vzdušněji, atmosféričtěji?

Nebylo žádné rozhodnutí. Je to náhoda. Pokud by nás v době „Senyaan“ bavilo hrát to co o dvacet let později, bude to tak. Nebylo nikdy podmínkou, že by egyptské „Ka Ba Ach“ mělo být extrémně tvrdé a nikdy jinak. Klávesák Marty se mnou asi nebude souhlasit, ale nemyslím, že by se hudba na „Kras“ nějak zásadně měnila od momentu, kdy jsme se dohodli na krasovém konceptu... Všechno je o souhře přicházející inspirace a hudební chuti. Za mne osobně: hudba ideálně secvaknula s tématem textů.

O minulosti bychom mohli mluvit ještě dlouho, ale pojďme do současnosti. Po oslím mostku. (úsměv) Čím to je, že mezi vašimi full alby vydanými v letech 1994 (dejme tomu, že „The Nameless...“ je album, byť původně šlo o demo) až 2000 vždycky uplynuly dva roky a mezi alby z let 2000 až 2018 roků šest? (úsměv)

No hádej? Jsme starší, máme rodiny, povolání… a bezstarostnost neexistuje. Já myslím, že tohle není třeba rozebírat. V devadesátkách jsme byli naprosto svobodní a blbí, dnes jsme chytří, ale nemáme čas... Když si vzpomenu, že ještě kolem roku 1999 jsme zkoušeli třikrát týdně!! Neskutečné. (úsměv) Já kdysi hodně lpěl na tom vydávat cokoliv každý rok. CD nebo EP nebo MC… ale postupem času se tento závazek ukázal jako hloupý. A dnes asi i kontraproduktivní.

Je na čase věnovat se „Krasu“. Vybrali jste šest míst, o kterých skladby pojednávají. Nejsme zeměpisný web, ale alespoň krátce – čím si vybraná místa zasloužila hudební pocty?

Moravský kras jsem samozřejmě navštívil párkrát jako dítě a vždy na mě působil nadmíru tajemně. Ovšem tehdy to byly výlety s rodiči ve stylu „tady to stačí, dál už nepůjdeme“. Časová smyčka a je tu rok cca 2016 a já šlapu na průzkumné cesty s kytaristou Medvědem, se kterým jsme se dostali do míst, kam jsme nikdy nepředpokládali, že se dostaneme. On je svým způsobem duchovním otcem „Krasu“, protože s ním jsem podniknul a zažil téměř všechna dobrodružství. Spolu jsme se radovali jako děti, když jsme se dostali do míst předem vytyčených.
V Krasu jsou toho spousty k objevování a k obdivování, ale my museli vybrat pouze šest lokací. To je sebevražda.
Ale jelikož bych chtěl, aby se lidi zajímali a pokusili se najít zhudebněná místa dle popisu, názvu skladby nebo mapky, budu stručný.

  • „Výpustek“ je jasný, německá podzemní továrna (Medvědův další koníček) a dlouho nepřístupná jeskyně. Brána do Křtinského a Josefovského údolí, plného podivuhodných míst.
  • „Wolfsgrotte“ je údolí Říčky, což je magická krajina, přecpaná úžasnými jeskyněmi, z nichž ta druhá nejznámější (?), s trojúhelníkovým vstupem je ta opěvovaná.
  • V „I AM A692“ se dostáváme za závoru u Kateřinské jeskyně v Suchém žlebu a hledáme obrovitou prostoru, která se nám v záplavě listů neustále schovávala. Obrovská prostora, ve které někdo postavil z balvanů kamenný oltář.
  • „K nejdelšímu systému“ je popis cesty od koncové závory Suchého žlebu, kolem noční Kateřinské po žluté směrem vzhůru, kolem propasti, Salmovou stezkou na rozcestí a dále do Pustého žlebu ke štole U javoru, kudy se vchází do nejdelšího systému.
  • „Čajový muž“ je magický sever Krasu. Zřícenina Holštejna, obří jeskyně pod ní a po cestě dva tajuplné ponory, značené cedulkami, poklopy vstupů uprostřed lesa a zdánlivě opuštěná německá továrna a sklad yperitu, skrývající jeskyni za zadní stěnou.
  • „Cesta Suchým žlebem“ je o prvním kroku za závoru u Kateřinské. Tedy tam, kde jsem si jako dítě myslel, že končí celý Kras a vlastně svět. Jenomže „za závorou nic nekončí, nýbrž začíná...“

Ale popsat všechny lokace, to by zabralo minimálně další album. Kde je Babická plošina? Kde je Rudické propadání? Kde je okolí Sloupu a Ostrova? Kde jsou tajuplné Staré skály?

Jak dlouho v tobě zrála myšlenka na takto pojaté album? A jak dlouho trvalo skládání? Co jsem tak pochopil, tak jste na skladbách dělali hlavně s klávesákem Martym – společně, nebo každý sólo a pomocí techniky si nápady posílali?

Myslíš textový koncept? Po pravdě už ani nevím. Dva a půl roku zpět? Dva? Asi. Skládání asi o chvilku déle, protože než jsme přijali koncept Krasu, byla jedna skladba v demoverzi víceméně kompletní.
Ano, nápady jsme dávali dohromady s Martym. Společně. Skoro jako kompletní kapela, tedy na „zkušebně“. Většinou v pátek nebo v sobotu večer jsme se sešli v Martyho studiu a předkládali si nápady, aranžovali, zkoušeli a demoverze rovnou nahrávali. Z toho všeho vznikly kostry skladeb, které se ale po připojení bicích a kytary/zpěvu ještě přizpůsobovaly. A samo sebou znovu nahrávaly.

To, že muzika vznikala „na basu a klávesy“ je patrné i z výsledného zvuku, kde právě tyto nástroje hrají prim. Kytar je tentokrát méně, navíc je ve většině případů nenahrál tvůj věčný/věrný souputník Medvěd, ani Hyenik, ale Biggles. Za prvé – proč je Medvědí kytara jen v jedné písni a kam se poděl Hyenik? Za druhé – jak došlo k návratu Bigglese? Jestli se nemýlím, tak naposledy se podílel na albu „Kro Ni Ka“ (2006). Když Biggles přišel k hotovému, jak jste mu „radili“ ohledně kytarových partů? Došlo třeba k nějakým nesouladům, že Jirka by někde chtěl kytaru a ty s Martym ne?

Ohledně kytar: abychom byli totálně korektní, nenahrál je ani Medvěd, ani Hyenik (PALADRAN), ani Kuba Fritsche (SOMNUS AETERNUS, KANDAR), ani Iggy (FATALITY, ex-HYPNOS), ani Prochin (THR MUXX)… to abychom vyjmenovali všechny kytaristy, kteří s FS kdy hráli. (úsměv) Jiřík Biggles se na chvíli vrátil a bylo to velice příjemné, pozitivní a osvěžující – ostatně on přesně takový je. Nějaký rok nazpět jsme se začali scházet kolem Silvestra v Martyho studiu a kromě popíjení, konzumování a kouření dýmky vždy přišla řeč na hudební aktivity. No a Biggles byl zvědav, cože to teď pácháme. My mu pustili tu jednu téměř-hotovou demoverzi a slovo dalo slovo. Nejdříve se uvažovalo o pohostinském nahrávání kytary, ale všichni do jednoho jsme byli z výsledku tak nadšeni, že se to zvrhlo v nahrávání kompletní kytary a navíc ještě lead vokálu.
Osobně já jsem si potřeboval od kytar oddechnout. Minulé album „La Grande Bouffe“ bylo kytarově dost natlakované a my k němu odehráli i relativně dost koncertů. Tudíž z kytar už jsem byl lehce unavený a býval bych se nebránil albu pouze v sestavě bass/key/drs. Marty mě naštěstí usměrnil, přesto kytara nehraje na „Krasu“ nijak dominantní roli. A myslím, že nám to nevadí. Změnili jsme prostě zvuk. Nechápej mě špatně, album je podle mě tvrdé – ale jinak, spíše rytmicky než boostery. Chtěli jsme vzdušnější zvuk, ve kterém si najdeš ne jenom masivní stěnu zkreslených kytar, ale i jednotlivé nástroje.
My kytary nepotřebovali, protože Biggles vše kompletně pokryl. Přesto jsme nabídli nějaké skladby k přispění Medvědovi a Hyenikovi. No a zůstalo z toho to, co slyšíš ve „Wolfsgrotte1420“. Bylo to podivné rozhodnutí, uznávám. Zvyk je železná košile… ale cpát někam něco z pouhé slušnosti mi nepřijde pro hudbu samotnou dobré. Ale podotýkám, že jsme všichni OK, v kontaktu a myslím, že nikdo nemá problém. Sestava FS je prostě takový amorfně tvarovaný živočich. Jednou má šest chapadel, podruhé čtyři...
Biggles přišel k hotovému tak, že dostal skladby v sestavě bass/key/drs.... a on do tohoto polotovaru dokázal vymyslet výtečnou kytaru. Sám přišel s nápadem hned úvodní skladby, on je prostě hitmaker. (úsměv) Nijak jsme mu neradili, ono by to ani nešlo, neboť on je mnohem lepší muzikant než my všichni dohromady. Je to největší profesionál, se kterým jsem měl kdy tu čest spolupracovat. Vždy přišel na zkoušku nebo nahrávání 100% připraven, protože jako my: zná cenu svého času. (úsměv) A já jsem strašně rád, že ho „Kras“ spolknul tak jako nás a on se do něj opravdu ponořil. Jeho příspěvků si cením o to víc, že dostal pouze prostor mezi jasně danými mantinely – a přesto dokázal vyčarovat skvělý výsledek.
Ano, občas se nám něco ne tak zcela pozdávalo… ale vše jsme v zájmu celku společně eliminovali. (úsměv)

Významná změna nastala i u mikrofonu, kde se před časem zabydlel Satyr, nicméně „Kras“ z většiny napěl Biggles čistým hlasem, sem tam je slyšet sladký Necrocock, jen v jedné skladbě je Satyrický řev. Satyr neměl chuť, nebo měl chuť, ale nechtěli jste hrubé vokály, nebo…?

Satyr je výtečný growler. Na poslední řadovce a živáku odvedl skvělou práci. Ale sem se prostě nehodil. Nic jiného v tom není. Řvát do takto atmosferické hudby mi přišlo hodně amatérské a prvoplánové. Já osobně bych takovou hudbu prostě poslouchat nechtěl. A jako přidaná hodnota je to vlastně první album s čistě mužským melodickým vokálem. A změna je život. V poslední skladbě zpívá Biggles hrubším vokálem a já si ani nebyl ze začátku jistý jeho použitím… prostě letos growling ne- (úsměv) Satyr momentálně spolupracuje s Iggym (ex-HYPNOS, FATALITY) na nějaké vlastní hudbě a coverech např. MORBID ANGEL...

Proč jste se domluvili s Necrocockem? Bylo jasné od začátku, že na albu bude, nebo jste mu poslali víceméně hotový produkt s tím, aby do něj „něco“ vymyslel? Jeho příspěvky (zpěv ve třech skladbách, klávesy v jedné) nejsou tak výrazné a možná je nepozorný posluchač ani nezaregistruje, když si třeba album jen stáhne.

My si vždy přáli s Necrocockem spolupracovat. On je mistr bizarní nálady a my milujeme jeho alba. Takové „Konvalium“ je nechutně nedoceněné dílo. Ale máme rádi i NIGHT VISION nebo „Lesní hudbu“...
Tom Necrocock od nás dostal víceméně hotové dílo a my jeho příspěvky vmíchávali a zaaranžovávali do celku. On je tím prvním, koho na „Kras“ uslyšíš hned v první skladbě. Ano, jsme si plně vědomi, že jeho vokál je zasazen do celku více, než je tomu v KAVIAR KAVALIER nebo MASTER´S HAMMER. Ale my jsme prostě jiná kapela a podle nás jeho nádherný vokál funguje nejmagičtěji přesně takto. Jako součást celku. Ucho si jej najde a v ten moment pocítíš ti správnou husí kůži... Bez něj by to nebylo ono.

Jak dlouho probíhalo  nahrávání? Podle bookletu to vychází na devět měsíců, ale je jasné, že čistého času bylo mnohem méně. Scházeli jste se pravidelně, nebo nahodile? A kolik nahraného materiálu je nakonec na albu a kolik skončilo v šuplíku?

Scházeli jsme se, jak byl čas. Většinou ty uvedené večery, související s víkendem. Pokud bychom měli měřit čistý čas nahrávání, což je svým způsobem nesmysl, došli bychom na něco přes dva týdny… cojávím. Ale takto se to nedá počítat. Musíš si nechat odstup od nahrávky a nechat si ji usadit v uchu.
Cíleně jsme nahrávali těchto šest skladeb. Zůstala nám jedna vyřazená skladba a jedna klavírní náladovka… ale vše pouze v demoverzích.

Jak vypadá L´atelier Fumoire studio? Je to, počítám, domácí prostor, ale jde o extra místnost(i), nebo obývák s PC? (úsměv) Jak jste vybaveni? A měli byste chuť nahrávat na kšeft i jiné kapely? Bicí Čepa nahrál jinde, ty jste mu dopředu „namalovali“, nebo měl určitou volnost?

Jedná se o Martyho domácí studio. Extra místnost, počítač, mixpult, klávesy, šňůry, mikrofony a vodní dýmka. Zároveň se tam dají sledovat na plátně filmy, diskutovat a poslouchat vinyly. Nemyslím, že by Marty chtěl do tohoto domácího prostoru tahat jiné kapely… snad možná boční projekty členů FS, ale tento prostor je příliš posvátný. To by se ty kapely asi nedoplatily. (úsměv)
Bicí se nahrávaly ve studiu Abbadon, kde Čepa zvukaří a kde nahrávali třeba GODLESS TRUTH. Tohle nahrávání si řídil Čepa sám. Naprosto nic jsme mu „nemalovali“, snad pouze naznačili, jaký by měl být kde rytmus. Skladby se začaly stávat skladbami až po nahrání bicích z Čepovy hlavy. Do té doby to byly pouhé polotovary.

Album je zabaleno do přírodně laděného obalu, booklet obsahuje i nějaké fotografie, ale k plnohodnotnému zážitku z poslechu slouží velkoryse pojatý web se spoustou dalších informací, osobních zpovědí a fotografií. Chápu, že do bookletu se všechno nevejde, ale nepřemýšleli jste o vydání nějaké doprovodné brožury, případně obalu ve formátu DVD s vloženou knížečkou? Nic proti webu, ale za x let třeba zmizí… a ne každý bude při poslechu CD koukat do počítače – já jsem si nakonec tu brožurku vyrobil. (úsměv)

Původní plán byl vkládat č/b brožurku menšího formátu s texty do barevného bookletu. Texty se do plnobarevného bookletu pro svoji obsáhlost nehodily. Zní to podivně, ale věř mi, že menší zlo bylo netisknout je tam než je tam za každou cenu cpát. S dvorním grafikem Onehalphem jsme to probírali ze všech možných úhlů... Nakonec jsme couvnuli i od plánu na menší č/b booklet. Cena za menší formát je o dost jinde a pokud bychom tisk řešili jinak, nebylo by CD zabalené, což nemáme moc rádi. Takže nakonec Onehalph udělal velice hezký info-web a texty jsou tam. A doufám, že tam budou dlouho. Každopádně texty budou součástí bookletu dvojLP edice. Tam už je booklet veliký a nebude to graficky nepřirozené.

V tuzemském podsvětí patříte mezi nejvýraznější pojmy, ale co zahraničí? Máte z cizozemska ohlasy na svou tvorbu? Dá se odhadnout, kolik hudebních nosičů jste venku prodali? A vlastně – odehráli jste mimo Českou republiku nějaké koncerty?

Zahraničí už výrazněji neřešíme. V dobách „Thots“ až „Ka Ba Ach“ se o nás ještě hodně vědělo. Dnes už se jedná o staré dobré zahraniční fans, kteří jsou s námi v kontaktu a kteří si nová alba kupují automaticky. Zrovna teď řešíme promo k novému albu a já to nechávám plně v kompetenci Epidemie Rec. Minulému albu jsem se hodně věnoval – co se týče promo aktivit v zahraničí. Posílal jsem nabídky i fyzicky kusy do x webzinů… a nikdo ani neodepsal. Takže jsem z toho trochu zhrzený a sám budu vyvíjet jen minimální aktivitu. Ono se není co divit – při současné nadprodukci musíš asi někoho z kapely zabít nebo sám zemřít, aby si tě tisk výrazněji všimnul.
Vůbec netuším, kolik jsme prodali nosičů venku. Něco se prodalo, dost se toho vyměnilo – mám pocit, že zvláště v Polsku, ve své době i v Turecku, Itálii a něco šlo ve více kusech i do USA. Ale nemyslím, že se jedná o nějaká šokující čísla. Vím, že některá alba vyšla v licenci. Za poslední dobu třeba „Thots“ v Mexiku… něco dělali myslím i MadLion Rec v Polsku.
Koncerty? Vždy jen a pouze Čechy, Morava a Slovensko. Já smekám před každým, kdo se kodrcá dodávkou kamsi do Tramtárie, kde si nakonec asi stejně zahraje v ne zrovna ve švech praskajícím klubu. Super, klobouk dolů… ale my bychom si potřebovali táhnout komplet aparaturu, celé bicí, leckdy sestavu kláves a to už by bylo logisticky náročnější. Chápu, že grindeři tohle řešit nemusí… a to nemyslím nijak negativně. Takže opravdu asi zůstaneme do smrti doma za pecí.

Koncerty FORGOTTEN SILENCE jsou sváteční záležitosti, moc jste toho za ty roky neodehráli. Teď ale máte v plánu dvě vystoupení – na MetalGate Czech Death Festu a na Symbolicu. Proč jen tyhle dvě štace? A proč zrovna tyhle dvě štace? (úsměv) Jak bude vypadat sestava na pódiu a jak setlist?

Nejsme moc koncertující kapela. Nemáme na kontě ještě ani padesát koncertů… což je pro někoho jedna šňůra. (úsměv) Proč jen tyhle dvě štace? Tak určitě proto, že nám to bylo nabídnuto a my na tyto festivaly vzpomínáme v dobrém. Na obou už jsme hráli a líbilo se nám na nich. Není tedy co řešit. My nejsme nijak masově a fanaticky uznávaná kapela, tudíž si stejně myslím, že na celou republiku možná stačí 3… maximálně 5 koncertů ve větších městech a republiku máš pokrytou. Brno, Ostrava, Praha.
Cestou z minulého Symbolicu jsme s Medvědem nahlas přemýšleli, že by nebylo od věci odehrát koncert jenom ze starých skladeb z prvních dvou alb. Lidi na ta alba vzpomínají a na Symbolicu nám nosili k podepsání obaly kazet z let 1995 a 1998… což nás totálně dostalo a opravdu dojalo. Takže jsme přemýšleli, plánovali. Původním záměrem bylo dostat na podium čtveřici prapůvodních instrumentalistů, kteří v létě 1995 nahrávali v Ostravě „Thots“. Leč z toho sešlo a my přemýšleli jak z toho ven. Nakonec jsme se rozhodli pojmout to jinak a velice speciálně a ojediněle. Bude to tedy thotsovský, old-schoolový set, s pamětníky Krustym, Medvědem a Martym (ti dva spolu stáli na jednom podiu naposledy v roce 2014) + externí muzikanti. I když, co to u FS znamená „externí“… žeano. Zatím prozradím, že bubnovat bude samozřejmě Čepa a po sedmnácti letech se bude z podia linout i dravý ženský vokál par excellence: Andrea Baslová (ex-MEMORIA). Zbytek odtajníme posléze… každopádně se na koncerty moc těšíme. Bude to zábava!

„Slíbil“ jsem 20 otázek, takže je tady závěrečná… (úsměv) Jestli nezaznělo něco, co by zaznít mělo, sem s tím, a samozřejmě můžeš zmínit plány FORGOTTEN SILENCE na další roky, případně téma, kterému se bude věnoval album, jež vyjde v roce 2024. (úsměv)

Plánů je plno. V tomto půlroce se nám toho sešlo až až – tedy vydání CD, promo kolem něj, práce na 2LP verzi a nazkušování koncertního materiálu, plus samozřejmě zmiňované dva koncerty. V druhé polovině prázdnin si dáme asi oraz a potom bychom se měli podívat na zub už dlouhou dobu odkládanému projektu „Idola Specus“, na kterém jsme začali s Martym pracovat ještě dlouho před „Kraseem“ – kvůli kterému jsme jej odsunuli na druhou, nebo spíš třetí kolej. Jedná se o opravdu hodně nevšední počin a to i v rámci FS. Hudbu jsme skládali v sestavě bass/key + kytary + samply, které bude mít na starosti grafik Onehalph – mimo jiné hlavně výtečný bubeník brněnských THE MUXX (a kdysi i RADIUM NFO nebo ve své době progresívních INFECTION). Hudebně se bude jednat o totálně temný industrial-soundtrack. Chladné zvuky, samply, modulátory, perkuse, efekty, ženský hlas a naprosto noir atmosféra. Prostě něco, co jsme ještě nezkusili. Nedávno jsme poslechli rozpracované skladby a byli jsme překvapeni, jak moc se nám to líbí... Anebo možná uděláme nějakou technodeathovou desku s ženským vokálem a growlingem. Uvidíme, kam nás osud a chutě zavanou…

RECENZE

Facebook
kras.forgottensilence.cz
Epidemie


Zveřejněno: 10. 06. 2018
Přečteno:
3460 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

10. 06. 2018 20:37 napsal/a Peťan
Výborné počtení
Opravdu skvělý rozhovor z obou stran, přelouskal jsem to jedním dechem :) Dokonce mě to přesvědčilo k poslechu \"Krasu\", ačkoliv tohle není vůbec můj šálek kávy :-)