Již je to řádka let, když jsem poprvé slyšel tři prvotní písně mladého nadějného kytaristy Frodyse a jeho „nicneříkajícího" tělesa AWRIZIS. Tenkrát v recenzi na empetrojkové minialbum „Shapes of Imagination" jsem kromě jiného napsal: „Skladby jsou jen předzvěstí něčeho, co klidně může vést k plnohodnotnému albu, a že AWRIZIS mezi desítkami podobných kapel nezapadnou". A tak se i stalo a v roce 2013, kdy pod hlavičkou Pařátu vyšla prvotina „Final Hybridation". A nemýlil jsem se. V závěru recenze jsem poznamenal: Kapela od „Shapes of Imagination" k „Final Hybridation" vykročila určitě správným směrem. Hvězd se AWRIZIS zrovna nemusí dotknout, ale pokud vytýčená cesta bude mířit stále nahoru, tak to bude určitě fajn". S další řadovkou si haviřovští AWRIZIS dali na čas, ale neusnuli na vavřínech a v roce 2016 již s agilním MetalGate společně s blackovými DESIRE FOR SORROW se objevil na společném splitku „Damnation & the Rotten Brood", kde kolega Oliva poznamenal, že je to „nadějné, zajímavé a vcelku osobité". A tato tři slova s očekáváním vkládám i do druhé řadovky s názvem „Dreadful Reflection".
„Dreadful Reflection" je těžko definovatelné (zařaditelné) album. S prvním poslechem mi bylo jasné, že dá práci někam jej zaškatulkovat. I když samotní muzikanti nemají rádi škatule (aspoň to v rozhovorech tvrdí), tak si myslím, že zmiňovanou hudbu je potřeba do nějakého šuplíku zařadit. Pořádek přece musí být. (úsměv) V případě druhé řadovky AWRIZIS to bude trochu složitější, protože se na zemský povrch budeme muset vyhrabat z deathmetalové výhně, přičemž kolena nám bude trochu podlamovat blackmetalové peklo. Ale i tak se snažíme vzhůru šplhat dál. Sem tam nás ošlehnou plameny severského ohně a občas dostaneme ránu chrastícími řetězy špinavého metalu. V mezičase „ticha" nás probodává kytarová progresivita, přičemž se promíchávají moderní (klasické) prvky s djentem a thrashové záseky s metalcorovými elementy. Čím víc stoupáme a z této spleti se vyplétáme, jsou nám nápomocné heavymetalové dílky anebo také svižný obyčejný rock. I když vylézt na povrch je již snadnější, tak nás neustále v jámě pekelné drží hutná groove rytmika a zahuhlaný hrubý vokál, který je ovšem matoucí, protože nemá jednotnou polohu. Když jste na povrchu zemském, tak jste nesmírně šťastní, že jste z toho venku, ale zároveň vás nahlodává červ, zda by toto nebezpečné dobrodružství nestálo za to zopakovat. Zapomenete na pekelnou výheň a vyzobáváte si jen to dobré a najednou objevujete opět nové a nové hudební motivy. A tyto střípky se zabodávají hlouběji do paměti. Při druhém, třetím poslechu zjistíte, že jsou zde části se skotačivým rytmem melodičtějšího rázu anebo naopak posmutnělé doomové prvky. A tak neustále to jde dál, až odhalíte, že se již nepohybujete ve výhni pekelné, ale jste sami opředeni jakousi mystickou aurou anebo jste se v ocitli i v mysteriozním dějství nějakého filmu.
Nebudu, jak to mám většinou ve zvyku, rozebírat píseň po písni. Ne, že by to bylo zbytečné. Právě naopak, určitě by to bylo až moc výživné a asi dlouhé. A možná bych v polovině alba neměl co psát a možná by to bylo nudné číst, oproti hudbě. Protože zde je tolik zastavení, hudebních prvků, různých melodických nuancí... až přechází sluch. A co je důležité a obdivuhodné, že tyto kombinace dávají až neuvěřitelně smysl. Vše je umně, mistrovsky poskládáno a zároveň srozumitelné a uchu lahodící.
Nerad bych „Dreadful Reflection" k někomu přirovnával, protože nahrávka je tak kompozičně osobitá, že to ani nejde. A je to tak nakonec i dobře, protože je to v dnešní době a přehršli různých rockových či metalových kapel velmi těžké. Ale přesto si dovolím někoho sem nadhodit, ale to jen kvůli určitým prvkům, momentům, při kterých jsem si vybavil kapely typu BETWEEN THE PLANETS či MOONSPELL. A určitě si každý posluchač najde něco jiného. Asi nejvýraznějším songem, který je jak z jiného soudku, je skočná, veselá, motorkářská jízda „Burn the Flame". Nepátral jsem dlouho v paměti, protože Bilosův štěkající chraplák nejde nepoznat. Plamená jízda se sice naoko tváří jak vystřižená z alba MALIGNANT TUMOUR, ale konec písně nás jako mávnutím proutku přenese do atmosferična. Výborný rozstřel v půli alba, které jak před tímto songem, tak i po, uhání opět v deathmetalové náloži. Bilos není na albu osamocen, dalším hostem je Bruno z HYPNOS, kterému patří skladba „I Am", třetím Chymus z ANTIGOD, který propůjčil hlas písní „Tesseract". V případě „I Am" s vokálem Bruna je to klasičtější deathmetalová rubanice a v případě „Tesseract" s Chymusem se dočkáme rozmanitější ultra jízdy.
Mezi další zajímavé songy určitě patří „All Is One" s metalcore až djentovým nádechem, kde se střídá rychlost s uvolněnou atmosférou. Nebo kousavý „Towards Glass Horizon", který má schizofrenní náladu a svým štěkavým vokálem docela dobře předchází rockenrollové Bilosové jízdě. Výborný je také následující „Eaten by Passion" s thrashovými prvky a asi překvapivě skotačivá skladba je zabavná „Lost & Cursed“, která má rockové kramfleky, ale s pořádnou podrážkou.
Album „Dreadful Reflection" kapely AWRIZIS je i není na první poslech. Myslím, že si toto album oblíbíte a v průběhu následujících poslechů budete hledat další a další v prvním hracím čase „neslyšitelné" momenty. Určitě se budete k této desce vracet. Minimálně se budou k desce vracet ti, kteří nezamrzli na jednom hudebním bodě (žánru) a nebojí se experimentů jako AWRIZIS, potažmo Frodys.
Seznam skladeb:
- Blinded by Rays of Light
- All Is One
- From Pain to Strength
- I Am
- Towards Glass Horizon
- Burn the Flame
- Eaten by Passion
- Lost & Cursed
- Tesseract
- Wildheart
Sestava:
- Marek „Frodys" Pytlík - kytara, zpěv
- Matěj Grunt - kytara
- Jakub Grunt - basa
- Lord Izual - bicí
Hosté:
- Bruno - zpěv (I Am)
- Bilos - zpěv (Burn the Flames)
- Chymus - zpěv (Tesseract)
Čas: 35:44
