Sedmdesát tři let od skončení 2. světové války se v plzeňském klubu Café Papírna konala thrashmetalová akce. Šlo o loňskou sérii odložených koncertů po České republice, Polsku a Rakousku (Ostrava, Uherské Hradiště, Brno, Bydhozs, Plzeň, Vídeň). Už před odjezdem na výlet bylo hotovou věcí, že se nezúčastní původně avizovaní SURGICAL STRIKE, které opustil bubeník.
Do areálu Papírny jsem dorazil zavčasu krátce před sedmou hodinou, abych se na místě, kde jsem kdysi jezdil na motokárách, rozkoukal. Počasí bylo opět exkluzivní a tak venku na dřevěných lavičkách odpočívala kromě nedočkavých metalheads i spousta kolařů a pejskařů. Skočil jsem si dovnitř pro točenou plzňu (ta byla a navíc od na pohled příjemné obsluhy) a usedl jsem na jednu z venkovních dřevěných laviček. Vyhlížel jsem příchod dalších návštěvníků a potkal např. partu lidí, která se účastnila stejně jako já Speed Metal Invasion v Písku pár dní předem. Hodně rychle se klubem rozneslo, že se celá akce přesouvá na devátou hodinu. IMPALERS se po cestě rozbilo auto a nezbývalo jim než se omluvit, což je škoda, protože mě na ně kamarád z Brna celkem navnadil.
Celou akci odstartoval kolem deváté český reprezentant POPPY SEED GRINDER, který na scéně působí víc jak dvě dekády. Jejich brutální death metal s prvky grindu sice není úplně mým šálkem kávy, ale zvuk byl parádní a z gauče jsem si poslechl téměř celou produkci. Skromnou návštěvu (někdo do práce chodit musí...) dostali PSG do varu a pejskaře s kolařema vyhnali (smích).
Německo je Mekkou thrash metalu, proto jsem cítil, že další kapela se mi bude líbit. Mladí Bavoři MYNDED mají za sebou pouze jednu dlouhohrající desku, kde se snaží být originální a starou školu thrash metalu zručně mixují s modernějšími prvky. Možná je jejich styl moc měkoučký a melodický – cena za originalitu je příliš velká; hanlivě tomu říkám kapela bez loktů. Nicméně koncert měli se vším všudy, stejně jako hlavní hvězdy měli na pódiu mlhu a dole se prvně objevil circle pit. Trochu mi to připomínalo prvotiny ANGELUS APATRIDA. Budu se těšit na další setkání a progres.
Když začíná hrát epické intro z debutu „The Menace“ od španělů CRISIX, je to signál, aby se lidé vrátili před pódium. Na kluky z Barcelony jsem byl dost zvědavý, ale zvědavost doprovázely obavy, obzvlášť po poslechu jejich novinkového záznamu „Against The Odds“, ze kterého byl rozčarován nejeden ortodoxní fanoušek staré školy. Strach byl zbytečný, a i když nové skladby byly na první dojem slabší a šly si vlastní cestou, maniakům na parketě nepřekážely a po celou dobu produkce to byla parádní opičárna. Vypíchl bych skalní německé hroziče, kteří s sebou přivezli dokonce tři transparenty se slovy „Psycho“, „Crisix“ a „World“. Celá show byla zvukově našláplá a bez slabšího místa. Běhalo a házelo se hlavou snad neustále, proto se často musely doplňovat tekutiny, haha. Zpěvák kotelní radovánky zpestřil tím, že do kotle hodil nafouklé balonky. Než popraskaly, hrál se chvíli sport, co mohl připomínat volejbal a fotbal. Zazněly písničky napříč celou diskografií a byl by hřích, kdyby se zapomnělo na hymnu „Ultra Fuckin Thrash“!
Ještě, že nejsem studentem hudební konzervatoře a tak nemusím řešit postupy a kompozici celkem originálních skladeb. Vykostit rybu nezvládnu, ale umím si koupit předobalený smažák s mraženými hranolky a pochutnám si víc. CRISIX se netváří, že dělají nějakou vážnou hudbu – tvoří muziku zábavnou a v Papírně s ní sklízeli úspěch. Otázkou je, proč tedy nenatáhli na koncerty v Česku větší počet lidí, když hrát a prodat se umí. Tipoval bych, že to bude tím, že tu ještě nehráli na žádném větším festivalu, kde by si své fanoušky určitě našli.
Unavený s dobrým pocitem jsem si dal ještě vítězné pivo a vyrazil domů, kde si jdu užívat zbytek dovolené a napsat tento report. (úsměv)
